 |
Právě je 536 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:
ivanp
rosmano
Willy
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116480279
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
|
| | Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor. |
|
|
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ostatky svatý (Skóre: 1)
Vložil: tele v Sobota, 13. únor 2016 @ 13:19:37 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Telecí námitka, Stando. :-)
Mojžíšovi a Izraelitům se Bůh představil taktu: Nu 14, 18. |
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ostatky s (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 14. únor 2016 @ 10:34:41 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Hospodin pobil ten lid na poušti, protože je nedokázal uvést do země,
kterou jim s přísahou zaslíbil.'
17 Kéž se teď prosím rozmůže tvá síla, Pane můj. Vždyť jsi sám řekl:
18 ,Hospodin je věčně trpělivý, nanejvýš milosrdný, odpouštějící nepravost i
provinění. Nezapomíná však trestat, ale za nepravost otců volá k odpovědnosti
jejich syny do třetího i čtvrtého pokolení.'
19 Prosím, pro své veliké milosrdenství odpusť tomuto lidu jeho nepravost, tak
jak jsi jim odpouštěl od Egypta až doposud!"
20 Hospodin odpověděl: "Odpouštím, jak jsi řekl.
21 Avšak, jakože jsem živ a Hospodinova sláva naplňuje celou zem:
22 Nikdo z těch, kdo spatřili mou slávu a má znamení, která jsem konal v Egyptě
a na poušti, nikdo z těch, kdo mne již desetkrát pokoušeli a neposlouchali,
23 nespatří zem, kterou jsem s přísahou zaslíbil jejich otcům. Nikdo z těch,
kdo mnou pohrdli, ji nespatří! ... "... Nerozumím podstatě tvé námitky. " ,Hospodin je věčně trpělivý, nanejvýš milosrdný, odpouštějící nepravost i
provinění." Toto přece já nijak nezpochybňuji. Kdo učiní pokání ze hříchů, tomu Bůh milosrdně hříchy odpustí. Milostí, za zásluhy Kristovy. Kdo ale pokání neučiní, ten hříchy odpuštěny nemá a Bohu pak nezbývá, než trestat. Protože V Bohu se pro nás nepochopitelným způsobem spojují dvě tak protikladné věci, jako je Boží milosrdenství a spravedlnost. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ostat (Skóre: 1)
Vložil: tele v Neděle, 14. únor 2016 @ 11:21:56 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Stando, proč nerzumíš mé námitce? Tak krátký výňatek Písma a vše je v něm řečeno!
19 Prosím, pro své veliké milosrdenství odpusť tomuto lidu jeho nepravost, tak jak jsi jim odpouštěl od Egypta až doposud!"20 Hospodin odpověděl: "Odpouštím, jak jsi řekl.21 Avšak, jakože jsem živ a Hospodinova sláva naplňuje celou zem:22 Nikdo z těch, kdo spatřili mou slávu a má znamení, která jsem konal v Egyptě a na poušti, nikdo z těch, kdo mne již desetkrát pokoušeli a neposlouchali,23 nespatří zem, kterou jsem s přísahou zaslíbil jejich otcům. Nikdo z těch, kdo mnou pohrdli, ji nespatří! ... ".
To, co se tobě zdá být postavené na hlavu, že Bůh trestá vinu, ačkoli ji odpouští, je tam psáno! To je má námitka k tobě!
Tele |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: O (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 15. únor 2016 @ 09:04:17 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Už jsem snad pochopil, o co ti jde.
Zlo každého hříchu vyvolává u Boží spravedlnosti nutně trest.
Hřích ke smrti vyvolává od Boží spravedlnosti tresty věčné - zavržení navěky.
Člověku, který učiní ze svých hříchů pokání, Bůh hříchy odpustí - pro zásluhy Kristovy.
My máme učení o odpuštění hříchů, po kterém jistě ještě zůstávají ií nadále (jak my říkáme) "časné tresty".
Je to vlastně jakási forma zhoubného setrvávání na pozemských věcech coby následek deformace člověka hříchem. Tento stav trvá často i po odpuštění hříchů - (nikoli však nezbytně). Člověk sice učinil pokání, hříchy mu byly z Boží mílosti odpuštěny - ale onen člověk se stejně ještě úplně dokonale vnitřně nezměnil, nevydal se cele Bobu aby ho On mohl proměnit.
Býváme tak do jisté míry "opatrní", sobečtí, neschopni se otevřít Bohu dokonale, aby nás mohl uzdravit. Takový člověk si ponechává určité místo v srdci jen "pro sebe" - a to je špatně, to je důsledek naší hříšnosti, který se může smazat jen dvojím způsobem: "obrácením, jenž pochází z vroucí lásky, nebo utrpením (očištěním "jako skrze oheň").
Tyto časné tresty ovšem já zde opomíjím, protože ony nebrání konečnému spasení člověka.
Bůh tedy nemá potřebu trestat člověka pro hřích, který mu už odpustil, ale pokud to nejde láskou, léčí nedostatečně změněného člověka trestem. Protože Bůh chce, aby byli všichni lidé spaseni.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pondělí, 15. únor 2016 @ 09:46:04 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Oko: Člověk sice učinil pokání, hříchy mu byly z Boží mílosti odpuštěny - ale onen člověk se stejně ještě úplně dokonale vnitřně nezměnil, nevydal se cele Bohu aby ho On mohl proměnit.
No konečně to z Tebe vylezlo formulované v jedné větě. To je přesně ta forma řk odpuštění, bez proměny, bez uzdravení ran způsobených hříchem. Oko, odpuštění může mít mnohem hlubší než tento povrchní způsob bez proměny a uzdravení. Prosím Tě Oko, všimni si, že když něco v řk nefunguje jak má, vymyslí se náhražka nebo oklika. Před nedávnem jsi se mnou souhlasil, že bez víry není křtu. Ale vzápětí si použil náhražku víry- lidské poručníky. Takže se křtít může i bez víry, a náhražkou víry při křtu se stává poručník/ci.
A to samé se týká i odpuštění bez proměny a uzdravení ran, které duši způsobuje hřích.
Proměnu zažíváme již při pokání a uzdravení raněné duše při odpuštění. Pokud toto při odpuštění nenastává, je něco moc špatně! A pokud někdo na tomto závadném odpouštějícím procesu staví ještě další chyby a výjimky, že je jako vlastně všechno v pořádku, že sice bylo odpuštěno ALE vnitřně nezměněný člověk odpuštění je neschopný odpuštěný přijmout, tak tím evidentně přiznává k tomu, že v pokání nenastala očista boží milostí a proměna, a duchovní proces odpuštění byl zmařený již na samém začátku. Ale kvůli obřadnosti a zachování dekorum budou lživě tvrdit, že odpuštění nastalo a proměna a uzdravení duše se odkládá pod časným trestem na neurčito a co možná nejdál, až za hranice smrti do smyšleného očistce.
Cožpak nevidíš tu zeď, která Tě Oko odděluje od boží milosti? Nevidíš ty lži, které Ti říkají, že odpuštění funguje i když nenastává žádná proměna, ani nenastává uzdravení ran, které způsobil duši hřích? Není pravdou, že na proměnu a uzdravení musíš dlouze čekat, v právem božím odpuštění to všechno nastává ve velmi krátkém čase. Boží odpuštění nijak neomezuje tvoje neschopnost. Boží odpuštění v Tobě omezuje malověrnost, která využívá tvojí vlastní neschopnost, jako ohradu před boží milostí. Je to paradox, ale sám v sobě sis vůči boží milosti vybudoval zeď. A co třeba víra, která přijímá boží milost právě proto, aby nás uzdravila a proměnila. Přestaň stavět vlastní neschopnost proti boží milosti, přestaň Oko, a pusť boží milost právě do této duchovní oblasti. A udělej to bez faráře. Je ty a Bůh! |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: tele v Pondělí, 15. únor 2016 @ 15:04:40 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj,
Stando, nevím sice, zda jsi mně pochopil správně, ale je to určitě posun ve
vzájemném pochopení se.
