Grano Salis - Byl Pavel pisatelem tzv. pastorálních epištol?

Až do začátku 19. století nebylo vážnějších pochybností o autorství pastorálních epištol (1Tm, 2Tm, Tt). Za pisatele byl považován apoštol Pavel. Dnes se za pisatele Pavel uvádí u deseti epištol (Ř, 1K, 2K, Ga, Ef, Fp, Ko, 1Te, 2Te, Fm), ale poměrně často se tento počet redukuje na sedm (Ř, 1K, 2K, Ga, Fp, 1Te, Fm). Uvedené tři dopisy jsou zpravidla připisovány jednomu z Pavlových žáků. Pojďme se tedy společně podívat, jak se to s těmi pastorálkami má.

Neříká snad Písmo jednoznačně, že autorem pastorálek je Pavel?

Tuto otázku je nutné odpovědět hned úvodem. Když se totiž podíváme na první verše všech tří epištol, zdá se, že není o čem diskutovat, věříme-li v inspirovanost Písma. Pisatel se totiž pokaždé identifikuje jako apoštol Pavel. Porovnáme-li si jeho sebepředstavení s listy, které jsou za autentické považovány, vidíme nápadnou shodu. Kritikové autentičnosti nabízejí dvě možná vysvětlení. První podezřívá pisatele z toho, že se pomocí autority, která byla Pavlovi od samého začátku v církvi přiznána, pokouší podvodem rozšířit v církvi nějaké své představy a nauky. Druhá pak poukazuje na starověký zvyk (takřka povinnost), aby žák podepisoval svá díla jménem svého mistra. Šlo o vyjádření úcty, pokory a vděčnosti. A právě toto druhé vysvětlení lze snad považovat za slučitelné s vírou v inspirovanost Písma.

Na čí straně je míč?

Nemáme dochovány žádné pochyby či spory o Pavlově autorství pastorálek v prvotní církvi. Je potvrzeno Muratoriho kánonem, Theofilem z Antiochie, Klementem Alexandrijským, Eusebiem, Tertulianem a Ireneem. Považuji tudíž za oprávněné tvrdit, že důkazní břemeno ve sporu je na straně těch, kteří Pavlovo autorství zpochybňují. Jsou jejich argumenty přesvědčivé?

Teologické a historické námitky

Církevní struktura

Tato námitka spočívá v tvrzení, že 1Tm a Tt předpokládá ustálenou hierarchii v církvi, která v době apoštola Pavla ještě neexistovala. V případě Tt jde o verše 1,5-7, kde autor zmiňuje, že ponechal Tita na Krétě, aby tam ustanovil starší (biskupy), u druhého listu pak jde o verše 5,17-20, kde se píše o vážnosti a autoritě, které se mají starší ve sboru těšit.

V obou pasážích však není nic, co by nějak vybočovalo z informací, které máme z dalších knih NZ o církevní struktuře v Pavlově době. Sám Pavel ustanovoval se svými spolupracovníky starší ve sborech (Sk 14,23: V každé té církvi ustanovili starší a v modlitbách a postech svěřili učedníky Pánu, v kterého uvěřili.) a povolává si starší z Efezu, aby s nimi promluvil (Sk 20,17: Z Milétu poslal Pavel vzkaz do Efezu a zavolal si starší církve.) Z promluvy ke starším z Efezu je patrné, že uznával jejich autoritu ve sboru a že je činí odpovědnými za jeho správu. Existenci starších ve sborech předpokládá i nikým nezpochybňovaný Pavlův list církvi ve Filipech (Fp 1,1: Pavel a Timoteus, služebníci Krista Ježíše, všem bratřím v Kristu Ježíši, kteří jsou ve Filipech, i biskupům a jáhnům:)

A tak jediné, co lze snad v pastorálkách považovat za nové, je to, že Pavel pověřuje ustanovením starších někoho jiného a že tak nečiní sám.

Protignostické výroky?

