Setkání s Kristem ve křtu znamená smrt toho starého hříšného člověka v nás a zrození dítěte Božího do novosti života. Tak tomu rozumím já.
Nejvýstižnější komentář k takovým příspěvkům jsi napsal zde.
Tato tragická neznalost i jen nejzákladnějších pojmů z křesťanství plodí pak celý tento tragikomický pohled na svět kolem nás . Jsou to jenom výplody zjitřelé náboženské fantazie zcela bez reálného základu. Povytrhávané věci z Bible z jejich souvislostí, z toho pak vlastní "závěry" - jako když si dítě hraje s břitvou!
Píšeš o něčem, co v reálu neznáš, proto si tomu "rozumíš" tak, jak se ti zachtělo. Já ti samozřejmě tvé porozumění neberu, klidně si ho měj. Jen ti navrhuji stále stejnou věc: Zeptej se někoho, kdo ty věci v reálu zažil, někoho, komu důvěřuješ, aby ti řekl ten reálný základ.
Pokud se tedy smíš zajímat o realitu.
Nebo se alespoň řiď tím, co jsi psal nedávno: " Vytrhnout a zacitovat nestačí k porozumění toho, co je napsáno! Písmu totiž nejde rozumět pouze tak, jak je napsáno, třeba mu rozumět v souvislostech celého křesťanského učení."
Já jsem kdysi žil bez Zákona; když však přišlo přikázání, hřích ožil, a já jsem zemřel. I ukázalo se, že přikázání, které mělo být k životu, bylo mi k smrti. Neboť hřích využil příležitosti, které se mu skrze přikázání dostalo, oklamal mě a skrze ně mě zabil.
Nebo alespoň používej logiku, takovou tu elementární logiku, selský rozum.
Není to tak složité.
Zákon + Hřích = smrt.
Ježíš = Vzkříšení a život.
Mrtvola už nemusí znovu umírat, to by ti snad logika mohla dát, pokud bys jí měl?
Ježíš zemřel za naše hříchy, nemoci, bolesti. Byl odsouzen namísto nás.
My jsme samozřejmě neměli žádnou moc "zemřít s Ježíšem". Ani to nebylo potřeba, když jsme byli mrtví díky Zákonu a Hříchu, abysme umírali ještě jednou díky křtu ve vodě či dokonce díky Ježíši. Ježíš zemřel na místě nás. On zemřel za nás. Protože on měl moc vzít náš hřích a naši smrt na sebe.
Pokud máš tedy nějakého krista, co tě ve svátosti křtu zabil (ale jen virtuálně ve tvé hlavě, jelikož ve skutečnosti, v realitě nezabil ani tvojí duši, ani tvoje tělo), bude to dost popletený kristus.
Třeba ty, nebo já, jsme tento konkrétní dar moci neobdrželi.
Stando, já jsem sice nobdržel ten konkrétní dar moci, ale zase jsem se na rozdíl od Jidáše stal křesťanem, věřím Bohu a spoléhám na něj. Stejně jako bezpočet lidí na světě, ať už křesťanů, nebo nekřesťanů.
Věřit Bohu a spoléhat se na něj není žádná extra výsada křesťanů. To dělají například i židé.
Dokonce i někteří římští katolíci někdy věří Bohu a spoléhají na něj. Nestalo se to někdy i tobě, že bys uvěřil Bohu a spoléhal na něj? Pokud ano, proč ty považuješ za nějakou výlučnost víru Bohu a spoléhání na něj? Psal jsi tu o tom, že věřit Bohu a spoléhat na něj je pro tebe jakási "výlučnost". Co je na tom pro tebe výlučného?
Toník | 
