Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: tele v Pondělí, 31. srpen 2015 @ 08:21:19 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Stando, nepotřebuješ pochlebovat, a také nikoho shazovat. :o) To není potřeba snad nikomu.
Nikdy jsem sobě sám nepatřil, Stando. Kdysi jsem vůbec nebyl, ale byl jsem počat svým otcem v těle své matky. Já se pak narodil jim, a oni se stali mými rodiče. Oni byli mí a jsou stále, a já byl jejich a jsem stále. Oni mne vychovávali a já byl veden k poslušnosti i samostatnosti. Učil jsem se, co mi jiní předávali. Nebyla to má poznání a mé myšlenky, ale učil jsem se jim. Jedni mne učili takto a jiní zase i opačně. A mé srdce se přiklánělo k tomu, čemu jsem uvěřil, že je pravda. Ale život mě učil i tomu, že držet se pravdy je ztrátou pro mne. V průběhu svého dětství a mládí jsem měl své učitele, přátele, mnohé lidi a také i věci. Oni byli mými, ale já zase jejich. Pak jsem se oženil a mám děti. Manželka a mé děti jsou mými a já zase jejich. Pracuji a vydělávám, tvořím a nakupuji ... Já tvořím to, co jiní využívají k životu, a zase opačně nabývám to, co oni vytvořili a pro co se napracovali. To jejich se stalo mým, a to mé zase jejich. Oblečení, které vynosím, přestává být mým, někdo jej třeba zase nosí, kdo má méně, nebo je už nenosí a není už nikoho, tedy ani mé. To oblečení se vrátilo k tomu, že nikdy bylo. O mnohé přátele jsem přišel, o příbuzné, o věci ... A já si uvědomil, že i těm, kdo už nejsou mezi námi, jejich život nepatřil, a vše co oni kdy měli, o to ztrátou svého života přišli. A tak jsem si uvědomil to, co jsem ve svém nitru věděl už dříve a o čem jsem byl vlastně celý život vyučován - že nikdo sobě sám nepatří i se vším, co má, ale že vše patří Bohu a Bůh se ve své lásce vydal celému světu. Nepatřím tedy nikdy sám sobě samému, ale patřím Bohu a všem. A také vše, co mám, nepatří jen mne samému, ale nakonec vlastně všem a především Bohu.
Já to rozumím takto, a vím, že touha po majetku, sebestřednost na svůj život, vede k tomu, že člověk činí zlé. Ale ti, kdo uvěřili evangeliu o Ježíši Kristu, té zvěsti, kterou jim předali apoštolové, vydávali sami sebe druhým a také= vše, co měli. A Ananiáš a Safira zemřeli, abychom si snad také uvědomili, že nepatříme sami sobě se vším, co máme, a lhát Bohu (Duchu svatému) nemůžeme. Tak oni řekli, že vydali vše, za co prodali své pole, ale přivlastnili si, co mělo být druhých.
Můžeš si tedy, Stando, nechat svůj život celý, anebo jen kousek z něho - ale lhát Bohu budeš, že jsi jej vydal celý. Anebo jako já si třeba uvědomíš, že tvůj život nebyl nikdy tvůj, a prosit za odpuštění, že sis myslel, že můžeš přemýšlet a jednat tak, jako by vše jen tobě patřilo, a proto máš právo nabývat, právo rozmnožovat pro sebe, právo skupovat pro sebe, právo o to nepřicházet, atd. A pak třeba nebudeš muset nic Bohu darovat, ale spíše navracet. A já se k Bohu navracím. Ještě dnes mne myšlení podle těla, jak jsem byl i vychováván i učen, přepadává. Ale já mám již jiné a lepší učitele, a zejména svého Mistra. Když jsem tedy psal o tom, že s tebou se prostě různím snad ve všem a s jinými jen v počátku, pak to nejdůležitější je, že s nimi se shoduji v tom, že sám sobě nepatřím se vším, co mám. Ale v tom počátku se přeci jen s nimi shoduji v tom, že jsem sám sebe, se vším co jsem měl, kdysi považoval za svého a za své.
A uvažování, například rosmanovo, (příklad ohledně těch penízků), je mi v tomto převelice blízké.
tele |
| Nadřazený |
|
