Garwin, moja nádej je v Kristu Ježišovi, lebo v Ňom nám Boh dal víťazstvo. Ja len nerozumiem odsúdeniu Aviafa smerom k Gregoriovi, že je antisemita. Osobne v štáte Izrael nevidím naplnenie Božích proroctiev o zhromaždení Božieho Izraela. Vidím v tom ľudský pokus napodobiť Boha a riešiť veci po svojom. Že spiknutia, tajné spoločnosti a svetovládne plány nemôžu Bohu prekaziť to, čo si predsavzal, je bez diskusie. Isto nemôže nikto a nič zabrániť Bohu, aby dokonal, čo chce. Ale že tie spiknutia, tajné spoločnosti a svetovládne plány existujú, tiež nemá zmysel prehliadať.

Čo hovorí teória legalistických práv satana voči Bohu? Môžeš aj osobnú správu, ak nie tu. Rebeccu Brown som čítala z rýchlika a tých, čo menuješ, mám v "šuflíčku" so štítkom 2 Pt 2.kapitola.

Celému národnímu Izraeli Bůh nikdy neslíbil plošnou spásu. Pavel ilustruje Boží svrchovaností vyvolení Abrahamova i Izákova potomstva. Z Abrahamova potomstva Bůh vyvolil Izáka a Izmaele zamítl. Z Izákova potomstva Bůh vyvolil Jákoba a zamítl Ezaua:

Izák – manželský syn Sáry a Izmael – nemanželský syn otrokyně Hagar, následek neuposlechnutí Boha. Proč byl Izák vyvolený, to bychom snad i pochopili, ale dvojčata Ezau a Jákob? Stejní rodiče, stejné početí, stejná duchovní výchova, a přesto „živitel“ rodiny Ezau byl zamítnut a úskočný „maminčin mazánek“ byl vyvolen?! Jak tomu všemu máme rozumět?

Za prvé, Bůh je svrchovaný Stvořitel a udržovatel:

Za druhé, Bůh slíbil, že spasí v každé době jen ostatek etnického Izraele, ostatek Abrahamova tělesného potomstva. Tak to bylo, je a bude, až do druhého příchodu Pána Ježíše Krista. Židé jsou „věčný“ tělesný národ. Ne proto, že by měli v dnešním novosmluvním věku nebo v budoucnosti (t.j. v tisíciletém království, jež očekávají naši dispenzační bratři) jakési zvláštní národní duchovní poslání, které mívali před příchodem Krista ve starozákonním věku. Židé jsou „věčný“ národ proto, že se Bůh rozhodl zachovat jejich tělesné semeno, aby z něj zachránil v každém pokolení svůj židovský ostatek. Díky Božímu výnosu židé nevymizeli ze světa, jako zmizeli obyvatelé Sodomy a Gomory:

(1) V Římanům 11:1 Pavel píše o spasení současného etnického Izraele. Nepíše o nějaké plošné spáse ve vzdálené budoucnosti:

(2) V Římanům 11:5 Pavel porovnává duchovní stav Izraele za dnů proroka Eliáše s duchovním stavem současného Izraele rané církve.

(3) V Římanům 11:13-14 Pavel doufá, že jeho zvěstování evangelia pohanům a přijetí evangelia pohany vyvolá u současné generace židů žárlivost, aby mohli být zachráněni:

(4) Pavel zdůrazňuje v Ř 11:30-31 Boží moudrost v tajemství Božího plánu. Je to souběžnost mezi židy a pohany. Bohem ustanovený pád Izraele vedl, a stále vede, ke spáse vyvolených pohanů. To vzbuzuje u vyvolených židů žárlivost, která je podněcuje k jejich spáse.

Tento řetězec: Pád židů – Spasení pohanů – Žárlivost židů – Spasení židů platil v Pavlově době a platí i dnes. Vyvoleným židům nedává křesťanství spát a tak jej skrze svědectví obyčejně nežidovských křesťanů neustále a v každé době poznávají..

Jak vidíme, Pavel v 11. kapitole mluví o tehdejší současnosti, o průběžném spasení etnického Izraele i pohanů. Navíc oba národy, židy i pohany, na konci 11. kapitoly sjednocuje v jeden Boží lid:

Pavel znovu opakuje v kapitolách 9, 10 a 11, že Bůh v žádném případě nezavrhl svůj izraelský národ jako celek.

V celé historii etnického Izraele to byl vždy jen ostatek, a nikdy ne celý národ, kdo byl spasen. Proč by se Pavel dovolával Izajáše, že jen ostatek bude zachráněn, aby potom v Římanům 11:25-26 řekl pravý opak? Římanům 11:1 je klíčová otázka, o kterou nám jde:

Zavrhl Bůh národní Izrael nadobro, takže ani jeden Izraelita už nebude nikdy spasen? – V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ! Vždyť i já Pavel jsem Izraelita a patřím do ostatku. Pavel zde nebuduje podklad, na němž by vyniklo budoucí plošné národní spasení celého Izraele. Buduje přesný opak! Jeho argument pokračuje v tom smyslu, že vždy byl, je a bude, spasen pouze ostatek lidu:

A vzápětí to Pavel zase potvrzuje. Pouze vyvolený ostatek z Izraele dosáhl spasení:

Gregoriosi,
------ Zj 12,10 je děj, který je teprve v budoucnosti    ???
------ Zde se nejedná o spasení, které vydobyl Kristus na kříži  ??? 
 

Ten děj se odehrál na kříži a můj Otec ví ,že kvůli té hodině Pán Ježíš Kristus přišel. Halelujah!

 Viděl jsi, jak se bez zásahu rukou utrhl kámen a udeřil do železných a hliněných nohou sochy a rozdrtil je, a rázem bylo rozdrceno železo, hlína, měď, stříbro i zlato, a byly jako plevy na mlatě v letní době. Odnesl je vítr a nezbylo po nich ani stopy. A ten kámen, který do sochy udeřil, se stal obrovskou skálou a zaplnil celou zemi. (Daniel 2:34-35)

Všechny křesťanské teologické směry  interpretují ten kámen jako Pána Ježíše Krista. Sám Daniel Nebúkadnesarovi sen vykládá:

VE DNECH TĚCH KRÁLŮ dá Bůh nebes povstat království, které nebude zničeno navěky, a to království nebude předáno jinému lidu. Rozdrtí a učiní konec všem těm královstvím, avšak samo zůstane NAVĚKY neboť jsi viděl, že se utrhl ze skály kámen bez zásahu rukou a rozdrtil železo, měď, hlínu, stříbro i zlato. Veliký Bůh dal králi poznat, co se v budoucnu stane. Sen je pravdivý a výklad spolehlivý." (Daniel 2:44-45)

Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce." (Lukáš 1:32-33)

Takže když je tam nyní, tak záchrana přišla ( 60 let) po ukřižování Ježíše, skrze apoštola Jana?

