postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 05. květen 2017 @ 07:16:44 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Zkus si projít své minulé příspěvky: Jsi jako ohraná gramodeska!
Samozřejmě, Stando. Jsme v diskuzi, zajímá mne, zda odpovíš na jednoduché otázky, nebo budeš kličkovat, uhýbat, lhát a pomlouvat, jak je tvým zvykem.
Vidím, že některé věci z mého vysvětlování nejsi schopen pochopit.
Tak tedy, Stando, pokud by tě to zajímalo: To, že s tebou nesouhlasím nebo to, že mne zajímá odpověď na konkrétní otázku, neznamená, že věci z tvého vysvětlování nejsem schopen pochopit. Neuhýbáš před otázkami tak složitě, aby tvé kličkování nešlo pochopit.
Je to jen tvůj heretický výklad smyslu, odporující jiným místům v Písmu (např. Žd. 9,27).
Jaký můj heretický výklad smyslu? Zřejmě sis mne s někým popletl? Asi s tvojí nějakou utkvělou představou, nebo s vaší praxí? Žádný výklad smyslu jsem tu nepodal, natož heretický! Já jsem se tě jenom zeptal:
Kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo mne poslal, má věčný život a nejde na soud, ale přešel ze smrti do života."
Na mojí otázku jsi mi zatím neodpověděl. Odpovíš tentokrát? Otázka je ta věta, co končí otazníkem. Co je na té otázce stupidního? Jenom se ptám na tvůj názor na to, co říkal Pán Ježíš, jestli je to pro tebe taky "heretický pohled". |
| Nadřazenýpostaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 05. květen 2017 @ 08:44:04 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo mne poslal, má věčný život a nejde na soud, ale přešel ze smrti do života."
"...
Je to jen tvůj heretický výklad smyslu, odporující
jiným místům v Písmu (např. Žd. 9,27). Už jsem ti vysvětlil, že slovo
"soud" použité v českém překladu, v originále není. Je tam ale slovo Boží "úsudek".
Na tvoji otázku jsem ti tedy odpověděl už dávno.
Ale ty nejsi už ani jako myslící člověk, spíš jsi už jen jako naprogramovaný robot.
Pán Ježíš zde říká, že Bůh posoudí život každého člověka bez výjimky a podle svého úsudku rozhodne.
Ptát se katolíka, zda Maria, která je už oslavená v nebi, bude znovu Bohem posuzována, je otázka opravdu stupidní - to je už vrcholem stupidity. Na takovou otázku může přijít jen "borec" už natolik zblbnutý herezemi, že není schopen vlastního logického myšlení, žádné sebereflexe. To jsi to dopracoval!
|
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 05. květen 2017 @ 11:03:29 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Když tu uvedu přesnou citaci písma, tak je to pro tebe "heretický výklad smyslu"? Máš zajímavé uvažování.
Tvoje výmysly a kličky jsi mi vysvětloval, ale na jednoduchou otázku jsi mi stále neodpověděl.
Kde jsi mi odpověděl, zda jsou pro tebe ta slova Pána Ježíše "heretický pohled"?
Ježíš říkal:
Je to pro tebe heretický pohled?
Stando, Dr. Col překládá ta slova takto: Kdo slyší mé slovo a věří Tomu, který mě poslal, má život věčný a nepropadá soudu, nýbrž přešel ze smrti do života. V Katolickém liturgickém překladu je toto: Kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má věčný život a nepodléhá soudu, ale přešel už ze smrti do života.
To je pro tebe taky "heretický výklad smyslu"? Spletli se ti katolíci, když to překládali?
To slovo, které je tam použito, se totiž vztahuje k onomu dni a soudu, o kterém se bavíme. Tedy alespoň já se tu o něm bavím. Ty odbíháš od tématu a vyhýbáš se otázkám, jak jen můžeš.
Stando, když je pro tebe písmo mrtvá kniha, nerozumíš mu, nechápeš souvislosti, tak ti nepomůže ani to, když tu machruješ přes copy paste řeckým originálem, aby ses vyhnul jednoduché otázce.
Ty jsi tu Stando psal, že "Před soudnou stolicí Kristovou se postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení za svůj život." Což byla jistě z tvé strany stupidnost: Když chceš stavět Pannu Marii před soud, aby byla souzena za svůj život, jen to ukazuje na to, jak jsi mimo. Nebo mezi "úplně všechny lidi" Marie nepatří?
Tou jednoduchou otázkou jsem ti chtěl ukázat na to, co se jasně píše v Písmu ohledně soudu. Až přijde Pán Ježíš na soud a bude vzkříšení mrtvých, budou tam i lidé, kteří přijdou s ním. A jedním z nich, kdo přijde spolu s ním, bude Marie. A nebude sama.