Píšeš:
Zlo každého hříchu vyvolává u Boží spravedlnosti nutně trest. Takto bych to
rozhodně nenapsal. Spíše jednoduše: Jestliže Bůh trestá, pak trestá spravedlivě
a ze spravedlivého důvodu. Podobně je to i s tímto tvým vyjádřením: Hřích ke smrti vyvolává od Boží
spravedlnosti tresty věčné - zavržení navěky. Ono, Stando, nejprve
je třeba vědět, proč je potrestání nějakého hříšného jednání spravedlivé. Říci,
že nějaký hřích (třeba i ke smrti) vyžaduje od Boží
spravedlnosti nějaký trest (třeba i věčného zatracení, trochu jsem
přeformuloval, té tvé formulaci nějak nerozumím), je pro mne laciným
vyjádřením. Chtělo by to zdůvodnit, proč je vůbec spravedlivé trestat hříchy
některých, a také i opačně, proč je spravedlivé hříchy některým odpustit. Bůh
nikomu nestraní, soudí spravedlivě, a tak je spravedlivé, když někomu Bůh hřích
nepočítá a jiného za hřích trestá. Myslím, že toto je docela důležitá věc.
Jestli Bůh odpouští hříchy jen některým, a jiné za ně trestá, pak to nebude z
Božího rozmaru, ale z nějakého spravedlivého důvodu.
Píšeš: Člověku, který učiní ze
svých hříchů pokání, Bůh hříchy odpustí - pro zásluhy Kristovy. No, to
právě ne. Zde budu až provokativně nerozumný. Ani kvůli pokání a ani ne pro Kristovy zásluhy
Bůh člověku hříchy odpouští. Tohle je jakési kupčení s Božím odpuštěním či
s Boží milostí. Jaksi něco za něco. Jakoby: Když se budeš dostatečně kát
ze svého hříchu, zhodnotím to a odpustím ti, ale jen protože se o to zasloužil
Ježíš, abych ti odpustil. Nebo z pohledu člověka: Odpustíš mi, protože
jsem se z hříchu dostatečně kál a že se Ježíš zasloužil o to, abys mi
odpustil, odpustíš mi. Zdá se mi to, jako bys psal o spravedlnosti, která se dá
něčím koupit či uchlácholit. I Boží odpuštění hříchů, ač je z milosti,
musí být i zároveň spravedlivé ke všem, tedy i těm, jimž jsou hříchy počteny.
Bůh přeci nikomu nestraní. A jestli Bůh vyhlašuje všeobecné milostivé léto
Páně, pak by to mělo být propuštění na svobodu spravedlivé ke všem a ne jen k některým.
Měl by ses zamyslet, Stando, proč se vlastně Bůh rozhodl lidem jejich hříchy
odpustit, zda je i samo odpuštění hříchů spravedlivé, ne jen že je spravedlivé
hříchy trestat.
Píšeš: My máme učení o odpuštění hříchů, po kterém
jistě ještě zůstávají ií nadále (jak my říkáme) "časné tresty". Jsem tedy rád, že už Tondu i mne,
nepodezíráš z nějaké závažné blbosti v tomto bodě, že totiž lze
odpustit vinu a přitom i vinu potrestat. Snad ti to už nepřijde na hlavu
uhozené, že lze vinu potrestat, ačkoliv je odpuštěna. Tak i já odpustil jsem
vždy svým dětem jejich provinění, ale přitom jim i stanovil trest, ale ne vždy!
Jindy jsem i od stanovení nebo stanoveného trestu upustil z jistého důvodu.
:o) Takže odpustit vinu nemusí automaticky znamenat i odpuštění trestu, jak sis
to asi dosud myslel. Ale spíše si myslím, že jsi toto v jisté obranné
horlivosti opomenul. Opravdu si někdy umaneš nějakou představu o myšlení
druhého, přestaneš vnímat, co ještě jiného ten druhý píše, a pak oponuješ už
jen sobě sama. Ale upřímně, tohle se stává i mně v jistém rozhorlení. Bylo
by tedy vhodné napsat Tondovi aspoň v tomto: Mýlil jsem se, nejsi padlý na
hlavu (něco v tom smyslu jsi přeci psal, z hlavy tak přesně nevím).
Píšeš: Člověk
sice učinil pokání, hříchy mu byly z Boží mílosti odpuštěny - ale onen člověk
se stejně ještě úplně dokonale vnitřně nezměnil, nevydal se cele Bobu aby ho On
mohl proměnit. Jestli se v něčem ten člověk nezměnil v uvažování a
jednání, pak určitě pokání z toho hříchu neučinil a nečiní, co je
spravedlivé. Takže, bylo mu už odpuštěno nebo nikoliv? Pořád čeká Bůh se svým
odpuštěním do doby, než bude činit pokání z toho hříchu nebo nikoliv? Odpustí
mu Bůh, až ho dostatečně vytrestá, aby si uvědomil svůj hřích, anebo mu už tedy
odpustil a následně ho trestá výchovně? Opravdu ti nerozumím. Jednou tak, pak
jinak.
Píšeš: … a to je špatně, to je
důsledek naší hříšnosti, který se může smazat jen dvojím způsobem:
"obrácením, jenž pochází z vroucí lásky, nebo utrpením (očištěním
"jako skrze oheň"). Ufff! Takže hříšnost lze
vymazat dostatečným utrpením nebo obrácením se z vroucí lásky? Nevím, zda
se lidé obracejí vírou ke Kristu proto, že ho nejprve milovali nebo že by před
tím dostatečně ve svém životě trpěli. A ani poté, co v něho uvěřili, se
lidé neobracejí z lásky Bohu a po svých utrpeních. Spíše bych řekl, že se opravdově
obracejí kvůli sebepoznání, že jim bylo zjeveno nebo si uvědomili, jak na tom
vnitřně jsou nebo jací jsou. A to je pak vede k lásce k Bohu, že jim
odpustil v Kristu, a jsou ochotni i trpět kvůli Kristu a snášet jeho
přísnou výchovu.
Dále píšeš: Bůh tedy nemá potřebu trestat člověka pro hřích, který
mu už odpustil, ale pokud to nejde láskou, léčí nedostatečně změněného člověka
trestem. Protože Bůh chce, aby byli všichni lidé spaseni. Inu, Bůh evidentně tu potřebu lidem odpouštět a trestat jaksi má,
viď. Trestá dokonce viníka i z lásky. Koho Bůh miluje, toho hold švihá.
Pokud by nás nemiloval, nešvihal by nás, Stando, ale byli bychom mu putna.
Srovnej si to.
Tele |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 16. únor 2016 @ 08:56:38 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Každé zlo bez výjimky vyvolává u Boží spravedlnosti trest. V případě učinění pokání, nastavil Kristus za tebe svá záda a nechal se za hřích zbičovat. Chápeš ten princip?
Třeba rozlišovat mezi jednotlivými výrazy "hřích", "vina", a trest. Každé označuje významem cosi trochu jiného a nelze to zaměňovat.
..."Jestli se v něčem ten člověk nezměnil v uvažování a
jednání, pak určitě pokání z toho hříchu neučinil a nečiní, co je
spravedlivé. Takže, bylo mu už odpuštěno nebo nikoliv?"...