Ahoj Willly, pokoj Tobě.

On přece není Bohem mrtvých, nýbrž ŽIVÝCH !



Marek 12,27 On přece není Bohem mrtvých, nýbrž Bohem živých. Velmi se mýlíte!“


Jan 3,3  „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“
Jan 3,5  „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.

Efezským 2,6 Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši,
Koloským 2,12 S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých.

Willy neučím o vzkříšení těl !  Na to přece čekáme :

Římanům 8,9-11  Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. 10  Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni.11 Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.

 Willy ,to co psal Jan ve Zj ,nepsal svým lidským rozumem,proto to ani nikdo svým lidským rozumem nepochopí! Nebude-li mu to dáno pochopit Pánem.Jistě že jsme bratří,sestry a matky ,ale v Pánu jsme všichni synové Boží a voláme :Abba, Otče!, tak se nevdáváme ,ale milujeme se v Pánu a jsme jedno v Kristu Ježíši.On, je našim pravým domovem a naším městem je nebeský Jeruzalém,který my pouze bráníme a vedeme jiné do bran .

Willy ,a pohled na čas, jak mi jej dává Pán? Věřím ,že všechno se stalo! A na kříži se to stalo,to je mé poznání. Zeptám se Tě Willy ,až příjde den Páně ...,ty pak čekáš ,že budou  ještě nějaké roky  ?                                V lásce v.

Willy a Lydia 7.
Omlouvám se za zpoždění, ale máme jen dva počítače a jako hlava rodiny nemám nárok se v sobotu neděli, moc k nim dostat, neboť se jako "rozumný" nechci hádat.
Už delší dobu se tu přeme o "Tisíciletém království", kdy jsme z toho udělali guláš, do kterého každý přidal jiné ingredience, v jiném pořadí, než se má. Navrhuji, abychom Zjevení kvůli lepší pochopitelnosti rozebrali následujícím způsobem:  Rozdělíme zjevení na 7 částí, ať se nám to neplete, a postupně je jednu po druhé rozebereme po pořádku jako ve škole. Já budu používat Historický přístup, nejstarší a nejrozšířenější. Byl vyznáván velikány víry jako byli: Wycliffe, Hus, Knox, Tyn-dale, Luther, Calvin, Zwingli,Me-lanchton, Newton, Wesley, Whitefield,Spurgeon a mnoho, mnoho dalších. 

Podívejme se nejdříve na to, proč křesťané neústupně trvají na správnosti „své soustavy“ a nejsou ochotni zvážit postoj svých bratrů v Kristu, kteří zastávají jiné hledisko.
Židovští učitelé a představitelé měli v Ježíšově době k dispozici kompletní učení Starého zákona, který jasně mluvil o přicházejícím Mesiáši,  a  také  tradiční  moudrost svých o celá staletí starších předchůdců. Proč jim tedy uniklo, když Mesiáš přišel? Jak je možné, že katoličtí teologové studují bibli celý život, a přitom jim uniká samotné ospravedlnění z víry? Čím to, že jedna skupina  křesťanů  vidí  pravdivost  učení o nepodmíněné milosti, zatímco druhá hájí svobodnou vůli člověka? Proč trvají presbyteriáni na tom, že bible požaduje křest dětí, zatímco baptisté jsou přesvědčeni, že tatáž bible učí pouze o křtu věřících, a to ponořením? Co způsobuje, že velcí vědci tráví celý život studiem skutečností, které ukazují k Bohu Stvořiteli, a nacházejí přitom jenom podporu pro evoluci? Ve všech uvedených případech je vysvětlení stejné.
Odpověď zní, že každý nachází jenom to, co hledá! 
Když přijmeme vyčerpávající „systém“ názorů a když jsme přesvědčeni, že je náš systém správný, automaticky uzavíráme svou mysl vůči jakémukoli novému pochopení nebo změně. Od té chvíle spočívá veškeré naše studium pouze v hledání dalších důkazů pro to, čemu již věříme. Naším jediným průvodcem a naší konečnou autoritou už nebude výhradně Boží slovo.
To je jedno z úskalí každého teologického systému.

Plnou znalost Božího zjevení z nás neunese nikdo, nadýmali bychom se totiž pýchou. I apoštol Pavel byl Bohem držen zkrátka, aby se neprojevovala jeho tělesná pýcha!

Čím více se někteří křesťané budou přibližovat pravdě, Kristu, tím více, podobně jako apoštol Pavel, budou trpět nejen od světa, ale i od mnohých svých bratří – budou sráženi ostnem, ponesou svůj kříž. Čím více se budou jiní vzdalovat pravdě, Kristu, tím méně budou pronásledování světem, tím méně pocítí osten v těle – tím více budou populárnější i mezi mnohými bratřími.

Systém, který ve zkratce popíši, jistě není uzavřený a ani v nejmenším netvrdím, že je konečný; to by byl totiž konec úplný!

Knihu Zjevení můžeme vidět jako sestřih rychle se střídajících alegorií a obrazy minulých, současných a budoucích fyzických i duchovních událostí věku církve, tedy období od prvního do druhého Kristova příchodu. Historie pozemské církve začíná narozením – vtělením Pána Ježíše Krista, ukřižováním, vzkříšením, sesláním Ducha svatého a končí jeho druhým příchodem, vzkříšením všech lidí, soudem a novým nebem a zemí. To je ten věk „tisíce let“, nebo „tří a půl let, 42 měsíců, 1260 dní“ (Jk 5:17), ve kterém svět nemá následkem duchovního „sucha“ co „jíst a pít“, přesto církev, Boží chrám, je zaopatřen, jí a pije Krista, jak bylo zobrazeno ve stínech Starého zákona v 1Kr 17. neboť toto praví Hospodin, Bůh Izraele: „Mouka ve džbánu neubude a olej v láhvi nedojde až do dne, kdy dá Hospodin zemi déšť.“

Hendriksen (a nejen on) dělí knihu Zjevení na sedm pohledů, oddílů, na sedm progresivních paralel historie Kristova těla, Božího chrámu, jeho církve a obklopujícího světa mezi oběma Kristovými příchody.