Toník |
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 05. květen 2017 @ 13:11:08 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Ty jsi tu Stando psal, že "Před soudnou stolicí Kristovou se postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení za svůj život." Což byla jistě z tvé strany stupidnost"...
Stupidně to jen bylo ze tvé strany pochopené:
Já vysvětloval všem žijícím lidem, že se Kristovu soudu nevyhnou. Že takový výklad je jenom jejich nepravdivá hereze. Ani ve snu by mě nenapadlo, že to pojmeš univerzálně, že do toho zahrneš i svaté v nebi, kteří už tímto soudem prošli. To už je myšlení přímo magora.
"Nepodléhá soudu" "nepropadá soudu" znamená česky ve významu to samé, co říkal Ježíš, když hovořil o Božím posuzování (krísis) každého člověka zvlášť.
"Propadnout soudu" - tedy významově znamená být odsouzen.
"Nepropadnout soudu" - významově znamená být ospravedlněn.
S tebou je už opravdu hovor, jak s žákem pomocné školy!
|
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: tele v Pátek, 05. květen 2017 @ 14:12:47 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ... Onu tupost ve vlastním úsudku tedy jen dál hraješ, nebo je to skutečně projevem až takové zablokovanosti mysli pod účinkem hereze, že nejsi vůbec schopen logicky chápat, ani když ti to dávám takto "po lopatě"? ...
...To už je myšlení přímo magora....
...S tebou je už opravdu hovor, jak s žákem pomocné školy!... Každý náš skutek nás mění; dobré skutky posilují naši víru, zlé skutky deformují naše srdce i myšlení.
Být "křesťanem" bych se opravdu styděl jím být... používat v diskuzi ponižující, pomlouvačné, pohrdající a zesměšňující výroky ... lašon ha-ra (zlý jazyk, vycházející ze zlých myšlení, pohnutek ...). I kdyby to člověk zabaloval do "dobrých záměrů", že tak jedná s druhým pro jeho dobro - nezůstává to pravdou. To nejsou vlídná slova a ani slova k nápravě a poučení ... Copak by takto někdo jednal se svým synem, dcerou, otcem, matkou, bratrem, sestrou, přítelem, spolupracovníkem, známým .... ani s nepřítelem bych tak nejednal. Taková jednání nevznikají náhle, jako pojednou teď a tady, vyvěrají jako minulost na povrch přítomnosti ... Tohle asi raní, Stando, ... ale snad jsi takto nejednal třeba se svými dětmi, manželkou, rodinou, přáteli ... a jestli nee, s kým takto dříve? ... A jestli nee, pak máš v srdci nepřátelství, které vede k nenávisti ... ono toho druhého taky stvořil B-h jako tebe, pohrdáš tak a vyjadřuješ se o B-žím stvoření ... a jistě nemáš o sobě vysoké mínění, ale máš před svýma očima B-ží milost, že jsi byl horří než ti druzí, viď ... ale co vyplývá z tvých slov nyní - z uvědomění si tobě darované milosti!
Je tohle opravdové "křesťanství" naživo a v přímém přenosu? Nejsi jediný zde, Stando, ... a nevím proč, ale u tebe mne to mrzí velice ... |
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 06. květen 2017 @ 08:00:57 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Máš pravdu. Jsem taky jen nedokonalý člověk a nechám se zbytečně vytočit. Asi bude lepší mé návštěvy tady omezit.
Je to stejně k ničemu, bez účinku a jen si cuchám nervy. Taky mi není jedno, že s Toníkem už není možná věcná diskuse.
|
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: tele v Sobota, 06. květen 2017 @ 09:36:57 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Poodhalím Ti, Stando, tajemství ..... :)Chodit sem a diskutovat a hledat nebo se přít a druhým dokazovat, že jsou pomýlení, zatímco máš ty pravdu ... apod. :), není potřebou toho druhého, se kterým diskutuješ nebo o kterém si myslíš, že potřebuje, co si myslíš, že nemá, ale je jen tou tvou potřebou vlastní ... cosi si dokázat. A užitek či neužitek si z toho pobereš sám. A když ten dr uhý nechce otevřít ústa, když mu tlačíš lžíci mezi rty do zubů, cítíš se být marný, neuplatnitelný. Jen poškozuješ sklovinu druhého a zraňuješ mu rty.
Člověk, který takto krmí vlastně jen sama sebe, zůstane však hladový ... Ale to je ,společným rysem snad tady všech bez výjimky :( Ale jen někteří v tom zcela vynikají. Nezařazuj se k nim, prosím.
