Grano Salis - Bohem nepřijatelná směsice

Toto zamyšlení píšu z toho důvodu, že Bohem nepřijatelná směsice, kterou se tu budeme zabývat, existuje v různých podobách i dnes a jde o to, abychom si uvědomili, že se jedná o věc, která nemá v budování Církve místo.

Touto nepřijatelnou směsicí se zabývá kniha Skutků např. ve 21, kapitole, ve 20. verši, kde Jakub (bratr Páně) a starší v Jeruzalémě mluvili k Pavlovi takto: „Vidíš, bratře, kolik tisíc Židů/desetitisíců mezi Židy uvěřilo a všichni jsou horliteli pro Zákon." Jedná se tedy o směsici víry v Krista a judaistické náboženství, které přikazuje zachovávání Zákona Mojžíšova - srovnej se Sk 15:5 - Tu povstali někteří, kteří uvěřili ze strany farizeů, a říkali, že se pohané musí obřezávat a musí se jim nařizovat, aby zachovávali Mojžíšův zákon.

Deset let po jeruzalémském zatčení apoštola Pavla, jímž Bůh zastavil možnost dodržení slibu, který na radu Jakuba a starších, kteří v té době směsici víry v Krista spolu se zachováváním Zákona schvalovali a propagovali, Pavel přijal, Bůh dopustil, aby byl Titovými vojsky zničen symbol judaizmu - jeruzalémský chrám i celé město a bylo po směsici.

Je charakteristické, že po těchto událostech se kniha Skutků zabývá už jen osobou, způsobem života a službou apoštola Pavla, který přijal z Boží milosti zjevení o Boží novozákonní správě, která se liší od správy starozákonní. Díky osobnímu poznání Pána Ježíše Krista a rozdílu mezi Boží starozákonní a novozákonní správou, který dodnes mnozí přehlížejí, bylo Pavlovi dáno absolvovat přechod z období Zákona do věku milosti v podstatě úspěšně - narozdíl od ostatních apoštolů vyjma apoštola Jana. Proto je také Pavel pisatelem většiny knih Nové smlouvy, neboť na Boží novozákonní správu (ekonomii) coby jedinečný způsob uskutečnění Božího věčného záměru kladl stejně jako Bůh velký důraz (1Tm 1:4) - viz také článek Ekonomie podle Boha.

Apoštol Pavel tak díky Božímu zásahu, tj. Pavlovu zatčení a uvěznění, mohl v klidu lehkého vězení bez pronásledování Židy napsat zásadní listy - Efezským (zjevení Církve coby Těla Kristova), Filipským (potřeba jednomyslnosti a poznání Pána Ježíše Krista), Koloským (zjevení Krista coby Hlavy Těla Kristova) a Hebreům (zjevení Krista coby velekněze podle řádu Melchisedekova, Jehož kněžství nepřechází na jiného, neboť narozdíl od lidských smrtelných kněží žije navěky věků). Tyto a další Pavlovy epištoly učí, že Kristus je všechno ve všem, všemi a ve všech (Ga 3:28, Ko 3:11), všechno je v Kristu, který sám zaujímá první místo (Ko 1:18). Jak jsem napsal i v jiném článku - Jesus only - jenom Ježíš. Tož tak.

A tak touhou Božího srdce je vybudovat na Kristu (základním kameni) jako základě, z Krista (živého kamene) ve věřících jako materiálu, tj. živých kamenů (1P 2:4-5) a Krista coby úhelného kamene, který je hlavou úhlu, tzn. že drží klenbu celé stavby (Ef 2:20-22), Církev jako Tělo Kristovo coby živou stavbu, která bude završena Božím svatým městem - Novým Jeruzalémem, který sestoupí z nového nebe od našeho Boha na novou zemi (Zj 21:1-2), aby byl věčným vyjádřením trojjediného Boha skrze Jeho vyvolený a vykoupený lid v jediné Bohem povolené a přijatelné "směsici", tj. trojjediný Bůh + třísložkový oslavený nový člověk, tj. Kristus a Jeho svatí v Něm. Tož tak.

V tomto Božím plánu není žádné místo pro žádné směsice a mým přáním, touhou mého srdce a modlitbou je, aby Bůh všechny pro Něho nepřijatelné směsice odstranil stejně jako tu počáteční zmíněnou v knize Skutků, aby byl dán veškerý potřebný prostor Kristu - Hlavě, z níž celé Tělo bere výživu a roste Božím růstem (Ef 4:16, Ko 2:19). Amen.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace