O Bohu se nám říká, že je láska. Bůh nám přímo nařizuje milovat své nepřátele. Dovedeš si představit, že by nějaký rodič odsoudil své vlastní dítě k věčnému utrpení? Cožpak milující rodič nevolí vždy trest odpovídající provinění dítěte a hlavně s cílem to dítě napravit?

Možná jsi u některého toho článku četla mé svědectví o tom, že tato moje víra prošla velkou zkouškou. Když mluvíme o pekle, míváme na mysli ty největší vyvrhele lidstva a zmírňujeme slova Písma tak, abychom neviděli, že ten trest reálně hrozí většině našich přátel a příbuzných. Naše rodina prožila tragedii, když jeden úchylák brutálně zamordoval ještě dítě. Už klasická křesťanská víra, že ten vrah může dojít spásy, pokud přijme Krista, ze mě mezi mými nejbližšími udělala "vyvrhele". A teď si představ, že věříš, že ten vrah jistě spásy dojde, byť třeba skrze to peklo. Já sám jsem se takové myšlence bránil, prosil jsem Boha, aby mi to věčné utrpení v Písmu ukázal. Doslova jsem tu nauku v Písmu hledal - byl to naprosto ojedinělý případ, kdy jsem se opravdu snažil v Písmu něco najít. A byl to právě Duch svatý, který této situace využil a ukázal mi Boha a jeho milosrdenství, lásku a spravedlnost v pravém světle. A byl to zase On, kdo mi dal sílu předstoupit před své milované (včetně rodičů toho zavražděného dítěte) s tím, že ten vrah jednou v nebi bude. Přiznal jsem se i k tomu, že se za něj modlím, aby Pána poznal včas a dokonce nepřišel ani na ten soud. Každý z nás dokáže nezávazně vykládat všelijaké nauky, ale představ si sebe sama v mé situaci, jak tváří tvář lidem, které miluješ, říkáš takovou věc, o někom, koho jsem sám dost dlouho nenáviděl a komu jsem přál věčná muka. Jako každý z nás tu píšu o všelijakých věcech ohledně víry. Sám moc dobře vím, že v mnohém se pletu. S plným vědomím možných následků, pokud bych o Bohu lhal, však tvrdím, že Duch svatý mi říká tři věci - Ježíš je můj Pán a Spasitel, narodil jsem se znovu z Ducha svatého a naprosto každý člověk dojde usmíření s Bohem, tj. spásy. A pokud jedna z těch 3 věcí není pravda, pak si jsem vědom toho, že se dost dobře jedná o hřích proti Duchu svatému, protože vydávám nějakou lež za Jeho slovo. 

Modli se za svou babičku. Já budu taky.

Co ti mám povědět, Toníku? Pokud říkám "poznat Krista", pak samozřejmě myslím osobní setkání v Duchu, společenství a ne intelektuální poznání či vědomost. Asi to není objektivní kriterium. Nevím, nechci se vyhýbat otázce, ale podle mě ten, kdo Krista poznal, kdo ho přijal a koho On přijal, ví, že je to něco tak skvělého, že by to přál všem. Pokud jsem já poznal to nejlepší, co v životě poznat jde, pak je přece normální, že to chci předat dalším lidem, o kterých mi právě Ježíš řekl, že je mám milovat jako sebe sama. A navíc je tu fakt, že Bible docela jasně mluví o tom, co čeká ty, kteří Ho nepřijmou. Jak jsem tu už psal, myslím, že jsem při svém obrácení poznal podstatu toho trestu. Já jsem to prožíval chvilku. Nevím, jak to bude po tom soudu, ale co když to pak trvá déle? Nevím, nechci spekulovat.

Víš ty co, jeden můj bývalý spolužák opravdu uvěřil v posmrtný život až v okamžiku, kdy Ježíše přijal. On Ho nepřijal, protože by de bál nějakého pekla - prostě chtěl mít ten pokoj jako já a pár dalších. Vyprávěl jsem mu o svobodě od hříchu, o moci pokání (o tom se bavíme jinde), o moci, se kterou Bůh působí v člověku, jak nás léčí. A ten spolužák to chtěl taky. Pochopil, že sám se sebou nic neudělá, že potřebuje tu sílu. Připouštěl možnost nějakého posmrtného života, ale oslovilo ho to, co prožíváme teď a tady. Není to zrovna asi moc biblické, ale já za to nemohu - Otec ho dal Synu i tak. No, takové věci bych tu asi psát neměl, ale když tě zajímá praktický život, tak tě to třeba obohatí. Jen tak mezi námi (ve veřejné diskuzi:-) ), v době SZ také neměli jasno, jak se to s tím posmrtným životem má, což jim ale nebránilo ctít Boha a poslouchat ho, aspoň podle toho Zákona.

To vůbec nepopírám. To je prostě tak.

Nechci se opakovat, ale udělá s nimi přesně to, co to udělalo s tebou či se mnou, když jsme poznali pravdu o sobě a o Boží svatosti. Když jsi si uvědomil, jaký jsi hříšník, jak se připravuješ o vztah s Bohem, dalo ti hodně práce padnout na kolena a doslova žadonit, aby Tě Ježíš přijal? Nutil tě do toho někdo s pistolí u hlavy? Já to tedy udělal naprosto instinktivně a s velkou úlevou. Od mládí se potápím. Co myslíš, dá to hodně práce přesvědčit někoho, komu se porouchala technika 30 m pod hladinou, aby se nadechl z tvého přístroje? :-) Moje zkušenost je taková, že stačí natáhnout ruku.