 Představme si, jako by tuto průběžnou historii snímalo současně sedm kamer podle různých námětů, úhlů pohledů, disciplín. Jan postupně (progresivně) vidí rychle se měnící alegorické obrazy, záběry (paralely) nejprve první „kamery“, potom druhé „kamery“, atd., až sedmé „kamery“. Přirozené dělení do sedmi úhlů pohledu, námětů, disciplín je zřejmé:

1. pohled:  3 kapitoly 1-3:…já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa. Amen.(Matouš 28:20b)
                                        Vy jste světlo světa…  (Mt 5:14a)
 Každý z těchto sedmi úhlů pohledu, paralel, oddílů, kamer, nám popisuje věk Kristova těla na zemi, věk církve, první a druhý příchod Pána Ježíše Krista a jeho evangelijní věk mezi oběma těmito nejdůležitějšími milníky historie tohoto světa.

 Protože jsme zajatci času, nemůžeme současně probíhající události poznat jinak než postupně, jednu po druhé. Jen Bůh nemusí být, a také není, progresivní paralelista On, na rozdíl od nás, není zajatcem času, ale je Pánem času!

Kniha Zjevení je psána v duchu progresivního paralelismu I ti bratři, kteří zastávají při výkladu knihy Zjevení futuristický pohled, totiž, že kapitoly 4-22 popisují chronologicky budoucnost, si musí vypomáhat tzv. „vsuvkami“. Příklad: 12. kapitola začíná nesporně narozením Pána Ježíše Krista, jeho nanebevstoupením, usednutím na Boží trůn, atd. Tyto události nejsou
zajisté budoucností, ale minulostí. Proto již nesporně vyplněné události futuristé označují jako vsuvky v jinak „důsledně“ časové posloupnosti kapitol 4-22. Vsuvka ale neodhaluje nic jiného než princip progresivního paralelismu…

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

I. úhel pohledu
Zj 1,2,3 – 3 kapitoly
Kristus uprostřed sedmi zlatých svícnů
Ústřední myšlenka těchto třech kapitol je Kristus uprostřed sedmi zlatých svícnů, jež alegorizují sedm typů církví (1:20). Kristus zjevuje Janovi ve 2. a 3. kapitole, aby napsal každé církvi dopis, jenž v podstatě vyučuje a v pěti případech varuje před různými nástrahami, které mohou vést k odpadnutí. Číslo sedm se ve Zjevení vyskytuje opakovaně a vždy symbolizuje úplnost, což zajisté platí i v tomto případě. Sedm zlatých svícnů tedy představuje celou církev od jejího vzniku o letnicích až do jejíh uchvácení v poslední den, kdy se střetne  s  Pánem  v  oblacích  (tj. vzkříšení mrtvých a proměnění živých), aby s ním již byla navždy (1Te 4:16-18). Tento úhel pohledu ukazuje v obrazech skutečný a úplný stav církve v celém věku církve „od Krista do Krista“. Každý
ze sedmi typů církve je stále přítomný a z každého si církev, v kterékoliv době, musí brát ponaučení, včetně všech
napomenutí. Tyto církve nereprezentují chronologickou historickou typologii celé církve, jako by dnešní církev již dospěla do poslední fáze laodikejského typu. Celá a úplná církev je funkční od Kristova prvního příchodu, aby spasil svůj lid:
… Tomu, který si nás zamiloval a
omyl nás od našich hříchů svou krví
a učinil nás králi a kněžími svému
Bohu a Otci – jemu buď sláva a
moc na věky věků. Amen.
(Zjevení 1:5b-6)
Celistvost a časová nedělitelnost sedmi církví platí až do jeho druhého příchodu, kdy bude soudit národy:
Hle, přichází s oblaky a spatří ho
každé oko, i ti, kdo ho probodli, a
budou nad ním kvílet všechna poko-
lení země; jistě, amen.  (Zj 1:7)
Kapitoly 1-3 tedy obepínají celou historii Kristova těla, tj. církve.

To je historický pohled, který jsem přijal já. Můžete mi napsat, co pod těmi třemi kapitolami vidíte vy, ať je to nestranné. Já vám příště napíši historický pohled na další 4 kapitoly. Nezávislý pozorovatel může volit dle vaiant.
Když nebudete chtít, nemusím pokračovat s celým zjevením. Je to na vás, chcete li poznat jiné úhly pohledu, starší než dispenzacionalistický, který je nejmladší (1835). Fera

Gregory, přesně jako to napsala Lydia7. Nikdy jsem na tebe nechtěl útočit, ale když tu řekneš Didymosovi, jestli měl v ruce někdy Bibli, když já ho znám osobně, a vím že Bibli věnuje průměrně 4 hodiny denně, kdy je to jeho život, nezlob se, ale musím a budu se ho vždy zastávat, neboť jeho víra je naplněním jeho života a málokdo má takový duchovní cit, jako on. Píšeš, jestli nežije na Marsu. Ano, není občanem tohoto světa . Jinak těch 95 % není církev, jak píšeš, ale onen koukol, jak píše Lydia.
Boží děti mají schopnost satana odmítnout, nejsou už totiž jeho otroky. To je to svázání satana vůči církvi, kdy proti lidem ze světa je na tisícinásobně delším řetězu, než oproti církvi, řečeno pozemsky, aby jsi rozuměl. Kdyby byl puštěn ze řetězu, mohl by dále klamat národy a evangelium by nikdy nevzešlo tam, kde má zakořenit a církev by nikdy nerostla. Můžeš se smát, ale napřed si uvědom, jestli ten smích není  bumerang. Fera

Gregorios777, 
  "Tak proč je 95% církve oklamáno satanem?" Dnešní křesťanstvo spíše málo roste. A prosimtě čím pak je dnešní Církev oklamána.
"Proč Pán Ježíš, apoštolé Pavel, Petr i Jan vyzývají k ostražitosti před satanovými klamy?" A to nemají vyzývati k ostražitosti nebo co?
"Proč v církvi vznikají heretické sekty?" Vznikají neboť je to v Božím záměru, plánu k oslavě Boží!
"Člověče, měl jsi někdy v ruce Bibli?!!!!" Na toto bych tě měl spíše tázati já, farizeji.

