Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 21. srpen 2015 @ 09:40:28 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | ..." Křesťané jsou jen správci v domě,
který patří jeho majiteli a majitele si nesmírně váží pro to, kým On
je, pro to, co On pro ně udělal."...
Hloupé, rádobyzbožné řečičky.
Když hovoříme o lidském srdci, je to snad srdce Boha, nebo srdce tvoje? Jsi majitelem svého srdce, nebo jen správcem? Své srdce máme od Boha, ale my jsme nyní (už až navěky) jeho majiteli - dostali jsme ho totiž za nějakým účelem a jednou budeme ze svých skutků skládat účty. Proto člověk může svoje srdce darovat - můžeme své srdce věnovat Bohu, světu, nebo i satanu. Ale toto srdce (identita našeho Já, identita každé lidské osoby) už nám navěky zůstane - třeba i jako příbytek, ve kterém bydlí Bůh. Lidské srdce je i místem setkávání Boha s člověkem.
Bůh je pro mě důležitým hostem v příbytku mého srdce. Vztahu s ním se neustále učím, stále se mám v čem zdokonalovat, co v životě zlepšovat. Když je láska neustále živena, roste - jinak upadá.
Každý vztah obecně může časem buď růst, nebo upadat. Původní zamilovanost manželů se po létech společně prožitého života změní na opravdovou lásku. Pro ten čas, který spolu prožili a spolu zažívali věci zlé i dobré. I pro tebe bude tvá žena stále důležitější pro čas, který jste spolu prožili.
Ty jsi přijal model jakéhosi černobílého vidění světa, kde nejdříve bylo dvacet let všechno špatně a nyní je naopak zas všechno dokonalé. Ani jedno však není pravdou, není skutečností.
Ten svět skutečný je o čemsi zcela jiném: je o louce plné květů, o polích zkultivovaných lidskou prací i o polích opuštěných - je o krajině pod sněhem a někdy i o temném lese. Ale je také o ukazatelích správné cesty, o životě v lásce a kráse hudby, je i o vedení člověka Bohem po cestách, které pro něho připravil Bůh. Toto všechno (a daleko víc) může člověka v životě potkat. Ve světě skutečném je nejenom množství odstínů šedi, ale také pestrá škála barev.
Tento svět skutečný je o opravdovosti v životě - je o respektování věcí pravdivých, věcí skutečných. Nezametat je pod koberec, když nezapadají do tvého modelu světa, který sis ve své hlavě vytvořil.
Probuď se!
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 21. srpen 2015 @ 11:14:17 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Hloupé, rádobyzbožné řečičky.
To chápu, Stando, že pro tebe to jsou "hloupé, rádobyzbožné řečičky".
To o tobě a o tom, v čem žiješ dost vypovídá.
Když hovoříme o lidském srdci, je to snad srdce Boha, nebo srdce tvoje? Jsi majitelem svého srdce, nebo jen správcem?
Celý můj život patří Bohu. Duch, duše i tělo. Jsem správcem, ne majitelem.
I pro tebe bude tvá žena stále důležitější pro čas, který jste spolu prožili.
Ale hloupost. Neuvažuji v těchto věcech tak pošetile jako ty.
Ty jsi přijal model jakéhosi černobílého vidění světa, kde nejdříve bylo dvacet let všechno špatně a nyní je naopak zas všechno dokonalé.
Stando, nelži, ať zbytečně nenaštveš nájemníka (nebo hosta? nebo oba?) a nemusíš ke zpovědi.
Pokud ti tedy ty lži o mne nenašeptává tvůj nájemník.
Takový podivný tvůj hloupý model černobílého světa jsem samozřejmě nepřijal a ani to neplánuji. A jsem rád, že ve tvé zajímavé schyzofrenii chápeš, že tento tvůj pohled není skutečností: To opravdu není ani pravdou, není skutečností, je to jen a jen virtualita ve tvé hlavě, smyšlenka z toho, jak nečteš co píšu a domýšlíš si lživě to, co není.
Kdyby tě zajímala skutečnost mého života místo toho tvého hloupého nereálného pohledu, čti si moje příspěvky, píšu v nich o svém životě.
Tento svět skutečný je o opravdovosti v životě - je o respektování věcí pravdivých, věcí skutečných. Nezametat je pod koberec, když nezapadají do tvého modelu světa, který sis ve své hlavě vytvořil.
Určitě ti přeji, abys z tvého virtuálního světa vykročil do světa reálného a začal jsi plnit úkol, který máte v ekumenismu: Opravovat si falešné předsudky, které ty o nás máš. Zbavovat se tak postupně tvého poněkud virtuálního vidění světa druhých a nahrazovat ho skutečností.
Když si začneš číst to, co o svém životě píšu a přesnaneš mi vnucovat to, co ty sám žiješ a co je mi cizí, přiblížíš se z tvého virtuálního světa realitě.
Bůh je pro mě důležitým hostem v příbytku mého srdce.
Aha.
A kdo je teda tím nájemníkem, o kterém jsi psal? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 21. srpen 2015 @ 14:20:14 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Opravdu jsem se zase dostali do bodu, kdy dál pokračovat nemá cenu.
Ty místo aby ses zamyslel nakolik jsou mé námitky vůči tvým postojům oprávněné, jen je docela bezpracně otočíš proti mě. Takto se smysluplná diskuse nevede.
..."Celý můj život patří Bohu. Duch, duše i tělo. Jsem správcem, ne majitelem."...
Také celý můj život patří Bohu. Protože jsem mu ho dal a stále dávám. Dostal jsem ho od Boha a nyní jsem já jeho majitelem. Já se rozhoduji, komu ho dám. A dávám ho průběžně, každou další minutou.
Všichni lidé mají svůj život od Boha - ale realitou je, že nikoli všichni ho Bohu také dávají.
Mezi správcem a majitelem je podobný rozdíl, jako mezi nádeníkem za mzdu a Dobrým pastýřem: Já jsem majitelem svého srdce - a mě na něm záleží...
Já jsem ten dobrý pastýř. Dobrý pastýř pokládá za ovce svůj
život.
Ale nádeník a ten, kdo není pastýř, jemuž ty ovce nepatří,
když vidí přicházet vlka, opouští ovce a utíká; a vlk chytá
ovce a rozhání je.
Nádeník tedy utíká, protože je nádeník a nezáleží mu na
ovcích.
Já jsem ten dobrý pastýř a znám své ovce a mé ovce znají
mne,
jako mě zná Otec a já znám Otce; a za ty ovce pokládám svůj
život.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Pátek, 21. srpen 2015 @ 14:52:23 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj Stando, mám dotaz.
píšeš, že: Také celý můj život patří Bohu. Protože jsem mu ho dal a stále dávám. Dostal jsem ho od Boha a nyní jsem já jeho majitelem. Já se rozhoduji, komu ho dám. A dávám ho průběžně, každou další minutou.
Víš, nějak se v tom ztrácím. srovnám-li si to: 1. život, který žiješ, nebyl nejprve tvůj, ale Boží. 2. Pak ti ho Bůh celý dal a jsi jeho vlastníkem. 3. Ty jsi ho následně zase dal celý Bohu, ale pak píšeš že vlastně ne celý naráz, ale spíše ho dáváš průběžně po částech, a zároveň že ty jsi jeho vlastníkem.
Takže, kdo je vlastně jeho skutečným majitelem? Ty nebo Bůh? Spíše mi to vyznívá tak, že jste jakýmisi spoluvlastníky, podílníky života, který nyní žiješ. Anebo spíše, že jde o neustálé vzájemné darování a navracení toho života, který zprvu patřil Bohu.
Uvede z Písma: Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky. Já a Otec jsme jedno.“
Tady tedy také: Ovce jsou Ježíšovy, ale dostal je od Otce. Avšak ačkoliv je dostal od Otce, nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky. Takže čí jsou ty ovce vlastně? Ježíšovy či Otcovy? No asi obou. Otec i Ježíš jsou jedno.
Řekl bych tedy, že když mé srdce bude i Boží, pak nemůžu už říci, že jsem jeho neomezeným majitelem a můžu ho dát jen tomu, komu chci jenom já. Spoluvlastník domu přeci také nemůže prodat (nebo darovat) svůj podíl ihned komu chce, ale musí ho nejprve nabídnout spoluvlastníkovi. A vůbec už nemůže prodat celý ten dům, pokud nechce svůj podíl prodat i spoluvlastník. Tedy nemůžeš své srdce (život) darovat komu chceš, když vlastně nepatří jen tobě samému. Nemůžeš se svým srdcem nakládat jak se ti zlíbí. Souhlasíš?
Ale pokud řekneš, že život, který žiješ, patří Bohu, pak jsi jako nájemník v domě, který si nemůže a nečiní nárok na ten život. A vlastník toho života ti dává, abys jej žil, jako i vlastník domu ti dopřává, abys v něm žil. Rozumíš?
tele
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 21. srpen 2015 @ 18:27:18 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Opravdu jsem se zase dostali do bodu, kdy dál pokračovat nemá cenu.
To jsem rád, že jsi to pochopil. Ve chvíli, kdy si místo diskuze nad tématem začneš vymýšlet nesmysly o mne a otázky, které ti položím abys na ně odpověděl ignoruješ, samozřejmě nemá cenu pokračovat.
Ty místo aby ses zamyslel nakolik jsou mé námitky vůči tvým postojům oprávněné, jen je docela bezpracně otočíš proti mě.
