Jsem evangelický křesťan asi 11 let. Po svém uvěření jsem se zajímal především o Písmo, učení církve, což se projevovalo zejména studiem literatury pastorálního charakteru, resp. knih, které se zabývají budováním vztahu Boha a člověka. Zhruba po deseti letech mě Pán přivedl ke studiu darů Ducha svatého.

 Začal jsem se zajímat o svědectví z této oblasti, knihy a texty na internetu i jinde. V mém původním pražském sboru i v tom současném není na tyto věci kladen menší ani větší důraz(což považuji za nesprávné), rozebírá se to hlavně v osobním rozhovoru, když na to přijde řeš. Řekl bych, že je to vnímáno spíše jako okrajová věc v Písmu, důraz je spíše kladen na aktivitu ve sboru, případně studium Písma. To považuji samozřejmě za nesmírně důležité, život s Písmem formuje ducha člověka, což se projeví i na duši a těle. Solidní biblické myšlení pak umožňuje přemýšlet nad různými tématy, kontroverzními skutečnostmi i novými jevy, které se v Církvi Kristově i ve světě často objevují. Někdy nezbývá než zůstat dle soudu světa „fanatikem“ a trvat na biblickém svědectví, byť i toto naneštěstí ustupuje, čehož příkladem je například usnesení synodu ČCE o schválení dokumentu zpracovaného teology ETF UK, kterým je „ospravedlněna“ homosexuální praxe velice zvláštní exegezí partií Písma.