Ahoj Lydie,

Myslím, že Greg je fajn chlap, ale některé věci má trochu moc překombinované. (Promiň Gregu)

O.K a ty se zaměř na studium proroků a zbav se toho esejství

Na Golgotě vyřkl Pán tato pozoruhodná slova: „Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven“. Mluvil o svém přicházejícím utrpení na kříži, které mělo vykonat soud nad světem a nad Satanem. Od Golgoty je tento světový systém vlastně odsouzen. Všichni, pro které Kristus zemřel, budou v příštích stoletích spaseni, zatímco všichni ti, kteří ho odmítli, budou odsouzeni.

Počínaje Golgotou bude čekat na soud. A různými způsoby bude reálně souzen a omezován ve své moci. Od té doby bude poraženým nepřítelem, který stále ještě může až do posledního dne páchat mnoho zla, ale je značně omezen. O Satanově omezování mluví Zjevení v kapitolách 12, 19 a 20. Dvacátá kapitola nám říká, že Satan bude v epoše křesťanství spoután. Už nebude moci klamat národy tím, že by je držel v duchovní temnotě a Kristovo evangelium pronikne do všech národů.

Jaké je spojení mezi Pánovým utrpením a omezením Satanovy moci? Víme, že Kristova smrt zachránila od věčné smrti ohromný počet lidí, ale existuje ještě jiný úhel pohledu, na který bychom neměli zapomenout. Kristova smrt zachránila lidský rod v Bohem zamýšlené podobě před vyhynutím. Lidstvo padlo v edenské zahradě a v následujících staletích ani jeden člověk nežil dokonalým životem a Bohu se nepřiblížil. Celý lidský rod byl proto odsouzen a Satan, jako zdánlivý vítěz, triumfoval. Pád Adama a Evy zdánlivě zmařil záměr, s nímž Bůh stvořil lidstvo, takže to vypadalo, jakoby Boží plán neuspěl. Satan se dlouhou dobu pyšnil jako přemožitel a vrah lidského rodu, a v jistém smyslu i jejího Stvořitele. Přišel ale Kristus – Bůh se stal člověkem – aby se stal prvním a jediným dokonalým, bezhříšným jedincem a zástupcem svého lidu. V každém myslitelném ohledu byl poslušen svého Otce, dokonce až ke smrti na kříži. Dokonalou poslušností, která vyvrcholila na Golgotě, bylo lidstvo zachráněno před odsouzením. Jeho spravedlností a smírčí obětí byla vykoupena rodina Božích dětí, aby nebe mohlo být zaplněno těmi, které Bůh Kristu dal. Kristovo ukřižování dokázalo, že lidský rod nebyl od počátku jakoby neúspěšným pokusem, protože Boží plán nebyl zničen! Kristovou poslušností a jeho vykoupením byl Satanův dočasný triumf překažen. Vykoupení jednotlivci byli vysvobozeni z jeho sevření. Satan nemůže bránit přístupu k Pravdě, nemůže zatemňovat mysl všech a vládnout nad jejich srdcem, protože Kristus, jako zástupce lidí, neboli zastánce a přímluvce, zajistil svým vítězstvím přežití lidského rodu a skutečné spasení pro své vyvolené (vlastní). Spasení vidíme jako úžasnou spojitost mezi Golgotou a Satanovým spoutáním.

Spoutání Satanovy moci vidíme v Nové smlouvě naprosto zřetelné. Spasitel například mluvil o tom, že „prstem Božím“ vyhání démony, aby ukázal, že království již přišlo (Lukáš 11:20). Jde o slova soudu, která poukazují na omezení, které od té doby platí. Sami démoni věděli, že Kristus jim ode- jme svobodu a podle toho také v mukách často úpěli, když je Pán vyháněl. Posedlost byla v Kristově době běžná, ale Jeho působení a Jeho dílo na Golgotě znamená konec svobody, s jakou démoni obsazovali lidské duše. Jsem si vědom, že i dnes se objevují zprávy o posedlosti démony v rámci Nové smlouvy, ale děje se tak jen u lidí, kteří dobrovolně (a vědomě) zvali démony do svého života aktivním zapojením se do okultních praktik. (Nekomentuji nevěrohodná tvrzení o posedlosti démony, která se často objevují v charismatickém hnutí.) Satan se svými démony nemůže volně vstupovat do lidských duší nebo je ovládat od chvíle, kdy Kristus dokonal své dílo, a to je jeden z aspektů Satanova spoutání.

Další ze Satanových omezení je to, že mu není dovoleno osobně se zjevovat nebo působit viditelně. Je nucen pracovat zcela v ústraní a utajení. Je strašným nepřítelem všech lidských duší, ale to, že se nemůže objevovat, významně potlačuje jeho moc. V 2. Tesalonickým 2 se dozvídáme, že se Satan musí spokojit se zástupcem, člověkem nepravosti, který se místo něj objeví na konci času, jen aby byl rychle zničen jasem Kristova příchodu. Satan je nyní duchovním tulákem. Ano, je mocný, pracuje pro něj ohromný zástup padlých andělů, ale pokouší nás jaksi zvenku a musí získat náš souhlas, kdykoli chce, abychom něco udělali. Je nepochybně dále vládcem tohoto světa, ale vládcem, který nemá žádný trůn ani žádná práva – je odsouzeným vládcem.

V Efezským 4:8 čteme, že na Golgotě Kristus vyvedl zajaté z otroctví bohů a mocností. Svázal bezpočet vězňů – ďábla a jeho démony. V Koloským 2:15 (NBK) je nám řečeno, že Kristus „odzbrojil vlády a mocnosti“, veřejně je odhalil a zvítězil nad nimi. Jinými slovy, zbavil je moci a zkrotil je – tyto termíny vyjadřují omezení ďábla a jeho zástupů. Avšak znovu opakujeme, že do posledního dne zůstává hrozným nepřítelem a z tohoto důvodu potřebujeme vědět všechno, co se dá, o jeho moci i omezení.

Hodně toho o Satanovi víme díky skutečnosti, že jde o anděla, i když padlého. Jako anděl byl stvořen bez těla a fyzické podstaty. Andělé totiž nemají těla, pokud jim je Bůh dočasně neposkytne, aby je poslal jako posly nebo svědky na svět, tak jak tomu bylo např. v případě andělů, kteří seděli u Kristova hrobu. V nebi andělé mají vzezření, ale pro lidské oko na zemi nejsou běžně viditelní.

Andělé jsou nesmrtelní pouze díky tomu, že jim to Bůh dovoluje a umožňuje. Mají nám neznámou hierarchii, víme o vyšších andělech. Ačkoli jde o duchy, pohybují se v čase a prostoru, protože na rozdíl od Boha nejsou nekoneční a mimo čas.