Uvedl jsi jednu jedinou výtku proti mým postojům: Když píšu, že můj život patří Ježíši a já jsem správce a když píšu, že Ježíše si nadevše vážíme pro to kým on je a co on pro nás udělal, tak jsi uvedl, že pro tebe to jsou "Hloupé, rádobyzbožné řečičky.". To je jistě oprávněné, pro tebe to tak jistě je. neznáš to, žiješ něco jiného a tak je logické, že to jsou pro tebe hloupé řečičky.
Pokud je pro tebe hloupé to, že náš život patří Pánu Ježíši a že si Ježíše vážíme pro to, kým On je a co On udělal, tak jak si představuješ, že bych to měl komentovat a zamyslet se nad tím? Tvůj postoj je dostatečně vypovídající o tom, co asi tak žiješ a komentovat ho nemá cenu. Pokud opravdu žiješ co píšeš a zamyslím se nad tím, mohu napsat jediné: Je mi tě líto a přeji ti, aby to, co křesťané žijí, pro tebe nebyly "Hloupé, rádobyzbožné řečičky."
Ostatní výtky tvoje byly proti tvým postojům, které mi také připadají hloupé a divím se, že si je držíš. Tvoje výtky proti tvým postojům jsou oprávněné a souhlasím s nimi. Určitě bych ti doporučil, aby ses zamyslel nad tvými pošetilými postoji typu "černobílého vidění světa, kde nejdříve bylo dvacet let všechno špatně a nyní je naopak zas všechno dokonalé".
Dostal jsem ho od Boha a nyní jsem já jeho majitelem. Já se rozhoduji, komu ho dám. A dávám ho průběžně, každou další minutou.
To je jistě tvůj autentický postoj, já ti ho určitě brát nebudu a pokud ti to vyhovuje tak, jak to máš, tak si to tak žij. Ale asi víš, že v této věci se náš život podstatně liší. Já už se dávno nerozhoduji, komu svůj život dám, natožpak každou minutu.
V případě člověka tady na zemi je majitelem buď Hřích, nebo Bůh. Buď člověk slouží hříchu, nebo Bohu. Pokud si člověk omylem namlouvá, že je sám svým pánem, jen ho jeho pán Hřích oklamal k jeho vlastní škodě.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 22. srpen 2015 @ 16:11:52 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Já už se dávno nerozhoduji, komu svůj život dám, natožpak každou minutu."...
Přesto připouštíš, že občas také zhřešíš.
V okamžiku, kdy zhřešíš - komu si myslíš, že dáváš své srdce doopravdy? Snad Bohu? V hříchu?
Život je darem od Boha. Po celý svůj pozemský život je každý z nás majitelem tohoto daru a jednou se budeme Bohu zodpovídat, jak jsme s tímto jeho darem naložili. Za každou minutu!
Jestliže tvůj život patří Ježíši (a není to jen zbožná vyčpělá fráze) a zhřešíš, kdo tedy vlastně zhřešil? Ty, nebo snad majitel tvého života, Ježíš? Kdo nese odpovědnost za tvůj život, kdo se rozhoduje, co konkrétně uděláš? Ty sám, nebo snad "majitel" Ježíš?
Cožpak ti nedochází ta logická nesmyslnost takovýchto rádobyzbožných výroků?
V případě člověka tady na zemi je obyvatelem lidského srdce buď Hřích, nebo Bůh. Buď člověk slouží hříchu, nebo Bohu.
Sám člověk si vybírá svou cestu, vybírá si obyvatele příbytku svého srdce.
Člověk však není mrtvá nemovitost, člověk je spíš spolubydlícím toho, koho hostí, s kým žije. Aktivním spolubydlícím Boha - nebo aktivním spolubydlícím zlého ducha.
Z Boží milosti jsme to my, co máme své životy ve svých rukou. My sami se rozhodujeme co v každé další minutě uděláme!
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 23. srpen 2015 @ 08:11:38 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Cožpak ti nedochází ta logická nesmyslnost takovýchto rádobyzbožných výroků?
Dochází, Stando. Uvažuješ fakt hodně divně. Proto ti dávám otázky na tvůj život, jestli ti připadá logické to, co píšeš a žiješ. A zřejmě taky pro tu logickou nesmyslnost tvých výroků se nedočkám odpovědi.
Když apoštol píše: " Věci přítomné nebo budoucí - všechno je vaše, vy pak jste Kristovi a Kristus Boží", tak je to pro tebe taky jen "zbožná vyčpělá fráze" nebo to jsou "Hloupé, rádobyzbožné řečičky."?
Když jsme byli kdysi v ŘKC, měli jsme papeže, jehož heslem bylo " totus tuus". Patřil stejnému duchu, jako kdysi já: Svůj život jsem mu totiž vydal po jeho příkladu. Tys byl tehdy asi taky v ŘKC, nevím, jestli jsi trochu sledoval dění, co bylo pro tebe to jeho hleslo? "Zbožná vyčpělá fráze" nebo to byly "Hloupé, rádobyzbožné řečičky."? Rozuměl jsi trochu tomu heslu, nebo jsi psal papeži dopis, že jeho heslo je "nesmyslnost"?
Když například apoštol píše: " Neboť žijeme-li, žijeme Pánu, umíráme-li, umíráme Pánu. Ať tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu.", tak co je to pro tebe: "zbožná vyčpělá fráze" nebo to jsou "Hloupé, rádobyzbožné řečičky."?
Apoštol pak pokračuje: "Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu." Zřejmě mu tak jako mě připadá logičtější, že "normálně" je to tak, že správce vydává počet majiteli a ne majitel nájemníkovi či návštěvníkovi.
Teď k tvým otázkám, na které jsem ti odpovídal asi 10x a odpověď sis zatím nepřečetl ani jednou.
Svůj život jsem Pánu Ježíši vydal právě kvůli hříchu. Uvědomil jsem si, že pobíhání po zpovědnicích a činění uloženého "pokání" na hříchu nic nemění: Hřích, temnota, prázdnota, samota, bezbožnost dál vládly v mém životě a vším tím zpovídáním a přijímáním se na nich nezměnilo docela nic. To jsem si neuvědomil sám ze sebe, ale uvědomil jsem si to díky písmu, díky tomu, co říkal Pán Ježíš. A také jsem si uvědomil, že v Ježíši je záchrana ze hříchu, že Ježíš mne může hříchu zbavit. Což taky udělal hned v první chvíli života: Zbavil mne temnoty, prázdnoty a bezbožnosti. V jediném okamžiku.
A i nadále mne zbavuje hříchů, celého toho otroctví, ve kterém jsem žil od mala či do kterého se narodil. Zbavuje mne jich tak, že mne vychovává: Tedy když udělám nějaký hřích, okamžitě v té chvíli mne Bůh vychovává a dává mi východisko, ukazuje jak ven. Některé věci trvaly rychle (například bezbožnost a služba modlám byla pryč ve vteřině a nikdy se nevrátily) jiné trvaly dlouho (ze služby duchu chudoby mne Bůh vysvobozoval několik let).
Když zhřeším, nehřeší Ježíš. Ježíš je bez hříchu, to by sis mohl přečíst v písmu, pokud to pro tebe nejsou jen "zbožné řečičky". Za hřích nesu za to následky. Často ale Bůh pomůže i s těmi následky a osvobodí mne od nich, zbaví mne i následků hříchu.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Neděle, 23. srpen 2015 @ 20:28:10 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ...""totus tuus""...
Toto hovoří už výsledku životní volby, o svobodné lidské volbě, ve které se člověk rozhodl žít neustále s Bohem. Opakuji: - to člověk se rozhodl - jako odpověď na Boží zavolání.
Proto jsme Kristovi, že nás Bůh zavolal a my se pro to svobodně rozhodli. A zbývá nám ještě v tomto samém rozhodnutí vytrvat až do smrti - protože ani to není samozřejmost, ani to vždycky nebývá nijak snadné. Vždyť i pokušení musí přicházet...! (srv. Mt 18,7)
Já vím, že Ježíš je bez hříchu. Právě proto je absurdní tvrdit, že majitelem tvého srdce je Ježíš.
(Mt 15,19-20) Ze srdce totiž vycházejí špatné myšlenky, vraždy,
cizoložství, smilnění, krádeže, křivá svědectví,
urážky.
Tyto věci špiní člověka. Ale jíst neumytýma rukama, to
člověka nešpiní."
Majitelem svého srdce jsi ty (dostal jsi tento příbytek ke společnému bydlení od Boha - a na štítě má napsáno tvoje jméno!) - a právě proto, že nyní jsi jeho majitelem ty, tak lidské srdce pořád dokáže i zhřešit!
Ty máš nyní plnou moc své srdce věnovat Bohu či hříchu, ale toto tvé rozhodnutí stále ještě není ještě definitivní - stále máš moc své rozhodnutí i změnit - jak směrem k Bohu, tak směrem od Boha.
Rozumíš?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 24. srpen 2015 @ 06:29:43 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Majitelem svého srdce jsi ty (dostal jsi tento příbytek ke společnému bydlení od Boha - a na štítě má napsáno tvoje jméno!) - a právě proto, že nyní jsi jeho majitelem ty, tak lidské srdce pořád dokáže i zhřešit!
Ty máš nyní plnou moc své srdce věnovat Bohu či hříchu, ale toto tvé rozhodnutí stále ještě není ještě definitivní - stále máš moc své rozhodnutí i změnit - jak směrem k Bohu, tak směrem od Boha.
