 |
Právě je 427 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:
rosmano
Willy
Dzehenuti
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116476542
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
|
| | Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor. |
|
|
Identita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 05. září 2015 @ 10:27:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | " My totiž všichni (včetně tebe) býváme svým předsevzetím i nevěrní.
Ze slabosti, z pohodlnosti, ze sobectví a nelásky - z náklonnosti ke hříchu."
Ale v tom se pleteš a psal jsem ti to mockrát.
Pokud vím, tak oko to své tvrzení i vysvětlil - to aby zabránil různým pokrouceným výkladům od lidí tvého ražení.
V čem jsem prosímtě pokroutil tvé tvrzení?
Psal jsi, že trvalé rozhodnutí je jen iluze.
Je nebo není pro tebe "trvalé rozhodnutí" jen iluze?
Když tu o svobodné vůli člověka a o rozhodnutí píšu, ty jsi první, který oponuje. Existuje tedy ve tvém životě něco jako "trvalé, neměnné, definitivní rozhodnutí", nebo je pro tebe rozhodnutí člověka jen iluze?
Je správné dát si předsevzetí "naučit se chodit", i když je mi jasné, že občas přitom upadnu.
Proč si myslíš, že je správné dávat si předsevzetí? Máš s předsevzetím nějakou dobrou zkušenost? Je předsevzetí k něčemu užitečné? Vždyť ani nevíš, co bude zítra! Dáš si předsevzetí, ale zítra, natožpak za týden, může být všechno úplně jinak!
Já považuji všelijaká "dobrá" předsevzetí za hřích, minutí se cíle, to už jsem ti psal výše. S předsevzetím nemám dobrou zkušenost a neznám člověka, který by s ním měl zkušenost dobrou, ale nevylučuji, že takoví mohou být, někdy se asi předsevzetí může povést. |
| NadřazenýIdentita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 06. září 2015 @ 12:02:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." Proč si myslíš, že je správné dávat si předsevzetí?"...
Bez předchozího rozhodnutí něco udělat, neuděláš naprosto nic, natož tak věci zásadního významu.
Musíš mít rozum skutečně hodně zablokován, když si ani toto neuvědomuješ.
Opravdové předsevzetí je u člověka vždycky u všeho na prvním místě:
Je rozhodnutím lidské vůle a lidského srdce něco vykonat. Bez tohoto
počátečního rozhodnutí bys neudělal vůbec nic - rozhodnutí stojí na počátku každého lidského činu. A během života máš stále
možnost (když třeba poznáš, že jsi se v něčem mýlil), své někdejší
dřívější rozhodnutí zrevidovat, poopravit či úplně změnit. O tomto je lidská svoboda volby.
A tak
hříšník třeba na konci života dokáže učinit pokání a obrácení, nebo naopak křesťan, který se
nechá zavalit množstvím všedních hříchů, ze kterých se neočistil
pokáním, může nakonec od Boha odpadnout.
Kde se rozmůže hřích, tam láska vychladne a zvrácené myšlení se nakonec projeví hříchem ke smrti.
A tak bez ohledu na Boží vlastnictví může i křesťan stále přijít o svoji věčnou spásu.
|
]
Identita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 06. září 2015 @ 18:37:16 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Bez předchozího rozhodnutí něco udělat, neuděláš naprosto nic, natož tak věci zásadního významu. Musíš mít rozum skutečně hodně zablokován, když si ani toto neuvědomuješ.
Stando, to si mne asi pleteš s tím člověkem, co tu psal před nějakou dobou pod nickem "oko" a snažil se mne přesvědčit, že "mimo svou aktuální přítomnost naní schopen ovlivnit vůbec nic, ani svou nejbližší budoucnost." Nebyl tehdy schopen pochopit, že rozhodnutí předchází to, co člověk dělá, že rozhodnutí je první a až pak je budoudnost, kterou předchozí rozhodnutí změnilo.
Pokud už dnes ten oko pochopil, že rozhodnutím se neovlivňuje aktuální přítomnost, jak se to v jeho zablokování rozumu při jeho vzpouře proti všemu a všem omylem domníval, ale že rozhodnutím se ovlivňuje budoucnost, že delání předchází rozhodnutí, tak je to pro toho, co psal pod nickem "oko", dost dobré a pokrok.
Přeji mu to.
Já ale nepsal o rozhodnutí, psal jsem o předsevzetí. Ty jsi schválně uhnul od otázky a tématu, nebo si omylem pleteš rozhodnutí a předsevzetí?
Opravdové předsevzetí je u člověka vždycky u všeho na prvním místě
Celkem jsem rád, že tu tak dobře popisuješ vaši situaci. I toto máme jiné.
Já si nepomatuji přesně, kdy jsem si naposled dával opravdové předsevzetí, ale v tomto tisíciletí to určitě nebylo, poslední předsevzetí jsem si dával někdy v minulém století a pokud vím, nedopadlo to dobře, stejně jako u předchozích předsevzetí. Nějakých patnáct, dvacet let žiji bez předsevzetí a nijak mi předsevzetí neschází, nestýská se mi po nich. Nejen tedy, že nemám předsevzetí na prvním místě, ale rád se bez nich obejdu.
Proto jsem se tě ptal, jestli ti předsevzetí připadají k něčemu užitečná, jestli s nimi máš dobrou zkušenost a jestli bys třeba měl nějaký příklad předsevzetí, které ti k něčemu pomohlo.
Nechtěl jsem po tobě, aby sis vymýšlel jak ztratit něco, co ještě nemáš. Neptal jsem se tě na něco, co neznáš a zatím nemůžeš osobně znát, a tvoje psaní jsou tedy jen spekulace.
Toník
|
]
|
|
Identita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Sobota, 05. září 2015 @ 12:32:22 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Stando, jak Tě tak čtu, tak začínám mít čím dál silnější dojem, že podstatou Tvého omylu je, že jsi nějak špatně pochopil, co od nás Bůh chce. Bůh totiž od nás nechce předsevzetí, že mu budeme věrní a budem se správně chovat. To by nemusel umírat Pán ježíš na kříži. Bůh si nás Ježíšovou obětí vykoupil z otroctví hříšnému, adamovskému způsobu bytí a v Kristu nám daroval nové bytí, novou identitu božího syna. Po nás chce jen abychom tuto novou identitu, nové srdce přijali. Ta se přijímá skrze nové narození, které je podmínkou pro vstup do Božího království. A tomu novému Duchu v našem srdci máme podřizovat i náš duševní a tělesný život. To, že se někdy nepodřídíme a tím zhřešíme, neznamená, že se změnilo naše rozhodnutí patřit Bohu jednou pro vždy. Nebo chceš říct, že když Tě Tvá žena neposlechne, přestává být Tvou manželkou? Svými nebiblickými úvahami tady nechtíc odhaluješ, že Tvá víra je založena na skutcích - když nenaplňuješ svá předsevzetí - jsi nevěrný a v tom okamžiku nepatříš Bohu. To je naprosto zcestné a nebiblické učení. Bůh si nás koupil a patříme jemu(dobrovolně jsme přešli pod jeho vládu) a to i ve chvíli, kdy ho neposlechneme. Neposlechnutí nemění nic na vlastnictví. My jsme se nezavázali být dokonalí, ale patřit Bohu a věříme, že on má tu moc nás vychovávat a vysvobozovat z našich nevěrností. Je to jako s dětma: dostanem na zadek a je po chuti hřešit. Někdy stačí i domluva. Vy se stavíte k Bohu, jako by to ani nebyl váš Otec a snažíte se mu zalíbit svými předsevzetími, které stejně nejste schopni naplnit. A tak se stále potácíte mezi tím, že patříte Bohu(když se podle svých představ dobře chováte) a nebo nepatříte Bohu, (když uděláte něco špatného). To je naprostá schizofrenie vedoucí pak k vymýšlení nesmyslů jako je očistec. Patřím-li Bohu a v zásadě ho, až na nějaké občasné a většinou nechtěné úlety poslouchám, můžu si být jist, že krev Ježíše Krista mě očišťuje od každého hříchu. Proto jsem díky ní před Bohem čistý ne pro moje skutky, ale pro vylitou krev Ježíše a nepotřebuji nějaký očistec. |
| NadřazenýIdentita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 08. září 2015 @ 08:17:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." Patřím-li Bohu a v zásadě ho, až na nějaké občasné a většinou nechtěné úlety poslouchám"...
Dost si fandíš.
Podle tebe znovuzrozený už zjevně o svou spásu přijít nemůže.
Ale není to pravda. Když spácháš hřích ke smrti, to se projeví tak, že Bůh odchází z lidského srdce. To je realita. On nemá společenství s nepravostí.
|
]
Identita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Úterý, 08. září 2015 @ 19:49:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ale není to pravda. Když spácháš hřích ke smrti, to se projeví tak, že Bůh odchází z lidského srdce.
Toto je římskokatolická hereze nemající podklad v Písmech NZ. Jediný hřích, který nebude odpuštěn, je rouhání se proti Duchu svatému. Aspoň tak to, na rozdíl od vás, tvrdí Ježíš. Nikde není v NZ napsáno, že by Bůh odcházel ze srdce věřícího člověka, když zhřeší třeba cizoložstvím nebo jiným závažným hříchem. Bůh je Otec, který své děti vychovává a ne je opouští ve chvílích kdy zhřeší. Nebo Ty jsi vždy, když Tvé děti zhřešili opouštěl uražen domov? Tvá slova a vaše učení jsou slova lidí, kteří Boha osobně nikdy nepoznali jako svého Otce a znají ho jen jakousi falešnou náboženskou představu. A celé to pramení z toho, že místo pravého evangelia se vám vtlouká od mala, že jste ve křtu miminka oblékli Krista a přitom je to lež. |
]
Identita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 09. září 2015 @ 09:34:44 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | (1 J 5,16-17)
Kdyby někdo viděl svého bratra, jak hřeší hříchem, který
není k smrti, ať se modlí a Bůh mu dá život, totiž těm,
kdo nehřeší k smrti. Je hřích k smrti a neříkám, aby se modlil
za ten.
|
]
Identita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Středa, 09. září 2015 @ 11:02:23 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Typická standovina. Vytrhávat verše z kontextu a podporovat jimi své falešné učení.
Ten verš z Janovy epištoly nehovoří o konkrétním hříchu, jako je třeba cizoložství. Mluví o tom, že je hřích, který není ke smrti a je hřích který je ke smrti. Ty si tam svévolně dosazuješ své smyšlenky. Ježíš jasně říká, že všechny hříchy mohou být odpuštěny, kromě rouhání se Duchu svatému. A rouhání se Duchu svatému není cizoložství ani krvesmilstvo, ale prohlášení, že působení Ducha svatého je z ďábla. Tohoto hříchu se mnozí katoličtí funkcionáři v dějinách dopouštěli, když pronásledovali a zabíjeli skutečné věřící a říkali o nich, že patří ďáblu.
Cizoložství (nebo dokonce krvesmilstvo) je samozřejmě také hříchem ke smrti.
Bůh odchází ze srdce takového člověkla až do doby, než on učiní pokání.
A to jsi v Písmu četl kde, že je Ti to tak samozřejmé? Samozřejmé je to jen pro toho, kdo místo Písma čte řkc katechizmus a klidně bez bázně před Bohem přejímá bludy v něm obsažené. Kdyby Bůh odcházel z mého srdce, když spáchám hřích, tak kdo by mě vedl k pokání? Kdo by mě napomenul? Kde jsi vzal takový nesmysl? V Písmu nic takového není. Duch Kristův, který ve mě přebývá, když spáchám hřích, neodchází, ale jak je psáno v NZ, se zarmoutí a já to poznám tak, že ztratím radost ze života, ztratím obecenství s Bohem, přestanu vnímat jeho lásku a nemám pokoj s Bohem do doby než učiním pokání. Já opravdu nechápu, jak můžeš jako otec dětí věřit takovému nesmyslu a znovu se Tě ptám: když tvé dítě zhřešilo, tak jsi se urazil a odešel jsi z domu? Přestalo na tu chvíli, než se omluvilo být Tvým dítětem? Byl bych moc rád, kdybys aspoň jednou odpověděl bez vytáček a uhýbání na mou otázku.
.... Vždyť jaký je spolek spravedlnosti s nepravostí a jaké společenství světla s temnotou?
Typický příklad nesprávného používání veršů z Písma. Když si přečteš ten text, do kterého je tento verš zasazen, tak zjistíš, že hovoří o zcela jiném tématu, než o odchodu Boha ze srdce křesťana ve chvíli kdy zhřeší. Hovoří o tom, že nemáme mít nic společného s těmi, co uctívají modly. Znát veršíky z Písma nestačí. Člověk také musí pochopit o čem jsou.
|
]
Identita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: tele v Středa, 09. září 2015 @ 23:34:36 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj Karle,
dovolím si oponovat. Píšeš, že se jedná o typickou
standovinu (okatinu?) ;o) No jestli je to tedy standovina (okatina), je to tedy
i jistým způsobem petrovina (teletina). ;o(
Uvedu text z 1J5. Jistojistě by bylo nejlépe číst celý
kontext písma alespoň podle celé 5. kapitoly 1.listu Janova. Dovolím si pro
jednoduchost tedy pouze, vystřihnout tu předmětnou část.
16Uviděl-li by
někdo svého bratra, že hřeší hříchem, který není
k smrti, ať za něj poprosí, a
Bůh mu dá život;
těm, kdo nehřeší k smrti. Je hřích k smrti; u takového neříkám, aby prosil. 17Každá nepravost je hřích, ale je i hřích, který není k smrti.
Zjednoduším bodově:
- Jsou věřící, kteří hřeší
- Ne každý, kdo hřeší, hřeší k smrti
- Je hřích k smrti
- Každá nepravost je hřích
- Je však i hřích, který není k smrti
Co mně z toho vyplývá?:
- Každá nepravost je hřích, ale ne každý hřích je
nepravost
- Hřích, který je nepravostí, je hříchem k smrti
- Hřích, který není nepravostí, není k smrti
Jako stěžejní tedy vidím výklad toho, co je nepravost,
Nepravost je, podle mého chápání, překroucení Pravdy, toho co je pravé o Bohu,
překroucení zvěsti evangelia o Ježíši Kristu, a překroucení Pravdy o životě v Duchu
svatém. Vychází z převráceného srdce a vede k převrácenému životu ve
lži.
Z Janova 1. listu se pokusím poukázat na takový život člověka
ve lži, který žije vědomě v hříchu, nečiní ze svého života pokání, od
hříchu neustává, ale tvrdí, že:
- věří v Boha, poznal Boha, byl zplozen z Boha,
narodil se z Boha a je Božím dítětem
- věří, že Ježíš je Boží Syn, zná Krista, je jeho
učedníkem a žije podle něho
- věří, že dostal dar Ducha svatého a žije z něho
a má věčný život
- miluje Boha a poznal, že Bůh je láska
- je svatý, v hříchu nežije, nehřeší a nikdy
nehřešil
- byl ospravedlněn, je spravedlivý a žije ve
spravedlnosti
- poznal pravdu, je z pravdy a žije v pravdě
Vším tím, podle mne, takový převrací Pravdu a činí:
- z Boha lháře
- z Ježíše Krista služebníka hříchu
- a z Ducha svatého ducha nečistého
Ale jaký je ten hřích, který není k smrti? Není to hřích
učiněný v (z) nepravosti. Není z tzv. svobodné volby, není vědomý,
plánovaný, držený. Není ze zatvrzelosti.