Andělé jsou nadáni vysokou inteligencí, ale přijde den, kdy oslavení věřící v nebi budou větší než andělé. Dokud jsme na zemi, andělské schopnosti naše mysl nemá. Písmo říká, že jsou „mocní v síle“ (Kral.), takže jejich možnosti vysoko převyšují ty současné lidské.

Andělé mají hluboké poznání, které je ale omezeno. Například z Efezským 3:10 se dozvídáme, že z nebe shlížejí v údivu na zem na obrácení a posvěcování lidí, žasnou nad každým z nich a poznávají Boží „mnohotvarou moudrost“. Věk evangelia přináší nesmírné poznání i těm nejvyšším andělům.

Andělé nemohou předpovídat budoucnost, pokud není zjevena ve Slově Božím, kde se o ní můžeme dozvědět i my. Když se starosmluvní proroctví začala s Kristovým příchodem naplňovat, pozorovali tyto události v úžasu, protože šlo o věci, „do nichž andělé touží nahlédnout“ (1. Petrova 1:12 – KMS). V tomto tedy nejsou jako Bůh, jehož poznání je nekonečné, a který neustále ví všechny věci, které se odehrávají ve věčných dějinách.

Andělé mají schopnost vzájemné komunikace. Nemohou nic vytvořit nebo někoho zabít, ačkoli je Bůh někdy zmocní k tomu, aby ukončili něčí život. Sami o sobě to udělat nemohou.

Andělé nemohou proměňovat pozemské látky či změnit jeden prvek v druhý. Nemohou ani potlačit přírodní zákony, aniž by jim to Bůh nařídil. Jsou vázáni těmito omezeními. Z toho vyplývá, že andělé nemohou konat zázraky, pokud je k tomu Bůh nezmocní..

Satan a jeho démonické zástupy, padlí andělé, sdílejí všechna tato omezení. A je zde ještě další omezení společné pro dobré i zlé anděly. To je pro nás velmi důležité poznání v našem boji s ďáblem. Andělé nemohou zkoumat naše srdce a číst naše myšlenky. Nemohou svévolně vstoupit do zákoutí našeho myšlenkového života. Stará křesťanská poučka říká: „Démoni mohou promlouvat k duši, ale srdce zkoumat nemohou.“ K Satanově neschopnosti číst naše myšlenky se ještě dostaneme.

Všechna tato omezení nám jasně odhaluje bible, která připisuje nekonečnou inteligenci a znalost, moc stvořit i ukončit život, moc konat zázraky a zkoumat naše srdce pouze Bohu. Tyto schopnpsti náležejí pouze Jemu. A co víc, ďábel a jeho démoni jsou omezeni víc než dobří andělé, protože Bůh by jim nikdy neurčil nebo nesvěřil úkol vykonat zázrak.

Z 2. Tesalonickým 2:9 se učíme, že až se objeví člověk nepravosti, který bude jednat podle Satana, jeho zázraky a znamení budou „klamná znamení“, neboli podvodné triky. Není ani třeba říkat, že Satan je veskrze zlý. Je popisován jako nečistý duch a jako vůdce ohromného zástupu nečistých, padlých duchů. Počínaje Golgotou však nemůže ovlivňovat jednání lidí tak, že by mu nemohli odolat. Nemůže jim vzít jejich svobodu a odpovědnost, aniž by se mu sami poddali a spolupracovali s ním proti Bohu jako ti, kteří byli „chyceni, aby činili jeho vůli“ (2. Timoteovi 2:26 – KMS). Ale i takoví lidé mohou být ještě spaseni. Satan nás k žádnému činu nemůže donutit. Nemůže nám diktovat tak, že bychom byli zavázáni jednat podle jeho příkazů, proto používá klam a přemlouvání. Není proto správné říkat: „Satan mě k tomu donutil“. Může nás svádět, navrhovat, tlačit nás a lhát o důsledcích, ale nemůže nás donutit k ničemu co mu sami nedovolíme. Může nás napálit, ale nemůže donutit. Nikdy nesmíme připisovat Satanovi schopnosti, které patří jedině Všemocnému Bohu; a zatímco bychom si měli být neustále vědomi Satanovy moci, nikdy se ho nesmíme bát jako někoho nepřemožitelného.

V Nové smlouvě je Satan označován různými jmény, která vrhají světlo na způsob jeho jednání a na jeho cíle. Satan znamená odpůrce. Říká se mu také žalobce bratří, nepřítel lidských duší a ďábel, což znamená pomlouvač. Je nazýván také jako Abaddon a Apol- lyon. Obě jména znamenají ničitel duší. Popisován je jako drak, což svědčí o je- ho veliké dravosti, a jako had, což vyjádřuje jeho prohnanost a lstivost. Mluví se o něm jako o otci lží a to odhaluje, jakým způsobem od pradávna jedná. Je to vrah duší, kníže démonů, vládce tohoto světa, který vede mysl nevěřících pryč od Boha aby vystupovali nepřátelsky proti Božímu řádu. Je nazýván pokušitelem, andělem světla, který ze zla dělá dobro a mluví o ospravedlnění sobeckých, žádostivých a dalších zlých skutků.

Satan byl z nebe svržen, protože se postavil Bohu, kterého nenávidí celou svou bytostí, takže se vzpírá Jeho plánům a maří je, jak jen může, aby k Němu lidé nepřišli. Satan žárlí na lidské bytosti a nenávidí je. Svými činy pokouší k hříchu nejen ztracené, ale i spasené. Obzvláště usiluje o to, aby Boží lid uvedl do bludu a záhuby. Pokud se Satan dostane do církví, šíří tam falešné učení a přivádí věřící do hříchu. A tak slaví vítězství i tam! Proto se neustále snaží znevážit v očích světa církev a evangelium a také maří evangelizaci tím, že svádí věřící ke světskosti, lenosti a lhostejnosti vůči bídě ztracených duší.

Satan vždy pracuje na tom, jak nahlodat víru věřících a vzal jim jistotu spasení, pokoj a radost. Dělá to postupně a i věřící se podvolují pochybám a pokušením, dokud nad nimi nezvítězí. Podněcuje také falešné proroky a proradné dělníky, do jejichž mysli vkládá nebiblické myšlenky. Vítězí vždy, když lidé nezkoumají každé nové poznání s biblí v ruce. Ovládá ty, kteří se staví proti evangeliu, zaslepuje jejich mysl a utváří bezbožnou společnost. Když vidíme, jak je současný svět ovládán agresivním sekulárním humanismem, který novými zákony podporuje nemorálnost a přijímá zákony proti těm, kteří se takovým věcem brání, vidíme v tom režisérskou ruku Satana. „Scénář“, kte- rý ospravedlňuje hřích ve všech částech světa, je nápadně podobný!