Stando, takže opět odpovědi na jednoduché otázky po tvém životě žádné, jen zase lži a domyšlenky o mne ze tvého "pokladu", z toho, co ty sám žiješ.
Nic nového.
Opakuji: - to člověk se rozhodl - jako odpověď na Boží zavolání.
Když se takto člověk rozhodne, svědčí o tom a jeho život patří buď tomu duchu, nebo Bohu, co je to pro tebe? Je to pro tebe "Zbožná vyčpělá fráze" nebo jsou to pro tebe "Hloupé, rádobyzbožné řečičky."?
Já vím, že Ježíš je bez hříchu. Právě proto je absurdní tvrdit, že majitelem tvého srdce je Ježíš.
Podle tvé situace nesuď druhé lidi. To, že ty něco žiješ neznamená, že to tak žijí všichni. Co kdybys ty napsal něco o tobě, co ty žiješ, abychom to mohli porovnat s tím, co my žijeme?
Nemáš snad v ekumenismu úkol "zbavovat se postupně tvého poněkud virtuálního vidění světa druhých a nahrazovat ho skutečností."? Proč ho neplníš, když ten úkol máš?
Ze srdce totiž vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilnění, krádeže, křivá svědectví, urážky.
Přesně tak. To si pomatuješ dobře a je dobře, že k tobě to místo písma stále mluví. Psal jsem ti, že naše učení mluví ke každému to, co je potřeba, že i tebe oslovuje to, co ty žiješ a co je pro tebe důležité.
V této věci se právě liší srdce člověka, který žije pod zákonem hříchu a smrti, člověka, který patří hříchu, od srdce člověka, který patří Bohu. Srdce kamenné, srdce plné hříchu, od srdce masitého, které dává Bůh.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 24. srpen 2015 @ 08:29:11 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ty máš nyní plnou moc své srdce věnovat Bohu či hříchu, ale toto tvé rozhodnutí stále ještě není ještě definitivní - stále máš moc své rozhodnutí i změnit - jak směrem k Bohu, tak směrem od Boha. Rozumíš?
Stando, ještě k tomuhle tvému uvažování.
Samozřejmě, že rozumím, jak vy uvažujete, vaše uvažování není nijak extra složité, aby ho nebylo možné pochopit. Navíc uvažujete v tomto celkem konzistentně a píšeš tu celou dobu totéž a ještě ses v této věci nezamotal (tak jako se ti to povedlo s jistotou a modlitbou).
Už jsem ti k tomuto tvému uvažování psal dříve článek " Vytrváme spolu v dobrém dokud budeme mít naději." a další příspěvky, kde ti mimo jiné vysvětluji, že naše postoje jsou opačné, než ty tvoje a že ty "možnosti", které tobě nabízí tvůj bůh, co ti dává svobodu hřešit, co nám stále vnucuješ, jsou pro nás nezajímavé.
Vzhledem k tomu, že sám nerozumíš písmu a musí ti ho někdo vyložit, tak to udělám: To místo není o tom, že by člověk neměl zpětně hodnotit svoji práci, jak dobře je udělaná, nebo něco takového, že by neměl mít sebereflexi. To místo je o tom, že pokud máš takové postoje, že se nechceš definitivně rozhodnout, bráníš se definitivnímu rozhodnutí a stále jsi připraven revidovat tvé rozhodnutí, stále chceš mít možnost ho změnit, "mít zadní vrátka" kdyby ti tvé rozhodnutí nevyhovovalo, nejsi ještě na Boží království připravený, nejsi pro něj způsobilý. Potřebuješ ještě změnu, která tě pro Boží království připraví. A tu změnu určitě nepřináší ani paní Smrt, ani pan Očístec.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 24. srpen 2015 @ 10:41:50 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku
tvoje "definitivní rozhodnutí" pro Boha jsou Bohu jen tak pro hořké pousmání - trvají totiž jen do doby, kdy znovu zhřešíš.
Lidská definitivní rozhodnutí mívají jepičí život.
Přesto jsou dobrá a nic proti nim- jen je dobré toto si o nich být stále vědom.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 25. srpen 2015 @ 06:55:51 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Já vím, Stando. To o vašem bohu hodně vypovídá. Vašeho katolického boha znám, znám jeho posměch i výhružky a vím, že když se lidi rozhodnou pro Pána Ježíše, tak už mu mnoho nezbývá, než pousmání či vztek.
Jinak koukám, že už ti jako vždy došly ty tvoje "argumenty", tak už si budeš jen vymýšlet hlouposti o diskutujících ze tvého "pokladu". Stando, to, že ty máš nějaký přístup k životu a rozhodování neznamená, že ho tak mají všichni. Piš o sobě, o tom, co znáš, ne o druhých, o kterých máš v hlavě jen podivné představy. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Pondělí, 24. srpen 2015 @ 09:23:45 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando,
ad) Přesto připouštíš, že občas také zhřešíš. V okamžiku, kdy zhřešíš - komu si myslíš, že dáváš své srdce doopravdy? Snad Bohu? V hříchu?
Možná si ani neuvědomuješ pravdivost těch slov, která jsi tu napsal :o) Ano, když zhřešíš, odevzdáváš je Bohu v hříchu. Ale o odevzdávání bych nemluvil, spíše o poskvrnění. Víš přeci, že nejsi sám svůj, že sám sobě nepatříš. Nebo nesouhlasíš s apoštolem? Anebo nesouhlasíš s Ježíšem? Učinil si On a Otec u tebe příbytek? Jsi s ostatními bratřími spolubudován v Boží příbytek v Duchu? Je-li v tobě Jeho Duch, pak již nepatříš sám sobě a nějaké ty úvahy o tom, že si jsi jediným vlastníkem sebe sama, a že si můžeš dělat se sebou sama, co chceš, (tedy že si vůbec můžeš dělat, co sám chceš), by ti měly být vzdáleny. Jistě "bohulibé řečičky". Ale ten Boží příbytek budovaný v Duchu v tobě, ten ti prostě nepatří a ani Ten, kdo v Něm přebývá. Tedy přebývá-li v tobě.
tele
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 24. srpen 2015 @ 11:03:30 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ono je vždycky trochu problém v duchovní oblasti používat pro vyjádření lidská slova.
Je - li ve mě Boží Duch, je u mě na mé pozvání - ale odchází, pokud si (třeba ve chvilce slabosti) zvolím hřích ke smrti. To je skutečnost.
Já jistě mohu odevzdat Bohu své srdce (a také to dělám), ale u člověka nic není definitivní jako u Boha. Jen Bůh je věrný, my býváme nevěrní - a pak je s naší "definitivou pro Boha" konec.
Zde tedy rozlišuji dva úhly pohledu:
1.) pohled subjektivní: Usiluji ze svých lidských sil o život s Bohem - a on mě v tom pomáhá. Dávám své srdce Bohu a on ho přijímá a neustále proměňuje k dokonalosti. Když zhřeším, v pokání se k Bohu vracím - a On mě očišťuje od hříchu a obnovuje moje srdce. (oproti Toníkovu pohledu, kdy Bůh mu prý v jednom jediném okamžiku znovuzrození dal srdce z masa, srdce už úplně dokonalé - takže on dneska už neumí prý nic jiného, než jenom konat Boží vůli. Bůh prý u něho už způsobil, že "budete žít podle mých ustanovení a má nařízení budete zachovávat a plnit." - Proto tomuto říkám "virtuální svět" lidských představ, odtržených od reality skutečného života). To, že si něco v Písmu přečtu a vztáhnu to na sebe, se ještě u mě nemusí tímto stát realitou. I kdybych tomu skálopevně uvěřil. Ani Toník nežije úplně vždycky podle Božích ustanovení a vždycky je nezachovává. Všichni jsme hříšníci.
2.) pohled objektivní: Ve svobodě volby býváme stále ještě nevěrní svým předsevzetím, býváme nevěrní Bohu (hříchem). Máme možnost zvolit život s Bohem - žít s Bohem, máme stejnou možnost zvolit udělat i to, co máme od Boha zakázané a zvolit tím život bez Boha.
Je dobré si být neustále vědom této své svobody ve volbách - protože vědomí naší slabosti nás může uchránit od pádu do hříchu, od špatného rozhodnutí, kterého bychom později litovali.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Pondělí, 24. srpen 2015 @ 13:25:40 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando, jistěže je problém v diskuzi při používání slov, a to nejen ohledně duchovní oblasti. ;o) Ty to máš tak, že sis Ducha pozval do svého života. Tonda snad zase tak, že Bohu svůj život odevzdal. Já zase tak, že jsem Jej prosil, aby mě změnil. Rozhodně však to nemám tak, že když zhřeším, tak Duch ode mne okamžitě odejde.
Jistěže u člověka není nic definitivní jako u Boha. S naší definitívou věrnosti pro Boha by byl konec, kdyby Bůh byl nevěrný, ale On je vždy věrný.
Ohledně Tondy: No já si vůbec nejsem jist, že máš aspoň nepatrnou snahu porozumět tomu, co píše. A také si vůbec nejsem jist, že jak jsi formuloval jeho slova, že jsou správnou formulací těch jeho slov. Takže opravdu nevím, jestli ta virtuální realita není jen v tvé hlavě.
Píšeš o něm, že prý on už dneska neumí nic jiného, než jen konat Boží vůli. Zamysli se nad tím, prosím snažně, jestli fakt ta jeho slova nepřekrucuješ.