Dle mého tedy, kdo ví, co je hřích, vědomě si ho volí, tak v něm
i setrvává a nečiní z něho pokání, je vinen hříchem k smrti. Je jedno,
jestli jde o drženou lež nebo o cizoložství.
Nakonec bych řekl, že Jan rozhodně nezakazuje nikomu modlit
za ty, kdo takto smýšlí a žijí. Ale spíše věděl, že taková modlitba nemůže být
Bohem vyslyšena, pokud se takový člověk odmítá
kát a v (do) hříchu se zatvrdil. Nicméně, Jan nám poskytuje útěchu, že kdo by
vyznal svůj hřích před Bohem a prosil za odpuštění, bude mu v Kristu odpuštěno.
A kdo má v Něho naprostou důvěru, ví, že Bůh ho slyší, když prosí a že
přijal to, o co Boha prosil – odpuštění vin. A jestli i prohlédnou ti, kdo
vědomě hřeší a budou zasaženi v srdci, i jim Bůh dá život.
tele |
]
Identita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Středa, 09. září 2015 @ 23:52:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Nevím, jak to přijmeš, ale budu se teď sdílet s tím, co se mi stalo. Zhřešil proti mně jeden bratr. Šel jsem tedy k němu a napomenul ho mezi 4 očima, ale on to nepřijal. Jako vstřícný krok vůči němu jsem mu navrhl, aby určit jednoho ze dvou svědků, s nimž jsem za ním přišel, ale neposlechl ani je. Třetí krok podle Mt 18 nešlo uskutečnit, ale když jsem se za něho chtěl přimlouvat, Pán mě zastavil a řekl mi, abych se za něho nemodlil, což mě v první chvíli překvapilo, ale poslechl jsem. Zanedlouho na to byl vyhozen ze sboru, kde byl a co je s ním teď, nevím. Zmizel z mého života..Jak bys posoudil tento případ? |
]
Identita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Čtvrtek, 10. září 2015 @ 17:24:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Willy, věřím Tvému prožitku, ale nic to neříká o tom, jak to s tím člověkem nakonec dopadne. Já mám jiný prožitek. V určitém, dost dlouhém období, jsem mnohokrát vědomě hřešil jedním hříchem, ne kontinuálně ale dost často i několik dní a věděl jsem o tom, že je to hřích. A Pán mě z toho vždy dal pokání a nakonec vysvobodil. Podle Petrovy teorie už bych byl mrtev. Díky Bohu Pán je věrný svým slibům a nenechá mě zahynout v hříchu i v situacích, kdy by mě někteří bratři už odepsali, protože podle nich jsem vědomě hřešil, čili dělal hřích ke smrti. Špatně pochopené některé podstatné verše Písma mohou vést k velmi nebezpečným postojům. |
]
Identita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Čtvrtek, 10. září 2015 @ 19:22:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Karle, taky mám takovou zkušenost, ale mám za to, že tu jde o to, jestli člověk chce zhřešit nebo jestli je prostě slabý a podlehne pokušení, i když zhřešit nechce. S takovou slabostí mám Pán jako náš velekněz pochopení, dává milost k pokání a přimlouvá se za nás. Na naši slabost se ale nemůžeme vymlouvat a naše zhřešení slabostí omlouvat. Pozná se to podle zkroušeného srdce, které je zděšeno z toho, co jsme stále ještě schopni spáchat a takovým zkroušeným srdcem a zdeptaným duchem Pán Bůh nepohrdá a je dokonce blízko takových, kdo to takto mají. Jestli se však člověk vymlouvá na svou slabost a nehledá u Pána svobodu od hříchu, je něco špatně. |
]
Identita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Pátek, 11. září 2015 @ 09:47:12 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Souhlasím. Jensi myslím, že člověk, který ví o tom, že hřeší a je mu to jedno, se už dávno zřekl své spásy, nebo nikdy nebyl znovunarozen a jako takový není naším bratrem. Kdo jednou poznal spásu v Kristu a pak ji pohrdl, toho již podle Petra není možno vést znovu k pokání. Willy, dostal jsi mé e-maily. Jsem připraven Ti aspoň trochu pomoci. |
]
Identita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Pátek, 11. září 2015 @ 16:07:34 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Tvé maily jsem nedostal. Kam jsi je posílal? Moje adresa je vedle nicku, ale vždyť ji znáš. :-), stačí kliknout v mém mailu na odpovědět a dojde to. Když tak ti ještě napíšu. Pán s tebou. |
]
Identita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Pátek, 11. září 2015 @ 16:17:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | omylem posláni podruhé. |
]
Identita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Pátek, 11. září 2015 @ 16:15:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Tvé maily jsem nedostal. Kam jsi je posílal? Moje adresa je vedle nicku, ale vždyť ji znáš. :-), stačí kliknout v mém mailu na odpovědět a dojde to. Když tak ti ještě napíšu. Pán s tebou. |
]
Identita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: tele v Pondělí, 14. září 2015 @ 16:26:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Willy, já také nevím, co myslíš tímto svým : „Nevím, jak to přijmeš, ale budu se teď
sdílet s tím, co se mi stalo“.
Neznám tebe, a neznám ani toho bratra. Nevím ani,
jakým hříchem proti tobě zhřešil. Nevím, jak jsi jej napomenul mezi čtyřma
očima. Nevím ani, co jste mu řekli mezi 6 či 8 očima. Píšeš, že to byli
svědkové jeho prohřešení vůči tobě. Nemohu si vyslechnout tedy ani onoho bratra
a jeho osobní pohled na tu jistou věc. Pokud jsi tu danou věc nemohl předložit
církvi z nějakého důvodu, pak také nevím proč. A nevím také ani, proč ti
řekl Pán, že se za něho nemáš přimlouvat. Z jakého důvodu byl vyloučen z obecenství
své církve také nevím. A jestli chodí do jiného společenství, také nevím. Prostě
nic o tom nevím, a tedy nebudu ani soudcem vašeho sporu, natožpak soudcem tvým
či tvého bratra.
Jen mohu říci to, že je vskutku lépe trpět škodu, než
se domáhat nápravy. Sám nejsem dokonalý a dokonale nejednám, proto také
odpouštím i to, co mi jiní způsobili. Pokud se to týkalo „onoho tvého životního
příběhu“, ani zde nemůžu být soudcem. Věřím, že to dodnes musí být pro tebe
velice bolestivé. Co se týče Mt18, mám za to, že se nejedná ani tak o odsouzení
někoho, kdo hřeší, jako spíše o to, aby bylo uskutečněno vše proto, aby daný
člověk mohl být zachráněn. A člověk musí přitom myslet i na to, kolikrát se sám
prohřešil, a kolikrát jemu samému bylo odpuštěno, a jakou trpělivost a
shovívavost s ním měl Bůh a také lidé, proti kterým zhřešil. Je pravdou,
že i když člověk udělá vše pro záchranu druhého, přesto to nemusí stačit a zdá
se to být marné.
Co ale nyní, modlíš se za toho bratra, aby nebyl či nezůstal
zavržen?
tele |
]
Identita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Pondělí, 14. září 2015 @ 17:21:16 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ahoj tele, při psaní toho mého minipříběhu nešlo ani tak o to, co mi udělal ten bratr, ale mně šlo tehdy o to podle Písma v Mt 18 získat toho bratra. Nejednal jsem s ním, protože bych proti němu měl to, čím proti mně zhřešil. Tady jsem pak chtěl na konkrétním příkladu ukázat, že ne já nebo někdo jiný je soudce, ale Pán, který mě zastavil v přímluvě za onoho bratra. A od té chvíle. kdy mě Pán zastavil - věřím, že to bylo podle 1J 5:16, jiné vysvětlení ani nemám - už jsem se za něho nemodlil, jenom jsem ho svěřil Pánu, aby se v jeho životě děla Boží vůle. Krom toho, co jsem napsal, nic dalšího nevím. |
]
Identita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Čtvrtek, 10. září 2015 @ 17:01:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ahoj Petře, už jsem přijal jako danou věc, že mi vždy oponuješ. Nevadí mi to, aspoň mě to nutí k zamyšlení. Správně jsi podotkl, že Standa napsal podobnou věc jako Ty, akorát se nenamáhal jako Ty ji vysvětlit. V čem jsou vaše reakce stejné? V tom, že domýšlíte do textu Písma své představy. Já jsem nic nedomýšlel, jen jsem zmínil Ježíšův výrok o neodpustitelném hříchu. Aby bylo více jasno o co jde, uvedu ho: Marek 3,28 - 30 : Amen, amen, pravím vám, že všechno bude lidským synům odpuštěno, prohřešení i rouhání, jakko-liv by se rouhali. Kdo by však vědomě promluvil zle(rouhal se) proti Duchu svatému, nemá odpuštění v tomto věku, ale je vinen věčným prohřešením. Říkali totiž: má nečistého ducha.
Já se vždy snažím vykládat nejasné texty, texty jasnými, které s tím nejasným nějak souvisí. Podle mě je ten Janův text nejasný, protože neurčuje co je hřích k smrti a co ne. Proto je třeba hledat v Písmu, který text to vysvětluje. Jediný o kterém vím, je ten Marek. Píšeš: Každá nepravost je hřích. - To je pravda Písma. Každá nepravost je hřích, ale ne každý hřích je nepravost. - To je Tvá dedukce. Jak jsi na to přišel? Podle mé logiky když platí, že každá nepravost je hřích, tak také platí, že každý hřích je nepravostí. Copak může existovat hřích, který je pravostí, čili je z pravdy? Možná se mýlím, al podle mě je to blbost. Zkus mi to nějak vysvětlit a to, pokud možno, Písmem. Třeba to pochopím. Ještě k tomu podotknu, že takový výklad toho Janova textu, co máš Ty a Standa, je snadno zneužitelný a zvláště v řkc se velmi zneužíval. |
]
Identita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: tele v Pondělí, 14. září 2015 @ 15:44:32 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj Karle, píšeš:
ad) už jsem přijal jako danou věc, že mi vždy oponuješ. Nevadí mi to, aspoň mě
to nutí k zamyšlení. Správně jsi podotkl, že Standa napsal podobnou věc jako
Ty, akorát se nenamáhal jako Ty ji vysvětlit. V čem jsou vaše reakce stejné? V
tom, že domýšlíte do textu Písma své představy.
Rozumím. Těžko ti vymlouvat, co jsi už přijal za danou věc. Rozumím i tomu,
když píšeš: „domýšlíte do textu Písma své
představy“ a „To je Tvá dedukce“ nebo
jinde „Podle Petrovy teorie“ či „pochopené některé podstatné verše Písma
mohou vést k velmi nebezpečným postojům“. Když takto píšeš, je mi jasné, že
když s tebou nesouhlasím, máš svůj vlastní postoj ke mně jako danou věc.
Ad) Já jsem nic nedomýšlel, jen jsem zmínil Ježíšův výrok o neodpustitelném
hříchu. Aby bylo více jasno o co jde, uvedu ho: Marek 3,28 - 30 : Amen, amen, pravím vám, že všechno
bude lidským synům odpuštěno, prohřešení i rouhání, jakko-liv by se rouhali.
Kdo by však vědomě promluvil zle(rouhal se) proti Duchu svatému, nemá odpuštění
v tomto věku, ale je vinen věčným prohřešením. Říkali totiž: má nečistého
ducha. Já se vždy snažím vykládat nejasné texty, texty jasnými, které s tím
nejasným nějak souvisí. Podle mě je ten Janův text nejasný, protože neurčuje co
je hřích k smrti a co ne. Proto je třeba hledat v Písmu, který text to
vysvětluje. Jediný o kterém vím, je ten Marek.
Karle,
za 1.) Mk 3,13-30 není jediným
textem, hovořícím o rouhání se proti Duchu svatému. Je zde například Písmo
z Mt 12,24-37, dále L12,8-12, J10,19-39 a jsou i další Písma. Ale tobě ani
tak nejde o to, kde všude je psáno o rouhání (promluvě) proti Duchu svatému,
jako spíše o to, co nemůže být nikdy odpuštěno. Protože je ti význam toho, co
znamenají výrazy z 1J 5kap. „hřích k smrti“ a „hřích, který není
k smrti“ nejasný, hledáš výklad pro tebe nejasného, jak sám píšeš,
v textu Písma, který je pro tebe jasným, a který s tím nejasným nějak
podle tebe souvisí. Pro tebe je prostě text v 1J 5 o hříchu k smrti a
hříchu ne-k smrti nejasný, nemůžeš to dohledat snad ani v kontextu listu
1J, tak hledáš jinde v Písmu, a nalezl jsi jinde vysvětlení – jediné
v Mk 3.kapitole. Tedy nevíš, a snažíš se na základě předpokladu dokazovat
(dedukovat), že výraz „hřích k smrti“ z 1J5 se s jistotou týká „navěky
neodpustitelného hříchu“ z Mk 3. Nehledáš v tom ani tak logiku, ale přesto
máš za logické, že onen „hřích k smrti“, je tím „hříchem, který navěky
nebude odpuštěn“. O mé dedukci píšeš, že je to domýšlení si, které nemá pravdu
Písma. Inu dobrá, je to věc, kterou jsi přijal za svou pravdu.
O své dedukci píšu toto:
- Předpokládám,
že když Jan psal ve svém 1.listu 5 kap. o hříchu k smrti (či ne-k smrti),
rozvedl to v celém svém listu, tedy 1J5,16.17 souvisí s kontextem
celého listu 1.Janova.
- Předpokládám,
že jestli se dá vůbec kde dojít k závěru o tom, co je hřích ke smrti (či
ne-ke smrti), pak je to především v listu 1J.
- Předpokládám,
že pisatel listu 1J rozhodně nechtěl nikoho nechat jaksi na volné vodě
v nejasnosti o tom, co je hříchem ke smrti a co není.
- Z tohoto
předpokladu pak usuzuji, že Jan psal v celém svém listu průběžně o tom, co
víceméně shrnul v 1J59,21.
