Grano Salis - Jistota spasení

poslal Cizinec

V poslední době jsem četl několik velmi dobrých a hodnotných článků a komentářů, které precizně popisují z čeho vychází jak nejistota spasení, tak jistota nespasení a nejistota nespasení. Proběhlo mnoho diskuzí nad tím, jak si být jistý nejistou spasení či nespasení, udržet si tuto jistotu nejistoty až do smrti.

Tomu postoji jistoty nejistoty i averze proti novému narození a spasení v Ježíši dobře rozumím, protože znám základ na kterém stojí. Ale také znám základ, na kterém stojí jistota spasení v Ježíši a tak bych rád jedním krátkým článkem popsal z čeho tato jistota vychází.

Životní základ a Skála křesťanů = Boží slovo, Boží zjevení

Ten základní rozdíl dobře popisuje Ježíš ve svém podobenství o domu na skále. To podobenství dobře chápu, protože zrovna stavím svůj dům na soutoku dvou řek. Na zahradě máme místo, kde je rovnou dolů mnoho vrstev písku a bahna, metry a metry do hloubky. Hned kousek vedle je ale pevná skála, na které stojí celé město.

Když člověk postaví vyvýšený betonový monolit na skále (byť je tou skálou jen obyčejný pískovec) má hodně jinou jistotu, hodně jiné pocity, co se stane, když přijde příval, než když postaví dřevostavbu na vrstvách bahna a písku.

Přitom navrchu země je hlína a tráva - nic není poznat.

Ten rozdíl v jistotě a nejistotě je tedy v tom, na čem celá životní stavba, celá nauka a konstrukce, celé životní spoléhání, stojí. Co je tedy tou skálou, na které se dá postavit život, tak, že člověk může mít jistotu? Ježíš nenechává lidi na pochybách: Tou skálou je v jeho interpretaci příběhu jeho slovo. Podobný výklad zastávají jak apoštolové (Pavel a Petr v listech), stejný názor měli proroci (Izaijáš, Abakuk) a tento názor najdeme i na jiných místech bible.

Jan měl k tomu ještě jiné poznání: Bůh je pravdomluvný, kdo přijímá jeho slovo, zpečetil Boží pravdomluvnost. Kdo Boží slovo nepřijímá, dělá z Boha lháře.

Jistota, kterou jako křesťané v životě máme, tak pramení ve slově, které řekl Bůh. Celá jistota stojí na skále, kterou je slovo od Boha. Jistota je ve spolehnutí, že Bůh má moc udělat to, co slíbil a že lidi neklame, není lhář.

Různé základy v jiných systémech

V tom se lišíme od jiných systémů, které stojí na různých jiných "skalách" a položily různé prapodivné základy pod svoji stavbu. Pokud stavba křesťanů stojí na skále, kterou je Boží zjevení a základním i úhelným kamenem je Ježíš, je jen logické, že jiné stavby budou stát na jiných základech.

Nejčastější skálou a základem, na které se staví životní stavby, jsou lidé. Vybraný vyjímečný "charismatický" člověk se snadno stává základem a "jistotou" života mnoha lidí. Vidíte, jak se veškerá naděje takových lidí upíná k danému "charismatikovi", Sledují ho v televizi, rádiu, novinách, citují jeho slova, položili by za něj život. Pokud mohou být blízko něj, jsou celí šťastní a vytahují se tím.

Dobře vybudované systémy mají dokonce povinnost stavět na dotyčném člověku vše. Z minulosti známe systém komunistického náboženství - starší lidé vypráví, jak ještě dlouhá léta po smrti Stalina nechtěli jemu věrní komunisté ani slyšet o tom, že jejich skála bylo jen smradlavé bahno.