A člověk, který krmí ,lžící, jen svá vlastní ústa, ten ač se zaplní, nikdy se nenasytí :)
Chce to jen ,vyvážit,. Ten, které chceš nakrmit, neměl by se cítit být nucen, ač by i hlad měl. Ani hladový by se neměl být cítit být ponížen, že ten druhý ho krmí ze své ,blahosklonnosti,. Krmit druhé je také potřeba, a nechat se krmit zároveň druhým brání zpychnutí.... |
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: oko v Neděle, 07. květen 2017 @ 10:16:23 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Víš, za ty roky jsem si k Toníkovi vytvořil jakýsi "partnerský" vztah. I přes evidentní rozdíly ve víře jsem si myslel, že máme společný alespoň vztah ke Kristu.
A domníval jsem se, že ho mohu řadit k férovým lidem.
Ale uvědomil jsem si nakonec, že Toník jenom prudí! Jeho dotazy (velmi primitivní, přihloupé - třeba ten o Marii, zda bude znovu souzena - když sám pochází z katolického prostředí a tyto základy by si mohl pamatovat) totiž nemohou mít zdroj v jeho hlouposti, když v jiných oblastech evidentně reaguje docela bystře.
A měl jsem za to, že mě bere tak nějak podobně, jako já jeho - totiž jako rovnocenného partnera, bez postranních úmyslů.
Ale on mě vidí úplně jinak: "Já vím Stando. Ta tvoje svoboda lhát a pomlouvat v
diskuzi, když ti u nějakého tématu dojde "diskuzní dech" a snažíš se
vyhnout jednoduchým otázkám, tak si promítáte vaši římskokatolickou
praxi do druhých lidí. Asi byste neměli všechny lidi posuzovat optikou
vašich vlastních chyb a omylů."
Člověk s nálepkou na čele "LHÁŘ" už nemá apriori žádnou šanci dál cokoli vysvětlit.
|
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: tele v Neděle, 07. květen 2017 @ 12:46:15 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Co Vás tady znám, jste sobě výraznými oponenty. Snad by se našlo, na čem byste se shodli, snad. Být sobě názorovými oponenty není špatné, horší je to se vzájemnými popudlivými urážkami. To pak už nejde opravdu nejde ani tak o téma, ale o prosazování sama sebe na úkor druhého. Nemyslím, že by takový přístup k druhému vedl k plodné diskuzi. Bez šermování i tak shody dojít nemusíte, ale alespoň zachováte čest svou i toho druhého. Třeba na tom soudu nikdo nebude posuzovat, hodnotit, soudit, kdo z vás měl pravdu a správný názor, ale jak jste jednali při svých názorových střetech vůči tomu druhému. Tedy nikoliv vaše spory o pravdu, ale vaše jednání v pravdě (a tady si dovolím napsat: v pravdě ducha ...).
Stando, neptej se, nepoukazuj co Tonda, ale co můžeš a smíš ty... a vím, že ty můžeš a smíš, proto jsem se obrátil na tebe.
|
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: oko v Neděle, 07. květen 2017 @ 18:11:17 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pokusím se si to zapamatovat. :-)
|
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: tele v Neděle, 07. květen 2017 @ 18:49:08 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | :) A budu ti strážným andělem. Stačí, když budeš přeci jen psát o tom, o čem jsi přesvědčen a přesvědčení druhého nechat na jeho svobodné volbě. To ostatní jsou zbytečná netvořivá prázdná slova ze zlého. A tedy co tě popouzí od druhého v tobě, lze ukrotit, uhlíky udusit a přejít to bez povšimnutí... Děkuji i pro můj šalom mezi lidmi všemi.
|
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 08. květen 2017 @ 07:52:51 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ale uvědomil jsem si nakonec, že Toník jenom prudí! Jeho dotazy (velmi primitivní, přihloupé - třeba ten o Marii, zda bude znovu souzena - když sám pochází z katolického prostředí a tyto základy by si mohl pamatovat) totiž nemohou mít zdroj v jeho hlouposti, když v jiných oblastech evidentně reaguje docela bystře.
Stando, před čtrnácti dny jsem ti položil jednoduchou otázku ke tvému příspěvku. Když jsi na ní neodpověděl (lépe řečeno, "odpověděl" jsi na nějakou jinou otázku), otázku jsem několikrát upřesnil a zeptal jsem se znovu. Uteklo 14 dnů a dodnes jsi na tu otázku neodpověděl. Napsal jsi dvacet protichůdných "odpovědí", vymyslel sis asi deset pomluv o mně, napsal jsi několik hrubých nadávek a urážek.