Za jakousi základní
zvěst 1.listu Janova mám písmo z 1J 1,5: „Bůh je světlo a
není v něm žádná tma“. Z této zvěsti pak vyplývá, co píše Jan
v 1J1,6-10: Řekneme-li, že s ním máme společenství, a přitom chodíme v
temnotě, lžeme a nečiníme pravdu“. Jestliže však chodíme v tom světle, jako on
je v tom světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše Krista, jeho Syna,
nás očišťuje od každého hříchu. Řekneme-li, že žádný hřích nemáme,
klameme sami sebe a pravda v nás není. Jestliže své hříchy vyznáváme, on je věrný a spravedlivý,
aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti. Řekneme-li, že jsme
nezhřešili, děláme z něj lháře a jeho slovo v nás není“. V uvedeném
kontextu Písma v 1J lze vypozorovat, že Bůh nám může odpustit jakýkoliv hřích a
může nás také očistit od každé nepravosti a to pro naše vyznání hříchů. Všimni
si, že nám může odpustit (jakýkoliv) hřích a také nás očistit od každé
nepravosti. Neexistuje tedy žádná nepravost, od které bychom nemohli být
očištěni, a také žádný hřích, který by nám nemohl být odpuštěn; pokud však své
hříchy jemu vyznáváme. Zde to tedy vyznívá tak, že toto prohlášení není zcela
v souladu s Mk3 (či Mt12, L12, J10). O neodpustitelném hříchu. Podíváš-li
se do 1J5.kapitoly, můžeš číst toto: „Toto jsem napsal vám, kteří věříte ve
jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život. A to je ta naprostá
důvěra, kterou máme k němu, že když bychom o něco žádali podle jeho vůle, slyší
nás. A víme-li, že nás slyší, kdykoli o něco žádáme, víme, že máme to, co jsme od něho žádali. Uviděl-li by
někdo svého bratra, že hřeší hříchem, který není
k smrti, ať za něj poprosí, a
Bůh mu dá život;
těm, kdo nehřeší k smrti. Je hřích k smrti; u takového neříkám, aby prosil.
Každá nepravost je hřích, ale je i hřích, který není
k smrti“. Tady poukážu na toto: Jestli tvůj bratr nehřeší k smrti hříchem
k smrti, Bůh mu dá život. Taky zajímavé, viď. Nehřeší k smrti
hříchem, který není k smrti, ale stejně mu Bůh dá život. Jestli má dostat život
od Boha, když za něj kdo prosí, jak to může být hřích, který není k smrti?
Vždyť přeci každá nepravost je hřích! No a tady to prostě vypadá, že ač dva
dělají totéž, není to vždy totéž. Dva hřeší stejným hříchem – vždyť každá
nepravost je hřích přeci – a přesto jeden hřeší k smrti, a druhý
k smrti nehřeší. U jednoho se jedná o hřích k smrti a u druhého se o
hřích k smrti nejedná. Taková jednoduchá příkladová dedukce je, že tráva
je zelená, ale ne vše, co je zelené je tráva. Ale to písmo, které vyžaduješ
(J9,39-41): Ježíš řekl: „Já jsem přišel na tento svět k soudu, aby ti, kteří
nevidí, viděli, a ti, kteří vidí, se stali slepými.“ Uslyšeli to někteří z farizeů,
kteří byli s ním, a řekli mu: „Jsme snad i my slepí?“ Ježíš jim řekl: „Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Vy však
říkáte: ‚Vidíme‘, proto váš hřích zůstává.“ (J15,21-24)
Ale to všechno vám učiní kvůli mému jménu, protože
neznají toho, který mě poslal. Kdybych nepřišel
a nepromluvil k nim, neměli by hřích; nyní však pro svůj hřích nemají výmluvu. Kdo mne nenávidí, nenávidí i mého Otce. Kdybych byl mezi nimi neučinil
skutky, které neučinil nikdo jiný, neměli by hřích. Ale nyní viděli, a mají v
nenávisti jak mne, tak mého Otce.“ Z těchto veršů snad porozumíš, že není
hřích jako hřích, ač vskutku každá nepravost je hřích, a žádný hřích není
z pravdy. Než tedy o to, co je hřích k smrti či není k smrti,
jde spíše o to, zda hřeším k smrti či nehřeším k smrti. S tímto
zcela koresponduje i Mk 3,29: „Kdo by však vědomě promluvil zle proti
Duchu Svatému, nemá odpuštění v tomto věku, ale je vinen věčným prohřešením“. Na to bych navázal i písmem z Žd 10,26-31: „Neboť jestliže
dobrovolně hřešíme poté, co jsme přijali jasné poznání pravdy, nezůstává již
více oběť za hříchy, nýbrž jakési hrozné očekávání soudu a žár ohně, který bude
stravovat odpůrce. Kdo pohrdl Mojžíšovým zákonem, umírá bez slitování na
základě svědectví dvou nebo
tří svědků. Uvažte, oč horšího trestu bude hoden ten, kdo pošlapal Syna Božího,
a krev smlouvy, jíž byl posvěcen, měl za nečistou, a Ducha milosti potupil?
Neboť známe toho, kdo řekl: ‚Mně náleží pomsta, já odplatím.‘ A opět: ‚Pán bude soudit svůj lid.‘ Je hrozné upadnout
do rukou živého Boha“. Doplním i příkladem apoštola Pavla z 1Tm 1,13-17: „ačkoli jsem byl předtím rouhač, pronásledovatel a násilník.
Došel jsem však milosrdenství, protože jsem to činil z nevědomosti v nevěře. A tím
hojněji se projevila milost našeho Pána s vírou a láskou, která je v Kristu Ježíši.
Věrohodné je
to slovo a zaslouží si plného přijetí: Kristus Ježíš přišel na svět, aby
zachránil hříšníky. Z nich jsem já první, avšak proto jsem došel milosrdenství,
aby Kristus Ježíš na mně prvním ukázal veškerou svou trpělivost jako
příklad pro ty, kdo v něho budou věřit k životu věčnému. Králi věků,
nepomíjejícímu, neviditelnému, jedinému moudrému Bohu čest a sláva na věky
věků. Amen“. A také s tímto souhlasí i 1Pt 1,13-17: „Proto přepásejte
bedra své mysli, buďte střízliví, dokonale upněte svou naději k milosti, která
je vám přinášena ve zjevení Ježíše Krista. Jako
poslušné děti se nepřizpůsobujte dřívějším žádostem, jako když jste byli v nevědomosti,
ale podle toho Svatého, který vás povolal, se i vy staňte
svatými v celém svém způsobu života. Vždyť je napsáno: ‚Buďte svatí, neboť já jsem svatý.‘
Jestliže vzýváte jako Otce toho, kdo nestranně soudí každého podle jeho skutků, prožijte v bázni čas
svého přebývání v cizině.“ To potvrzuje
také písmo z Žd 5,2: „Dovede být mírný
vůči nevědomým a bloudícím, protože i sám je obklopován slabostí.“; nebo Ef 4,17-32
: „Toto tedy pravím a dosvědčuji v Pánu, abyste již
nežili tak, jako žijí pohané, v marnosti své mysli. Mají zatemněné myšlení a
jsou odcizeni od Božího života pro nevědomost,
která je v nich kvůli zatvrzelosti jejich srdce. Otupěli
a oddali se bezuzdnosti, aby s nenasytností páchali každý druh nečistoty. Vy
však jste se o
Kristu takto neučili, pokud jste jej vskutku slyšeli a byli v něm vyučeni tak,
jak je pravda v Ježíši, že totiž máte odložit toho starého člověka, který
žije podle dřívějšího způsobu života a hyne v
klamných žádostech, obnovovat se duchem své mysli a obléknout toho nového
člověka, který byl stvořen podle Boha ve spravedlnosti a svatosti pravdy. Proto
odložte lež a ‚mluvte pravdu každý se svým bližním,‘ neboť jsme údy téhož těla.
‚Hněvejte se, a nehřešte;‘ slunce ať nezapadá nad vaším hněvem. Nedávejte místo
Ďáblu. Zloděj ať již nekrade, ale ať raději pracuje a dělá vlastníma rukama
něco dobrého, aby měl co
dávat tomu, kdo má nedostatek. Z vašich úst ať nevychází žádné špatné slovo,
nýbrž jen takové, které je
dobré k potřebnému budování, aby dalo milost těm, kdo je slyší. A
nezarmucujte Ducha Svatého Božího, jímž jste byli zapečetěni ke dni vykoupení.
Všechna hořkost, zuřivost, hněv, křik a rouhání ať jsou od vás odňaty zároveň se vší
špatností. Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní a odpouštějte si navzájem,
jako i Bůh v Kristu odpustil vám“.
Snad
sis, Karle, všiml, že lze hřešit z nevědomosti a lze hřešit vědomě. Kdo
však vskutku poznal pravdu o Kristu, určitě ví, že Bůh je svatý, Ježíš zemřel
za naše hříchy, ač sám nikdy nezhřešil, a že Duch svatý je svatý, ke hříchu
nikoho nevede a nesvádí, ale vede nás k tomuto 2Tm 2,19: „Avšak
pevný základ Boží stojí, maje tuto pečeť: ‚Pán zná ty, kdo jsou jeho‘, a ‚ať se
odvrátí od nepravosti každý, kdo vyslovuje Pánovo jméno“.
Když tedy někdo
tvrdí, že poznal Boha a hřeší, a přitom říká, že to zlé, co činí, není hřích;
nebo že tím nehřeší; nebo že může hřešit dále, protože je mu odpuštěno; pak o
Bohu lže, znesvěcuje ho, a rouhá se proti svatému Duchu.
Je to, jako když
někdo hřeší, ví že to je hřích a říká, že uvěřil v Ježíše, Boha zná,
z Něho byl zplozen, přijal Ducha svatého, Bůh mu odpustil jeho hříchy, ale
že může i nadále žít v onom hříchu. Jestli nevyzná onen hřích a neučiní
pokání, jak mu může být odpuštěno? Ale může být i slabý, a ač si uvědomuje svůj
hřích, nějak se mu to nedaří. Nevěřím však, že takový je o sobě domýšlivý, že
by řekl, že žádný hřích nemá a že nehřeší. A jsou tu i ti, kdo ještě nebyli
plně osvíceni v poznání Boha, a nemusí vědět, že to co činí, je hříchem. I
jejich jednání vychází z nepravosti, avšak já rozlišuji mezi nepravostí
vědomě zatvrzelou, a nepravostí nechtěně nevědomou. Kdo poznal pravdu, nemůže
než žít ve vědomém hříchu, a tak tento hřích na člověku zůstává, a nebude-li
onen člověk činit pokání, ve vědomém hříchu také zemře. Jak už i Písmo
potvrzuje, neexistuje žádný hřích, který by nemohl být odpuštěn, a také žádná
nepravost, ze které by člověk nemohl být očištěn. I člověku, který se Duchu
svatému rouhal, může být odpuštěno, pozná-li, že nestál v pravdě a že
činil hřích proti Němu; ale kdo zatvrzele ve své nepravosti setrvává, ač mu
byla pravda o Bohu zjevena, toho není možné vést ku pokání, protože svůj hřích
nemá za hřích a svou nepravost nemá za nepravost. Jediným lékem je pokání skrze
víru v Ježíše Krista. Není žádného jiného způsobu, jak by nám mohlo být
odpuštěno, a jak bychom mohli být očištěni, a jak by nám mohl být dán život
věčný.
Karle, pročti si
celý list 1J, a možná budeš vědět to, co vím ve svém svědomí a co žiji. Kdybych
tvrdil, že mohu hřešit i nadále a žít v hříchu, a že mám svatého Ducha,
pak bych byl vskutku vinen hříchem neodpustitelným, protože bych tím
znesvěcoval Ducha svatého. Jako bych říkal: žiji v hříchu Duchem svatým.
To, co žiji, není pohádka.
Závěrem se
omlouvám, že nebudu moci Vám zde nikomu odpovídat včas či ihned na Vaše dotazy.
Po roce opět nemám dobrý čas a ani mnoho volného času. Mnoho mne tíží, a já
nevím, co dál. Nechci se Vám svěřovat se svými trápeními, každý má dost těch
svých. Budu se snažit odpovědět, ale mějte strpení. K tomuto tématu už
také nevím, co bych více napsal. Snad jen to, že to, co jsi psal Willymu o to, co je mou teorií, že to není žádná pravda a z pravdy o mě nevycházíš, Karle. Každého člověka lze vést ku pokání, který si neoblíbil nepravost a nezatvrdil se v ní. Není žádného hříchu, který by nemohl být odpuštěn a žádné nepravosti, ze které by člověk nemohl být očištěn. Ale bez pokání není odpuštění hříchů a ani očištění od nepravosti. A nic jiného jsem nepsal. Se Standou se liším v pojetí o tom, co je hřích k smrti, avšak shoduji se v tom, že bez pokání není možné odpuštění. A i v tom, co je to pokání, jsme se Standou vedli diskuzi, a jednotni jsme v tom rozhodně nebyli. Také není pravda o mně, že bych tvrdil, že ač jsi vědomě žil v hříchu, že bys nemohl dosáhnout odpuštění. Nedosáhl bys, pokud by ses zatvrdil v nepravosti a nečinil pokání. Mrzí mne tvé smyšlenky o mně, ale ty sis přijal za své, že ti vždy oponuji. Ale i to si můžeš ponechat jako svou pravdu. Přál bych si, abys četl lépe to, co jsem psal, ale reagoval jsi tak, jako bys vůbec nevěděl o čem píšu. Snad jsem ti to tedy vysvětlil lépe. Ale o souhlas nežádám. Já tak prostě věřím a rozhodně tím nezkresluji obraz o tom, že Bůh je světlo a není v něm žádná tma.
tele
|
]
Identita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Pondělí, 14. září 2015 @ 19:01:19 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ahoj Petře, to s tím oponováním není nic jiného než má zkušenost. Nijak Tě za to nesoudím a nepožaduji po Tobě, abys měl stejné názory jako já. Tou standovinou bylo myšleno jeho běžná praxe vytrhávání veršů Písma z kontextu na podporu svých teorií. U Tebe jsem nic takového nezaregistroval a tak nerozumím tomu, že jsi se k té standovině přihlásil. Zřejmě si myslel tou standovinou jeho názor na hřích ke smrti, ale já ne. Tím dnešním příspěvkem jsi dostatečně vysvětlil to, co předtím bylo z Tvých příspěvků nejasné. V zásadě s tvým vysvětlením souhlasím. Především s tím, že pokud někdo poznal Boží milost a pak žije ve vědomém hříchu a tvrdí o tom, že to hřích není a že je vše v pohodě, že žije s Bohem v jeho milosti, tak hřeší proti Duchu svatému a je ve stavu duchovní smrti. Ale Standa tvrdí, že hned, jak člověk zhřeší třeba cizoložstvem, už je ve stavu smrti a Bůh od něj odešel. Což je podle mě nesmysl. Je potřeba rozlišovat mezi tím, když člověk podlehne svému tělu a zhřeší a pak činí pokání, a tím když člověk trvale hřeší - zůstává v hříchu a odmítá pokání. Pak je ve stavu duchovní smrti a jen po pokání ho může Bůh oživit. Ale hřích rouhání se Duchu svatému je něco jiného. Tam jde o to, že to, co je Boží dílo je považováno za ďábelské a naopak. Takový člověk ani nemůže činit pokání, protože světlo má za tmu. Aspoň já to tak z Ježíšových slov chápu. Proto si myslím, že je to jediný hřích k definitivní smrti. Tvé vysvětlení mi rozšířilo obzor, ale to, co Ty popisuješ jako hřích k smrti podle Janovy epištoly, není hřích k definitivní smrti, je tam vždy ještě možnost pokání a znovu oživení. Viz příklad krvesmilníka z Korintu. Přeji Ti, ať je Ti Pán na blízku v Tvém trápení a vyvede Tě z něj. Karel. |
]
Identita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: tele v Úterý, 15. září 2015 @ 18:24:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Hm, Karle, psal jsi:
V čem jsou vaše reakce stejné? V tom,
že domýšlíte do textu Písma své představy… Také jsi napsal: Podle mě je ten Janův text nejasný,
protože neurčuje co je hřích k smrti a co ne. Proto je třeba hledat v
Písmu, který text to vysvětluje. Jediný o kterém vím, je ten Marek. A
tohle je také tvé: Ještě k tomu
podotknu, že takový výklad toho Janova textu, co máš Ty a Standa, je snadno
zneužitelný a zvláště v řkc se velmi zneužíval. No a pak píšeš:
Tvé vysvětlení mi rozšířilo obzor, ale to, co Ty popisuješ
jako hřích k smrti podle Janovy epištoly, není hřích k definitivní smrti, je tam vždy ještě možnost pokání a znovu oživení.