Satan je „vládce nadzemských mocí“. Proti křesťanům používá lstivé strategie a pasti, kterým se říká ďáblovy úklady a nástrahy. Druhý výraz znamená, že pokud může, zaskočí věřící nečekaným pokušením. Protože ďábel není jediným pokušitelem, existují tři základní zdroje pokušení. Podle Písma nás vábí svět svými hříšnými svody, způsoby a nádherou. Dále jsme pokoušeni svým vlastním srdcem: naše chutě a hříšné touhy neustále chtějí dělat nebo mít to, co má svět. A pak jsme pokoušeni ďáblem, který využívá a umocňuje první dvě formy pokušení.

Jak můžeme porazit ďábla? Jakub říká: „Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás“. To je úžasná myšlenka. Tato mocná, zlá bytost uteče od silných věřících. Protože je mocný a pro nás neviditelný; neustále nás pokouší a našeptává nám zlé věci. Je ozbrojen nepředstavitelnou lstivostí. Přesto, pokud víme, jak se mu vzepřít, uteče od nás. Než naznačíme způsob, jak se mu vzepřít, nechejme se povzbudit tím, že vedle jeho schopností postavíme jeho omezení.

Satan nás může obviňovat, ale nemůže nás odsoudit. Někdy nám bude připomínat naše hříchy a deptat nás natolik, že téměř ztratíme jistotu spasení, ale když se utečeme k Bohu v důvěře v Jeho milost, On nás posílí. Satan nás rozhodně může obviňovat, ale nemůže odsoudit nikoho, kdo je v Kristu. Satan nemá moc ani právo určovat to, jak se Pán dívá na svůj lid. Jak už jsme řekli, může nás pokoušet k hříchu, ale nemůže nás donutit hřešit. Může nám vzít radost a pokoj tím, že nám dá neklidné myšlenky, ale nemůže nám vzít spasení ani nás ovládnout. Charismatičtí učitelé říkají, že nás ďábel může posednout nebo utiskovat, čímž fakticky myslí totéž, ale tak jako tak se mýlí. Satan nás může sužovat, ale nikdy nás nemůže posednout, jelikož princip 2. Korintským 6:15,16 a další oddíly Písma nás učí, že v duši nemůže být přítomen zároveň Kristus i Satan.

Satan se může převléci za anděla světla a citovat nám Písmo, tak jako to zkoušel na Ježíše, když ho pokoušel na poušti. Nesnese ale, když jeho myšlenku nahradíme biblickým zaslíbením. Slyší a vidí nás, ale nemůže číst naše myšlenky. Protože nás neúnavně pozoruje, dobře zná lidské přirozenosti a chování, je často schopen určit nebo uhodnout naši reakci na pokušení a téměř s námi „hovořit“, ale do našeho srdce nevidí. Pokud s ním vedeme dialog (což bychom neměli), ať už ústy nebo v mysli, „uslyší“ nás. Některé myšlenky mohou být velmi „hlasité“ a viditelné, jako je např. nenávist vůči někomu, nebo pýcha, ale nemůže běžně číst naši mysl. Pokud se někdo rozčiluje nebo dívá chtivě na určité věci, ďábel využije své lstivosti, všimne si těchto znamení a pozná, kde může zaútočit. Mnozí velmi hloubaví a vážní křesťané byli a jsou sužováni myšlenkou, že ďábel má teleskop, kterým vidí přímo do jejich myšlenkového života. Satan může do našich hlav zvenčí vysílat myšlenky, ale nemůže způsobit, aby se v nás usídlily, pokud je nebudeme sami udržovat. Satan může způsobit roztržky mezi manžely a mezi přáteli, tím nemám na mysli vážné prohřešky jako je cizoložství, ale na každodenní stav soužití. Může do mysli vysílat nepřátelské myšlenky a tak dočasně porušit vztahy, ale nic nezmůže proti odpuštění a usmíření v odpovědi na modlitbu. Může nás srazit až na dno, pokud ho necháme, ale pouze tehdy, když se mu podvolíme. Nemůže nás donutit, abychom na dně zůstali.

Satan nás pozoruje se svým zástupem démonů, kteří nás sledují a připomínají každou opominutou duchovní povinnost, každou zanedbanou modlitbu, každé vynechání četby Božího Slova, každé přehlédnutí kázání, každý odklad při konání dobrého díla a každý skutek, který plyne ze světskosti a neoddanosti Bohu. Pečlivě sleduje vše, na co se díváme a čeho se účastníme, a podle těchto věcí pokušitel určí naši náchylnost k pokušení a naplánuje další útok. Každý den bude Satan skrze své démony útočit na duchovní dílo tím, že bude odvracet naši pozornost. Když se začneme modlit, může nás rozptylovat množstvím myšlenek, ať už zajímavých, sužujících či svádějících. Chce nás odvést od trůnu milosti, ale ani zde nemůže uspět, pokud mu nepodáme ruku.

„Vzepřete se ďáblu a uteče od vás“, říká Jakub. Když ďábel narušuje naše modlitby, zaplavuje mysl světským pozlátkem nebo skličujícími myšlenkami, negativními myšlenkami o druhých lidech a církvi, musíme se rázně vzepřít. Kritický negativismus musí být rázně odmítnut. Když plní naše myšlenky toužebným sněním, nebo láskou k pohodlí, musíme tyto libé svody odmítnout a vypudit. Musíme změnit naše smýšlení tím, že se budeme vždy obracet k Bohu o pomoc.