Jsi trochu z reality. Nikdo se pokáním hned nezmění do dokonalosti! To je virtuální svět.
Vždycky v člověku zůstanou oblasti, na kterých musí dále pracovat, zdokonalovat se ve spolupráci s Duchem svatým. Pokání jsi schopen učinit konkrétně a vědomě ze hříchů, které si uvědomuješ, Z těch hříchů, které si neuvědomuješ, těžko můžeš činit pokání konkrétně a cíleně. Bůh ti sice v pokání odpouští i tyto nevědomé hříchy, ale vede tě postupně k jejich poznání a k dokonalosti.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: tele v Úterý, 16. únor 2016 @ 18:44:14 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando,
Ad) Každé zlo bez výjimky vyvolává u Boží spravedlnosti trest. V případě učinění pokání, nastavil Kristus za tebe svá záda a nechal se za hřích zbičovat. Chápeš ten princip?
Budu provokativní. Ne nechápu to. Ježíš přinesl na konci časů, v příhodný čas .. jen jednu jedinou a nikdy více opakovatelnou oběť svého těla Bohu a prolil svou krev jen jednou jedinkrát a navždy. Takže, v případě toho, že by nikdo neučinil pokání, prolil obětoval se zcela zbytečně, ano? A jestli by uvěřilo jen deset lidí, nesl jen jeden jediný a více neopakovatelný trest za těch jen deset lidí. A jestli by jich uvěřila stovka, stále to jen ten jeden a stejný dostatečný trest, jako za jednoho jedinkého člověka, který by uvěřil. A kdyby to byly tisíce, statisíce, milióny či miliardy nebo i všichni lidé celého světa ve všech dobách, stále ten trest a ta oběť jsou dostatečnými za všechny, ať jednotlivě nebo společně. Tedy rozhodně nikoliv, Stando, v pouze v případě učinění pokání nějakého člověka, ale za všechny. Trest se nenavyšuje a nerozšiřuje pokáním více lidí, je dostatečným za hříchy celého lidstva. A jen jedna jediná oběť jeho těla, je dostatečnou úlitbou Bohu za viny celého světa. Nepřináší se znovu a znovu za dalšího a dalšího kajícníka. On se obětoval a byl trestán za všechny, jak za ty kdo uvěřili či uvěří, tak i za ty kdo neuvěřili a neuvěří. On je smírčí obětí za hříchy celého světa, nejen za naše hříchy, těch co činí pokání. Chápeš ten princip?
Ad) Třeba rozlišovat mezi jednotlivými výrazy "hřích", "vina", a trest. Každé označuje významem cosi trochu jiného a nelze to zaměňovat.
Stando, někdy mi připadáš jako takový profesůrek, co nevím proč, učí prvňáčky na základní škole. Nevím, proč mi to píšeš, ale dobře, jsem rád že jsi na toto narazil. Jen tak bokem, srovnej si to např.: Mt 6,12; L11,4.
Ad) ..."Jestli se v něčem ten člověk nezměnil v uvažování a jednání, pak určitě pokání z toho hříchu neučinil a nečiní, co je spravedlivé. Takže, bylo mu už odpuštěno nebo nikoliv?"... Jsi trochu z reality. Nikdo se pokáním hned nezmění do dokonalosti! To je virtuální svět.
Vždycky v člověku zůstanou oblasti, na kterých musí dále pracovat, zdokonalovat se ve spolupráci s Duchem svatým. Pokání jsi schopen učinit konkrétně a vědomě ze hříchů, které si uvědomuješ, Z těch hříchů, které si neuvědomuješ, těžko můžeš činit pokání konkrétně a cíleně. Bůh ti sice v pokání odpouští i tyto nevědomé hříchy, ale vede tě postupně k jejich poznání a k dokonalosti.
Děkuji za poučení, profesorku :-) Takže mu tedy Bůh odpustil i to, z čeho pokání ještě neučinil nebo ne?
Tele
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 17. únor 2016 @ 10:10:09 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." Takže mu tedy Bůh odpustil i to, z čeho pokání ještě neučinil nebo ne?":..
Když činíš pokání, činíš pokání ze všeho. Jedná se přece o postoj srdce, nikoli o výčet hříchů. Když tedy činíš pokání, činíš ho nevědomě i z hříchů, které si neuvědomuješ. Tyto hříchy však v životě opakuješ neustále dál. Proto je k dozrání pro nebe nutné poznání a likvidace i takových hříchů.
..."A jen jedna jediná oběť jeho těla, je dostatečnou úlitbou Bohu za viny celého světa."...
Jistěže je! Ale pouze za podmínek, které pro odpuštění hříchů stanovil Bůh:
1.) Pokání hříšníka a obrácení.
2.) Odpuštění prohřešků našich bližních vůči nám.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 17. únor 2016 @ 17:09:31 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Stando, píšeš:
Pokání jsi schopen učinit konkrétně a vědomě ze hříchů, které si uvědomuješ, Z těch hříchů, které si neuvědomuješ, těžko můžeš činit pokání konkrétně a cíleně. Bůh ti sice v pokání odpouští i tyto nevědomé hříchy, ale vede tě postupně k jejich poznání a k dokonalosti.
a
Zasa zajímavá konstrukce.
Můžeš nám napsat, jak činíš pokání, které těžko můžeš činit, ze hříchů, které si neuvědomuješ, a Bůh ti je odpouští i když si z nich konkrétně a vědomě neučinil pokání?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 17. únor 2016 @ 18:05:03 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Můžeš nám napsat, jak činíš pokání, které těžko můžeš činit, ze hříchů, které si neuvědomuješ, a Bůh ti je odpouští "...
Pokání je postoj zkroušenosti lidského srdce před Bohem (žalm 51).
Při zpytování svědomí i vyznání hříchů si jsem vědom, že to není konečný výčet mých hříchů. Jednak z lehkých hříchů se principiálně zpovídat ani nemusím (podle svého uvážení) ve zpovědi vyznávat (ty byly odpuštěny už v okamžiku, kdy jsem si je jako hřích uvědomil a učinil z nich pokání), jednak jsem si vědom, že mnohé své "nedokonalosti" a prohřešky proti lásce zatím ani nevidím.
Při pokání není důležitý maximalistický výčet úplně všeho spáchaného, ale spíš je důležitější onen postoj lidského srdce, postoj kající. Postoj, ve kterém si člověk uvědomuje svoji nedokonalost a svoji životní závislost na Bohu a jeho milostech. Je ale bezpodmínečně nutné vyznat Bohu a církvi úplně všechny hříchy smrtelné - pokud je tedy kajícník má).
Jen Bůh zná dokonale všechny naše hříchy a ve svátosti pokání je odpouští. Úplně všechny.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 17. únor 2016 @ 20:34:08 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Jen Bůh zná dokonale všechny naše hříchy a ve svátosti pokání je odpouští. Úplně všechny.
Takže tobě Bůh odpouští všechny hříchy, i ty, ze kterých jsi neudělal pokání (třeba proto, že jsi o tvém hříchu nevěděl)?
Když jsi tedy psal boldem a podtrženě (asi to pro tebe bylo důležité):
Tak to jsi se spletl?
Nebo máš zase nějakou jinou kličku? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 18. únor 2016 @ 11:01:31 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tedy ještě jednou. Snad už naposledy.
Pokání není žádným dokonalým seznamem všech učiněných hříchů člověkem.