Budeš se asi
muset rozhodnout, zda si domýšlím do Písma své představy, anebo sis ty spojil bez
porozumění to, co je spojitelné, ač později to nějak zase vyvracíš
s odvoláním na to, co jsem ti vyložil. Jednou spojuješ hřích ke smrti
s rouháním se proti Duchu svatému, a pak zase píšeš, že je to něco jiného.
Nerozumím ti. Ukázal jsem ti, co je hříchem k smrti a co je hříchem ne-k
smrti, a také to , že hřích k smrti
ještě nutně není rouháním se proti Duchu svatému, ač je to hřích proti Duchu
svatému. Tomu jsi sice porozuměl, ale nepochopil jsi, že hřích k smrti
úzce souvisí s neodpustitelným hříchem proti Duchu svatému, pakliže člověk
neučiní ze svého vědomého hříchu pokání.
I Standa, ač
za něj mluvit nemohu, protože se s ním v mnohém různím, však psal o
pokání člověka hřešícího vědomě: Rozpoznávací znamení pro hřích proti Duchu svatému je zatvrzelost
hříšníka, který nechce
učinit pokání - takový člověk se stále více zatvrzuje proti působení Boží
milosti. V tomto s ním souhlasím. A potvrzuje to písmo: 2Pt2,20 Jestliže totiž ti,
kteří unikli poskvrnám světa poznáním našeho Pána a Zachránce Ježíše Krista, se
znovu do nich zapletou a podlehnou jim, jsou jejich poslední věci horší než
první. Mt12,43-45: „Když pak nečistý duch vyjde od člověka,
prochází bezvodými místy, hledaje odpočinutí, ale nenalézá. Tehdy si říká: ‚Vrátím se do svého domu,
odkud jsem vyšel.‘ A když přijde, nalézá dům prázdný, zametený a vyzdobený. Potom jde a vezme s sebou sedm jiných
duchů, horších, než je sám; vejdou a bydlí tam. A poslední
věci onoho člověka se stávají horšími než ty první. Tak bude i s tímto zlým pokolením.“
Nakonec jsi
snad uznal, že žít v zatvrzelosti hříchu a přitom říkat, že můžeš hřešit,
nebo že nehřešíš, a tedy že nemusíš z toho činit pokání, je hříchem proti
Duchu svatému. Ale následně jsi také napsal, že rouhání se proti Duchu svatému
je něco jiného. A ano, je to více než „jen“ hříšný život v zatvrzelosti proti
Duchu svatému. Ale už z toho (zatvrzelosti proti Duchu svatému) by ti
mohlo vysvitnout, že takový člověk vzdoruje Duchu svatému a je proti němu
vědomě a odporuje mu. Nicméně následkem pokání, tedy uvědomění si tohoto hříchu
a přiznáním si a vyznáním druhým a Bohu tohoto svého hříšného způsobu života, dochází
k prosbě za odpuštění, ale také ke změně ve smýšlení a v jednání. Pokud však takový člověk, který vědomě hřeší
a tvrdí, že je bez hříchu, zatvrzele odmítá činit pokání, (a tedy vyznat své
zlé jednání a smýšlení za hřích, a opustit tento svůj hříšný způsob života),
pak spěje k věčnému neodpuštění. Činí-li tak vědomě dokonce veřejně před
očima všech, spěje ke smrti ve svém hříchu (hříšném životě). Podotýkám, že se
jedná o člověka, který poznal Boha a zakusil jeho milost odpuštění. No a
poslední věci takového člověka mohou být horší než ty první a mohou vést až
k rouhání se proti Duchu svatému. Poznal jsem takové lidi.
Vysvětlím to
na Písmu, které jsi sám uvedl z Mt12.kapitoly (která je jistou obdobou
písma z Mk3): Kdo
není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se
mnou, rozptyluje. Proto vám pravím: Každý hřích i rouhání
bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu odpuštěno nebude. A tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale tomu,
kdo by promluvil proti Duchu Svatému, nebude odpuštěno ani v tomto věku, ani v
budoucím.“ „Vypěstujte krásný strom, a jeho ovoce bude krásné, nebo vypěstujte špatný
strom, a jeho ovoce bude
špatné. Vždyť strom se pozná podle ovoce. Plemeno zmijí,
jak můžete mluvit dobré věci,
když jste zlí? Vždyť ústa mluví z přebytku srdce. Dobrý
člověk z dobrého pokladu vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu vynáší
zlé. Pravím vám, že z každého neužitečného výroku, který
lidé promluví, vydají počet v den soudu. Neboť podle svých
slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen.“ Člověk zlý mluví zlé,
jeho mluvení i následné jednání vychází z jeho srdce. Když se člověk
zatvrdí ve zlém, vyplyne také z jeho srdce rouhání se proti Duchu svatému.
A rouhání se proti Duchu svatému není nic jiného než rouhání se Bohu – Božímu Jménu.
Tak se totiž rouhali zákoníci (Mk3,22 sr. Mk3,30): Učitelé Zákona, kteří sestoupili z Jeruzaléma, říkali: „Má Belzebula. V
moci vládce démonů vyhání démony!“… Říkali
totiž: „Má nečistého ducha.“ Zákoníci tím
prohlásili, že Svatý Duch, (a tedy sám Bůh – srovnej si, že o Bohu v kontextu
není psáno, ale jedná se o Božího Ducha), je Belzebul, tedy že Jméno Boží je
Belzebul. Ježíš jim vysvětloval, že ďábel nemůže vyhánět ďábla. Promlouvat tedy
o Božím Duchu (a tedy o Bohu samém), že je duchem Belzebula (ďábel), ale také i
říkat, že Ježíš jedná v moci ďáblově, (a tedy je jeho synem), nebo také,
že udílí tohoto nečistého ducha, je rouháním se proti Jménu Božímu.
Ukážu takové dva případy ze Starého Zákona.
1. Nu15, 17-36: Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Promluv k synům Izraele a
řekni jim: Až vejdete do země, do níž vás přivádím, když budete jíst z pokrmu
země, přinášejte Hospodinu dar pozdvihování. Jako prvotinu ze svého těsta přineste bochník jako dar pozdvihování; přineste ho jako
dar pozdvihování z humna. Z prvotiny svého těsta dávejte Hospodinu dar
pozdvihování po všechna svá pokolení. Kdybyste však pobloudili a nesplnili
všechny tyto příkazy, které promluvil Hospodin k Mojžíšovi, vše, co vám
Hospodin přikázal prostřednictvím Mojžíše ode dne, kdy Hospodin vydal
příkaz a nadále ve všech vašich pokoleních, jestliže se to stalo ne před očima pospolitosti,
bylo to vykonáno nedopatřením, připraví celá pospolitost jednoho býčka jako zápalnou oběť, jako
příjemnou vůni Hospodinu, i patřičnou přídavnou oběť a litou oběť podle
nařízení a jednoho chlupatého kozla jako oběť za hřích. Kněz vykoná obřad smíření za celou pospolitost synů Izraele a bude jim odpuštěno, neboť to bylo nedopatření a oni přinesli svůj
obětní dar, ohnivou oběť Hospodinu a svou oběť za hřích před Hospodina za své
nedopatření. Bude odpuštěno celé pospolitosti synů Izraele i příchozímu, který pobývá uprostřed nich, neboť
se to stalo všemu lidu nedopatřením. Jestliže však zhřeší
nedopatřením jeden člověk, přivede jako oběť za hřích roční kozu. Kněz
vykoná obřad smíření za toho člověka, který pobloudil, když nedopatřením
zhřešil vůči Hospodinu; vykoná za něj obřad smíření a bude mu odpuštěno. Pro domorodce mezi syny Izraele i pro příchozího, který
pobývá uprostřed nich, budete mít jeden zákon, pro toho, kdo jednal
nedopatřením. Avšak člověk, který by jednal z povýšenosti -- ať
domorodec či příchozí -- utrhá Hospodinu; takový člověk ať je vyhlazen zprostřed svého lidu. Protože pohrdl Hospodinovým slovem a porušil jeho
příkaz, takový člověk ať je jistě vyhlazen, je na něm vina. Když byli synové Izraele v pustině, našli muže, který
sbíral v sobotní den dříví. Ti, kdo ho našli, jak sbírá dříví, ho přivedli k
Mojžíšovi, Áronovi a celé pospolitosti. Nechali ho u stráže, protože nebylo
rozhodnuto, co se s ním má dělat. Hospodin řekl Mojžíšovi: Ten muž bude jistě
usmrcen! Ať na něj celá pospolitost venku za táborem hází kamení. Celá
pospolitost ho vyvedla ven za tábor, házeli na něj kamení, takže zemřel, jak
přikázal Hospodin Mojžíšovi.
2. Lv24, 10-23: Syn Izraelky, který byl synem Egypťana, vyšel mezi syny
Izraele. A tento syn Izraelky a nějaký Izraelec se v táboře rvali. Syn Izraelky se rouhal Jménu a
proklínal. Nato ho přivedli k
Mojžíšovi. Jeho matka se jmenovala Šelomít, dcera Dibrího, z pokolení Danova. Nechali ho u stráže, aby zjistili rozhodnutí podle
Hospodinova příkazu. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Vyveď toho, kdo
proklínal, ven za tábor. Všichni, kdo ho slyšeli, položí ruce na jeho hlavu a
celá pospolitost ho ukamenuje. A k synům Izraele promluv: Každý, kdo by proklínal svého Boha, ponese
trest za svůj hřích. A ten, kdo se rouhá Hospodinovu jménu, bude jistě usmrcen; celá
pospolitost ho jistě ukamenuje. Příchozí i domorodec, jestliže se rouhá Jménu,
bude usmrcen. Když někdo zabije jakéhokoliv člověka, jistě bude usmrcen. Kdo
zabije zvíře, nahradí ho: život za život. Když někdo způsobí újmu svému
druhovi, jak učinil, tak bude učiněno jemu. Zlomenina za zlomeninu, oko za oko,
zub za zub; jakou újmu způsobil člověku, taková bude způsobena jemu. Kdo zabije
zvíře, nahradí ho; kdo zabije člověka, bude usmrcen. Budete mít jedno právo --
příchozí bude jako domorodec, neboť já Hospodin jsem váš Bůh. Mojžíš promluvil k synům
Izraele a ti vyvedli toho, kdo proklínal, ven za tábor a házeli na něj kamení. Synové
Izraele učinili tak, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi.
Karle, v Nu15 je zjevné, že jsou tu hříchy tzv. z nedopatření,
tedy neúmyslné či nechtěné nebo nezáměrné, které jsou hříchem celé pospolitosti
věřících, a také jednotlivců, a ty po pokání jsou odpuštěny ; ale jsou zde také
hříchy záměrné, tedy úmyslné, plně vědomé a takové hříchy jsou pohrdáním Boha a
jeho Slova, a jsou ke smrti bez odpuštění,
a za takové se nelze modlit- tedy obětovat Bohu v obřadu smíření za svůj
hřích.
No a v Lv24 se jednalo o rouhání se Bohu a proklínání
Ho. Nejde už „jen“ o znevážení Boha svým zatvrzelým jednáním proti Jeho
příkazům, ale jde o přímé znevážení Boží osoby. A toto já nazývám
neodpustitelným hříchem. Se Standou jsme tu diskutovali o tom, co je osoba či
osobnost. Kdo znevažuje samotnou osobu Boží a také jeho osobnost (projevy jeho
osoby), ten je vinen věčným hříchem. A může to opravdu začít jaksi „nevinně“ –
rvačkou s bratrem – hříchem proti svému bratru, neuposlechnutím Božích
příkazů, nečiněním pokání. Ze zlého srdce vyjdou hříšné myšlenky, a může dojít
až k rouhání se Boží osobě.
Jinak si
myslím, že i z mého prvního příspěvku bylo to vše, co jsem psal, dost
zřejmé a jasné.
Kdo si není
vědom svého hříchu, nemůže činit z něho pokání. Kdo si ho je vědom, ten
může pokání učinit. Nehřeší-li záměrně a ze zatvrzelosti svého převráceného
srdce, učiní pokání, když pozná pravdu a nehřeší tedy k smrti. Kdo však
hřeší záměrně a to ač poznal pravdu, ten hřeší ke smrti. Pokud ve své
zatvrzelosti zůstane, také v ní zemře. A taková zatvrzelost vede i k rouhání
se proti Bohu, Jeho Jménu i Jeho Duchu. A také k porouhání mezi
nevěřícími. A jaké je větší rouhání se Bohu, než prohlásit o Bohu, že je kníže
démonů, ďábel; a že Jeho Duch je duchem toho Nečistého; a že Boží Syn je Synem
toho Nečistého. Říkat tedy také o někom, kdo z moci Boží vyhání démony, činí
zázraky a uzdravení, že to činí z moci Belzebula (ďábla), a že Duchovní
dary jsou z ďábla; to vše je rouhání proti Duchu svatému (jinak také duchu
Svatého).