Když takto reaguješ na jednoduchou otázku, ukazuje mi to, že jsi ve stejném stavu, jako ten nepřihlášený, který dělá při otázkách a diskuzi totéž, co ty: Nejistý ve svých postojích, že potřebuje útočit na diskutující. Možná se bojíš odpovědět, stejně jako když jsem se tě zeptaL, zda jsou pro tebe sloval Ježíše heretická. Také jsi dodnes jasně neodpověděl.
Když se tě ptám jednoduché otázky na tvé pojetí, tvoje představy, názory, tak je to pro tebe "jenom pruzení"?
Já samozřejmě vím, co se v ŘKC učí a představa, že Maria půjde před soud a bude souzena (jak jsi to psal o "naprosto všech lidech", mezi kteroužto skupinu Maria jistě patří) by měla být přo římského katolíka mimo. Někteří ŘK dokonce věří, že Maria nezemřela, ale byla vzata před smrtí s tělem i duší do nebe. Očekával bych, že bys v klidu přímo jako římský katolík odpověděl: Ne, Maria na soud nepůjde a nebude souzena. Spletl jsem se, když jsem psal, že úplně všichni lidé budou souzeni. A pak bychom mohli dále v klidu diskutovat, kdo tedy se všechno postaví před ten soud a bude souzen a kdo už ne. Jenže to neomylný člověk asi napsat nemůže.
A měl jsem za to, že mě bere tak nějak podobně, jako já jeho - totiž jako rovnocenného partnera, bez postranních úmyslů.
Beru tě jako rovnocenného partnera pokud diskutuješ k tématu. A jsem rád, pokud tu k tématu diskutuješ, všimni jsi, že jsi téměř jediný, kdo tu z římských katolíků vůbec k tématu diskutuje. Ostatní buď jen nadávají a popisují své prostředí prášků, alkoholu a drog, další zase jen mlží, pomlouvá a soudí druhé lidí, další se jen plačtivě sebelituje a všechno je pro něj útok na katolíky,... Ty máš ochotu někdy psát k tématu. A někdy máš zase období nadávek, urážek, útoků na diskutující.
Ve chvíli, kdy se začneš vyhýbat otázkám, útočit na diskutující, vymýšlet o nich pomluvy, i po upozornění opakovat a ještě přitvrdíš a přidáš nějakou urážku nebo nadávku, beru tě pak jako nepřihlášeného, martina, supa a podobné lidi, kteří tyto věci dělají zpravidla. Ale i to je dobré vidět, když otevřeně ukazuješ, co jsou římští katolíci zač, k čemu vede vaše víra, vaše praxe, a že se od jiných odpůrců křesťanství příliš nelišíte, jen ve formě odporu.
Člověk s nálepkou na čele "LHÁŘ" už nemá apriori žádnou šanci dál cokoli vysvětlit.
No, abys mi vysvětloval co já žiju, nebo abys vysvětloval, že slova písma jsou "heretický pohled" či "heretický výklad", tak to nemáš šanci. Na to ti tu nikdo neskočí.
Ale abys vysvětlil, jestli Marie půjde na soud a bude souzena, až Ježíš "přijde soudit živé i mrtvé", to bys vysvětlit mohl. Protože pokud bys věděl, že Marie nepůjde na soud a nebude souzena, až Ježíš přijde soudit živé i mrtvé, tedy že na ten soud nepůjdou naprosto všichni lidé, mohli bychom v diskuzi pokročit a bavit se o tom, kdo vše na ten soud nepůjde a nebude souzen.
Ale nevypadalo to, že bys měl zájem se bavit k tématu.
Toník |
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: tele v Pondělí, 08. květen 2017 @ 11:07:19 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Šalom, Tondo.
Podívej, ono ani ty ve Vašich diskuzích nejsi zrovna "bez viny".
Vracečky- obracečky nejsou zrovínka tím, co by vedlo k nějaké běžné normální diskuzi. Už jsem ti k tomu psal dříve.
Jistě bych mohl najít i ve tvých slovech vůči Standovi "kousání", "bodání", "zraňování", co nejsou jen popichováním k zamyšlení.