Píšeš: "To, že si něco v Písmu přečtu a vztáhnu to na sebe, se ještě u mě nemusí tímto stát realitou. I kdybych tomu skálopevně uvěřil. "No, a to možná bude tvůj problém, že se něco nemůže stát, i kdybys tomu skálopevně věřil. Nejde zde o to, zda ty jsi schopen něco vypůsobit tou svou vírou přenášející hory (mimochodem by stačilo, kdy byla aspoň jako zrníčko), ale o to, jestli alespoň trošičku důvěřuješ Bohu, že má moc to učinit, a že co řekl, se také stane. A že ačkoliv to ještě nevidíš, věříš tomu, že to už učinil. Tohle je virtualita, viď? Věřit v něco, co ještě není, jako by to už bylo. Tomu se ale říká víra. Víra, kterou věřil Abrahám. On nevěřil v něco, ale věřil, že Bůh to něco je mocen učinit. Já myslím, že ta písma znáš dobře. Něco jsi zde někde psal o té mocné víře, kterou mají ti velicí mužové Boží, že mají takovou víru, že pro ně platí, že mohou i hory přenášet. No a s tímto mám já problém. Velikou vírou není to, co mohu a dokážu já, ale jak moc důvěřuji Bohu, že co řekl a zaslíbil, také učiní. Pak mi opravdu nebude nic nemožného, tak jako i Pavlovi. Realitou křesťana tedy nemá být, co může on, ale co může učinit Bůh. No a jestli žádáš mimo Boží vůli, tedy kdyby jsi měl sebevětší víru v to něco, pak se to něco může stát jen z tvé vlastní vůle, tvou mocí a tvou silou, ale nikoliv z moci Boží.
Máš-li tedy stále svobodnou volbu si zvolit hřích, pak je to ale jen proto, že jsi ve hříchu svobodným a nehnusí se ti to. To o čem prorokoval Ezechiel vyúsťuje v realitu života : "Až si vzpomenete na své zlé cesty a na své nedobré skutky, budete se sami sobě ošklivit pro své nepravosti a ohavnosti". Mám takový příklad ze svého života. Nejde až tak přímo o to, co psal Ezechiel. Kdysi jsem byl takovým odborníkem přes pití piva. Denně a velice moc. Pak jsem uvěřil. Nepřišlo to ihned, ale během jednoho měsíce mi přestalo pivo chutnat. Nesnažil jsem se nijak, prostě se to stalo. Prostě sedíš u piva jako dříve, ale nějak ti "nejede". Nebylo mi z něho zle, ale prostě mi už nevonělo a nechutnalo. Nebylo mi z něho špatně od žaludku, ale přesto jsem k jeho pití získal odpor. Tak jsem ho přestal pít. Ale tohle je jen příklad. Víno mi například chutná, ale neopíjím se, do pivnic či vináren nechodím. Hodně jsem lhal. V partičce chce každý nějak vyniknout. Takže jsem si dost vymýšlel o své životě. Nebylo to jednoduché říci: hoši, víte já jsem uvěřil V Ježíše, Božího Syna, a to co jsem vám povídal o holkách, to byla všechno lež. Bylo mi ze mně dosti zle, než abych jim to neřekl. Ulevilo se mi, ale už jsem v partičce nebyl. Ke spasení to z oné party nikoho nepřivedlo. Jen náznakem jsem ti chtěl napsat, že nové narození je jednoduše o novém životě z Boha. Mé tělo se nezměnilo, chuťové buňky mám stále stejné, ale pivo mě prostě už ani myšlenkově neláká, a vzpomenu-li si na to, jak jsem ho pil, dělá se mi z toho zle, jako bych se ho nyní napil, a udělalo se mi z něho zle od žaludku. Mohl bych si to pivo přeci dát, co mně v tom brání? Nikdo. A přeci mě v tom brání cosi či kdosi ve mně. A já to fakt nejsem. A opravdu s tím nemusí bojovat, abych si pivo nedal, a ani nemusím bojovat s tím, abych si ho dal - prostě nechci. Nic víc, jenom svoboda. Ty vnímáš svobodu ve výběru, já mám svobodu za rozlomení jha. Prostě dokud mohu ještě hřešit, a vůbec mi to nevadí, či s tím musím bojovat, pak ještě nejsem od hříchu svoboden.
Ale zpět k tomu novému srdci. Víš, to je prostě srdce nové. Je zde něco nového, co zde před tím nikdy nebylo. Pro tebe jde o obnovu starého srdce. Obnovu můžeš brát tak, že jaksi očistíš od rzi nějaké zařízení, vyleštíš ho apod., ale všechny prvky toho zařízení necháš stejné. Jenže to není obnova, ale údržba. Pak ale můžeš učinit jakousi rekonstrukci, výměnu, a staré zařízení vybavíš prvky novými, ale sloužit bude stále ke stejnému účelu. A pak zde může být ještě změna, kdy celé to zařízení nahradíš novým a za jiným účelem. Údržba spočívá v tom, že to zařízení je stále dobré, je třeba ho jen očistit, promazat apod. Tak ty vnímáš své srdce, že je stále dobré, jen je třeba jej očistit. No a já mám za to, že to mé je třeba zcela změnit - tedy vyměnit za jiné a za jiným účelem. To mé staré srdce, ten starý člověk, totiž smýšlí podle těla. Změna srdce je pro mne jeho naprostá výměna, ačkoliv i obal (mé tělo) zůstane stejný.
Asi tak, Stando. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 25. srpen 2015 @ 08:51:10 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." Rozhodně však to nemám tak, že když zhřeším, tak Duch ode mne okamžitě odejde."...
Na mnoha místech jsem to už dříve vysvětlil: Bůh odchází z lidského srdce nikoli už při všedním hříchu, ale odchází, když člověk zhřeší těžkým hříchem, hříchem ke smrti. Avšak i z lehkých hříchů se máme pravidelně očišťovat, i ony pomalu stavějí základy překážky mezi člověkem a Bohem. Množství všedních hříchů, ze kterých se člověk neočistil pokáním, vede k postupné pokřivenosti lidského srdce a myšlení a nakonec se projeví skutkem - hříchem ke smrti.
..."Tohle je virtualita, viď? "... Virtualita je věřit nepravdám, lidským domyšlenkám, různě povytrhávaným z Písma bez náležitého orozumění jejich skutečnému smyslu. Nic tedy nepomůže "důvěřovat Bohu", že má moc učinit něco, co On ve skutečnosti nikdy neřekl, co jen někteří blbě pochopili. A to se mi stává u Toníka hodně často.
..."Máš-li tedy stále svobodnou volbu si zvolit hřích, pak je to ale jen proto, že jsi ve hříchu svobodným a nehnusí se ti to. "...
V subjektivním vztahu s Bohem a bližními se jistě hříchu zříkám a nechci ho ve svém životě.
Objektivní skutečností ale je, že stále občas zhřeším. Třeba nikoli v závažné věci, ale nikdo z nás nedokáže žít natolik svatým životem, že by se ho už zádný ze hříchů netýkal a on by už nehřešil.
..."Ale zpět k tomu novému srdci. Víš, to je prostě srdce nové. Je zde něco nového, co zde před tím nikdy nebylo. "... Nepochopil jsi. Jistěže je zde nová kvalita, která nikdy předtím nebyla. Narodili jsme se totiž s Adamovou "srdeční vadou" a najednou máme srdce zdravé! Bez vlastní zásluhy - nikoli díky své osobní víře, nikoli díky tomu, že právě my jsme uvěřili! Lidské srdce představuje identitu každého člověka. Identifikuje člověka, označuje jeho osobnost. A ta se co do identifikace nikdy nemění! (může se změnit co do kvality).
Bůh tě zavolal jménem, když jsi byl ještě v těle matky. A toto jméno ti zůstalo i dnes, ať jsi znovuzrozený či neznovuzrozený - ať se nacházíš v jakémkoli stavu.
Karle, já nesnáším zbožné plytké řečičky. To mě přímo irituje. Nejsem dokonalý. Jestliže Toník řekne, že majitelem jeho srdce (tedy majitelem osobnosti Toníka) je nyní Kristus, tak ten člověk vůbec neví, o čem mluví. Plácá v zatmění rozumu rádybyzbožné fráze.
Majiteli našeho srdce jsme my sami a právě proto můžeme své srdce někomu dávat - dávat ve sdílení. Protože měřítkem kvality života je sdílet společenství. A ke sdílení vztahů potřebujeme mít zcela vlastní identitu svého srdce! Napořád, navždycky - i na věčnosti. Srdce, které nám patří, které je naše.
Nikdo totiž z principu nemůže dávat (a rozdávat) z toho, co sám nemá - pokud to sám nevlastní. Dává to prostá logika věcí. Chceš snad ve vztahu rozdávat z cizího?
Bez vlastního srdce, o jehož postojích v každé minutě života ve svobodě rozhodujeme, nelze prožívat společenství, nelze mít vztah s nikým. To je příbytek, označený našim jménem navěky a my si volíme, s kým budeme bydlet, s kým se chceme sdílet.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Úterý, 25. srpen 2015 @ 08:58:17 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Odpovím později, Stando. Jen ihned odpovím, že nejsem Karel, jsem tele. A také to, že mi nemusíš psát, co Tonda ano, a co Tonda ne. ;o( |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 25. srpen 2015 @ 09:12:28 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Takže jsi možná Petr z Petrova. Sorry, občas si vás s Karlem spletu.