Tak je i psáno:
Jer 7,1-16 Slovo, které se stalo k Jeremjášovi od
Hospodina: Postav se v bráně Hospodinova domu a volej tam
toto slovo. Říkej: Slyšte Hospodinovo slovo, všichni Judejci, kteří vcházíte
těmito branami, abyste se klaněli Hospodinu. Toto praví
Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Dejte do pořádku své cesty a své činy a nechám
vás přebývat na tomto místě. Nespoléhejte na lživá slova:
Toto je Hospodinův chrám, Hospodinův
chrám, Hospodinův chrám. Avšak jestliže opravdu dáte do
pořádku své cesty a své činy, jestliže mezi sebou opravdu budete jednat podle práva, jestliže
nebudete utlačovat příchozího, sirotka a vdovu a nebudete na tomto místě
prolévat krev nevinného a nebudete chodit k vlastní škodě za jinými bohy, pak vás nechám přebývat na tomto místě, v zemi, kterou jsem dal vašim
otcům od věků až navěky. Hle, vy však spoléháte na lživá slova, která neprospějí. Cožpak můžete krást, vraždit a cizoložit,
lživě přísahat, obětovat Baalovi a chodit za jinými bohy, které jste neznali, a potom přijít, postavit se přede mnou
v tomto domě, který se nazývá mým jménem, a říci: Jsme zachráněni, jen abyste mohli
dál páchat
všechny tyto odporné věci? Cožpak se tento dům, který se
nazývá mým jménem, stal ve vašich očích jeskyní lupičů? Avšak vizte, já to vidím, je Hospodinův výrok. Vždyť jděte k mému místu, které bylo v Šílu, kde jsem poprvé nechal přebývat své
jméno, a podívejte se, co jsem s ním udělal za zlo svého lidu Izraele! A nyní, protože jste spáchali všechny tyto skutky, je Hospodinův výrok, a mluvil jsem
k vám, stále znovu jsem mluvil, ale neslyšeli jste, volal jsem vás, ale
neodpovídali jste, hodlám s domem, který se nazývá mým jménem, s
domem, na
který spoléháte, a s místem, které jsem dal vám a vašim otcům, učinit to, co
jsem udělal se Šílem. Odvrhnu vás od sebe, jako jsem odvrhl
všechny vaše bratry, celé potomstvo Efrajimovo. Ty se za
tento lid nemodli, nepozdvihuj za ně nářek ani modlitbu, nepřimlouvej se u mne,
neboť tě nevyslyším.
Pokusil jsem se poukázat na to, že zatvrzelé a vědomé odmítání pokání z hříchu,
může vést až rouhání se Duchu Svatému. Chtěl jsem ti ukázat, Karle, že 1J5
nějak souvisí s Mk3, Mt12, Lk12 či J10. Neodvrhoval bych tvou počáteční
myšlenku spojitosti hříchu k smrti s neodpustitelným hříchem. Ale
vždy musím mít na mysli, že když člověk činí pokání, bude mu odpuštěno. A to
platí třeba o rouhání se Duchu Svatému (Svatého) u třeba těch, kdo tak činí z nevědomosti
o Bohu. Já takovým rouhačem byl, ale přesto se mi Bůh dal poznat a činil jsem
pokání. Pokud platí to, že mi to nemůže být odpuštěno, ač jsem Boha neznal, pak
jsem uvěřil nadarmo. Činil jsem to z nevědomosti! Nakonec i Pavel, než v Krista
uvěřil, nutil věřící se rouhat Jeho Jménu! To varování není pro nevěřící, ale
pro věřící, jak je psáno: Kdo byli už jednou osvíceni a okusili nebeského
daru, kdo se stali účastníky Ducha svatého a zakusili pravdivost Božího slova i
moc budoucího věku, a pak odpadli, s těmi není možno znovu začínat a vést je k
pokání, protože znovu křižují Božího Syna a uvádějí ho v posměch. Ale přesto je Boží Milost nad všechnu naši
nevěrnost, jak je psáno: Snad jim dá Bůh, že se obrátí, poznají pravdu a
vzpamatují se z ďáblových nástrah, do kterých se dali polapit, když podlehli
jeho vůli. A také: Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má
s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni
dospěli k pokání. Stále pro mne trvá naděje, že kdo odpadli, dojdou znovu k pokání.
Mám tu naději, a tedy se modlím i za ně, aby jim dal Bůh obrátit se, poznat
pravdu a vysvobodil je z nepravosti.
Ještě bych se
zastavil u toho cizoložství, zda je hříchem ke smrti. Každá nepravost je hřích.
Vše, co není z pravdy, je lež. Mzdou hříchu je smrt. Cizoložství tedy,
jako každý hřích nakonec tedy vede ke smrti. Jenže jde tu spíše o to, zda
ten dotyčný tím cizoložstvím hřeší ke smrti či ne. Zda jde o nevědomost svého
hříchu nebo o vědomé jednání. Určitě by se mohlo zdát, že kdo cizoloží, dělá to
vědomě. Ale i v Písmu jsou příklady, že člověk může zcizoložit a nevědět o
tom. Určitě si vzpomeneš na Farao a Sáraj. Farao nevěděl, že je ženou Abrama a
vzal si Sáraj za ženu. Také Abímelek, král Geraru ji pojal za ženu, a nevěděl,
že není Abrahámovou ženou. Abímelekovi Bůh řekl, že ví, že tak učinil s bezúhonným
srdcem, a také mu řekl, že se Abrahám za něj bude modlit a on bude žít, když
Sáru vrátí Abrahámovi. Ač je asi zřejmé, že Farao či Abímelek se Sárou nespali,
už samo vzít si provdanou ženu za manželku bylo cizoložstvím (viz. to, co řekl
Ježíš o cizoložství). Tedy lze cizoložit a nevědět o tom, že muž má ženu jiného,
nebo naopak. Podobné případy jsou i dnes, když třeba někdo zapře, že je ženatý
a spí s nějakou jinou ženou (dívkou), nebo naopak. S ohledem na ty,
kdo nevěří v existenci Boha, lze toto asi říci i u těch, kdo nežijí v manželství,
ale spí s přítelkyní někoho jiného. Ale oni toto za hřích kolikrát ani nepovažují,
protože ani v Boha nevěří. Když však člověk uvěří a žije v cizoložství,
pak je mu jistě zjeveno, že takto žít je hřích a měl by s tím přestat a
činit pokání. Nečiní-li a říká, že je to v pořádku, lže proti Duchu
svatému. Jistě jsou i ta cizoložství, o kterých mluvil Ježíš, když si například
vezme někdo ženu rozvedenou. Co ale v případě, že uvěří, když už je s ní
ženatý a má třeba i s ní děti? Co v takovém případě? Má být jejich
manželství zrušeno a prohlášeno za neplatné? Mají přestat spolu žít a oddělit
se? Znamená to, že když spolu zůstanou, že hřeší k smrti, a nebude jim už
nikdy odpuštěno? A tady si myslím, to chce velikou moudrost a zejména
milosrdenství, aby se z odpuštění nestalo Zákonictví, a z přivádění k pokání
se nestalo vedení ke vzdoru. A znám taková vedení ke vzdoru ze Zákonictví. Ale
i nakonec sám Mojžíš v tomto udělal úlitbu lidskému tvrdému srdci. Nemělo
by se toho zneužívat, ale lépe tak, než cizoložit v manželství.
Něco podobného je i
vtom, když uvěří dva, co se milují, nadále sdílí spolu lože, pak čekají spolu
dítě a pak se vezmou a žijí spolu věrně až do smrti. A to je můj případ. Do
smrti budu vědět o té vině, ale do smrti vím také to, že mi bylo odpuštěno.
Kdyby se mnou jednal můj tehdejší pastor tvrdě, kdo ví, jestli bych se
nezatvrdil. Co jsem za hřích zpočátku neměl, to se mi jako hřích více a více
vidělo. On se za mne přimlouval a nikdy nezapomenu na jeho slova: větším hříchem by bylo, kdybyste se rozešli
a odloučili se od Krista. Je vám odpuštěno a buďte si věrni jako i dosud.
On celou dobu o nás věděl, nekáral, nemravnil, ale prosil za nás, abychom se
vzali. Ač k tomu došlo náhle z důvodu očekávání dítěte, stalo se. A
pokání jsme činili před svatbou. Proto jsem i sám velice opatrný k druhým a
modlím se, aby Bůh zjevil svou Pravdu všem, a oni se od Pravdy neodvrátili. Je
dobré dostat za uši, abychom neupadli do sebespravedlnosti.
Veškeré tvrdé poučky
o hříchu k smrti jsou ty tam, když člověk rozpozná, že sám spěje k smrti
a umírá. Pak vidí i to, co neviděl dříve ani třeba u sebe, totiž život v těch
druhých, ač mnohdy jakoby dřímající…
tele
|
]
Identita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Středa, 16. září 2015 @ 17:08:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | A taková zatvrzelost vede i k rouhání se proti Bohu.
Ano může, ale někdy nevede. Někdy zase po určité době zatvrzelosti, člověk naopak pokání činí. Jak to ale chceš poznat dopředu?
Veškeré tvrdé poučky o hříchu k smrti jsou ty tam, když člověk rozpozná, že sám spěje k smrti a umírá. Pak vidí i to, co neviděl dříve ani třeba u sebe, totiž život v těch druhých, ač mnohdy jakoby dřímající…
tele
No právě. To přesně jsem měl na mysli, když jsem psal Standovi, že cizoložství není ihned hříchem ke smrti, protože lze z něj po určité době činit pokání. A vy hned, že pokud člověk nečiní hned pokání, vede to k zatvrzelosti a hříchu proti Duchu svatému. Kdyby takhle dopředu bez vedení Duchem rozsoudil Tvůj pastor váš případ, tak by jsi se, jak píšeš, nejspíš zatvrdil. Proto jsem napsal, že jediným hříchem k smrti, který lze bezpečně poznat, je rouhání se Duchu svatému. U jiných hříchů, to vyžaduje velikou pokoru a vedení Duchem, aby člověk rozpoznal, zdali je to už k smrti, či ne. Před tím snadným zneužitím těch veršů z 1. Jan jsem chtěl varovat, protože Standa psal, že samotný hřích cizoložství je už hříchem k smrti a ty jsi si s ním notoval. A pak tu píšeš o své zkušenosti, která vypovídá cosi jiného. Nechci se hádat. Buď mi porozumíš nebo ne. |
]
Identita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: tele v Středa, 16. září 2015 @ 17:56:12 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Mnó, Karle,
tak teď si tomu nasadil opravdu korunu.
ad) Ano může, ale někdy nevede. Někdy zase po určité době zatvrzelosti, člověk naopak pokání činí. Jak to ale chceš poznat dopředu?
Ani já, a ani Standa, nic jiného nepsal, než to, že pokud člověk odmítá činit pokání, a to z vědomého hříchu, hřeší k smrti. Nic to nemá společného s tím, že by měl být navěky zatracen. Dostatečně jsem ti to rozepisoval a uváděl i Písma. Ve své zatvrzelosti může člověk dospět až k rouhání se Svatému. A jasně jsem psal, že to tak nemusí být. Ale čti Písma, která jsem ti přepsal, pak si suď mé úvahy.
ad) A vy hned, že pokud člověk nečiní hned pokání, vede to k zatvrzelosti a hříchu proti Duchu svatému. Kdyby takhle dopředu bez vedení Duchem rozsoudil Tvůj pastor váš případ, tak by jsi se, jak píšeš, nejspíš zatvrdil.
Tak to už fakt přeháníš. Nevymýšlej si o mně už konečně své nesmysly. Činíš přesně to, co vytýkáš Standovi. Čti, co píšu a nevymýšlej si. Uvedl jsem ti také písma. Ukázal ti, co je hřích k smrti a ne-k smrti; co je hřích proti Duchu svatému, a co je rouhání se proti Duchu svatému.
ad) Proto jsem napsal, že jediným hříchem k smrti, který lze bezpečně poznat, je rouhání se Duchu svatému. U jiných hříchů, to vyžaduje velikou pokoru a vedení Duchem, aby člověk rozpoznal, zdali je to už k smrti, či ne.
Opakuji se - čti už konečně přesně, co píšu. Hřích ke smrti nemám za rouhání se Duchu svatému, ale za hřích proti duchu svatému. Uvedl jsem ti dva příklady ze starého zákona, a také příklad z proroků. Za obě viny byla smrt.
ad) U jiných hříchů, to vyžaduje velikou pokoru a vedení Duchem, aby člověk rozpoznal, zdali je to už k smrti, či ne.
To samozřejmě. Proč si myslíš, že jsem se ptal Willyho, zda se nyní modlí za toho svého bratra, co se proti němu prohřešil? Jemu stačilo, že mu to řekl Pán. Jan, ale řekl, že to máme vidět, zda někdo hřeší k smrti, či ne. Nečteš, co k tomu tématu píšu, anebo si vybíráš, jen co chceš.
ad) Před tím snadným zneužitím těch veršů z 1. Jan jsem chtěl varovat, protože Standa psal, že samotný hřích cizoložství je už hříchem k smrti a ty jsi si s ním notoval.
No opět. Asi jsi zase nečetl, co jsem psal. Já psal, že každý hřích je nepravost a že mzdou hříchu je smrt. Každý hřích je smrtelný. Psal jsem tak nějak, že nejde ani tak o to, zda hřeším (čím), ale jak hřeším. Vědomě, nevědomě, chtěně, atd. Tedy jestli hřeším k smrti a ne jestli hřeším smrtelným hříchem.
Ad) Nechci se hádat. Buď mi porozumíš nebo ne.
Hádat se nesmíme. Já ti rozumím, ale ty mně asi nějak rozumět nechceš. Jen prosím, přečti si znovu, co jsem psal od prvního komentáře k tomuto tématu. Nic více Karle nechci.
tele |
]
Identita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Středa, 16. září 2015 @ 21:20:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tak to už fakt přeháníš. Nevymýšlej si o mně už konečně své nesmysly. Činíš přesně to, co vytýkáš Standovi.
Promiň Petře, ale já si nejsem vědom toho, že bych si o Tobě něco vymýšlel. Reaguji na Tvé velmi obsáhlé texty tak, jak jim v té chvíli rozumím a tak jak jim rozumím, tak na ně také reaguju. Nevím jak rozumět tomu, když říkáš, že každý hřích přináší smrt. Jakou smrt, smrt těla nebo ducha? Kdyby každý vědomý hřích přinášel hned smrt těla, tak už jsme všichni dávno mrtví. Kdyby přinášel smrt ducha, tak skrze co nás Bůh povede k pokání? Odvoláváš se na verše SZ a z nich cosi odvozuješ. Třeba, že za cizoložství byl trest smrti kamenováním, tak je to hřích ke smrti. Takhle to ze Starého zákona odvozují katolíci a říkají tomu smrtelné hříchy. Já žiji v Nové smlouvě a moje zkušenost mi říká, že Bůh v čase milosti jedná jinak než ve Starém zákoně. Mnohokrát jsem ve svém životě zhřešil hříchem cizoložství chtivými myšlenkami a i koukáním na porno. A někdy jsem v tom jel i několik dní, přesto, že jsem věděl, že dělám něco špatného. Ta touha byla větší než láska ke Kristu a k manželce. A přesto nezemřelo ani moje tělo ani můj duch a Pán mě přivedl k pokání. Mnohokrát, až jsem se divil a nechtěl věřit jeho trpělivosti se mnou. Teď už jsem delší čas od toho svobodný a umím s tím pokušením bojovat. To mě Pán naučil postupně skrze mé vědomé pády.
