Aby mezi námi bylo jasno, já také nevěřím na nějaké "zázračné" převtělení z hříšníka na běloskvoucího křesťana. Já nevěřím ani na "zázračné" vkládání rukou. To bylo v prvopočátku, pak to ztratilo smysl. Duch sv. působí plošně. Proces přeměny člověka je dlouhý, bolestný a těžký. Není lehké se zbavit svých nepěkných vlastností, návyků, mluvy atd. Boj sám se sebou je celoživotní úkol. Někdy se stane, že i tomu "nejlepšímu" člověku ujedou nohy. Bůh člověka vybízí, aby byl na takové úrovni jako Jeho Syn. A to je těžké. Je někdy těžké milovat blízkého bližního, když ti leze na nervy a neoplácet mu stejným a pak je řeč o milování nepřátel! Proto, bohužel, mnoho věřících se utěšuje, že už jsou za vodou, ale jejich skutky tomu nenasvědčují. V tom jsem velice opatrný a spíše sebe krotím před nějakou euforii z "dokonalosti". Pak jsem se setkal ještě s jedním názorem, že Ježíš Kristus je nedosažitelný příklad, tak proč se snažit, když stejně nikdy nebudu jako On. Werich kdysi prý řekl:" S hloupostí je třeba bojovat, i když s ní nejde zvítězit." Proto se snažím bojovat stále s tou vlastní.

rastan

21  Kdož zvítězí, dám jemu seděti s sebou na trůnu svém, jako i já zvítězil jsem, a sedím s Otcem svým na trůnu jeho."

Není střední cesta, dokonce je to tak, že člověk může celý život konat dobře a na konci života odejde od Boha a všechno Bůh škrtá. My lidé chceme být někdy "milostivější" než samotný Bůh.

rastan