Pokání je postojem srdce člověka, který si uvědomuje svoji hříšnost a chce s tím něco udělat, napravit. Je pochopitelné, že si svoji hříšnost uvědomuje jen nedokonale a jenom v těchto intencích se ze hříchů vyznává.
Víra vzniká působením Boží milosti a souhlasem člověka.
Ve víře člověk pak dále roste, zdokonaluje se.
Podobně působením milosti přichází dar pokání a je člověkem souhlasně přijímán.
Svátostné odpuštění hříchů Bohem je vždycky dokonalé (odpuštění všech hříchů) - i když hříšníkovo svědomí je v některých oéblastech ztemnělé a nerozpoznává ještě v některých svých neláskách hřích. Protože ale ve víře roste, jeho duchovní zrak se vyjasňuje a on na sobě objevuje další hříchy, které jako hříchy dříve ani nevnímal.
K učinění pokání a dosáhnutí naprostého odpuštění všech hříchů není bezpodmínečně nutné si každý hřích uvědomit. Stačí učinit pokání z těch hříchů, které jsou člověku zřejmé. To ostatní přijde časem a růstem ve víře.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 18. únor 2016 @ 19:45:58 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | K učinění pokání a dosáhnutí naprostého odpuštění všech hříchů není bezpodmínečně nutné si každý hřích uvědomit. Stačí učinit pokání z těch hříchů, které jsou člověku zřejmé. To ostatní přijde časem a růstem ve víře.
No, já chápu tvou konstrukci, není tak složitá.
Člověk třeba lže jako když tiskne, klaní se modlám, ale vůbec si neuvědomuje, že je to hřích. Ale uvědomuje si úplně jiný hřích a tím se trápí, je zkroušený, třeba to, že ho lákají cizí ženy. No a to stačí, aby mu ve tvé konstrukci byly odpuštěny úplně všechny hříchy, i ty, které si neuvědomuje a ze kterých činil pokání. Když si tedy dojde ke zpovědi.
Pochopil jsem dobře o čem píšeš?
Tvoje věta "bez pokání ze hříchů není odpuštění" boldem napsaná a ještě podtržená, mnohokrát opakovaná, má tedy limity: Člověku jsou podle tvých teorií odpuštěny hříchy, ze kterých ten člověk vůbec pokání nečinil. Pokud už sis tedy vymyslel takovouhle konstrukci, tak snad chápeš, že tvůj "argument" ve stylu "bez pokání ze hříchů není odpuštění" je k diskuzi irelevantní.
Ono bys na to mohl přijít i bez toho, kdybys tvé teorie porovnal s realitou a tím, co jsi ve skutečném křesťanství zažil.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 16. únor 2016 @ 17:34:44 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ještě doplním jednu podstatnou věc: Bůh při odpuštění hříchů odpouští vždycky i věčný trest. Kdybys v tom okamžiku zemnřel, určitě bys nebyl zavržen, ale po odstranění všech ostatních překážek tvé hříšné závislosti - v očistci - bys byl nakonec spasen.
Až bys dozrál pro nebe, protože do nebe nic nečistého (ani myšlenka, ani zotročující závislost) vejít nemůže.
Bůh tedy při odpuštění hříchů neodpouští tresty časné, nezbavuje člověka jen tak lehce jeho závislostí na hříchu.
Vyzpovídáš - li se např. z hříšné závislosti na pornu, bude ti odpuštěno ihned.
Bůh tě však tímto ještě nezbaví tvé nezřízené sexuální žádostivosti. Tohle uzdravení nechává proběhnout takovým způsobem, abys na něm měl sám osobní účast, abys spoluprací s Bohem a také svým úsilím, svou námahou a svým odříkáním se naučil zvládat svoji sexualitu.
Poněvadž jen takové zrání osobnosti v potu a námaze je zráním trvalým a opravdovým.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Středa, 17. únor 2016 @ 18:57:32 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Oko: Vyzpovídáš - li se např. z hříšné závislosti na pornu, bude ti odpuštěno ihned.
Bůh tě však tímto ještě nezbaví tvé nezřízené sexuální žádostivosti. Tohle uzdravení nechává proběhnout takovým způsobem, abys na něm měl sám osobní účast, abys spoluprací s Bohem a také svým úsilím, svou námahou a svým odříkáním se naučil zvládat svoji sexualitu.
Poněvadž jen takové zrání osobnosti v potu a námaze je zráním trvalým a opravdovým.
No to jsou zase hlouposti Oko. Zase ta tvoje samospásná námaha plná zrání? A nebude za tím tvým trvalým dlouholetých sexuálním zráním spíš fakt, žes jsi vlastní sexualitu dostal pod kontrolu až pro stáří tvého těla. U kterého nastalo přirozené umrtvení sexuální žádostivosti?
Kdo chce mít pod kontrolou vlastní sexualitu, v prvé řadě musí umět rozlišovat duchy a v této schopnosti rozlišení umět bojovat s pokušením. Pokud ducha, který tě pokouší zavčasu nerozlišíš v pravdě Ducha na úrovni duchovní, je tvůj další boj marný. Což nastává v okamžiku, kdy pokušení duchovní, přejde do fáze duševní. Tehdy propukne žádostivost, jelikož trouba, který neuměl rozlišit co to na jeho vrata klepe za návštěvníka, ho pustil dál do svého bytu.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ostat (Skóre: 1)
Vložil: tele v Neděle, 14. únor 2016 @ 11:56:38 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Stando, a mám ještě námitku č.2: Žd 10, 10-31. Tele |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: O (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 15. únor 2016 @ 09:18:24 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Neboť známe toho, kdo řekl: ‚Mně náleží pomsta, já odplatím.‘ A opět: ‚Pán bude soudit svůj lid.‘ Je hrozné upadnout do rukou živého Boha."...
Souvisí to s Ř 12,19.
(Dt 32,35-36)
Má je pomsta, já zjednám odplatu! Jejich noha v čas náležitý sklouzne, den
jejich pohromy velmi blízký je, úděl jejich už na ně řítí se!
Ano, Hospodin lid svůj soudit bude, nad služebníky svými se však slituje, až
uvidí, že je opustila síla, s vůdcem i pomocníkem že už konec je. (2 Kor 12,7-10) A abych se nesmírností těch zjevení nadmíru nepovyšoval, byl
mi jako trn do těla dán satanův anděl, aby mě bil, abych se
nepovyšoval nadmíru.
Třikrát jsem kvůli tomu prosil Pána, aby to ode mne odešlo,
ale řekl mi: "Moje milost ti stačí; vždyť má moc se dovršuje
ve slabosti." Nejraději se tedy budu chlubit spíše svými
slabostmi, aby na mně spočívala Kristova moc.