Standa psal, že jakmile člověk vědomě zhřeší, Bůh od něho odchází. S tím také souhlasíš? Já ne, protože to není má zkušenost s Pánem. Můj Pán tohle nedělá. Tím nechci nějak zlehčovat závažnost vědomého hříchu a říkat, že to nic není hřešit, ale má zkušenost s Pánem je, že je mnohem milosrdnější, než se zdá z litery SZ. A já z vás mám trochu pocit, že vaše úvahy jsou založeny především na liteře a ne na zkušenosti s Pánem. Pán s každým jedná jinak a dělat z Písma nějaké šablony je velmi zavádějící. Možná jsi to tak nemyslel. Já nevím, moc Ti nerozumím, ale rozhodně jsem si nechtěl o Tobě vymýšlet. To není můj styl. Jen Tě asi v něčem chápu jinak, než to Ty myslíš. Můj obzor jsi rozšířil o to, že jsem začal přemýšlet o tom, že vědomý hřích může vést k takové zatvrzelosti, že se časem začne člověk rouhat DS a skončí druhou smrtí, smrtí ducha. To není zatím má zkušenost, ale připouštím, že to tak může být. Znám jednoho bratra, který neunesl trápení se svou manželkou a začal cizoložit. Ona se s ním kvůli tomu rozvedla. On ví, že žije v hříchu, ale nemá vůli se tomu vzepřít a žije jak se dá. Již mnoho let. Nezemřelo jeho tělo. Žije dál. Nezemřel ani jeho duch, protože stále ví o Pánu a neříká o něm nic špatného. Jen nějak neví co s tím a možná se mu ani nechce to řešit. Jeho vůle je oslabena pitím alkoholu a je mimo společenství církve. Přesto dál žije, nedošlo k zahubení jeho těla a já mám v Kristu naději, že ho Pán z toho nakonec dostane. Akorát si zkazil podstatnou část života a jeho dílo z větší části shoří.
Moje zkušenosti ze skutečného života jsou asi důvodem, proč neberu vaše teorie i s chlupama. Vím, že může nastat doba, kdy bude Pán jednat mnohem přísněji se svým lidem, jako třeba s Ananiášem a Zafirou. Ale kdyby takhle jednal dnes v církvích, obávám se že by tu moc křesťanů nezůstalo. Buďme rádi, že Bůh je mnohem shovívavější než my a snažme se mu to oplácet vděčností a láskou která vede ke svatosti.
Bojím se další diskuze s Tebou, protože zjišťuji, že naše chápání a mluva kterou to vyjadřujeme, je tak rozdílné, že si nerozumíme. Už se nám to stalo jednou, před nějakým časem a zdá se, že to přetrvává. Za to, čemu z Tvých komentářů rozumím si Tě vážím a proto Tě nehodlám zraňovat špatným pochopením některých Tvých výroků, které pak vypadá, že si o Tobě něco vymýšlím. Měj se dobře a Pán ať Ti žehná. Karel. |
]
Identita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: tele v Pondělí, 21. září 2015 @ 17:22:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj, Karle,
V Písmu je
psáno o Adamovi, že žil ještě dlouho poté, co neuposlechl Boha a jedl ze
stromu, ze kterého mu Bůh zakázal jíst; žil celkem 930 let a pak umřel. Co svět
světem stojí, žádné tělo neumírá okamžitě poté, co člověk zhřeší. Proč by si
tedy tele mělo myslet něco jiného?
V Písmu je
psáno, že veškeré tvorstvo má svého ducha. Co svět světem stojí, v žádném
člověku nezaniká jeho duch poté, co zhřeší. Proč by si tedy tele mělo myslet
něco jiného?
V Písmu je
psáno, že každý člověk, který je pokoušen, je váben a sváděn svou vlastní
žádostivostí, že ona žádostivost když počne, porodí hřích. A když je hřích
dokonán, plodí smrt. Co svět světem stojí, vykonaný hřích přináší smrt. Proč by
si tele mělo myslet něco jiného?
Od nejzazších dob Bůh zjevuje svou milost a je
zjevná v celém Písmu (i ve SZ), nikoliv že by dnes Bůh jednal jinak.
Smilovává se a slitovává se, nad kým sám chce. Skrze své Slovo vždy zjevoval,
nad kým se slitovává a nad kým se smilovává. A Ten, skrze něhož nás zachraňuje,
kázal: Čiňte pokání a věřte evangeliu. Co svět světem stojí, kdo věří Bohu a
činí pokání, dochází milosti od Boha. Proč by si tele mělo myslet něco jiného?
Láska vede
k poslušnosti Bohu, je naplněním Zákona a Bohu věří. Ať před Zákonem, pod
Zákonem, nebo pod Milostí, vždy je to Láska, která nás poutá k Bohu. Co
svět světem stojí, Bůh soudí spravedlivě a odpouští těm, kdo Ho milují. Proč by
si tele tedy mělo myslet něco jiného?
Nejez, Karle,
nic s chlupy. Pečlivě je vytrhuj. Špatně se tráví a ucpávají střeva. I já
mám ale zkušenosti ze skutečného života, a myslím, že i já mám Ducha svatého.
Téměř všichni zde se oháníte tím, jak žijete v reálném světě a ti druzí
v tom nereálném, ty v praktickém a já že v teoretickém. Tvůj
soud mi na hlavu nepadá, Karle.
Věř mi, Karle,
že kdyby tvá žádostivost po cizoložství byla větší než tvá láska ke Kristu,
nevyšel bys z něho, ale zamiloval by sis ho. Ale že sis zamiloval Krista,
osvobodil tě z jeho pout. Právě to že jsi věděl, že to co jsi činil je
špatné, a hnusilo se ti to, ač to bylo příjemné tvému tělu, ukazovalo na to, že
jsi žil v otroctví a nikoliv ve svobodě. Jaký je to rozdíl, když člověk
ví, že co činí, je špatné, ale zamiloval si to, a cítí se v tom být svobodný
a dělá mu to dobře na srdci a svědomí ho nijak netrápí!
Zda Bůh odchází
od člověka, když vědomě zhřeší? Inu není vědomý hřích jako vědomý. Jistěže Bůh
neopouští člověka, je přenesmírně trpělivý a nechce, aby byl kdo zatracen, ale
aby všichni dospěli k pokání. Kdo si však zamiluje život v hříchu, se svým
hříchem se ztotožní, již je ve smrti, ačkoliv neumírá tělesně ihned, ale jeho
duch ne Boží volání neodpovídá a nenaslouchá.
Toho bratra,
prosím, povzbuď, že miluje-li Boha, v Krista složil svou naději, že jej
vysvobodil z moci hříchu a vlády smrti, a když vyznává svůj hřích a prosí
za odpuštění, ať také žádá Pána, věří Mu a nepochybuje, že se tak stane a uzří
Boží slávu a pouta hříchu budou rozlomena. Jen aby vešel ve společenství těch,
kdo jej povzbudí, vzdají díky a chválu Bohu, že jim zjeví svou slávu, jak
dobrotivý je a neskonale milosrdný a nebudou se nad ním urážet ve své
domýšlivosti o sobě samých. Nevím však, jak ještě žije ve hříchu, a proč se mu
to nechce už moc řešit. Tu situaci neznám. Ty jej znáš, Karle, tedy stále se
přimlouvej jako dosud a povzbuzuj ho k dobrému.
Když se diskuze se mnou obáváš, tak ti slíbuji, že se
k tvým komentářům nebudu více vyjadřovat. Snad se
to časem změní. Pán i tobě žehnej, ale věř mi, že nic proti tobě více nedržím -
jen tě prosím, abys zkusil na to, co píšu pohlédnout tak trochu mýma očima a
poněkud mi věřil, že nežiji jaksi v teoretické rovině. Neustále se tu
navzájem shazujete tímto, že ten či onen žije ve virtuálním světě, zatímco vy v tom
reálném, že ten tomu věří jen v teoretické rovině v rozporu s praxí.
Jasně že tímto berete okamžitě tomu druhému klávesy z klávesnice. Mě posuzuje
můj Pán, jako i Vás posuzuje Pán. A já vím, že když jsem činil kdysi, přesně to
samé, co ty kdysi, a nikdo o tom více nevěděl než já a Pán, tak jsem ve své
víře skomíral. Cítil jsem se nehodný na modlitbách, při večeři Páně, ke které
jsem přestal i docházet, při svědectví druhým, v životě se svou ženou, při
jakémkoliv ústním kontaktu se svými bratřími, stal jsem se málomluvným,
neveselým a ještě dnes na mne spočívá hanba, když o tom píšu. Ale Pán mne
přemohl také svou milostí a více jsem se modlil, až jsem došel k rozhodnutí
vyznání své viny a veřejného pokání. Tehdy mi spadl balvan ze srdce a už nikdy
se to neopakovalo. Více jsem se obával toho, aby se na to nepřišlo, než s tím
skončit. Ale osvobození přišlo, až když veřejně přiznal, co činím a ne, co jsem
činil. Mnoho lidí jsem tím zklamal a dodnes mi mnozí neodpustili. Ve mně zcela
pohasínalo světlo a dusil jsem se na hrudi, ale musel jsem to veřejně vyznat,
věděl jsem že jinak bych tomu opět propadl. Ale od té doby něco ve mně zůstalo –
nejsem schopen dlouho hledět lidem do očí a nemám jisté ruce při pozvedání
kalicha k ústům – roztřesou se mi. I přestože vím, že mi bylo odpuštěno a
slíbeno, že mi tento hřích nebude připomínán. I já mám ty své negativní
zkušenosti se sebou a naučil jsem se, že
se za ně má člověk stydět a ne se jimi chlubit. Je to poprvé za téměř 15 let,
co o tom vůbec mluvím někomu (píšu). A snad už to nikdy neřeknu či nenapíšu. To
není totiž mou chloubou, ale pohanou a smrtí, kterou jsem žil.
tele |
]
Identita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Úterý, 22. září 2015 @ 17:03:23 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Děkuji Ti Petře, že jsi mi velice jednoduše a vlídně vysvětlil Tvé postoje a konečně i prožitky. Dokud jsi jen svým způsobem vykládal Písmo, tak jsem Ti moc nerozuměl. Jinak se fakt v Tobě moc nevyznám. Příklady:
....ty v praktickém a já že v teoretickém. - Já Tě Petře znám jen z toho, co píšeš. Pokud se mnou diskutuješ a opíráš se jen o svůj výklad Písma, pak Tě poznávám jen v rovině teoretické. Pokud k té argumentaci z Písma nepřidáš to, co jsi přidal dnes, pak vidím jen Tvou teorii.
Tvůj soud mi na hlavu nepadá, Karle.
Ani nemůže, protože Tě za nic neodsuzuju a nejsme ještě na soudu. Jestli tady něčí pohledy a názory budem hned vydávat za soud, tak nemá cenu diskutovat.
Nebo tohle: I já mám ty své negativní zkušenosti se sebou a naučil jsem se, že se za ně má člověk stydět a ne se jimi chlubit.
Nevím zda jsi to napsal kvůli tomu, abys mě upozornil, že se s tím nemám chlubit, nebo jak vlastně mám brát tohle Tvé prohlášení. Já osobně si myslím a mám s tím zkušenost, že je naopak dobré o tom mluvit, protože tím nesmírně pomáhám druhým, kteří mají stejný problém a mají pocit, že všichni ostatní jsou lepší a nedělají takové hrozné věci. Kdyby Ti během toho času, co jsi v tom vězel, někdo svědčil o tom, že se v tom také potácel a Pán ho vysvobodil a odpustil mu, tak jsi z toho mohl být venku dřív. Nevím jak Ti přišlo na mysl vytahování, ale já o tom mluvím proto, že je v tom oslaven Ježíš. Jeho láska i moc člověka vysvobodit. Pokud budem lidem vystavovat jen svou svatou tvář, jak uvěří, že Ježíš přišel vysvobodit lidi od hříchu?
To není totiž mou chloubou, ale pohanou a smrtí, kterou jsem žil.
Koukáš na to jen ze svého pohledu. Tvou je to pohanou, ale to, že jsi byl vysvobozen a bylo Ti odpuštěno, je Kristovou slávou. Pokud chceš Krista vyvyšovat a zjevovat jeho slávu, měl bys naopak mluvit o tom, co vše pro Tebe Pán udělal. Samozřejmě že jen s těmi, kteří Pána hledají a sami vidí svůj hřích. Já jsem to sem napsal jen proto, abych proti Tvým teoriím postavil reálnou zkušenost s Ježíšem. Ne proto, abych se tím chlubil. |
]
Identita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: tele v Čtvrtek, 24. září 2015 @ 19:36:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Karle,
nebyl jsem vůbec vlídný, spíše jsem rozmrzelý a to
zůstalo. Písmo vždy vykládám na základě mých zkušeností (prožitků). Že je ihned
nepíšu, neznamená, že tzv. vařím z ničeho. Naznačoval jsem ti už dříve,
aby sis nedomýšlel o mně (a myslím tím o nikom), že co píše, není z jeho
zkušenosti. Co žiji, není pohádka, to už jsem ti psal. Ke svému porozumění tomu
druhému ty potřebuješ důkazy z jeho života. Nic proti tomu. Já mám však za
to, že ve slovech se skrývá více, než jen to, co člověk ukazuje navenek. Zase
nevím, jak to přijmeš, ale víš, umíš v tom pěkně bruslit. Vykličkuješ z kdečeho.
Už aspoň víš, co je hřích ke smrti a jaké je z něho východisko? Napiš, v čem
jsi mi tedy nějak porozuměl.
Ad) Jinak se
fakt v Tobě moc nevyznám. Příklady:…
Záleží na tom, proč se potřebuješ ve mně vyznat. Ale
odpovím ti.
Když ti vykládám Písmo a ukazuji na to, že co je
řečeno o hříchu k smrti v 1J5, že to má souvislost s celým
listem 1J, a také s tzv. neodpustitelným hříchem rouhání se proti Duchu
svatému popsaným v evangeliích a také s Písmy ve SZ, je to pro tebe jen má
teorie, protože k tomu nepopíšu svůj prožitek. Ale teď tě trochu zviklám.
A co když jsem si ten svůj prožitek zcela vymyslel na podporu toho mého
teoretického výkladu Písma? Poznal jsi mne tedy skutečně i na rovině jiné než
teoretické? Ne, opět ti zůstává jen teorie. Můžeš mi jen věřit a nemusíš. Takže
zůstává Slovo, které boří lidské smyšlenky a výmysly.
Tvůj soud, Karle, je v tom, co jsem psal výše. Ve
mně se zatím nevyznáš. Potřebuješ mě snad někam zařadit? Když napíšeš, že naše
teorie nežereš i s chlupy, pak se na mne nezlob, ale je to výpad a
odsouzení. Do určité míry i pohrdnutí názorem a životem toho druhého. Nerozumíš
tomu, že když něco člověk píše, tak píše z toho, co ve svém nitru prožil
či prožívá, a co vnitřně prožívá, se vztahuje také k tomu, co vnějšně ve
svém životě prožil či prožívá? Když pak mluvíš o jeho teorii, zasazuješ docela
ostrou ránu. Jistěže se mně pak do takových diskuzí nechce. (Standa podobné
výpady dělá také velice rád. Nesnáším ta spojení – váš virtuální svět a
skutečný reálný svět). A zase ani já nevím, jak tohle přijmeš. Mé oči prostě
nejsou tvé oči. Důvěřuji ti, že tím snad nic záměrně špatného nemíníš, ale
vyvaruj se toho. Vybuzuje to vzdor do diskuze.