To víš, Pražáci mi už splývají, z Moravy je to daleko a oči slábnou. :-)
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Úterý, 25. srpen 2015 @ 09:28:12 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tak na to zareaguju. :o) Tvé oči fakt slábnou. :o) Proč bych měl být z Prahy? Psal jsem kdysi, že jsem tele z Petrova či Petr z teletina, ale že bych psal, že jsem z Prahy? Mýlíš se. Má máti pochází sice z Bučovic a to není tak daleko od tebe, ale z Moravy nejsem, ale ani z Čech ... abys tak už nepátral. :o) Jinak si myslím, že je to úplně jedno odkud jsem. tele |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Úterý, 25. srpen 2015 @ 11:36:01 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando,
ad) Na mnoha místech jsem to už dříve vysvětlil: Bůh odchází z lidského srdce nikoli už při všedním hříchu, ale odchází, když člověk zhřeší těžkým hříchem, hříchem ke smrti.
Vidíš, a to je to, čemu já právě asi nevěřím. Možná jsi to tu někde už vysvětloval. Ale prosím Tebe ještě jednou a krátce: Co je to pro tebe těžký hřích ke smrti, který nelze odpustit? Může člověk páchat stále všední hříchy a přesto nevykonat ten hřích ke smrti?
ad) Virtualita je věřit nepravdám, lidským domyšlenkám, různě povytrhávaným z Písma bez náležitého orozumění jejich skutečnému smyslu.
Tak ty věci nemám vůbec za virtualitu, ale za realitu. Zkoumej Písmo a velice náležitě tomu porozuměj, ale přesto tvé srdce zůstane zatvrzelé. Každý vidí v tom písmu, co si přeje jeho srdce. Dobré srdce uvidí jistě správně, že. A můžeš mít teologický výklad a dokonce i správný se správným závěrem, ale srdce zlé si z něho vezme, jen co chce.
ad) Objektivní skutečností ale je, že stále občas zhřeším. Třeba nikoli v závažné věci, ale nikdo z nás nedokáže žít natolik svatým životem, že by se ho už žádný ze hříchů netýkal a on by už nehřešil.
Ano, nikdo nemůže říci, že by nehřešil. Jenže lze zabránit (potlačit) vykonání hříchu, ale srdce i tak hřích vykonalo.
ad) Narodili jsme se totiž s Adamovou "srdeční vadou" a najednou máme srdce zdravé!
Hm! (promiň). Až tak to vidíš? Já se na zděděnou vadu nevymlouvám. A rozhodně mé srdce není najednou zdravé! Čekal jsem, co mi řekneš na tu obnovu, rekonstrukci, výměnu a čekal bych nějakou výtku. Ty už máš srdce najednou zdravé? A myslíš si, že já to staré srdce z Adama mám už pryč? A přesto bych měl mít i srdce nové, že.
ad) Lidské srdce představuje identitu každého člověka. Identifikuje člověka, označuje jeho osobnost.
Aha! Tak pro mne tedy srdce mou osobnost neidentifikuje a neoznačuje. Změnou srdce se má identita a osobnost, myslím, nemění. Mluví tedy oba o něčem jiném.
ad) Jestliže Toník řekne, že majitelem jeho srdce (tedy majitelem osobnosti Toníka) je nyní Kristus, tak ten člověk vůbec neví, o čem mluví. Plácá v zatmění rozumu rádobyzbožné fráze.
Stando, obávám se, že Tonda o tom, o čem píšeš, že on psal, asi nikdy nepsal.
ad) A ke sdílení vztahů potřebujeme mít zcela vlastní identitu svého srdce! Napořád, navždycky - i na věčnosti.
Tak toto ti nikdo přeci nevyvrací. Nebo ano?
tele
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 25. srpen 2015 @ 14:13:53 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Aha! Tak pro mne tedy srdce mou osobnost neidentifikuje a neoznačuje."...
No , jestliže ani nemáme společný ucelený význam lidského srdce a každý si pod tím představuje cosi jiného, pak těžko hledat nějakou shodu.
Zkus si svoji představu o tom, co je to lidské srdce, porovnat třeba s Novotného biblickým slovníkem:
http://lide.cb.cz/pavel.mosner/bib_slovnik_novotny.htm
... Ve
většině případů však označuje srdce vnitřní podstatu
člověka podobně jako nefeš
[=
*duše]
a
rûach
[=
*duch], při čemž s. možno chápati jako
bezprostřední orgán duše, po případě i
ducha.
Duše a s. jsou proto často souběžné výrazy [Ž 24,4; Př 2,10 a
j.]. Při tom srdce označuje
zdroj uvědomělé činnosti, nejen pouhý pud. Milování Boha z celého srdce je spojeno s
vědomým rozhodnutím, musí se však státi druhou
přirozeností [z celé duše, Dt 6,5; sr. 1Pa
28,9, kde »mysl« je překlad hebr. nefeš.
Podobně
Joz 22,5, sr. Sk 4,32]. Ale i duch a srdce
jsou místy souběžné výrazy. Neboť duch podmiňuje
osobní život [duši], jehož orgánem je s.,
takže s-i je často připisováno to, co patří do
oblasti působnosti ducha, zvl. tam, kde jde o
projevy náboženského života [Ž 34,19; 51, 12.19;
78,8. Sr. Sk 19,20 s 2K 9,7, kde »uložit v
duchu« = »uložit v s-i«].
Řekne-li tedy Izraelec
- "srdce", myslí tím celou lidskou podstatu, lidskou
osobnost [charakter]. V tom smyslu Bůh
nehledí na vnějšek, ale na srdce člověka [1S 16,7,
sr. Mt 15,8; L 16,5], zkoumá s. a ledví [Jr
11,20].
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Úterý, 25. srpen 2015 @ 17:41:15 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Děkuji, Stando, početl jsem si, a vlastně jsem z toho pochopil to, že srdce označuje charakterové vlastnosti člověka, tedy jaký kdo je. Jenže zde je nutno rozlišovat mezi například změnou Saula a změnou, která je popisována u Ezechiele.
Jestli srdce označuje to, jakým kdo je, (osobnost a charakter), pak toto srdce přeci nelze vlastnit. Jsi to vlastně ty, tedy to jakým jsi. Lze ho změnit, ale také Božím působením zcela proměnit a tady i jaksi vyměnit. Působením Ducha lze do protikladu změnit celé srdce. Takže tedy se bavme o tom, jestli jsi jediným pánem svého života, anebo jestli učiníš Pánem svého života Boha. No a vlastnictvím pánů byli i otroci. Můžeš být také dobrovolným služebníkem, který se však zavázal k poslušné službě.
Jinak to, pro co člověk žije, také vychází z jeho srdce. Takže pokud učiníš Pánem svého srdce, své vůle, svého myšlení, svých tužeb, atd. Boha, budeš žít prostě pro Něho, ale už ne pro sebe sama. Souhlas? Tele. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 26. srpen 2015 @ 09:39:29 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Jsi to vlastně ty, tedy to jakým jsi. Lze ho změnit, ale také Božím působením zcela proměnit a tady i jaksi vyměnit. "...
Tak nějak to bude.
Ale protože jsi to bytostně ty, - a s obrovským darem svobody od Boha se dávat a vydávat ve vztahu, je naproto nutnou podmínkou, aby jsi sám sebe vlastnil. Jakmile se přestaneš vlastnit, skončil by jakýkoli opravdový vztah. Ale to ani pořádně nejde se nevlastnit! Jen jde tuto svoji svobodu pořádně omezit hříchem.
Asi mě to donutí shrnout to v dalším článku, protože to jsou věci naprosto základní pro pochopení samé podstaty křesťanství coby života ve vztahu.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Středa, 26. srpen 2015 @ 14:54:42 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando, napiš co musíš.
Pro mne však i tak zůstane nepřirozené sebe sama vlastnit. Můj život mi nepatří, a pokud bych si to jen na chvíli pomyslel, pak bych byl jako ten, kdo žije sám sobě a druhé jen využívá pro sebe. Dobrý vztah (mezi lidmi navzájem i Bohem) je o sebevydání se. Tak i Kristus vydal sám sebe Bohu za nás hříšné a nelpěl na svém vlastním životě a stal se služebníkem všech. Svůj život vydal do Božích rukou a Bohu byl poslušný až na smrt, a za nás se vydal ještě, když jsme byli Boží nepřátelé.
Jestli máš za základní pochopení samé podstaty křesťanství to, že patříš sám sobě, tedy ouha, opět asi nebudu křesťanem.
tele |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 28. srpen 2015 @ 09:18:52 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Pro mne však i tak zůstane nepřirozené sebe sama vlastnit. Můj život mi nepatří"...
zatím jen tolik: Mám z tebe dojem, že ty logické argumenty ještě bereš.
Tedy: Nikdo nedá, co sám nemá. Je to logicky správné tvrzení?
Chceš - li se někomu dávat, musíš se tedy nejdříve opravdu sám vlastnit. Jinak nemáš co nabídnout, nemáš co dávat. Nemůžeš přece dávat z toho, co ti nepatří, co patří někomu jinému. To by byl opravdu divný "dar".