Proto mám zalíbení ve slabostech, v příkořích, v
nedostatcích, pronásledováních a v úzkostech pro Krista. Vždyť
když jsem slabý, tehdy jsem silný.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: tele v Pondělí, 15. únor 2016 @ 13:04:24 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando,
opět si z celého toho kontextu bereš jen to, co chceš. Nebudu komentovat, co píšeš. Proč jsem ti tu námitku napsal:
Žd 10,
10V této vůli jsme posvěceni skrze oběť těla Ježíše Krista jednou provždy. 11Každý
kněz stojí a koná denně službu a častokrát přináší stejné oběti, které nemohou
nikdy odstranit hříchy. 12On
však přinesl jedinou oběť za hříchy
a navždy usedl po pravici Boží 13a
nadále jen čeká, až jeho nepřátelé budou položeni za podnož jeho nohou. 14Neboť
jedinou
obětí učinil navždy dokonalými ty, kteří jsou
posvěcováni. 15Dosvědčuje nám to i
Duch Svatý, neboť po slovech: 16‚Toto
je smlouva, kterou s nimi uzavřu po těch dnech, praví Pán: budu dávat své
zákony do jejich srdce a napíši je do jejich mysli,‘ 17dodává:
‚a na jejich hříchy a jejich nepravosti již nikdy nevzpomenu.‘ 18Kde je odpuštění
hříchů, tam už není oběti za hřích. 19
Když tedy, bratři, máme smělou důvěru, že smíme vstoupit do svatyně Ježíšovou
krví, 20cestou novou a
živou, kterou nám otevřel skrze oponu, to jest skrze své tělo, 21a
když máme velikého kněze nad domem Božím, 22přistupujme
s opravdovým srdcem v plnosti víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s
tělem obmytým čistou vodou. 23Neochvějně
držme své vyznání naděje, neboť ten, který dal slib, je věrný; 24a
buďme pozorní jedni k druhým, abychom se rozněcovali v lásce a dobrých
skutcích. 25Nezanedbávejme své
společné shromažďování, jak mají někteří ve zvyku, nýbrž povzbuzujme se, a to
tím více, čím více vidíte, že se ten den přibližuje. 26Neboť
jestliže dobrovolně hřešíme poté, co jsme přijali jasné
poznání pravdy, nezůstává již více oběť za hříchy,
27nýbrž jakési hrozné
očekávání soudu a žár ohně, který bude stravovat odpůrce. 28Kdo
pohrdl Mojžíšovým zákonem, umírá bez slitování na základě svědectví dvou nebo
tří svědků. 29Uvažte, oč horšího trestu
bude hoden ten, kdo pošlapal Syna Božího, a krev smlouvy, jíž byl posvěcen, měl
za nečistou, a Ducha milosti potupil? 30Neboť známe toho,
kdo řekl: ‚Mně náleží pomsta, já odplatím.‘ A opět: ‚Pán bude soudit svůj
lid.‘
Myslím,
Stando, že bys měl rozumět. Kde je odpuštění hříchů, tam už
není oběti za hřích. Jestliže dobrovolně
hřešíme poté, co jsme přijali jasné poznání pravdy, nezůstává již
více oběť za hříchy. Jedinou obětí Kristovou (a zcela
neopakovatelnou) tedy Bůh posvěcuje jednou provždy (jen jedinkrát a nikdy více) ty, kdo v něho věří takto:
"vkládá své zákony do jejich srdce a píše je do jejich mysli" a takto
je činí jednou provždy dokonalými: "na jejich hříchy a jejich nepravosti
již nikdy nevzpomene". Proto pro ty, kdo jsou takto jednou a navždy
posvěceni skrze oběť těla Kristova a učiněni dokonalými skrze posvěcení Ducha
Svatého, platí toto: Jestliže dobrovolně hřeší i poté, co přijali jasné poznání
pravdy, že jim byly hříchy odpuštěny v Kristu, pak již není žádné další oběti
(i Kristovy) za jejich hříchy. Kde jsou totiž odpuštěny hříchy, tam už není
třeba vůbec žádné oběti za ně. Oběti (zvířat) se totiž přinášely na připomínku
hříchů, protože nemohly přinést věčné odpuštění hříchů. Kristova oběť těla a
jeho čisté krve je tedy neopakovatelná, protože byla zcela dokonalá a
dostatečná k tomu, aby Bůh lidem odpustil všechny jejich hříchy jednou a
provždy, a více si je už nepřipomínal a jaksi na ně zapomenul. Ten, kdo se tedy
dal smířit s Bohem skrze oběť těla Ježíše Krista, a přijal Krista jako oběť za
své hříchy, tomu Bůh v Kristu jeho hříchy odpustil. No a tedy které hříchy?
Minulé, přítomné i budoucí? Jistěže ne všechny, totiž ty ne, které jsou po
poznání pravdy o odpuštění hříchů v Kristu konány naprosto dobrovolně a tedy s
nekajícím srdcem ve vzdoru. Takovému není Ježíšova čistá krev ke shlazení
hříchů dostatečná, protože jí pohrdl, ačkoliv jí byl posvěcen, a také
pohrdl milostí Ducha, kterým byl také posvěcen. Toto jsou dva svědkové
svědčí proti takovému. Něco jak píšeš: takový hřeší hříchem k věčné
smrti. Věděl, že mu byly v Kristu hříchy odpuštěny a nejsou mu počítány, a že
byl omilostněn Duchem svatým, jehož pečeť dostal ke dni vykoupení. Nemůže se
tedy vymluvit, že neznal, nevěděl, neuvědomil si ..., ale znal, věděl při plném
vědomí, že mu Bůh v Kristu jeho hříchy odpouští.
Kdokoliv
uvěřil v Krista je povolán k životu ve svatosti podle evangelia spásy, tedy žít
s kajícím srdcem ve spravedlnosti veden Duchem milosti. Ač tedy všem lidem Bůh
v Kristu odpustil jejich hříchy, protože ta oběť je naprosto neopakovatelná a
byla učiněna jednou a provždy a navěky, zavazuje člověka k životu
kajícníka ve spravedlnosti podle zákonů, které Bůh vkládá do jejich srdcí a
myslí skrze posvěcení Ducha svatosti. Vědomí o navždy daném odpuštění
hříchů všem lidem bez rozdílu, zavazuje věřící v Krista, k životu podle Ducha a
Kristova evangelia. Naprosto zavazuje. Tohle není žádné "sluníčkářské
odpuštění sluníčkářského evangelia sluníčkářského boha".
Takto
to i zvěstoval apoštol Pavel: Sk17, 30Když tedy Bůh přehlédl ty doby
nevědomosti, nařizuje nyní lidem, aby všichni a všude
činili pokání. 31Neboť ustanovil den,
v němž bude spravedlivě soudit obydlený svět skrze muže, kterého k tomu určil.
Všem o tom poskytl důkaz tím, že jej vzkřísil z mrtvých.“
I tomuto bys měl, Stando rozumět. Bůh přehlíží dobu lidské nevědomosti (v
Kristu odpouští všechny hříchy lidem, které učinili v nevědomosti a v
neznalosti Boha) a nyní skrze evangelium o Kristu nařizuje všem lidem, aby
činili pokání, neboť bude jednou soudit veškerý svět, každého člověka. A že se
to stane, dokázal tím, že probudil k životu mrtvého Krista. Jednou tedy všichni
budou probuzeni k životu, aby byli souzeni podle toho, co učinili ve svém
životě dobrého či zlého.
A
proč tedy evangelium o Kristu? Žádný člověk nemůže podle svých skutků před
Bohem obstát. Všichni přeci zhřešili a postrádají Boží slávu. Evangelium je
tedy nabídkou Boží k záchraně člověka. Jedněm je vůní k záchraně, jiným
však k zatracení. Bůh v Kristu odpouští všem lidem jejich hříchy
spáchané v době jejich nevědomosti o něm. Odpustil dokonale jednou a
provždy a nepočítá jim jejich hříchy. Toto odpuštění se však dokonává jedině
skrze víru v Krista a jedině v Kristu. Mimo Krista není odpuštění
hříchů. Kdo dobrovolně hřeší i po poznání této pravdy, pohrdl Božím odpuštěním
jeho hříchů. Kdo uvěřil a činí pokání, tomu už není co odpouštět, neboť jeho
hříchy jsou mu v Kristu odpuštěny a jsou Bohem zapomenuty. Evangelium je
tedy nabídkou Boží ke spáse bez soudu. Když si věřící člověk uvědomí svůj
hřích, nebo lépe řečeno, je mu skrze Ducha dáno poznání svého hříchu, má na
výběr volbu, ale je vázán žít podle evangelia Kristova. Bude-li i nadále „svobodně“
hřešit, pak již nemůže počítat s další obětí za hříchy, a to ani s Kristovou.