Jak si ale můžeme být jisti, že ďábel uteče? Je opravdu tak bezmocný? Naopak, je velmi mocný. Je snad zbabělec? Samozřejmě, že ne. Nebojí se nás. Mám dost síly na to, abych ho porazil? Ne, tak to rozhodně není. Tak proč uteče, když se mu vzepřu? Nemá snad dostatečnou výdrž a může mě obtěžovat jen dočasně? Ne, on a jeho hordy mají houževnatost, která vydrží až do posledního dne. Ale uteče od nás, když se skryjeme v Bohu, modlíme se a opravdu toužíme dělat to, co je správné, co je bohulibé, a pak ho odežene náš ochránce, Kristus. Pokud je Bůh s námi, kdo může být proti nám? Jeden letmý pohled Spasitele světa stačí na to, aby Satan šel o dům dál. Pokud se ve všem spolehneme na Krista, jsme v bezpečí. Pro zkoušené a bouří zmítané věřící slova Isaaca Wattse dokonale popisují rozhodující čin, kterým Kristus odhání toho Zlého:

Peklo prchne když slyší Tvé kárání
a Satan skryje svoji hlavu;
jak hrozný je pohled Tvůj, to ví
a s hrůzou naslouchá Tvému hlasu.
(volný překlad)

Spasitel porazil Satana na Golgotě a byl to On, kdo ho postavil před soud, který přijde v ten poslední den. Skrze Krista, který spoutal vládce tohoto světa, můžeme odolat pokušení, být uchráněni a žít tak, že od nás Satan uteče. Satan je mocný, záštiplný a lstivý, ale je také spoutaný, omezený a podrobený Kristu. Je tomu tak teď, a bude tomu tak i při Spasitelově návratu. I zde se pro naše povzbuzení ve chvílích, kdy se zmítáme ve vlnách zkoušek, dokonale hodí Wattsova slova:

I kdyby všechny zástupy smrti
i peklo neznámých mocností
útočily hrůznou záští a zuřivostí
budu vždy v trvalém bezpečí
neb Kristus mne ochranou ohradí
s převahou síly a milostí
(volný překlad)

Všechny křesťanské teologické směry (latinsky secta) interpretují ten kámen jako Pána Ježíše Krista. Sám Daniel Nebúkadnesarovi sen vykládá:

Tyto Danielovy verše potvrzuje NZ. Například v Lukášovi čteme:

Z Danielova proroctví vyplývá, že Ježíš Kristus rozdrtil a učinil konec všem pozemským královstvím v tom smyslu, že jsou pro účastníka Božího království z duchovního pohledu stejně důležitá jako plevy na mlatě, které odnese vítr. Z duchovního hlediska nemá žádné pozemské království, stát nebo republika moc ani váhu, pokud se týká věčnosti. Daniel nám také nade vší pochybnost vykládá sen tak, že po zmíněných čtyřech královstvích, konče železo-hliněnými nohami Římské říše, povstane Boží království, které nebude mít konce. To bude věčné a neomezené žádným časem - ani tisíci roky. Věčné Boží království (skrze Krista) totiž bylo jednou a provždy nastoleno, když Pán Ježíš započal svoji službu na zemi a završil ji svým vítězstvím na kříži, vystoupením na nebesa a posazením se na Davidův trůn po pravici Boha. Boží království tedy podle Daniele započalo přibližně před 2000 roky, což potvrzují knihy Nového zákona. Toto království není ještě fyzicky ani dnes z tohoto světa, protože se Pán Ježíš ještě nevrátil; nikdo nebyl ještě tělesně vzkříšen do nového těla a nebe se zemí nebyly ještě „znovustvořeny - přetaveny". V duchovním smyslu je však Boží království již zde na zemi a v nebi.

Osobní poznání, že moje přílišná zaneprázdněnost politickými plevami na mlatě světa, odváděla moji pozornost od Kristova království, od Jeho poddaných, od královského kněžstva, jinými slovy od Jeho chrámu - církve, bylo pro mne až šokující zjištění. Rozumím bratrům, proč je návrat k historickým výkladům tolik znepokojuje. Vše jsem zažil a protrpěl na vlastní kůži a duši. To, co čtenářům předkládám, je vykoupeno usilovnými modlitbami, studiem, srovnáváním, hledáním a odklízením trosek předchozího pre-mileniálního učení. Najednou se mi před očima a srdcem objevilo tolik zapomenutých veršů, které přinášejí v otázkách „tisíciletého království" nejen nové světlo, ale i nový evangelizační elán. Už nečekám, co se bude dít v Izraeli. Neočekávám a nevyhlížím „konec" se zatajeným dechem, že se snad stanu svědkem velkého evangelizačního díla židovského národa. Pán Bůh totiž používá k evangelizaci výhradně svoje královské kněžstvo, svoji církev z židů a pohanů. Proto pracujeme s plným nasazením a o to více se modlíme za židovský národ, aby jej Bůh znovuzrodil a narouboval do pravého vinného kmene Ježíše Krista. Židé potřebují Krista tak jako každý jiný obyvatel naší planety. Očekávání, že církev bude vytržena před sedmiletým soužením Izraele a světa, že židé obnoví krvavé oběti ve znovuvystavěném chrámu, že tento chrám znesvětí antikrist tak, že v polovině toho sedmiletí zakáže oběti a sám se v něm posadí jako Bůh a začne tvrdě pronásledovat Izrael, jenž se pak celý obrátí ke Kristu a tak se stane největším a nejpronásledovanějším evangelizátorem světa… je ve světle Písma neudržitelné protože jediným ukazatelem konce posledních dnů - jež počaly Ježíšovou službou a křížem - je duchovní stav církve nebo i těch, kdo se do ní jakoby hlásí. Pavel píše tesalonickým křesťanům o tom dni, kdy přijde Pán Ježíš, tedy o konci posledních dnů:

Písmo upozorňuje na průvodní znaky posledních dnů, což jsou dny církve, dny Kristova těla, dny Božího chrámu na tomto světě. Nejprve musí dojít v samotné církvi k velké vzpouře proti Bohu odmítnutím evangelia. Každé lživé učení v církvi je nekonečněkrát podstatnějším ukazatelem druhého příchodu Pána Ježíše Krista, než celá politická situace na Blízkém východě, jež ukazatelem Jeho příchodu vůbec není. Jestliže v církvi začnou převládat antikristovské názory, např. že všechna náboženství si jsou rovna, nebo že Ježíš není Bůh, nebo že se Ježíš nenarodil z Panny atd., potom jistě tito „malí" antikristové, kteří v církvi vždy byli, dláždí cestu „velikému" antikristovi. Falešné učení v církvi je vzpoura a popření podstaty evangelia. Hromadění podobných lží zapříčiní veliké odpadnutí, až se nakonec objeví i člověk nepravosti, syn zatracení, který se usadí v znetvořené církvi jako její Hlava. Zaujme místo Krista. Antikrist je vicekrist, nebo-li místokrist a usadí se v chrámu Božím. Písmo Nového zákona na tuctu místech učí, že chrám Boží je církev! Ani jednou netvrdí, že bude v novosmluvní době znovu vystavěn z kamene.