Možná bude pro tebe lepší, když na některé věci přijdeš sám, než když ti je "naservíruje " někdo jiný.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Pátek, 28. srpen 2015 @ 14:08:43 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Bůh všechno stvořil a všechno je tudíž Jeho. Když věřící v Krista vydává svůj život Bohu, činí tak s tímto vědomím a uznává tím, že navíc za něho bylo zaplaceno Pánem Ježíšem Kristem výkupné, což byl Jeho vlastní život a Jím prolitá krev. A Boží lid je podle Písma lid určený k Božímu vlastnictví, patřící Bohu ještě i tím, že patří do Boží rodiny, tj. že Boží děti se narodily z Boha. Pečeť zaslíbeného Ducha Svatého na věřících v Krista toto Boží vlastnictví potvrzuje (zpečeťuje). ¨ Nedáváme tedy Bohu něco, co patřilo nám, aby to bylo Jeho, nýbrž Bohu vracíme to, co bylo Jeho i tak, aby z nás jako hrnčíř z hlíny udělal nádobu, jakou chce On. A jak může hlína mluvit hrnčíři do toho, co z ní chce udělat; jak se může sama o sobě rozhodovat, co z ní hrnčíř udělá?!. Bůh se smilovává nad kým chce a koho chce, toho zatvrzuje! Je to čistě Boží věc a cele Boží milost být nádobou milosrdenství ke cti. Pokud tu milost Boží nepřijmeš, Stando, můžeš jednou hádat, jakou nádobou jsi. Tož tak. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 29. srpen 2015 @ 10:06:22 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando, úplně všechno Bůh nestvořil.
Nemáme nic, co by jsme nedostali od Boha (a dostáváme to od něho proto, abychom vůbec mohli existovat a žít ve vztazích - ve vztazích mít možnost se darovat jiným i Bohu - ale jen hřích je můj, ten není od Boha a není jeho. A přece Kristus chce, abychom mu i naše hříchy odevzdávali a on nás z nich vyléčí, uzdraví.
Ohledně těch nádob "všedních" - vyjadřují jen různé Boží záměry s člověkem - umístění konkrétního člověka do Božího plánu se světem. Některý člověk zde zastává místo "na očích" jiných lidí, jiný pracuje ve skrytosti a nenápadně.
Každý člověk bez výjimky však je vzácným originálem - vzácným kvůli tomu, kdo ho vytvořil a dal mu jeho určení. Z tohoto pohledu není žádných nádob levných, všedních, které by nebylo třeba brát do ruky se stejnou opatrností (aby se nerozbily), jako nádoby určené k úkonům svátečním.
V Božích očích jsme všichni lidé Bohu stejně vzácní, jak nádoby "všední", tak i ty "sváteční"..
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Sobota, 29. srpen 2015 @ 00:38:08 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Hm, Stando, to je mi takové pěkné milé pokušeníčko, apelovat na mou logiku a pochlebovat mi.
Píšeš: Nikdo nedá, co sám nemá. Je to logicky správné tvrzení?
:-) Odpovídám ti: Ano, tohle je dle mého smýšlení logicky správný úsudek.
A přesto se v konečném výsledku toho úsudku shoduji s těmi, kdo říkají, že svůj život celý vydali Pánu, a diametrálně se rozcházím s tebou, který říkáš, že dáváš Pánu to, co je tvé. Nehledám rozdíly, ale shodu. A tak ač nevěřím zcela jako oni, shoduji se s nimi v závěru. S tebou však ke shodě dojííti nemohu, ač tvůj výrok považuji za logicky správný. Navíc od vás všech se liším v počátku toho úsudku, a vás v něm vidím ve shodě.
Je pěkné od tebe pochlebovat vlastní logikou a ihned ji shodit papoušjováním. Nevšiml sis, že telecí rozum není komzumní?
A nyní se buď konečně zamysli nad tím, co ti kdy psalo tele, a nevkládej do toho, že tele papouškuje cizince či rosmana či willyho či jiné, a jednej se mnou jako s rovnoprávným sebe,nebo to nech být. Ano, já jsem sice tele, ale nepokoušej mne apelem na mou inteligentnci.
A teď se mne normálně zeptej, proč se neshoduji s vámi všemi v počátku svého úsudku o sebevlastnictví a shoduji se s jinými než s tebou v jejich závěru o sebe-nevlastnictvím.
Nápovědou ti buď to, že já jsem nikdy sebe či své srdce nebo svůj život Bohu nevydal a nikdy mu jej ani nevydám.
Když pochopíš proč, pak také snad i to, že tvůj výrok: nikdo nedá,co sám nemá; považuji za logicky správný, a přesto nesouhlasím s tvým tvrzením, že patříme sami sobě.
Asi tak. Tele
|
]
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Pondělí, 31. srpen 2015 @ 08:21:19 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando, nepotřebuješ pochlebovat, a také nikoho shazovat. :o) To není potřeba snad nikomu. Nikdy jsem sobě sám nepatřil, Stando. Kdysi jsem vůbec nebyl, ale byl jsem počat svým otcem v těle své matky. Já se pak narodil jim, a oni se stali mými rodiče. Oni byli mí a jsou stále, a já byl jejich a jsem stále. Oni mne vychovávali a já byl veden k poslušnosti i samostatnosti. Učil jsem se, co mi jiní předávali. Nebyla to má poznání a mé myšlenky, ale učil jsem se jim. Jedni mne učili takto a jiní zase i opačně. A mé srdce se přiklánělo k tomu, čemu jsem uvěřil, že je pravda. Ale život mě učil i tomu, že držet se pravdy je ztrátou pro mne. V průběhu svého dětství a mládí jsem měl své učitele, přátele, mnohé lidi a také i věci. Oni byli mými, ale já zase jejich. Pak jsem se oženil a mám děti. Manželka a mé děti jsou mými a já zase jejich. Pracuji a vydělávám, tvořím a nakupuji ... Já tvořím to, co jiní využívají k životu, a zase opačně nabývám to, co oni vytvořili a pro co se napracovali. To jejich se stalo mým, a to mé zase jejich. Oblečení, které vynosím, přestává být mým, někdo jej třeba zase nosí, kdo má méně, nebo je už nenosí a není už nikoho, tedy ani mé. To oblečení se vrátilo k tomu, že nikdy bylo. O mnohé přátele jsem přišel, o příbuzné, o věci ... A já si uvědomil, že i těm, kdo už nejsou mezi námi, jejich život nepatřil, a vše co oni kdy měli, o to ztrátou svého života přišli. A tak jsem si uvědomil to, co jsem ve svém nitru věděl už dříve a o čem jsem byl vlastně celý život vyučován - že nikdo sobě sám nepatří i se vším, co má, ale že vše patří Bohu a Bůh se ve své lásce vydal celému světu. Nepatřím tedy nikdy sám sobě samému, ale patřím Bohu a všem. A také vše, co mám, nepatří jen mne samému, ale nakonec vlastně všem a především Bohu. Já to rozumím takto, a vím, že touha po majetku, sebestřednost na svůj život, vede k tomu, že člověk činí zlé. Ale ti, kdo uvěřili evangeliu o Ježíši Kristu, té zvěsti, kterou jim předali apoštolové, vydávali sami sebe druhým a také= vše, co měli. A Ananiáš a Safira zemřeli, abychom si snad také uvědomili, že nepatříme sami sobě se vším, co máme, a lhát Bohu (Duchu svatému) nemůžeme. Tak oni řekli, že vydali vše, za co prodali své pole, ale přivlastnili si, co mělo být druhých. Můžeš si tedy, Stando, nechat svůj život celý, anebo jen kousek z něho - ale lhát Bohu budeš, že jsi jej vydal celý. Anebo jako já si třeba uvědomíš, že tvůj život nebyl nikdy tvůj, a prosit za odpuštění, že sis myslel, že můžeš přemýšlet a jednat tak, jako by vše jen tobě patřilo, a proto máš právo nabývat, právo rozmnožovat pro sebe, právo skupovat pro sebe, právo o to nepřicházet, atd. A pak třeba nebudeš muset nic Bohu darovat, ale spíše navracet. A já se k Bohu navracím. Ještě dnes mne myšlení podle těla, jak jsem byl i vychováván i učen, přepadává. Ale já mám již jiné a lepší učitele, a zejména svého Mistra. Když jsem tedy psal o tom, že s tebou se prostě různím snad ve všem a s jinými jen v počátku, pak to nejdůležitější je, že s nimi se shoduji v tom, že sám sobě nepatřím se vším, co mám. Ale v tom počátku se přeci jen s nimi shoduji v tom, že jsem sám sebe, se vším co jsem měl, kdysi považoval za svého a za své. A uvažování, například rosmanovo, (příklad ohledně těch penízků), je mi v tomto převelice blízké. tele |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 21. srpen 2015 @ 18:33:57 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ty máš tedy "dům", tvé srdce, které vlastníš ty sám a sám si o něm rozhoduješ. Psal jsi tu, že ty jsi majitelem toho domu a v tom tvém domě máš nějakého nájemníka a pak tam máš ještě nějakého hosta.
Komu budeš jako majitel jednou skládat účty: Budeš jako majitel skládat účty tvému nájemníkovi, nebo budeš skládat účty tvému hostu? Nebo oběma? Nebo ještě někomu jinému, než nájemníkovi či hostovi? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 22. srpen 2015 @ 16:17:20 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Na takovou zabedněnost už opravdu reagovat nebudu.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 23. srpen 2015 @ 08:15:12 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Jasně, jako vždy. Pokud ti položím konkrétní otázky na tvůj život a na to, co píšeš, vyhneš se odpovědi. O to více si vymýšlíš nesmysly o druhých, se kterými diskutuješ.