Tato námitka se týká následujících veršů:

A je to pravdivé svědectví. Proto je přísně kárej, aby měli zdravou víru a nedrželi se židovských bájí a příkazů lidí, kteří se odvracejí od pravdy. (Tt 1,13-14)
Když jsem odcházel do Makedonie, žádal jsem tě, abys dále zůstal v Efezu a nikomu nedovolil učit odchylným naukám a zabývat se bájemi a nekonečnými rodokmeny, které vedou spíše k jalovému hloubání, než k účasti víry na Božím záměru. (1Tm 1,3-4)
Zakazují lidem ženit se a jíst pokrmy, které Bůh stvořil, aby je s děkováním požívali ti, kdo věří a kdo poznali pravdu. ... Bezbožné a dětinské báje odmítej. Cvič se ve zbožnosti. Cvičení těla je užitečné pro málo věcí, avšak zbožnost je užitečná pro všechno a má zaslíbení pro život nynější i budoucí. (1Tm 4,3 a 7-8)
Opatruj, co ti bylo svěřeno, Timoteji, vyhýbej se bezbožným řečem a protikladným naukám, které se lživě nazývají "poznání". (1Tm 6,20)

Argument je pak veden tak, že se upozorní na to, že se autor snaží vyrovnat s rozmachem gnostického učení ve druhém století, z čehož plyne nemožnost Pavlova autorství.

Termín gnoze je použit v užším smyslu, tj. antická gnoze, která se skutečně ve druhém století rozmohla a nabyla mezi křesťany na popularitě. Mluví se tedy ve výše uvedených větách jednoznačně o gnosticismu? Domnívám se, že ne. Podíváme-li se např. do listu Kolosanům (Ať vám neupírá podíl na vykoupení nikdo, kdo si libuje v poníženosti a uctívání andělů, jak to v marné pýše své mysli viděl při svém zasvěcování. ... Jsou to lidské předpisy a nauky o věcech, které se použitím ničí. Vydávají se za moudrost jako zvláštní projev zbožnosti, sebeponižování nebo tělesné umrtvování, ale nic neznamenají pro ovládání vášní. 2,18 a 22-23), vidíme obdobný slovník, i když se v žádném případě nejedná o spor s gnostiky, což je zřejmé z kontextu. Pavel opakovaně varuje před vynucováním dodržování jídelních a jiných předpisů ze strany mnohých židokřesťanů. Současně je pravděpodobné, že Pavel na mnoha místech varuje před vlivem antických mysterií, která jsou starší než křesťanství a byla v jeho době velmi oblíbená. Samotné křesťanství bývalo nezřídka nekřesťany považováno za další mysterijní kult.

Odlišná teologie?

Tato námitka by vydala na samostatný článek. Uvedu tedy pouze vybrané argumenty:

V pastorálkách není za spasitele označován Kristus, jako v ostatních Pavlových epištolách, ale Bůh. Jsou v nich pouze dvě zmínky o Duchu svatém (2Tm 1,14 a Tt 3,5), což je u Pavla neobvyklé. Autor se v nich nezmiňuje o duchovní jednotě s Kristem a nepoužívá v pavlovském smyslu "v Kristu". Označení Boha za otce se v nich s vyjímkou vstupních pozdravů neobjevuje. Za pro Pavla netypická jsou považována slova o Bohu (1Tm 6,15-16) a Kristu (1Tm 2,5). Řecké slovo pistis je vztahováno na obsah víry. (toto moc nechápu, protože stejný význam je např. i v Ef 4,5 a Fp 1,27).

Především je vhodné zmínit, že v pastorálkách najdeme typicky pavlovská vyjádření o zjevení milosti Boží v Kristu (2Tm 1,9-10), ospravedlnění nikoli ze skutků (Tt 3,5), víře jako cestě ke spáse (1Tm 1,16) a další. Skutečnost, že tyto epištoly neobsahují některé důležité aspekty Pavlovy teologie nic nedokazuje. Je třeba mít na paměti, že se jedná o krátké dopisy s celkem jednoduchým účelem sdělení. Nelze přece od Pavla chtít a očekávat, aby celou svoji teologii zopakoval v každém svém dopise. Všechny epištoly byly primárně určeny konkrétním církvím či lidem a věnovali se konkrétním problémům a otázkám. Se*****árně byly určeny celé církvi, neboť i jiné sbory měly stejné nebo podobné problémy.

Závěrem bych zdůraznil, že v pastorálkách není nic, co by odporovalo ostatním epištolám apoštola Pavla. Absence nějakých témat či obratů o ničem nesvědčí a pokud bychom ji měli brát jako měřítko, budeme mít hodně problémů s tím, abychom mohli jako autora mohli Pavla označit i v případě těch sedmi epištol. Kdybychom totiž vzali tento argument vážně, skončíme s jedním či dvěma Pavlovými listy a u zbytku si budeme muset domyslet další žáky.