Velmi častým základem je také člověk sám. Jsou systémy, ve kterých se člověk musí spolehnout sám na sebe, na svoje schopnosti, svoji dobrotu, svoji vytrvalost, svoji víru, na to, že neudělá chybu. To jsou náboženství pro velmi silné jedince, plná nejistoty a depresí těch nejslabších, kteří se o ně ochomýtnou.

Druhým a častým základem jsou zjevení různých duchů. Někdy je základem jedno jediné silné sepsané zjevení s velkou autoritou bez nutnosti dalších zjevení (Islám), jindy jsou to statisíce drobných provázaných zjevení podpořená zjeveními velkými (náboženství Královny).

Společné pro tyhle systémy je jistota nejistoty všech, kteří nemají přímý kontakt s charismatikem nebo přímé zjevení duchů z daného systému. Na udržování v jistotě nejistoty jsou dokonce postaveny celé příjmové ekonomické modely těchto náboženských systémů.

Každý, kdo v takovém systému žije, se musí neustále ujišťovat, že systém, ve kterém je, je ten nejlepší. Nejčasteji je ujištění (kromě strachu z cizích myšlenek, samozřejmě) v počtu a množství lidí ve stejném systému a jejich světskému významu.

Smlouva

Když jsem před lety uzavíral první finanční kontrakt ve výši miliónů korun, který pro mne znamenal pěkný kus života a na druhé straně jsem neviděl ani člověka, ani kus podepsaného papíru, ve vzduchu visel i nejasný právní stav mezi dvěma státními útvary a jediné, co bylo k dispozici, bylo dobré jméno druhé strany, cítil jsem se trochu nesvůj.

Přeci jen jsem člověk odchovaný českým právním systémem s letitou tradicí krádeží, vyvlastňování, podvodů a tunelů, zločinnosti a majetkového násilí jako nepsané "normy". Když jsem tyhle kontrakty vysvětloval lidem odkojeným prací pro velká a "známá" česká jména typu ČD, nechtěli mi věřit.

"Takže ty odklikneš něco na webových stránkách, uzavřeš tím smlouvu, nikdy jsi ty lidi nepotkal a dokonce s nimi ani nemluvil a pak pracuješ třeba několik měsíců a oni ti fakt pošlou peníze a dokonce včas?" divili se vždycky. Rozuměl jsem jim proč se diví, na začátku jsem se divil taky.

Bylo to hodně podobné, jako když se v duchovním světě setkávám s někým z jiného království. Realitu Boží smlouvy a to, jak je jednoduché jí uzavřít, není takový člověk schopen přijmout, je to nad jeho chápání. A já jim taky rozumím, protože jsem hloubku té věčné smlouvy a sílu toho jména, které za ní stojí, nebyl také dlouho schopen přijmout.

Ve fyzickém světě jsou firmy jako Microsoft, Google, Ebay nebo třeba jen ShareIt, PayPal nebo RegNet. Ta jména sama jsou zárukou výsledku. Kdo s nimi uzavřel smlouvu, nikdy se nezklamal. Je nepředstavitelné, že by třeba Google uzavřel kontrakt a pak nenaplnil podmínky smlouvy.

V duchovním světě máme mnohem víc než jen jméno Google či jiné jméno podepřené ověřeným certifikátem od Verisign. Máme dokonce mnohem více než jen to vzácné, dobré a mocné jméno Ježíš, pro které je nepředstavitelné, že by smlouva jím zaručená mohla zklamat.

Máme veřejnou smlouvu, která už při jejím otevření byla stvrzena krví. Je to krevní smlouva, smlouva ve vlastní krvi. To je smlouva, která znamená víc než jen "tuhle smlouvu myslím fakt vážně". A v téhle smlouvě a jménu, které ji zaštiťuje, máme jako křesťané jistotu, o které hovoříme.

A jako křesťané máme ještě mnohem více, než "jen" Jméno nad všechna jména a smlouvu, ve které je (náš) život. Ale to je psaní na další článek.

	Hledej
	Je a svátek má Marek. Vytvoření registrace