Ani bych nečekal, že bys tvou tradici porušil.
Stando, nepřipadá ti nelogické, že bys jako majitel skládal účty nájemníkovi? Nebo je ve tvém světě logické, že majitel skládá účty někomu, koho si pozve na návštěvu?
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Neděle, 23. srpen 2015 @ 20:11:29 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."nepřipadá ti nelogické, že bys jako majitel skládal účty nájemníkovi? Nebo je ve tvém světě logické, že majitel skládá účty někomu, koho si pozve na návštěvu?"...
V tomto mém světě skutečném je logické, že my jednou budeme skládat účty z toho, jak jsme žili, Bohu. To je základní myšlenka, která je neoddělitelně spojena s křesťanstvím.
Zrovna tak je jisté, že Bůh neobsadí příbytek lidského srdce násilím, ale že čeká, až ho sám člověk pozve. A nikoli jen an návštěvu, ale k trvalému bydlení - společnému bydlení, ve vztahu a spolupráci úplně na všem.
Příbytek našeho lidského srdce (ke společnému bydlení s Bohem) jsme dostali darem od Boha, sami jsme si ho nezbudovali. Ale tento náš "dům" (příbytek srdce) je nyní v "nebeském katastru nemovitostí" zapsán na naše jméno! My o něm rozhodujeme, my určujeme, kdo v něm nakonec bude bydlet. A Bůh čeká, kdo z nás ho pozve ke společnému bydlení.
Říkáme tomu lidská svoboda volby a Bůh ji respektuje.
Jsem tedy majitelem příbytku, ale to neznamená, že se jednou nebudu zodpovídat, jak jsem s tímto darem naložil. Má - li mé srdce patřit Bohu či někomu jinému, musím si o tom rozhodnout docela sám, svojí svobodnou volbou. A po celý čas svého pozemského života mám tu moc své dřívější rozhodnutí i zkorigovat - změnit.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 24. srpen 2015 @ 09:00:20 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | V tomto mém světě skutečném je logické, že my jednou budeme skládat účty z toho, jak jsme žili, Bohu.
A v tom tvém světě: Skládají ve tvém světě účty majitelé domu jeho nájemníkům? Nebo skládají účty majitelé domu návštěvníkům, které si pozvou?
Zrovna tak je jisté, že Bůh neobsadí příbytek lidského srdce násilím, ale že čeká, až ho sám člověk pozve. A nikoli jen an návštěvu, ale k trvalému bydlení - společnému bydlení, ve vztahu a spolupráci úplně na všem.
To je dobře, že už tohle víš a že chápeš, že "znovuzrozování miminek" poléváním vodou je nesmysl. Pro tebe užitečná informace, důležitá a pravdivá. Snad ti tedy diskuze zde s křesťany byly k něčemu užitečné.
Má - li mé srdce patřit Bohu či někomu jinému, musím si o tom rozhodnout docela sám, svojí svobodnou volbou.
Ani já ti tvou volbu neberu a přeji ti, ať se jednou rozhodneš dobře, opravdu svobodně, bez zátěže, která teď vychází z tvého srdce.
A po celý čas svého pozemského života mám tu moc své dřívější rozhodnutí i zkorigovat - změnit.
To už jsem ti psal, že je to jistě tvůj autentický postoj, ale z mého pohledu je to postoj hloupý, pošetilý, krátkozraký, nesmyslný. Můj postoj je v této věci zcela jiný: Pokud se pro něco rozhodnu a to rozhodnutí je dobré, jsem za něj rád a ani by mne nenapadlo ho revidovat, korigovat, naopak, takové rozhodnutí držím, co mohu
Když už nerozumíš tomu, co ti píšou křesťané, nežiješ to a nechápeš, že my máme hodně jiné postoje a hodnoty než ty, možná by ti v této věci mohl pomoci postoj některého z vašich papežů, když už jsi římský katolík.
Můžeš si přečíst jejich články, například:
Mladík z evangelia se ptal Ježíše: "Co musím dělat, abych dostal věčný život?"
Dnes není snadné mluvit o věčném životě a věčných skutečnostech, protože mentalita naší doby nám říká, že neexistuje nic definitivního: všechno se mění, a někdy i velmi rychle. "Změna" je v mnoha případech heslem, nejvíce vzrušujícím výkonem svobody, a proto jste také vy, mladí, nezřídka nakloněni myslet si, že je nemožné přijmout definitivní rozhodnutí, závazná na celý život.
Je však tento způsob užívání svobody správný? Je skutečně pravdou, že k tomu, abychom byli šťastní, musíme se spokojit s malými a prchavými momentálními radostmi, které - když pominou - zanechávají hořkost v srdci? Drazí mladí, toto není pravá svoboda, takto se štěstí nedosahuje. Každý z nás je stvořen nikoli proto, aby uskutečnil rozhodnutí provizorní a odvolatelná, nýbrž ta definitivní a neodvolatelná, která dávají životu plný smysl.
Říká to sice mladým, je dobré toto vědět na prahu života, ale ani v pětašedesáti není určitě pozdě. Ale jednou pozdě bude. A to "pozdě" se blíží.
Ale tento náš "dům" (příbytek srdce) je nyní v "nebeském katastru nemovitostí" zapsán na naše jméno! My o něm rozhodujeme, my určujeme, kdo v něm nakonec bude bydlet. A Bůh čeká, kdo z nás ho pozve ke společnému bydlení.
Stando, tak vám přeji, když už si to myslíte, ať to jednou určíte dobře, ať Bůh nečeká marně. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 24. srpen 2015 @ 10:29:36 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Příbytek tvého srdce má nad vchodem tabuli se jménem "Toník", nikoli se jménem "Kristus". Je to tvoje srdce a ty rozhoduješ, komu ho dáš - Kristus o tom nerozhoduje. Přenechal toto rozhodnutí na tobě.
V tom mém reálném světě je to tak, že já si zvolil za spolubydlícího toho, kdo mně tento můj příbytek daroval. Zvolil jsem si Boha.
Jsou ale na světě i lidé, kteří si zvolili za spolubydlícího i někoho jiného - nebo bydlí sami a virtuálně občas komunikují s virtuálním spolubydlícím - to aby se necítili tak sami..
..."To je dobře, že už tohle víš a že chápeš, že "znovuzrozování miminek" poléváním vodou je nesmysl."...
Že ty jenom něco nechápeš - proto to ještě není nesmysl. Křest miminek je Božím vyvolením člověka, vztahem Boha k člověku a nijak nesouvisí s osobním vztahem člověka k Bohu, který je podmíněn vlastní svobodnou volbou člověka pro život s Bohem..
..."Pokud se pro něco rozhodnu a to rozhodnutí je
dobré, jsem za něj rád a ani by mne nenapadlo ho revidovat, korigovat,
naopak, takové rozhodnutí držím, co mohu"...
Je ale dobré vědět, že i v tomto případě zde stále trvá nebezpečí ztráty (1 Pt 5,8). Lidská svobodná volba zde stále je a trvá.
..."Každý z nás je stvořen nikoli proto, aby
uskutečnil rozhodnutí provizorní a odvolatelná, nýbrž ta definitivní a
neodvolatelná, která dávají životu plný smysl."...
V kontextu výše řečeného je snad jasné, že i lidské "definitivní rozhodnutí", učiněné z upřímnosti srdce, i nadále podléhá lidské slabosti a lidské nevěře. Že není tedy zas až tak "definitivním", jak by si člověk v tomto okamžiku třeba přál. Pořád zde máme onu Boží podmínku - vytrvat v dobrém až do konce pozemského života.
Já také jsem se už dávno definitivně rozhodl pro život s Bohem (a pevně doufám, že podobně i ty), ale i tak jsou v životě chvíle slabosti, kdy to naše "definitivní" dostává pořádné trhliny.
Jen Bůh je věrný svým slibům, jen Bůh dokáže být zcela DEFINITIVNÍ.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 25. srpen 2015 @ 08:49:11 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Aha, takže odpovědi na otázky po tvém světě opět žádné. A ani papež ti nepomůže, i jeho slova si převrátíš ke tvému obrazu, podle toho, co žiješ.
Příbytek tvého srdce má nad vchodem tabuli se
jménem "Toník", nikoli se jménem "Kristus". Je to tvoje srdce a ty
rozhoduješ, komu ho dáš - Kristus o tom nerozhoduje. Přenechal toto
rozhodnutí na tobě.
Koukám, že když už ti došly ty tvoje "argumenty", tak už ti nezbývá, než si zase vymýšlet lži o diskutujících z "pokladu", který ty sám žiješ.
Já chápu, Stando, že ty rozhoduješ o tvém životě sám, že ty sám pevně držíš opratě svého života, ty sám si svobodně vybíráš dobro a zlo jak se ti to hodí, ty patříš sám sobě (nebo se to alespoň omylem domníváš): To vše jsi tu o sobě psal a je to jistě tvoje autentická situace. A asi tak žiješ desítky let a snad ti to tak i vyhovuje a já ti to neberu, žij si, co chceš, jak ti to vyhovuje.
Pokud ale to, co ty žiješ a to jak ty přistupuješ k životu, nutíš druhým, tak se pleteš. Nežiji to, co ty.