To že jsem zmínil, že jsem se naučil, že se má člověk
za své negativní zkušenosti se sebou stydět a ne se jimi chlubit, je má
zkušenost a nepsal jsem to proti tobě. Tvou zkušenost nijak nepopírám a ani
nepotírám. Ale nemyslím, že by ta má zkušenost byla zcela od věci. I Korintští
se za ta svá hříšná jednání styděli a nechlubili se jimi.
Kdyby mi během toho času, co jsem vězel v tom
hříchu, o kterém jsme si psali, někdo svědčil, jak mu z toho pomohl Pán,
nevyšel bych z toho dříve. Taková svědectví jsem slyšel a usvědčovala mne,
ač ti kdo tak svědčili, nevěděli o tom, co žiji já. Spíše mne zatvrzovala. Připadal
jsem si právě jako ten nejhorší hříšník, který nemůže dojít milosti od Boha,
který není schopen pravého pokání, že jsem nenapravitelný a nespasený, zanechaný
ďáblu. Zpočátku jsem věřil, že to zvládnu, že mi Bůh dá sílu s tím
přestat, vždyť jsem byl přítomen vysvobození mnoha svých bratrů
z alkoholu, cigaret, drog. Byl jsem s nimi i přes noc, když zavolali,
abych jim pomohl. Ale já se více a více cítil být nehodný, protože jsem sám
tento konkrétní hřích nezvládal. Bál jsem se jiným o tom říci. A když jsem to
vyznal, trvalo to roky, aby mi ti, za které jsem se sám přimlouval, odpustili.
Postupem času jsem přestal chodit k Večeři Páně,
protože jsem věděl, že nedodržím, co jsem slíbil, a že se neopanuji. Na dotazy
proč?, jsem odpovídal, zda si oni myslí, že nevěřící a nespasený člověk může
svědčit o Kristově smrti a vzkříšení, a více jsem žádné dotazy nechtěl
poslouchat. Veřejně jsem se přestával modlit, zpívat chvály a vůbec mne
odrazovalo být při nich přítomen. Vidět ty šťastné tváře, pozvednuté paže, i
těch o kterých jsem věděl, že mají jiný problém. Byl jsem nehodný o cokoliv pro
sebe žádat a za sebe prosit. Prosil jsem sice za jiné v soukromí, ať aspoň u
nich uvidím to, co jsem sám neviděl u sebe, ať aspoň k nim je Bůh
milostivý. A viděl jsem ty odpovědi, že byly naplněny. Později jsem i odmítal,
když mne někdo žádal, se za druhé modlit s tím, že vůbec nevědí, od koho
to chtějí přímluvu. Chtěl jsem odejít z církve a raději nevěřit
v Boha, abych už měl konečně klid. Hnusil jsem se sám sobě a každé další
svědectví o Kristově vítězství v životech těch druhých mi působila nesmírná
muka. Nesnášel jsem ta svědectví. Volal jsem k Němu, ať mne už nechá,
anebo ať už mne toho zbaví dříve, než se to někdo o mně doví, anebo ať už mi dá
jasně poznat, zda patří mezi ty zatracené. Ale jakoby nechtěl slyšet. Prožíval
jsem, co je psáno v Dt28,65-67; 2K13,5; Žd10,26-27;Ř8,9… Ta Písma mám
dodnes hluboko zaryta v srdci. A opravdu jsem neměl daleko od toho, abych
se z toho nezbláznil. Když jiní děkovali za svou svatost a posvěcení, za
ospravedlnění a spravedlnost, odfrkával jsem si nosem a plícemi, a říkal si,
jistěže, ale kromě mne!
Nechtěl jsem to vyznat veřejně. Znal jsem sice Písma,
že kdo v Něho věří, nebude zahanben, ale zároveň jsem nebyl hluchý
k tomu, jak se ti, kdo byli osvobozeni, vyjadřovali k nevěřícím. A
také mne usvědčovala slova mého nevěřícího rodného bratra, která byla asi
takto: Já jsem taky kouřil a pil a cizoložil jsem, a přestal jsem s tím a
mám to za špatné, ač v Boha nevěřím, ale ten tvůj bůh mne z toho
nedostal – pomož si a ten tvůj bůh ti vůbec pomáhat už nemusí. Jen ty si můžeš
pomoci nebo lidé kolem tebe, ale ne ten tvůj bůh. Všechno a všichni jako by se
kolem mne proti mně spikli.
Nechci se do toho znovu více ponořovat, Karle, bolí to
dodnes. Prostě jsem se přibližně před 15-ti lety v červencové sobotní noci
probudil z jednoho snu, naštvaný rozdupal všechny kazety a roztrhal časopisy a
řekl, tak a teď to na sebe všem řeknu. Ale z naštvanosti byla na druhý den
hanba něco říci a dostat ze sebe kloudného slova. A byl to šok – žádné díky a
žádná chvála Bohu, spíše jsem si vyposlechl kárání od všech. Přečkal jsem to,
protože jsem věděl, že si to zasluhuji. Ale už mám od té doby pokoj, ale hanbu
na sobě pociťuji dodnes. Má zkušenost je prostě jiná asi, než ta tvá, Karle.
Jsou lidé jako já, kterým ta svědectví druhých mohou ubližovat ještě více.
S nikým jsem o tom už nemluvil více proto, že nikoho podobného jsem už
nepotkal. Dávám přednost osobnímu vyznání s tajemstvím u toho, komu se
člověk vyznává. Není čím se chlubit, jistěže jen Pánem, že mi odpustil a mou
vinu ze mne sňal, a byl se mnou trpělivý a po celou dobu mi dodával sílu a
odvahu. Ale nejprve mne musel zasáhnout až úplně na dně mého srdce a jaksi mne
i zranit. Možná nešlo ani o ten hřích, jako spíše o to, co bylo schováno
v mém srdci – domýšlivost o sobě sama a pýcha. Dávám přednost osobním
modlitbám za druhé a osobním vyznáním, než těm veřejným. Navíc tady
v debatách jde, jak sám píšeš, o dotvrzování svého výkladu Písma. A mohlo
by to být vzato někým, jako osobní chlouba. Tak se to stalo i u mne. Je to jako
za Gedeóna: bylo-li by Izraelců více, chlubili by se oni před Hospodinem, že
dosáhli vítězství. Uvědomuji si, že jsem musel být zcela zahanben, abych se sám
sebou nechlubil. Nechlubím se tedy tím, že jsem byl vysvobozen z toho
hříchu, za který se stále stydím, jako by to bylo dnes, ale chlubím se Kristem,
že ve svém životě jsem byl až na pokraji své tzv. duchovní smrti, ale On mi
nedal zahynout. Nechlubím se svými hříchy, že jsem z nich musel být
osvobozen Kristem, vždyť to musel být každý a za to jen Jemu patří sláva; ale
jestli mám za co chloubu Kristovu, tak je toto: že přes veškeré překážky a mou
hanbu, pomohl těm, kteří se potřebovali zbavit jiné závislosti a On mne
k tomu použil, ač jsem byl tak mizerný a zkažený slouha a nádobou na
odpad. Tak vím, že ne já, ale On to byl, kdo je vysvobodil, ač skrze mne.
Karle, i já tebe nechápu, neustále mi zde říkáš jaksi
do očí, že stavíš mým teoriím reálnou zkušenost s Ježíšem. A já ti opět
říkám, že ač se stydím psát o těch svých reálných zkušenostech, nepíšu teorie.
A i kdyby má praxe byla bohatá, musí to být v souladu s Písmem. Ale
výklad Písma nelze uzpůsobovat svým zkušenostem, ale Písmo se potvrzuje v životech
věřících, ba i nevěřících.
Již nechci více psát, o tom, co jsi mne jaksi donutil
zde napsat v odpovědi na tvé dotazy. Rozumět mi nemusíš, ani se mně vyznat.
Stačí důvěřovat, že každý máme nějaké své zkušenosti, které prožíváme i jinak,
jak jsme každý také nějak jiní. A je to dobře, myslím.
Zase je to delší text, tak snad tomu porozumíš.
Tele |
]
Identita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Neděle, 27. září 2015 @ 11:34:57 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ahoj Petře, děkuji Ti za upřímnou a otevřenou odpověď. Jako se nevyznám moc já v Tobě( a nejde mi o zařazení, ale o porozumění toho o co Ti jde), tak Ty se nevyznáš ve mě, a přisuzuješ mi motivy které nemám. Děláš to velmi jemně a nenápadně, ale je to tam. Několikrát si zmínil, že je Tvoje zkušenost je, že se člověk nemá hříchem chlubit, ale stydět se za něj. Když se to takhle řekne, tak s tím souhlasím. Ale když se to několikrát opakuje jako reakce na to, že jsem vydal svědectví o svém vysvobození, tak to svědčí o tom, že si myslíš, že mým motivem byla chlouba hříchem. A já bych mohl říct, že to co Ty mi vyčítáš(podezírání a domýšlení), sám děláš. Jenže já to nechci dělat. Každý jsme nějak pokřivený a neproměněný a nemá smysl si furt něco předhazovat. Můžu Ti jen říci, že mým motivem nebylo se tím hříchem chlubit. Mluvil jsem o něm proto, že tuto mou zkušenost jsem postavil proti Tvému výkladu Písma. Chtěl jsem Ti ukázat, proč s Tvým výkladem úplně nesouhlasím(nežeru ho i s chlupama a nemám tu povinnost od Pána), a poukázat na to, že ne vždy vědomý hřích vede ke smrti. O nic jiného nešlo.
Takže zůstává Slovo, které boří lidské smyšlenky a výmysly.
Ano, zůstává slovo, které boří lidské smyšlenky a výmysly, také lidské výklady slova. Člověk si nesmí myslet, že když podpoří své myšlenky textem Písma, že tím se jeho myšlenky stávají pravdou. Pravda se ukáže právě až tehdy, když se slovo stane tělem a člověk ho prožije. My oba jsme svědectvím o tom, že přestože jsme vědomě hřešili, nezatvrdilo nás to, Díky Bohu, natolik, abychom se začali rouhat Duchu svatému a spáchali tak neodpustitelný hřích, čili hřích k smrti. A jen proto jsem o tom svědčil, abych to postavil proti tvrzení, že vědomý hřích vždy vede k zatvrzelosti a pak k smrti.
Už aspoň víš, co je hřích ke smrti a jaké je z něho východisko? Napiš, v čem jsi mi tedy nějak porozuměl.
Petře, já vím od začátku, co je hřích k smrti -rouhání se Duchu svatému- a z něj žádné východisko není. Proto Jan píše, abychom se za takového nemodlili. Kdyby z něj bylo východisko, tak by Jan nic takového neříkal. Z Tvého výkladu jsem porozuměl tomu, na co jsem zapomínal: že vědomý hřích, může vést k zatvrzelosti, zatvrzelost ke vzpouře a ta může vyústit až k rouhání se Duchu svatému. Proto, abych zdůraznil to, že jen může, jsem vydal to svědectví o svém vysvobození. Říkáš, že Tvé výklady Písma, nejsou teorií, ale prožitkem a vadí Ti, když je někdo zpochybňuje(to chápu, mě to také není příjemné). Asi Ti nedochází, že že tímto výrokem také zpochybňuješ můj prožitek:. A i kdyby má praxe byla bohatá, musí to být v souladu s Písmem. Ale výklad Písma nelze uzpůsobovat svým zkušenostem, ale Písmo se potvrzuje v životech věřících, ba i nevěřících. Právě proto, že se Písmo potvrzuje v životech věřících i nevěřících, tak oba naše prožitky svědčí o tom, že Tvůj výklad 1. Janovy epištoly, tak jak jsi ho tady podal, nebyl tak úplně pravdivý. A to v tom, že vědomý hřích vede vždy ke smrti.
O tom, jak se texty Písma naplňují skutečným životem je nejlepším svědectvím Ježíš. A u koho nejvíce narazil - u vykladačů Písma. Jejich výklady nesouhlasili s tím, jak on žil a proto v něm nepoznali spasitele. A proto lidský výklad Písma musím stavět pod přímou zkušenost s živým Kristem a ne naopak. A proto já nemusím ve všem souhlasit s Tvými výklady, pokud mám jiné zjevení, nebo zkušenost. Já Ti věřím, že to píšeš upřímně, že to tak vidíš a prožíváš, ale nemám povinnost věřit každému Tvému výkladu. My máme věřit Pánu a ne lidem. A člověka by nemělo urážet, když s ním někdo nesouhlasí.
Když pak mluvíš o jeho teorii, zasazuješ docela ostrou ránu. Jistěže se mně pak do takových diskuzí nechce.
Moje zkušenost je, že mnoho lidí, kteří se nazývají křesťané, jsou jen nábožní lidé, kteří když mluví o Bohu, nebo vykládají Písmo, tak nemluví ze zkušenosti prožitků s Kristem, ale jen naučené výklady a poučky. To jsou pak teorie. Podle Tebe Ježíš zasazoval zákoníkům a farizeům ostré rány. Ano, zasazoval, proto ho nenáviděli. Tím jsem nechtěl říci, že Ty jsi jen teoretik. Ale pokud jen vykládáš slovo a nepodložíš ho prožitkem, nemůžeš po druhých chtít, aby Tvému výkladu věřili. Musíš jim dát tu svobodu si myslet, že to je jen Tvá teorie, pokud mají oni jiný výklad a hlavně prožitek. Ono je to ve skutečnosti tak, že každý jsme něco pravdivě prožili a něco jsou zas zatím jen teorie. To je třeba si přiznat a ne být přecitlivělí na to, když s náma někdo nesouhlasí a dává to najevo. Pokud je někdo na to háklivý a zasazuje mu to ostré rány, neměl by se pouštět do diskuzí na internetu, protože přes internet se hned nepozná, kdo jen teoretizuje a kdo mluví z poznání Pravdy. |
]
Identita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: tele v Středa, 30. září 2015 @ 17:55:49 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj, Karle,
promiň, ale nic jsem Ti nepřisuzoval. Ani
náhodou bych si nedovolil hledat u tebe špatné motivy! Já
jsem se to naučil, o mně to bylo. Já byl chlubný, domýšlivý a pyšný; a šel jsem
až téměř na dno a toto jsem se naučil. Vysvětloval jsem ti to. Netýkalo se to
tebe. Ty ses nechlubil sebou při svědectvích, já ano. A že se nemá člověk chlubit hříchem, to jsem psal snad jen jednou a pak jsem Ti následně vysvětloval, proč. Nechceš-li mne z něčeho podezřívat, tak to prostě nedělej, prosím. A ani já to nedělám. Ani nevím, k čemu by to bylo.
