poslal Nepřihlášený Psát a číst o ekonomické krizi po desetidenní smysly otupující
sváteční pohodě působí jako dát si studenou sprchu po horké vaně. Je
ale na čase si na ledovou vodu zvyknout - bude na nás letos stříkat
hodně silně.Co se vlastně stalo? Na podzim uplynulého roku nás
potkala globální „černá labuť“, neboli nepředvídaná událost nedozírného
dopadu. Událost, po které už není nic stejné jako předtím. Finanční
krize.
Středověkou „labutí“ metaforu oživil v roce 2007 svým
bestselerem stejného názvu filozof a makléř Nassim Nicholas Taleb. Jeho
kniha označující velkou část ekonomů za šarlatány se prodává výborně.
Ale až finanční krize udělala z libanonského křesťana žijícího v
Americe celebritu, kterou zpovídají televizní talk show a renomované
časopisy. Taleb je totiž spolu s Robertem Schillerem z Yaleovy
univerzity a Nourielem Roubinim z New York University považován za
jednoho z mála, kdo krizi předpovídali.Co je vlastně černá labuť a proč nás vždy překvapí?
Před objevením Austrálie obyvatelé severní polokoule věděli s
naprostou jistotou, že všechny labutě jsou bílé. Stačilo ale, aby
britští námořníci potkali první černou labuť, a tato „pravda“ vzala za
své.Talebova „černá labuť“ je něco víc - je to pojem označující
extrémní, nečekanou událost velkého dopadu. Samotná událost, stejně
jako její nečekanost a nepředvídatelnost, se zpětně dají vždy
vysvětlit. Většinou jako důsledek nedostatku informací anebo
zaslepenosti. Typickou černou labutí byl útok na USA 11. září 2001.
Podle
Nassima Taleba černé labutě mají v dějinách lidstva větší význam, než
si připouštíme. Až na to, že ve zpětném zrcátku historie je vidíme
jinak: události dáváme do souvislosti a věříme, že nebyly překvapivé.Prvního
ledna 1914 ale nikdo v Evropě netušil, do jaké války bude kontinent
záhy uvržen. První světová válka byla pro tehdejší generace černou
labutí, která změnila životy a myšlení milionů. Další generace tehdejší
události vysvětlily a historici poukázali na jejich historickou
„zákonitost“.
Z dnešního pohledu se tedy o černou labuť nejedná.
Podobně se na dnešní krizi budou dívat i naše děti. A budou se divit,
že nás mohla zaskočit.Finanční krize byla možná pro hrstku
zasvěcených předvídatelná, její kadence z ní ale činí „černou labuť“
par excellence. Zvláště pro Středoevropany, kteří si sice myslí, že o
Americe leccos vědí, ale o tikajících bombách v útrobách její ekonomiky
neměli ani páru.
Slepota krůty
Nassim Taleb ovšem tvrdí, že i
když máme všechny informace, naše myšlení trpí slepotou - tendencí
vidět souvislosti tam, kde nejsou, v zájmu logického příběhu, vírou v
statistiku, Gaussovu křivku a v to, že lze změřit pravděpodobnost a
riziko. Chováme se často jako krůty, které řezník krmí každý den. Dělá
to měsíc, dva, tři. S každým dnem se statistická pravděpodobnost, že
krůta dostane opět jídlo, zvyšuje. Kdyby měla poradce pro odhad rizika,
mohl by s klidem označit její vyhlídky nejvyšším doporučením AAA+++. A
pak přijde šokující událost, a krůta skončí na pekáči. Překvapení pro
krůtu. Nikoli pro řezníka.
V sérii rozhovorů v prosinci Taleb
obvinil za finanční krizi ekonomy, kteří vytvářejí iluzi stability a
kontrolovatelnosti rizika. Řídí banky a fondy jako piloti letadla,
kteří nepočítají s tím, že existují bouřky. Zvláště mu leží v žaludku
předpovědi analytiků, které považuje za intelektuální skandál a podvod,
protože ignorují pravděpodobnost černé labutě. Finanční ekonomy s
jejich matematickými nástroji přirovnává ke středověkým lékařům, kteří
zabíjeli víc lidí, než jich vyléčili.
90 procent skepse, 10
procent optimismu
Nassim Taleb je ryzím skeptikem a věří, že právě
skepse je tou správnou strategií pro přežití ve světě, který nelze
předvídat. Protože plošný optimismus je výsledkem buď podvodu, nebo
neinformovanosti.Není proto divu, že jeho předpověď, jak se bude
krize vyvíjet dál, je velmi pesimistická: kvůli globalizaci bude krize
velmi rychlá a zasáhne mnohem víc zemí než Velká deprese. Po velkých
otřesech bude na konci jiný kapitalismus: banky budou poskytovat pouze
služby (něco jako vodárny) a navrátí se význam materiálních hodnot
(lékař bude vydělávat víc než makléř).
Když ale použijeme
Talebovu pesimistickou metodu na něho samého, uvěříme mu maximálně na
90 procent. Zbylých deset procent optimismu si můžeme ponechat.Koneckonců
i on přiznává, že existují i pozitivní černé labutě. První světová
válka byla negativní černou labutí pro Rakousko-Uhersko, ale pozitivní
pro Československo. Když zůstaneme v mezinárodní politice, takovou
příznivou labutí by mohlo být zbrzdění renesance impéria v Rusku, které
bude mít dost problémů se svou ekonomikou.
Pozor na proroky v kravatě
Největším kladem skeptického přístupu je obezřetnost - nejen finanční,
ale také intelektuální. Vždy když udeří černá labuť, vyrojí se množství
proroků, kteří ji vykládají. A vzápětí nabízejí zaručené způsoby, jak
všechny problémy rychle vyřešit. Jsou to ekonomové, analytici, politici
i novináři. Sám Nassim Taleb říká: „Nevěřte nikomu v kravatě, kdo vám
radí o vaší budoucnosti.“
Pamatujme si v roce 2009 jeho pravidlo: 90
procent skepse, 10 procent optimismu.
VESELIN VAČKOV, šéfredaktor LN
Lidové noviny 2.1.2009
www.lidovky.cz