Lingvistické námitky

Tyto námitky jsou trojího druhu. Jednak se poukazuje na odlišný slovník pastorálek, odlišný význam konkrétních slov v nich a gramatické odlišnosti. Třetímu druhu se věnovat nebudu z čistě praktického důvodu. Vyžaduje totiž podstatně detailnější znalost řecké gramatiky než je ta, kterou disponuji:-) Všechna srovnání, na která jsem dosud narazil, jsou dělána ve stylu pastorálky vs. 10 epišol Pavla.

Odlišný slovník

1. Nepavlovská slova

Slovník pastorálek se skládá z 902 slov, z nichž je 54 vlastních jmen. Ze zbylých 848 slov se jich 306 neobjevuje v ostatních Pavlových epištolách. U jednotlivých epištol se to má takto: 1Tm (celkem 529, jinde nenajdeme 173), 2Tm (114 z 413) a Tt (81 z 293).

2. Jediný výskyt slova v NZ - tzv. hepaxlegomena

Z 306 slov, která najdeme v pastorálkách a která nejsou v Pavlových listech, jich 175 (1Tm 96, 2Tm 60, Tt 43) nenalezneme jinde v celém NZ. 75 jich je jen v 1Tm, 48 v 2Tm a 30 v Tt.

Polemika

Pastorálky jsou relativně krátké, takže nedá moc práce porovnat je vzhledem k výskytu hepaxlegomen (v NZ unikátních slov) navzájem. Výsledek vypadá takto:

V 1Tm, 2Tm a Tt najdeme společná jen 2 slova, která jinde v NZ nejsou,
v 1Tm a 2Tm je jich 9,
v 1Tm a Tt je jich 10,
v 2 Tm a Tt pak 1.

Kritici Pavlova autorství se shodují v tom, že pastorálky napsal jeden člověk, což je logický závěr vzhledem k jejich obsahu. Vezmeme-li však výše uvedenou statistiku, pak je jejich tvrzení nesmyslné. Toto kriterium vyžaduje 3 autory! Současně je dobré vědět, že z 542 slov, která jsou společná pastorálkám a Pavlovým listům, jich je celých 50 pro Pavla unikátních a nenajdeme je jinde v NZ.
---
Pro překlad Pavlových dopisů je nutné znát 2 177 slovíček. Byl-li pisatelem pastorálek Pavel, pak je sepsal až o dost později než ostatní listy. Skutečnost, že použil dalších 306 slov se mi nezdá být tak nemožné, vezmeme-li v úvahu časový odstup a fakt, že se věnoval novým problémům. Velmi záleží na tom, které spisy označíme za autentické, protože právě tyto statistiky lze použít k vyloučení Pavlova autorství většiny jemu připisovaných epištol.

Jiný význam slov

Sem patří jednak případy, kdy se pro označení stejné věci používá jiné slovo v Pavlových dopisech a jiné v pastorálkách. Příkladem může být označení majitelů otroků: kyrioi (Col 3,22) a despotai a slovo použité pro druhý příchod Krista: parúsia a apokalypsis vs. epifaneia v pastorálkách. Tento problém se vyskytuje asi šestkrát (občas není snadné zjistit, používají-li se dvě slova pro totožnou věc či pro dvě věci podobné). Druhou skupinu tvoří slova, která mají jiný význam v Pavlových dopisech a pastorálkách, např. grammata (=svatá písma v 2Tm 3,15) zatímco např. v Ř 2,27 a jinde to má negativní smysl (litera zákona vs. Duch). Takových příkladů je celkem 13.

Zde je opět nutné vzít v úvahu časový odstup. Navíc takovéto změny významu najdeme i v rámci jednoho jediného Pavlova dopisu. A tak slovo zákon může být použito v pozitivním smyslu jako zákon lásky (aluze na zlaté pravidlo) i jako zákon ve smyslu svazující předpisy. Dalším dobrým příkladem jsou slova episkopos a presbyter, která původně označovala stejný "úřad".

Závěr

Pokud jsi dočetl(a) až sem, pak tě obdivuju:) Snažil jsem se o maximální stručnost, ale zase jsem nechtěl být nezdravě povrchní. Z článku je tedy patrné, že podle mě neexistuje žádný pádný důvod pro popření Pavlova autorství pastorálních epištol. I nadále tedy věřím tomu, že úvodní verše všech tří říkají doslova to, co říkají - napsal je Pavel.

	Hledej
	Je a svátek má Vojtěch. Vytvoření registrace