Já: Víceméně bych souhlasil. Tedy až na to tajemství spočívající v lidské svobodě rozhodování. Bůh není na nikom závislý, Jeho vůli nedokáže nikdo odolat. Co chce to také i činí a stane se. Vůle lidská (svoboda rozhodování - co člověk chce činit a činí) je tedy plně závislá na Boží vůli. Lidskou svobodu, svobodnou vůli a svobodné činění je tedy nutno vnímat v kontextu Boží vůle. Co Bůh dovolí učinit, to člověk může svobodně učinit. Co Bůh nedovolí, to člověk i kdyby nakrásně chtěl, neučiní. Kdyby to bylo možné, tedy by se již lidstvo celé zvrhlo a stalo by se plně nezávislým na Bohu a nebylo by pro ně spásy. To Bůh nikdy konečně nedovolil, ač se natolik zvrhlo, že je již chtěl Bůh vyhladit. Jenže On se rozhodl jinak. Bůh může připustit, aby si člověk dělal, co chce, ale když řekne dost, pak je konec s lidskou svobodou. A protože se celé tvorstvo pokazilo a při každém není nic dobrého, neboť všichni zhřešili, nikdo nic dobrého nevykoná, veškeré lidské smýšlení je jen hříšné (a tato slova zjednodušeně uvedená z Písma přeci musejí platit), pak je to Bůh, který tomu zabraňuje. Čím? Proč se lidé činí i dobré? Ze své svobody? Uznáváme-li písma, že není nikoho, kdo by činil dobré, pak to musí být Bůh, který v člověku působí, že chce a činí dobré. A zde je zase ta lidská svoboda činit dobře - je v Boží vůli. Pokud člověk zůstane v dobrém, je svobodný jen potud, pokud činí dobré. A člověk činící zlé, je také ponechán Bohem v té lidské svobodě, ale jen potud pokud Bůh nějak nezakročí. A lidské schopnosti a možnosti? Proč nejsou všichni králi, vědci, mudrci, lékaři? Proč nejsou všichni bohatí? Jsou lidé velice moudří a nikdy bohatí, ač by možná chtěli a také naopak. Nemají všichni stejné příležitosti a stejná obdarování a stejné schopnosti a nejsou všichni, čím by chtěli a mohli být. Mohou být jen tím, až kam jim Bůh dá dojít a co jim dovolí činit a k čemu je popudí. Bůh nemůže popouzet ke zlému a nikoho nepopouzí. Tedy i nádobu stvořenou k všedním úkolům. I to písmo musí přece platit. Nepokouší Bůh nikoho, aby činil zlé. Ale celé tvorstvo se zvrhlo, není naprosto nikoho, kdo by chtěl činit dobré (a to sám ze sebe). Naprosto nikoho - to také musí platit. A tak je to s lidskou svobodou. Svoboda rozhodnout se, je omezena Boží vůlí. A činit dobré je závislé na Bohu, který v člověku způsobuje to, že člověk chce a činí dobré. Není člověka, který sám v sobě bez Boha chce dobré. A tak je lidská chlouba celá vyprázdněna. Nikdo se nemůže chlubit tím, že činí dobré, protože je dobrý. Naprosto nikoho.

A to bych rád, abys pochopil, oko. Pak smíme s láskou děkovat Bohu, za vše dobré, co při nás činí. Neboť pokud bychom činili dobré ze své svobodné vůle, pak bychom neměli za co Bohu děkovat.

Pro málo času už nebudu uvádět, co jsi ve svém komentáři, na který reaguji napsal.

Jen tolik shrnu, že lidská svoboda není taková, jak píšeš a chápeš (tedy dle mého pochopení tvého textu). To co píšeš ( a jak to chápu z tvého) by totiž znamenalo, že Boží rozhodnutí je závislé na lidské dobrotě či zlobě - či na lidské svobodě. Pak by už nebyl Bůh všemohoucí a nebyl přede vším. Bůh je a vždy bude přede vším. Vše je závislé na jeho rozhodnutí. A jestli namítneš, že Bůh je také milující Otec a tedy ponechává člověka jeho vlastní svobodě, pak namítám toto: Dávno by se lidstvo celé zkazilo a Boží spásu by každý zavrhl. Protože znovu říkám, že není člověka, který by sám od sebe chtěl činit dobré. Není nikoho. Bůh chtěl lidstvo celé vyhubit. A namítneš-li, že se vždy našel aspoň jeden, ve kterém Bůh našel zalíbení a skrze něho lidstvo zachránil, ač spolužijící s tím člověkem zahubil - ať místně či světově, pak odpovídám, že to ne pro lidské skutky se při nich stalo, ale pro lásku Boží k nim. V nich Bůh našel zalíbení, avšak nikoliv pro jejich skutky, nikoliv pro jejich dobrotu! Lidská volba dobra (či zla) totiž nevypovídá nic o tom, zda je člověk dobrý (či zlý), ale zda člověk zakořenil v Boží lásce (a zda Boží láska v něm zakořenila) a v člověku proudí (jako míza ve stromu) a nevysychá. Takový strom je dobrý a může nést jen dobré ovoce a je takový člověk i jako ratolest na Kristu a neseli ovoce, jeho ošetřována, aby dále ovoce a ještě hojnější nesla. Ale strom nesoucí špatné ovoce bývá vyťat i s kořeny a ratolest, která nenese ovoce (Ducha) bývá odříznuta a vše spáleno.

Lidská svoboda je pokušením člověku. A bez Boha člověk v pokušení neobstojí.