Pokud učiní pokání, pak ano. Bůh nás vychovává jako své syny, odpouští nám naše
viny, ale trestá naši vzpurnost, protože nás miluje. Jsme-li tedy trestáni,
jsme vychováváni k životu v pokání ke spravedlnosti. Odpouští tedy naše
hříchy, kdykoliv jich litujeme a žádáme o jejich odpuštění, ale trestá vzpurné,
dokud nebudou zcela poslušni a nedojdou pokání ze svých hříchů.
Chci
tedy, Stando, abys pochopil, že odpuštění hříchů je v Kristu skrze
evangelium skutečně nabízeno všem lidem bez rozdílu, a v Kristu Bůh všem
lidem odpustil jejich hříchy nezávisle na tom, zda už učinili pokání. První
krok ke smíření světa se sebou učinil Bůh sám. Mimo Krista však není žádné dokonalé
odpuštění hříchů. Kdo uvěří v něho, tomu již byly jeho hříchy odpuštěny, a
je volán k tomu, aby žil svůj život v pokání vírou v Krista.
První je tedy odpuštění hříchů Bohem v Kristu (učiněným jednou a provždy) následované
pokáním člověka. Kdo však pokání nečiní, tomu odpuštění hříchů v Kristu neprospěje,
protože už není žádné další oběti za jeho další hříchy spáchané v plném vědomí
o Boží milosti. Odpuštění hříchů tedy zavazuje člověka k tomu, aby žil
životem hodným evangelia a vědomě nehřešil, jinak bude za své vědomé viny
trestán více, než ten kdo nikdy o Kristu ani neslyšel. Myslím, že je zde třeba
i rozlišit to, že v Kristu Bůh odpustil hříchy všem lidem bez rozdílu
ještě dříve, než učinili pokání ze svých mrtvých skutků, avšak kdo již věří,
činí pokání a prosí o odpuštění svých vin, neboť po poznání pravdy již hřeší v plném
vědomí dobrovolně a ve vzdoru. Proto také prosíme podle „otčenáše“ odpusť nám
naše viny (hříchy, přestoupení). Není to tedy takto: Když budeš žít
spravedlivě, nahradíš škodu, způsobené zlo, až pak ti odpustím. Ale: odpouštím
ti, jdi tedy a více nehřeš, aby se ti nestalo něco horšího. A samozřejmě: že
jsi prosil a litoval, odpouštím ti, ale nezapomeň, že trestám vinu, pohrdneš-li
mnou. Odpuštění je tedy zdarma před pokáním, ale zavazuje k pokání.
Odpuštění hříchů tedy volá člověka k pokání. Komu je mnoho odpouštěno, ten
hodně miluje :o) Kdo odmítá Krista, odmítá smíření s Bohem i odpuštění svých
hříchů, a sám své hříchy Bohu připomíná svým životem. A to i my, když bychom po
poznání pravdy osvíceni Duchem „svobodně a dobrovolně“ hřešili, připomínáme
sami Bohu svůj hřích, a za takový hřích není už žádná oběť. Ta Kristova
už nejde znovu obětovat (no, zde asi budeš mít možná poznámku k řkc eucharisti,
ale to teď pomiň, neboť Žd 10 mluví jasně). Avšak On je věrný, aby nám naše hříchy odpustil, prosíme-li toho, a navracíme se k pokání. Pokání nemám za jednorázový skutek k napravení viny a dost, ale za životní směr cesty za Kristem, kdy abstinuji od hříchu (zříkám se toho života v hříchu) a žiju v Božím posvěcení ve spravedlnosti, tedy činím dobro a straním se zlého v jakékoliv podobě.
Snad
tedy pochopíš, že nehlásáme (připojí-li se Tonda k mému) „sluníčkářské
evangelium sluníčkářského boha“. když říkáme, že odpuštění hříchů se stalo v Kristu Ježíši, dříve než kdo učinil z nich pokání. O odpuštění se prosí, nezasluhuje se. Kdo však i dále hřeší, připomíná sám své hříchy, a popouzí Boha k hněvu. Snad bys neměl mít nic zásadního proti tomu,
co jsem zde psal. A snad nebudeš statečně oponovat opravdu svým představám o
nějakém protestantském virtuálním světě, kde odpuštění hříchů Bohem v Kristu
vede člověka k nějakému životu v hříšné nevázanosti. Ale nevím, nevím
…
Tele |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 16. únor 2016 @ 08:43:21 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Souhlasit s tebou plně nebudu - i když v jednotlivých tvrzeních jsme si hodně blízko.
..."Chci
tedy, Stando, abys pochopil, že odpuštění hříchů je v Kristu skrze
evangelium skutečně nabízeno všem lidem bez rozdílu, a v Kristu Bůh všem
lidem odpustil jejich hříchy nezávisle na tom, zda už učinili pokání. "...
Souhlasím, že odpuštění hříchů je lidem Bohem umožněno - dokonce nabízeno. To ostatní (zvýrazněné tučně) je ovšem už "jiné evangelium", je herezí - přímo protiřečící tomu, co učí Kristus:
Splnění dvou podmínek si klade Bůh, aby hříchy lidem teprve až pak odpustil.
1.) pokání a obrácení:
(Sk 3,19)
Proto čiňte pokání a obraťte se, aby vaše hříchy byly
smazány a přišly časy osvěžení od Pánovy
tváře
...
1.) Odpuštění bližním:
(Mt 6,14-15)
Odpustíte-li totiž lidem jejich prohřešky, odpustí váš
nebeský Otec i vám.
Ale jestliže lidem neodpustíte jejich prohřešky, pak ani
váš Otec neodpustí vaše prohřešky vám." ..." Ta Kristova
už nejde znovu obětovat (no, zde asi budeš mít možná poznámku k řkc eucharisti,
ale to teď pomiň, neboť Žd 10 mluví jasně)."... Eucharistie je stále ta jedna a samá oběť Kristova - jen zpřítomněna v čase, abychom my dneska žijící na ní mohli mít svou osobní účast.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Středa, 17. únor 2016 @ 18:16:45 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Eucharistie je parodie, pro mrtvé duchem. Nemáš Ducha, tak potřebuješ oplatek a návdavkem k tomu hromadu příjemných duševních pocitů, jejíchž duchovní zdroj zatím neznáš. Opravdu si myslíš, že ty čisto příjemné duševní vjemy jsou důkazem toho že oplatek se proměnil na Krista? |
]
|
|
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ostatky svatý (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 12. únor 2016 @ 13:23:28 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Takže všichni lidé mají sice hříchy už odpuštěny ale přesto i tak za ně budou na soudu souzeni?
Stando, ty máš sklony si člověka unáhleně zařadit podle jeho momentálního výroku, přitom jde jen o to, že tvé myšlení se od druhého třeba jen nesmírně liší - vůbec neporozumíš, jak to ten druhý myslel. A pak mu virtuáně podsuneš, co si podle tebe on myslí. A to bývá špatně.
Nežijeme ve vašich dohadech ohledně zpovědí, odpouštění olitováním, odpustků a očistců, celý ten váš virtuální svět, ve kterém jsou "odpuštěny hříchy", "zbavíte se hříchu" a po tom celém "není jediného hříchu, který by se vás netýkal". Máte "odpuštěny hříchy" a přitom si sami držíte cizí hřích a nevyplacená mzda stále křičí k Bohu. Nepřipisuj mi tedy vaše uvažování a váš svět.