Ten Zlý, antikrist, vicekrist, místokrist v moci satana zničí církev nesrovnatelně více než jeho předchůdci. Církev je nejen Boží chrám, ale i Izrael Boží:

Dále, viz „Čtyři Abrahamova pokolení", zájemcům zašleme). Ten, kdo ničí Boží chrám, kdo ničí Abrahamovo potomstvo, kdo klame ty, kdo jsou vrostlí do pravého kmene vinné révy, jenž je Kristus - toho zničí Bůh:

Pán Bůh tedy uzavře poslední dny, těchto „tisíc let" duchovního vládnutí svatých Božích s Kristem na této zemi i duší spasených bez těl v nebi, velkým odpadnutím církve. Svým druhým příchodem zachrání svoji ekklesii - vyvolené svaté a zničí antikrista, jenž přijde v moci toho zlého. Satan bude totiž na krátkou chvíli propuštěn a bude moci zase svádět všechny, aby jim nevzešlo světlo evangelia.

Tábor a město svatých je církev, Boží chrám, je to Abrahamovo potomstvo bez rozdílu národnosti, protože v Kristu není rozdíl mezi Židem a Řekem. pst

 Gregu,
 Davidův trůn zůstane před Hospodinem pevný a navěky  !! Smiř se s tím prosím.

Willy a Gregoriosy,
Když jsem na tyto stránky přišel asi před 3/4 rokem, měl jsem plno ideálů, jak aspoň jednoho člověka přivedu k Bohu. Že lidem ukážu, jak je Bůh mocný a člověk ne - mocný.
3/4roku se mi dařilo nehádat se s bratry, kteří to cítili aspoň trochu jako já. Žádný výsledek jsem za tu dobu nepocítil, ale říkal jsem si, že ta práce, ten čas věnovaný na ůkor rodiny není zbytečný, že jsem třeba někoho, aniž o tom vím, změnil k pravé víře.
Zjistil jsem, že katolíci se změnit nedají, a ten čas jim věnovaný, byl zbytečný. Adventisté mají radši sobotu, než toho, kdo tu sobotu stvořil. Ale byli tu ještě bratři, kteří proti mně neútočili, neboť jsme měli společného nepřítele. Modláře.
Když jsem ale začal psát, čemu doopravdy věřím, ( Boží svrchovanosti ve všem, předurčení, Božímu království), zjistil jsem, že už ani bratry kromě dvou nemám. Nemíním se tady hádat se všemi, svou víru si ponechám, nikoho proti jeho vůli měnit nebudu, ať Bůh rozhodne, kdo, kdy, a kým má prozřít. Pokud lidi nechtějí svrchovaného Boha a spíše než na Krista, Kristovu církev, Nebeské království věří na svrchovanost jedince, antikrista, pozemské království, nebudu jim to brát, abych nebojoval proti těm, jak říká Lydia, které má Kristus rád. Tímto se s vámi loučím a přeji vám hodně úspěchů v boji na stránkách Grano salis.     Fera

Měl jsem v úmyslu skoncovat s tvými diskuzemi, ale pokud tady budeš urážet lidi, kterých si vážím ( Steiger, Didymos ), tak ti radím, abys brzdil. Až ty budeš mít na kontě tolik obrácených lidí, jako br. Pavel Steiger, tolik práce na Boží vinici, jako on, kdy tam je ten vývoj evidentně z Ducha svatého,  tak si dej těch sedmiček za jméno i pět. Do té doby ubírej. Dokázal jsi zatím akorát to, že si prohlášený svou destrukční činností směrem nahoru. To, že br. Didymose urážíš za to, že je Boží dítě, svědčí o tom, kam asi tak míříš, a kdo je za tím vším. Tvé jediné pozitivum je, že neškodíš svou destrukční činností tak, jak bys mohl, kdyby ses do toho pořádně obul. Takže dobrá rada: sundej ty kopačky, než zjistíš, že si se prokopal do sestupových pozic. Dříve jsem tě měl za bratra, dnes se za svou taky rodinu stydím. Chceš se povyšovat, že čteš Bibli x roků a máš ji obrácenou tím správným směrem? Ale výsledky tomu neodpovídají. Tak tou Biblí nemlať lidi po hlavě, na to nebyla určena. Máš zvláštní dar, urážet ostatní věřící jejich vlastní vírou. Pokus se sednout si na židli a uzemnit se  směrem nahoru, ne obráceně. Fera

Ahoj Fero,
Dobrý boj bojuješ! Kázání o Boží svrchovanosti ve všem, předurčení a Božím království - dokonalé spáse na kříži , jsou úplné zálklady Boží abecedy.   Jsi drahý! v.

Ahoj Gregu,
opravdu si myslím,že království pokoje, je mezi námi.

 (Iz 9,6-7) Stalo se:

6 .Nebo dítě narodilo se nám,syn dán jest nám,i bude knížetství na rameni jeho:Předivný,Rádce,Bůh silný,Rek udatný,Otec věčnosti,Kníže pokoje
7.K rozmnožování pak toho knížetství a pokoje,jemuž nebude konce,sedne na stolici Davidově,a na království jeho,až je i v řád uvede,a utvrdí v soudu a v spravedlnosti,od toho času až na věky.Hospodin zástupů to učiní.   Amen.

Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida.
Amen

Mnoho tvých článků Gregory je velmi ,ale velmi zákonických.

Gregory,
Musí zaplatit cenu? Ach ty farizeji! Cožpak nevíš, že spása jest zdarma?  Není toto snad zákonictví? Ano věřící musivše nésti kříž, avšak neznamená to, že musí dodržovat ten tvůj seznam. Kdepak...to vůbec.

Gregory,
Kdo je spasen je pravým učedník Páně a není pod zákonem. Naším zákonem je Kristus.

Gregory,
Podle tebe by nedostal odměnu ani apoštol Pavel. Protože v každém věřícím žije  starý člověk. Žádný pravý věřící nemůže býti pod zákonem. To je hloupost.
Možná budeš udiven, ale pro odměnu nemusí křesťan dělat v podstatě nic!Neučíme však fatalismus.
Ano, všichni věřící činí Boží vůli.Kdyby nečinili, nebyli by ani věřícími. V Mt 7 21-23 se rozhodně neučí opak.

Gregory,
Ano, tomu říkám PRAVDA.
Ašak tvé srdce stále nechce pochopiti, že to není žádný sebeklam.

V Dan 7,18 zase psánoť jest:Ale království se ujmou svatí Nejvyššího a budou mít království v držení až na věky, totiž až na věky věků."