Já si samozřejmě nemyslím, že by mé myšlenky musely být nutně pravdou, když k nim přidám citaci Písma. Nicméně to platí i o nějakém mém prožitku. Co říkám, se stává tělem, lépe řečeno stalo se zjevenou skutečností a pravdou, když svým životem žiji to, co říkám. Boží slovo se stalo zjevným v Kristu Ježíši. V něm je Pravda. Jestli jsem tuto Pravdu poznal a jsem z Pravdy, se opravdu pozná podle toho, jestli činím to, co vyznávám o Kristu. Ale vyznávat o Kristu mohu kdeco. V Písmu je Pravda. Výklady však mohou a bývají mylné, ale klamným může být přeci i samotný prožitek, který není založen na Pravdě, ač se skutečně a pravdivě tak udál, jak jej člověk popisuje.
Ano, my oba jsme prožili podobnou věc. A společné máme i to, jestli jsem pochopil správně, že v nás docházelo k zatvrzování se. Pokud jsem to pochopil špatně, pak to platí jen o mně. Já jsem nebyl daleko od rouhání se Bohu. Přesto však jsme oba věděli, že je to hřích a že není jiné cesty než skrze veřejné pokání a víru v Jeho odpuštění. Karle, nikdy, ale opravdu nikdy jsem netvrdil, že hřích k smrti vždy končí úplnou zatvrzelostí a smrtí (fyzickou či odpadnutím od víry). To sis nějak do mých komentářů vložil a hned od počátku. A nevím proč. Nicméně tvrdím, že bez pokání člověk k zatvrzelosti a ke smrti spěje. A přitom se vůbec nemusí rouhat Duchu svatému. Ale končit smrtí to přeci nemusí. Je zde přeci lék. Odmítne-li
kdo vyznat svůj hřích v pokání, odmítá i ten jediný lék na smrt, kterým je
odpuštění hříchů vírou v Ježíši Kristu.
Ty teď píšeš, že od počátku víš, co tím hříchem k smrti - že je to rouhání se Duchu svatému, a že takový nemá žádnou šanci na odpuštění tohoto hříchu, a že Jan psal, že za takového se nemáme modlit. No vidíš, ale já rozlišuji mezi hříchem k smrti a mezi rouháním se Duchu svatému. Nemám to za to samé. I hřích k smrti může být podle mne odpuštěn, činí-li člověk pokání z něho. Ale jestli člověk usvědčený z hříchu lže, tvrdí že nehřeší, s oblibou dále činí ten hřích, odmítá činit pokání, pak mu není pomoci. Vždyť tím také odmítá tu jedinou záchranu skrze Spasitele - odpuštění onoho hříchu. Dále také vidím v Písmu to, že když se máme přimlouvat za bratry, co hřeší ne-k smrti, že i jim Bůh dá život. Jak to asi? Rozdíl mezi hříchem k smrti a ne-k smrti vidím tedy v postoji daného hříšníka. A ano - zatvrzelost v hříchu a v odmítání činit pokání a vyznat pravdu - to mám za známku, že člověk hřeší k smrti. Ale zdůrazňoval jsem, že Bůh je přenesmírně trpělivý a laskavý a dobrotivý a každé z nás chce přivést ku pokání a nemá zálibu ve smrti hříšníka. Psal jsem také, že Jan to psal tak, že bychom měli už poznat, kdy někdo hřeší k smrti. Takže já se tedy modlím stále za všechny, protože tu pevnou jistotu od Boha jsem o nikom nikdy neměl. Dokonce znám člověka, který Božího Ducha prohlašoval za Satana, že Bůh a Satan jsou jedno, ale dnes je věřícím, vede mládež, varuje je před svody. Činil pokání a bylo mu odpuštěno. Nebo nee? Navždy zůstává u něho neodpustitelný hřích?
Čemu jsi mi porozuměl, věděl jsi dávno před debatou, také si to myslím. Karle, tvé prožitky jsem nikdy nikdy nezpochybnil. Můj výklad o hříchu k smrti a ne-k smrti jsi však dosud nepochopil. Znovu říkám, že od počátku kladu důraz na pokání. Nikdy jsem netvrdil, že kdo hřeší k smrti, nutně musí smrtí skončit. Ale trvám na tom, že vědomý hřích vede ke smrti. A je zde stále ten stejný lék.
k dalšímu - někdy příště
tele |
]
Identita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 11. září 2015 @ 09:49:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Kdyby Bůh odcházel z mého srdce, když spáchám hřích, tak kdo by mě vedl k pokání? Kdo by mě napomenul?"...
Bůh samozřejmě svým duchem nabádá i srdce hříšníků.Vždyť jak by potom hříšním vůbec mohl učinit pokání, když už samotné pokání je darem od Boha?
Bůh je transcendentní, jeho Duch si vane, kam sám chce.
Ale on nevane tam, kde ho nechtějí. Třeba peklo je právě takovýto stav bez Boha.
To tedy znamená, že Bůh nepřebývá v srdci člověka, který má hřích ke smrti. Vždyť už samo označení takového hříchu napovídá, že se jedná o stav bez Boha.
.... Vždyť jaký je spolek spravedlnosti s nepravostí a jaké společenství světla s temnotou?
Tak toto platí úplně obecně.
A pokud s tím nesouhlasíš, jsou i jiná místa v Písmu:
(J 14,23)
Ježíš mu odpověděl: "Jestliže mě někdo miluje, bude
zachovávat mé slovo; a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k
němu a zřídíme si u něj příbytek.
Zde je jasně formulovaná podmínka Božího příbytku v srdci člověka tím, že člověk zachovává Boží slovo. Cizoložství a krvesmilstvo nesplňují podmínku zachovávání Božího slova člověkem a jsou to tedy hříchy ke smrti.
..."tak zjistíš, že hovoří o zcela jiném tématu, než o odchodu Boha ze srdce křesťana ve chvíli kdy zhřeší. "...
Překrucuješ má původní slova podle převrácenosti vlastního srdce: Bůh odchází ze srdce křesťana v tom případě, až když člověk zhřeší hříchem ke smrti.
Křesťan, který žije v trvalém společenství s Bohem, až takto závažným způsobem nehřeší (to vysvětluje zase Jan ve svém listě) - milost posvěcující pramenící z Ducha svatého takového člověka vede a chrání - takový člověk nemiluje hřích a zlo hříchu ke smrti se mu stává odporným.
|
]
Identita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Pátek, 11. září 2015 @ 13:36:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Zde je jasně formulovaná podmínka Božího příbytku v srdci člověka tím, že člověk zachovává Boží slovo. Cizoložství a krvesmilstvo nesplňují podmínku zachovávání Božího slova člověkem a jsou to tedy hříchy ke smrti.
Stando, to jsou jen Tvé fantazie a představy. Žádný hřích nesplňuje podmínku zachovávání Božího slova. Tak proč zrovna cizoložstvo by mělo být nějakou vyjímkou? Ty se vůbec nedržíš svědectví Písem NZ v celé jejich plnosti. Vždy jen vypíchneš nějaký verš, abys podpořil své doměnky.
NZ jasně říká, že hřích ke smrti je jen jeden - rouhání se Duchu svatému. U toho Bůh navždy opouští lidské srdce a takového člověka nelze vést k pokání.
U cizoložstva nic takového není. Viz 2.list Korintským, kde se popisuje jak bratr, který upadl do hříchu krvesmilstva po napomenutí a vyloučení ze shromáždění nakonec činil pokání a byl zpět přijat do společenství. To by se u hříchu k smrti nikdy nestalo.
Opět se potvrzuje, že věříš radši řkc fantasmagoriím místo Písmu.
.... Vždyť jaký je spolek spravedlnosti s nepravostí a jaké společenství světla s temnotou?
Tak toto platí úplně obecně.
Opět se z neznalosti Písem NZ mýlíš. Ježíš říká svým učedníkům, kteří potom ještě mnohokrát ve svém životě zhřešili, že jsou světlo světa.
Smýšlíš úplně stejně jako František: měříš spasení skutky. Ale spasení není ze skutků, ale z toho, kdo je mým Pánem, komu jsem dobrovolně vydal svůj život a který je mou svrchovanou autoritou. To, že občas podlehnu své tělesnosti, na té skutečnosti nic nemění. Patřím Bohu, mám z milosti jeho Ducha a jsem tudíž světlem a ne temnotou. Jen nemám světlo, které mi bylo dáno v novém duchu ukrývat pod kbelík - mám svědčit svým životem o tom světle, které Bůh dává těm, kteří věří jeho slovu a nevymýšlejí si místo něj kraviny jako Ty. |
]
Identita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 14. září 2015 @ 08:01:56 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jsi "světlem", které sice hřeší, ale protože máš u Boha protekci, tak on nad tvými hříchy zamhuřuje oči??
|
]
Identita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Pondělí, 14. září 2015 @ 11:02:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Takže podle Tvé logiky apoštolé také nebyli světlem, protože také občas zhřešili? To by mě teda zajímalo, kdo teda podle Tebe je tím světlem a jak to, že když apoštolé nebyli světlem, že roznesli světlo evangelia po celém tehdy známém světě? Váš papež také není světlem, protože občas zhřeší, jak by Ti sám přiznal? Jestli chceš se mnou diskutovat, tak, prosím Tě, odpovídej na otázky. |
]
Identita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 16. září 2015 @ 07:44:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj.
Psal jsem ti odpověď už včera, ale než jsem to stačil odeslat, vypnuli mi elektriku a všechno se smazalo.
Jsem v tomto období dost silně zaneprázdněn hlavně pracemi venku. V pátek a sobotu jsme dělali první vinobraní ( a to trvá, než to zpracuješ, samo to do beček nenaskáče) a zem v sadu je modrá od švestek, které třeba posbírat.
Nejsem městké dítě, které tráví čas u počítače klikáním počítačových her či sledováním porna (v tom lepším případě chozením na Grano salis).
Tedy ke tvé otázce.
Všichni jsme hříšníci.
Rozdíl mezi těmi, kteří jsou světlem světa spočívá v závažnosti jejich hříchů (milost Ducha svatého v jejich srdcích jim pomáhá nepáchat hříchy ke smrti). Ale hlavně když padnou do hříchu, hned zase vstanou a pokračují dál. Vstanou skrze pokání a obrácení zpátky k Bohu. To je trvalý životní postoj toho, kdo je světlem světa a podle toho se takovýto člověk dá poznat.
Nežije ve smilstvu, nekrade, nezabíjí (ani nenarozené děti) a může - li udělat cokoli dobrého, udělá to.
Ale vůbec si o sobě nemyslí, že snad není hříšníkem!
|
]
Identita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Středa, 16. září 2015 @ 19:32:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Ale vůbec si o sobě nemyslí, že snad není hříšníkem!
Pak se jedná o náboženské lidi, kteří zatím nepoznali Boží moc ke spasení, nepoznali moc evangelia.
Co o sobě vyznávají, co o sobě myslí, tím také jsou.
Jan 9,31 Víme pak, že Bůh hříšníky neslyší, ale kdo by ctitel Boží byl, a vůli jeho činil, toho slyší.
Římanům
6:11 Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši.
Římanům
6:17 Díky Bohu za to, že jste sice byli služebníky hříchu, ale potom jste
se ze srdce přiklonili k tomu učení, které vám bylo odevzdáno. 18A tak jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se služebníky spravedlnosti.
2 Tim 3,5
Budou mít vnější formu zbožnosti, ale její moc jim bude cizí. Od takových se odvracej
Jan
8:34 Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu. 35Otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn. 36Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni.
|
]
Identita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Středa, 16. září 2015 @ 22:07:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | To je trvalý životní postoj toho, kdo je světlem světa a podle toho se takovýto člověk dá poznat.
Ano, naprostý souhlas. A to je také můj trvalý postoj z milosti Boží. A tak jsem světlem světu. Ale Ty to u mě zpochybňuješ a píšeš:
Jsi "světlem", které sice hřeší, ale protože máš u Boha protekci, tak on nad tvými hříchy zamhuřuje oči??
Proč píšeš o mě takovou jízlivost? Proč apoštolé, kteří padnou a pak vstanou jsou světlem a já, který také občas padnu a pak vstanu jsem "světlem"? Proč si myslíš, že já mám u Boha protekci a on zamhuřuje nad mými hříchy oči? Proč já tedy vždy činím pokání, když mám protekci a Bůh si mých hříchů nevšímá? Můžeš mi vysvětlit, proč si myslíš, že já jsem u Boha podřadná ovečka a nejsem světlem, když žiju stejně tak, jak žili a učili apoštolé, jen mám jiné poslání?
Ty snad víš, jak já žiju, že mnou takhle pohrdáš?
|
]
Identita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 17. září 2015 @ 07:30:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Všichni jsme hříšníci.
Hezky a pravdivě napsané.
Máte jméno po svém pánu.
A právě v tom jménu se lišíte od křesťanů, kteří zase mají jméno po svém Pánu.
Rozdíl mezi "hříšníky" a "kristovci" nespočívá v závažnosti jejich hříchu, ale v tom, komu patří jejich život, po kom mají jméno. Z toho pak vychází to, jak se chovají: Hříšníci třeba bez skurpulí lžou a pomlouvají druhé a nikdy neřeknou "promiň", podle toho se taky snadno poznají. Hříšníky nezajímají druzí lidé a jejich život, jejich pohled na svět, jen ten jejich, proto se nikdy neptají, jen se omylem domnívají, že všichni žijí totéž, co oni.
Píšou pak "všichni" ale ve skutečnosti jde jen o ně a pár lidí okolo nich.
A jednou snad budeš vědět, že pokání se necítí, ale pokání činí a že k pokání není hřích vůbec potřeba, stejně jako není potřeba hřích ke svobodě.
Hřích je naopak nutně potřeba ke vzpouře a bezbožnosti, tam, kde pokání docela chybí, zato je tam hodně lítosti, zpytování sama sebe, marných předsevzetí, mnohoho vyznávání kdejakého hříchu a konání lidmi uložených skutků, obvykle právě proto, že tam chybí vyznání skutečného Pána.
|
]
Identita - Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Čtvrtek, 17. září 2015 @ 18:33:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Proč teda ap. Pavel píše třeba do Korintu věřícím Kristu: ...posvěceným v Kristu, povolaným svatým.....milost vám a pokoj? To se asi spletl ne? A že to je v Bibli? Skutkařství z Tebe kouká, jak sláma z bot. Ty hodnotíš lidi podle staré přirozenosti a podle skutků těla. Svatý neznamená dokonalý, ale oddělený pro Boha. Bůh si mě našel, povolal k sobě, dal mi pokání a nového ducha a tím si mě oddělil od světa a staré adamovské, hříšné přirozenosti. Tím jsem pro něj svatým a spravedlivým, protože žiji vírou která je před Bohem spravedlivá. A díky této víře a novému duchu narozenému z Boha konám skutky víry jež jsou skutky spravedlnosti. Tak jakýpak hříšník. Hříšníka jsem ve křtu pohřbil, protože zemřel už s Kristem na kříži. To neznamená, že v těle už nikdy nezhřeším, ale vždy díky Pánu vstanu a pokračuji ve svatosti. Tak to měli skuteční křesťani už od Letnic a vždy se nazývali svatými a ne hříšníky. Hříšníci jsou nevěřící. A Ty jsi zřejmě, Stando, jeden z nich. |
]
]
|
|
|
|