Pokud tě zajímá náš svět, tak ještě jednou, pro tebe polopatě a popořádku.
Bůh nám odpustil hříchu v Pánu Ježíši Kristu. Nedrží si v nebi u sebe žádné hříchy, jako ty, když jsi neodpustil a zlo cizího hříchu tě stále žralo a tížilo. Bůh si v sobě nenosí hříchy lidí léta, jako to dělají lidé. Pán Ježíš dokonce vzal naše hříchy, všechny naše hříchy, vynesl je na svém těle až na kříž. Byl za nás odsouzen na smrt. Nesl i naše nemoci a naše bolesti, byl trestán pro náš pokoj. Stal se hříchem a zemřel. Za nás, namístě nás. Ale smrt ho neudržela, vstal z mrtvých a žije.
Mluví k lidem, vede je i dnes ke stejnému odpuštění, v jakém šel příkladem on první.
Tu moc jeho odpuštění a zprávu o něm svěřil své církvi.
Neseme jí všem lidem: Těm, kteří o odpuštění stojí a někdy omylem i těm, co o něj nestojí. Těch prvních je ale mnohem, mnohem více. Někteří lidé přijmou Pána Ježíše a Boží odpuštění a Boží milost je vede k pokání. Jiní lidé Boží odpuštění nepřijmou, začnou se nám různě posmívat a Boží odpuštění v Pánu Ježíši parodují podle toho, co sami žijí, na co jsou zvyklí ve svém životě, co vidí okolo sebe ve svém prostředí. Tím jen ukazují, co sami žijí, co mají ve svém životě, co je jim blízké.
Evangelium konfrontuje jejich stav.
Posměch a překrucování obvykle bezbožníkům nevydrží dlouho, někdy týdny, těm tvrdším měsíce.
Někteří lidé ale nepochopí, protože pochopit nechtějí. Museli by si totiž přiznat, že věřili čemusi, co není. A k tomu třeba hodně odvahy. Takový jsem byl i já: Trvalo mi mnoho měsíců, než jsem uvěřil Pánu tu zprávu o jeho odpuštění, přestal jsem se křesťanům posmívat. I když jsem tehdy na podzim před pětadvaceti lety uvěřil, neměl jsem ještě odvahu přiznat si, že jsem věřil nesmyslům, ta odvaha přišla až se znovuzrozením a pokáním.
To ti připadá normální? Rozum neprotestuje?
Slovo kříže je totiž bláznovstvím těm, kteří hynou, ale nám, kteří jsme zachraňováni, je mocí Boží.
Tedy ano: Já už nežiju vaše "normy", které tu tak věrně ve tvých příspěvcích při tvém bloudění popisuješ. Můj rozum neprotestuje. To, co udělal Bůh mi připadá "normální", je to i moje norma, kterou žiji a za kterou jsem Bohu nesmírně vděčný. Je to základ mého života, který mi pomáhá přežít tady ve světě. Je to důvod, proč jsem na světě, proč ještě žiji: Kdyby Pán Ježíš nezemřel za mne a můj hřích a kdyby se ke mně nedostala zpráva o odpuštění Něm, byl bych už dávno po smrti.
Samozřejmě, když jsem ještě nebyl křesťanem, neznal jsem Boží moc, tak můj rozum protestoval. Ale neprotestoval jsem moc dlouho: Ono totiž Boží čin v Ježíši vypadá bláznivě jen z pohledu světa, z pohledu toho, co žijete vy a co jsem tehdy žil také. Jinak je to, co Bůh udělal, nesmírně logické, jasné, průzračné, jednoduché. Tak jednoduché, že ani ten nejblbější nemá problém to pochopit a chovat se stejně, jako se chová Bůh, jít po stejné Cestě.
To tvoje "sluníčkářské nábožemství" má ale trhliny jako trám!
V čem konkrétně je pro tebe trhlina v tom, co jsem já zažil, v tom, čemu věřím já či v tom, co já píšu?
Nemyslím teď trhlina v tom, co si o mne ty vymýšlíš: Ve tvých lžích o mne je trhlin bezpočet, ty tvoje výmysly o mne opakovat nemusíš, četl jsem je. Zkus někdy napsat něco k tomu, co píšu já, pokud máš zájem o "konstruktivní diskuzi".
Nemyslím ani v čem je trhlina vašeho světa a vaší praxe "odpuštěných hříchů" ve kterých hřích je nepotrestán a nevyplacená mzda stále volá k Bohu.
Je něco, co se ti nelíbí na tom, co píšu já, máš problém s něčím v mých příspěvcích?
Toník |
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ostatky s (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 12. únor 2016 @ 18:32:02 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." Nedrží si v nebi u sebe žádné hříchy"...
Hříchy nejsou stádo krav, aby si je někdo držel v ohradě. Zkus se vyjadřovat srozumitelněji.
Zlo hříchů křičí k nebi a vyžaduje Boží spravedlnost.
A Bůh za hříchy skutečně trestá! Trestá hříšníka za hřích jak už v tomto životě pozemském, tak i na věčnosti věčným zavržením.
Boží milost však překrývá i Boží spravedlnost.
Trest za hříchy ale musí být vykonán vždycky (aby spravedlnosti bylo učiněno zadost) - proto se Boží Syn stal člověkem a vzal na sebe zlo z hříchů lidí. Otevřel lidem možnost smíření s Bohem! Ale aby se tento Boží plán s lidmi naplnil, musí člověk dobrovolně přijmout tuto Boží nabídku záchrany - činit pokání, odvrátit se od hříšného jednání.
Skrze učiněné pokání ze hříchů jsou hříšníku hříchy odpuštěny - pokáním jsme je předali Kristu - už je nemáme. Až v okamžik učiněného pokání jsou každému jednotlivci hříchy odpuštěny - nikoli tedy jak tvrdíš ty, že všechny hříchy lidstva byly odpuštěny před dvěma tisíci lety na kříži.
Před dvěma tisíci lety byla lidstvu skrze kříž otevřena cesta ke smíření.
Na každém člověku je, aby ji využil či odmítl. I se všemi následky.
Ten, kdo pokání ze hříchů neučiní, je stále hříšníkem provokujícím Boží hněv. Není žádné laciné odpuštění hříchů, o kterém hříšník vlastně ani neví - jak zde předkládáš ty.
Tato představa nemá s křesťanstvím už nic společného.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ostat (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 12. únor 2016 @ 22:29:22 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Hříchy nejsou stádo krav, aby si je někdo držel v ohradě. Zkus se vyjadřovat srozumitelněji.
Stando, a tohle jsi řekl tomu tvému zpovědníkovi, když ti řekl "Když to nejde odpustit, musíš to nejdříve "pustit"? ;-)
Pokud hříchy "nejsou jako stádo krav, aby si je držel někdo v ohradě", jak se ti prosímtě stalo, že sis "v sobě hříchy nosil celá léta"? Kdo je tedy v té ohradě držel, když jsi to nebyl ty? Držel je v té tvé ohradě snad Bůh?
Stando, řekl bych, že se vyjedřuji velmi srozumitelně, přímo a jasně.
Není žádné laciné odpuštění hříchů, o kterém hříšník vlastně ani neví - jak zde předkládáš ty. Tato představa nemá s křesťanstvím už nic společného.
Stando, jsem rád, že víš že ty lži a nesmysly, co si o mne vymýšlíš, nemají s křesťanstvím nic společného, to je dobře. To je pokrok.