Jsou ale na světě i lidé, kteří si zvolili za
spolubydlícího i někoho jiného - nebo bydlí sami a virtuálně občas
komunikují s virtuálním spolubydlícím - to aby se necítili tak sami..
Jsem rád, že alespoň něco málo ze své zkušenosti napíšeš, byť se to snažíš zakamuflovat. Tohle ti určitě věřím, je z toho cítit, že víš, o čem píšeš.
Křest miminek je Božím vyvolením člověka, vztahem
Boha k člověku a nijak nesouvisí s osobním vztahem člověka k Bohu, který
je podmíněn vlastní svobodnou volbou člověka pro život s Bohem..
Stando, je dobře, že jsi pochopil, že "křest" miminek nijak nesouvisí s osobním vztahem člověka k Bohu. To bylo jedno z mých prvních zjištění, když jsem se začal zajímat o realitu a mnohokrát jsem ti to psal. Doteď jsi oponoval, jestli jsi to teď pochopil, tak je to alespoň malý pokrok v naší diskuzi.
Svátost křtu miminek nijak nesouvisí s osobním vztahem člověka k Bohu.
To je skutečná realita života. Pokud se na tomto shodneme a není to zas jen nějaká klička, kterou sis upletl aby ses do ní zamotal, tak to je dobrý základ pro další diskuzi.
Teď ještě zbývá abys pochopil, že svátost křtu miminek není žádným Božím vyvolením člověka. To, že je miminko zasvěceno nějakému "svatému", co už dávno zemřel, a pak mu v životě slouží, nijak nesouvisí ani s Božím vyvolením a věčným životem, stejně tak jako to nesouvisí s osobním vztahem člověka k Bohu.
Je ale dobré vědět, že i v tomto případě zde stále trvá nebezpečí ztráty (1 Pt 5,8). Lidská svobodná volba zde stále je a trvá.
Samozřejmě, když člověk žije bezbožný život s materiálním "bohem", kterého je potřeba poponášet v ruce, aby se pohnul, a chránit, aby ho někdo neznesvětil, to tak je. Jiné to je s živým Bohem, který jedná, stojí za člověkem a drží ho v jeho rozhodnutí v těžkých chvílích, který se raduje, když člověk přijme Ježíše a obrátí se, místo toho, aby se jen hořce usmíval, protože mu v takové chvíli nic jiného nezbývá.
Pokud má člověk svobodnou volbu, může se rozhodnout. Pokud se člověk nemůže rozhodnout, nebo se rozhodne a to rozhodnutí se nestane, žádnou svobodnou volbu neměl, jen iluzi.
Já také jsem se už dávno definitivně rozhodl pro
život s Bohem (a pevně doufám, že podobně i ty), ...
To určitě doufáš zcela špatně. S tím, co ty žiješ a jak se "rozhoduješ" a co tu popisuješ mám pramálo společného, žiju něco hodně jiného, mám zcela jiný přístup k životu, k rozhodnutí, ke svobodě, než ty. A z toho, jak se neustále míjíš když si o mne vymýšlíš kdejakou blbost by ti to už mohlo dojít.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 25. srpen 2015 @ 09:03:18 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Já chápu, Stando, že ty rozhoduješ o tvém životě sám,
že ty sám pevně držíš opratě svého života, ty sám si svobodně vybíráš
dobro a zlo jak se ti to hodí, ty patříš sám sobě"...
Pokud bych nepatřil sám sobě, nemohl bych se sám rozhodnout ve vztahu se někomu odevzdávat, nemohl bych prožívat pravdivý vztah, prožívat společenství. A to ani prožívat společenství s Bohem. V takovém případě bys nerozdával z vlastního, ale z cizího.
Pokud už ani dnes tvé srdce nepatří tobě, s čím jiným chceš sdílet s Bohem celou věčnost? Nakolik by byl pravdivým vztah srdce, které ti vlastně nepatří?
Toníku, zase zde mám pocit maření svého času. Na tvé výlevy se už nedá smysluplně reagovat. Jsi zcela pohlcen ve svém virtuálním světě.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 26. srpen 2015 @ 00:54:53 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Toníku, zase zde mám pocit maření svého času.
Stando, to budeš mít vždycky, když místo psaní k tématu a odpovědí na otázky budeš vymýšlet nesmysly o diskutujících. Zkus schválně někdy udělat opak toho, co děláš a místo vymýšlení nesmyslů o druhých zkus udělat to, co máte za úkol v ekumenismu: Zbavovat se postupně tvého poněkud virtuálního vidění světa druhých a nahrazovat ho skutečností.
Můžeš taky něco napsat o sobě a o tvém světě a odpovědět na otázky, na konkrétníotázky z tvého života a tvého uvažování. I ty náznaky tvého uvažování ve tvých příspěvcích jsou zajímavé.
Pokud bych nepatřil sám sobě, nemohl bych se sám rozhodnout ve vztahu se někomu odevzdávat, nemohl bych prožívat pravdivý vztah, prožívat společenství. A to ani prožívat společenství s Bohem.
Že tu uvádíš tvoje konkrétní uvažování, které ti brání přijmout spasení v Ježíši a vydat Bohu život, je dobře. Piš tu o sobě, co žiješ, jak uvažuješ, ať to můžeme (my i další lidé) porovnat s tím, co žijeme my a jak uvažujeme.
Když nám například apoštol píše: "Nevíte, že nejste sami svoji, byli jste koupeni za velikou cenu", tak to slovo tedy není pro tebe? Ty jsi sám svůj, patříš tedy sám sobě? Nebyl jsi tedy koupen za velikou cenu? Kdybys byl koupen a nebyl sám svůj jako to píše o nás Pavel, nemohl bys prožívat pravdivý vztah?
Když píše jinde: "Neboť žijeme-li, žijeme Pánu, umíráme-li, umíráme Pánu. Ať tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu.", tak to se taky netýká tebe, to slovo je ti cizí? Nemůžeš tedy patřit Pánu, protože by ses nemohl sám rozhodovat, ztratil bys tvou "svobodu" hřešit? Kdybys patřil Pánu Ježíši, nemohl bys tedy prožívat společenství s tvým bohem?
Pokud už ani dnes tvé srdce nepatří tobě, s čím jiným chceš sdílet s Bohem celou věčnost? Nakolik by byl pravdivým vztah srdce, které ti vlastně nepatří?
Protože celý můj život patří Bohu, budu celý můj život sdílet s Bohem. Chci sdílet s Bohem celý můj život: Vše co mám, co jsem. Proto jsem Bohu svůj život také vydal, protože jsem chtěl s Bohem být celý život.
Stando, když třeba někdo řekne: "Moje srdce patří mé největší lásce, žiji jen pro ni", tak je to pro tebe taky "plytká řečička", "hloupá řečička", "logický nesmysl", "virtuální svět" či cokoliv jiného? Taky se takového člověka zeptáš: "Když tvé srdce patří tvé největší lásce, co s ní chceš teda sdílet? Nakolik je pravdivý vztah srdce, které ti nepatří?" a nebudeš si při takové tvé otázce ty připadat hloupě?
Zkus si někdy po sobě přečíst tvé příspěvky a trochu se nad nimi zamyslet. Možná ti to, co žiješ, vyhovuje. Možá tak dokonce žije více římských katolíků, jen se o tom nesdílejí. Ale určitě je hodně jiných, kteří rozumí, že jejich srdce patří Bohu. Pro mne je tvé uvažování v této věci další překvapení, jsem rád, že jsi to téma otevřel a je zajímavé vidět, jak uvažuješ, děkuji za to, že jsi měl odvahu popsat to, co ve skutečnosti žiješ takto veřejně v diskuzi. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 26. srpen 2015 @ 09:26:28 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." Ať tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu.,"...
Stále ti uniká podstata, neporozuměl jsi do hloubky tomu, na co se odvoláváš.
Apoštol zde hovoří o vytrvalém postoji křesťana, který se stále v každém dalším okamžiku svého života odevzdává Bohu. Stále si nevíš rady se svojí lidskou svobodou a jak ji do tohoto tvého citátu z Písma vhodně "zamontovat". A tak tu svoji svobodu jednoduše raději zrušíš.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 26. srpen 2015 @ 09:49:36 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Stále ti uniká podstata, neporozuměl jsi do hloubky tomu, na co se odvoláváš.
Podle tvé situace nesuď ruhé.
Stále si nevíš rady se svojí lidskou svobodou a
jak ji do tohoto tvého citátu z Písma vhodně "zamontovat". A tak tu
svoji svobodu jednoduše raději zrušíš.
Stando, takže opět konkrétní odpovědi po tvém životě žádné, jen zase tvé klasické vymýšlení lží z tvého "pokladu" o mne. Kdež bych mohl čekat něco jiného!
Tebe baví si takhle vymýšlet lži o druhých, provokovat? Kdo ti dává úkol takhle lhát? To je ta tvoje "svoboda hřešit", kterou využíváš, abys nemusel psát něco o tobě, tak takhle utíkáš a vymýšlíš si lži o druhých? Nebo máte takhle za úkol systematicky lhát od někoho zvenku, máte to nařízeno?
Co ten tvůj host, co sis ho pozval? Ten ti takovéhle lži a pomluvy o druhých schvaluje? Nebo je dokonce zdrojem těch lží, co tu o mne píšeš? Jak píšeš, že z tvého srdce vychází všechny lži, tak ty lži jsou od tebe osobně, nebo od toho hosta?
|
]
|
|