Nikdy jsem tu nepřekládal nějaké laciné odpuštění hříchů. Čteš vůbec moje příspěvky? Jsi normální? Proč máš tuhle neutuchající potřebu vymýšlet o mne takové blbosti? To se ani trochu nezastydíš za takovou sprosťárnu?
Nebo si snad omylem myslíš, že oběť Pána Ježíše za náš hřích byla "laciná"? To bych se ani nedivil. Když se bezbožníci vysmívají evangeliu, mohou dojít i k takovým nesmyslným závěrům, jen aby ještě přidali nějaký hřích na kříž.
Až zase budeš chtít nějaký protiklad tvých slov " Ale já, na rozdíl od jiných, se o ní ani nevyjadřuji, nekritizuji co neznám.", přečti si tento tvůj příspěvek o "laciném odpuštění hříchů". Protože pokud bys skutečně znal odpuštění, které je v Pánu Ježíši Kristu, nemohl bys o něm nikdy napsat, že je "laciné".
Pokud máš ty nějaké představy o "laciném odpuštění hříchů" tak věz, že máš jistě pravdu v tom, že takové tvé představy nemají s křesťanstvím už nic společného. A já tvé představy o "laciném odpuštění hříchů" nesdílím.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: O (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 13. únor 2016 @ 11:27:04 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Protože pokud bys skutečně znal odpuštění, které je v Pánu Ježíši Kristu, nemohl bys o něm nikdy napsat, že je "laciné"."...
Jen nepřekrucuj!
Ty jsi tvrdil, že v Ježíši Kristu byly všem lidem už dávno odpuštěny hříchy. Nebo se i v tomto pletu?
Tedy z pohledu člověka by toto opravdu laciným odpuštěním bylo! Mít odpuštěny hříchy, aniž bych to byl vůbec tušil, aniž bych o tom věděl - může být ještě něco lacinějšího? Může být snad ještě lepší servis?
A zde jsem s tebou nesouhlasil: Hříchy jsou za zásluhy Kristovy oběti odpuštěny jen tomu, kdo ze hříchů učiní pokání.
Jinak hříchy člověku odpuštěny nejsou.
..."jak se ti prosímtě stalo, že sis "v sobě hříchy nosil celá léta"?"...
A jak jsi prosím tě, na takovou absurditu vůbec přišel?
Cožpak v sobě nosíme hříchy cizích lidí? Proč bysme to dělali a jak by to vůbec prakticky šlo uskutečnit?
To, co jsem v sobě skutečně nosil dlouhá léta nebyl hřích cizího člověka, ale byla to rána na srdci, byla to jizva, infikovaná jedem zla hříchu cizího člověka, která se proto nechtěla zahojit. Která stále bolela.
..." A já tvé představy o "laciném odpuštění hříchů" nesdílím."...
To bych byl rád. Ale toto je co???
Tvoje slova:
" Ano, Stando. Věřím, že Bůh
odpustil v Pánu Ježíši Kristu všem lidem. Dokonce odpustil i komunistům,
kteří šikanovali své politické odpůrce, lidi co jen kradli na poli a
kdekomu dalšímu.
Bůh si v nebi nedrží v srdci hříchy lidí, nemá to zapotřebí."
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 13. únor 2016 @ 12:16:55 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ty jsi tvrdil, že v Ježíši Kristu byly všem lidem už dávno odpuštěny hříchy. Nebo se i v tomto pletu?
Ne, nepleteš se. Toto jsem opravdu tvrdil.
Tedy z pohledu člověka by toto opravdu laciným odpuštěním bylo!
Takže je to skutečně tak, že z tvého pohledu je odpuštění hříchů v Pánu Ježíši Kristu "laciným odpuštěním"?
Ptám se podrobně, znovu, nechce se mi věřit, že to, co píšeš, myslíš vážně? Ale jsem rád, že máš odvahu na křesťanském portále tvůj pohled sdílet, že se nestydíš napsat, co opravdu žijete a jaký pohled máte na tento základ křesťanství. Alespoň to můžeme probrat, protože toto je jistě základ věcí, nad kterými se léta bavíme, to, proč si nemůžeme rozumět.
Tedy přímo k věci: Už jsem slyšel od lidí hodně, ale marně vzpomínám, že bych slyšel či četl něco tak cynického, strašlivého, co tu předvádíš ty. Ani snad nevěřící a ateisti, kteří se nám pro naši víru Pánu Ježíši posmívali, neměli tak strašlivý pohled.
Tak tedy k tvému divnému pohledu, Stando, ti dám můj pohled, pokud by tě zajímal (snad je nás i více, co ho sdílejí):
Hřích je nejdražsí věc na světě, nejnákladnější co jen na světě může být. Není nic, co by mělo větší náklady než hřích, co by způsobovalo větší škodu, než hřích. Náklady na celý program Apollo, na cestu na Mars či jakékoliv podobné projekty jsou jen směšným zlomkem nákladů na hřích. Škody způsobené zemětřesením a tsunami, všemi výbuchy sopek a výkyvy počasí jsou jen nepatrným zlomkem škod, které způsobuje hřích.
Za náš hřích, za nás, vydal Bůh to nejcennější, co měl: Jednorozeného syna. Za odpuštění našich hříchů byla vydána ta nejvyšší cena, jaká kdy za co v dějinách byla vydána.
Pokud je to pro tebe a z tvého pohledu "laciné odpuštění", co napsat?
Je mi tě líto.
Ať ti z tvého cynismu pomůže Bůh. Ať ti ukáže, jak strašlivý pohled máš na tak citlivou věc, která je pro miliony a miliardy lidí na světě nesmírnou vzácností, cenností, nejcennější perla, to nejvzácnější, co mají, čeho si nadevšechno váží, co je podklad jejich života, důvod žít.
A jak jsi prosím tě, na takovou absurditu vůbec přišel? Cožpak v sobě nosíme hříchy cizích lidí? Proč bysme to dělali a jak by to vůbec prakticky šlo uskutečnit?
Bylo tam napsáno:
Když neodpustím, zlo cizího hříchu by mě neustále tížilo, "žralo". A někdy jsou křivdy člověka na člověku tak hluboké, že vůbec není lehké odpustit. Sám to člověk někdy ani nedokáže. Měl jsem dříve takové problémy se šikanou v práci (nebyl jsem politicky loajální) a křivdy byly tak hluboké, že to odpustit ani nešlo. Nebylo to v lidských silách. Nosil jsem to v sobě léta.
Kromě toho, že jsem to četl v tvém příspěvku a věřím ti, že jsi psal o sobě pravdu, tak jsem zažil totéž, co popisuješ a měl jsem naprosto stejný problém odpustit cizí hřích. Prošel jsem bezpočet zpovědnic jako ty, uběhla léta a cizí hřích byl stále ve mně. Tedy "zlo hříchu" či "křivda hříchu", "rána na srdci", "jizva infikovaná jedem hříchu" nebo jak to nazvat pokud jsi měl v úmyslu nějak chytat za slovíčka. Stejně tak jako ty jsem potkal skutečné křesťany, skutečné křesťanství a Boha, který mne vedl k odpuštění bez pokání těch, co mi ublížili a dal mi moc jim odpustit.
A já tvé představy o "laciném odpuštění hříchů" nesdílím. Snad jsem ti vysvětlil výše dostatečně, že tvé představy o "laciném odpuštění" opravdu nesdílím.
A jsi první, kterého jsem potkal a má představu, že odpuštění v Pánu Ježíši bylo "laciné".
A že už jsem potkal dost podivných lidí.
Toník |
]
|
|
|
|