Ono je ale jedno "kdo si začal, kdo první druhého ..., co ten a tamten ..", ale zda v tom chcete pokračovat nebo to ukončit a opustit, a zkusit spolu jednat skutečně jako sobě rovní a vzájemně se uznávající oponenti. I nepřítele si lze vážit, natož toho, kdo je vám ve vašich diskuzích nejbližší. A vy dva jste si tady jako diskutéři těmi nejbližšími, co vím. Ve tvém případě jsou ti nejbližšími diskutéry zrovna Standa, Oko, a byl jím i František. I nad tím se zamysli, proč zrovna ti dva. Co tebe na nich přitahuje. Jsou to ty tvé vracečky - obracečky? Jestli ne, pak proč prostě nepomineš, ty "pomluvy a lži a výmysly o tobě, jak je nazýváš" ... neodpustíš si to, a jen se prostě dále neptáš a nevysvětluješ.
Tele jistě "nemá o čem psát, jako lepším než jiní", ale ještě si tvé zoubky pamatuje, když sem vložilo článek "Bylo i nebylo".
Nemyslíš, že i ty sám můžeš iniciativně způsobit to, že Standa přestane reagovat podrážděně na to, co píšeš? Třeba už nereaguje na tvé dotazy a vysvětlování, ale na ty vracečky-obracečky.
Ale co já vím ... třeba vám to tak oběma vyhovuje a kdyby to nebylo, možná by vás to spolu nebavilo ... |
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 08. květen 2017 @ 11:55:47 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ahoj Petře.
Určitě nejsem bez viny, nejsem neomylný. Občas se spletu, něco si špatně přečtu, domyslím něco, co není, pak se musím ptát znovu. V případě těch osobních útoků mne zajímá, jak dlouho to "oponentovi" vydrží. Vím, že bych nemusel, mohl bych každý ten výmysl v klidu přejít. Což v klidu dělám u lidí, kteří k tématu nediskutují vůbec.
Určitě občas popíchnu. Asi je to tím, že neočekávám u těchto témat reálnou diskuzi.
S vracečkami: Pokud někdo třeba napíše, že když nám Duch svatý otevírá písmo bez nutnosti dalších prostředníků, tak je to pro něj "stavění mrtvé knihy na piedestal uctívání" tak je na první pohled zjevné, že vůbec nereaguje na téma, ani na reálnou situaci lidí, kterým Duch svatý otevírá písmo, ale jen a jen na svůj vlastní stav, na jeho realitu. Jestli má člověk potřebu takto podivně oponovat i tak základní křesťanské zkušenosti, neukazuje to nic o těch, na které reaguje. Rozumím, že když se mu to připomene, může ho to naštvat.
S Františekem a Okem jsem diskutoval hlavně ze dvou důvodů: Zajedno byli vůbec ochotni diskutovat nad nějakým tématem a za druhé mají v mnoha věcech naprosto opačné myšlení, než já, opačnou "logiku". Proto mne zajímá, jak a proč uvažují tak jak uvažují.
S tebou, wollkem, rosmanem, momonkou a mnoha a mnoha dalšími nemám potřebu takto diskutovat, protože uvažujete z mého pohledu "normálně", úplně stejně, jako já. I když v mnohém máte jiné názory, přečtu si je a mám pocit, že rozumím tomu, co píšete, to, co píšete, je pochopitelné a je pochopitelný způsob, jak jste k tomu došli, dávají ty pohledy určitou logiku. A když to pochopitelné není, tak se ptám, což moc není, spíše si jen čtu. Když tu například byl historicky jeden diskutující a psal o tom, že si myslí, že je Boží vůle, aby lidi hřešili, velmi podrobně jsem se ho vyptával na jeho pohled, jak to myslí, jak uvažuje, protože tento způsob uvažování mi byl cizí. A to bylo jedno konkrétní téma, jinak jsem mu rozuměl.
Toník |
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: tele v Pondělí, 08. květen 2017 @ 13:26:00 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ... byl to jen jednoduchý pokus o "lepší diskuzi" a zamyšlení se vás obou nad tím, co ze své strany proto můžete každý udělat ...
... nemusí se mi vše povést :) zvláště pak, pokud si nepomůžete vy sami ... |
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 08. květen 2017 @ 15:53:53 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Petře, když budu chtít "lepší diskuzi", zeptám se tebe, wollka, rosmana, eleazara, jednoho z jirků, karla, pastýře, willyho nebo pár dalších lidí. Neočekávám "lepší diskuzi" nad tématem čekání se spasením a soudem až na smrt. A od vás se toho k tomuhle tématu asi moc nedozvím...
Hezky to tu popisoval Wollek: Na "lepší diskuzi" je potřeba mít určité postoje, ochotu vysvětlit, ochotu naslouchat, ochopu porozumět, odpovědět. Nemít rigidní postoje bez možnosti změny, pevně absolutisticky nastavené. Ochotu hledat a nalézat pravdu... Však "lepších diskuzí" se tu pár vede a je zajímavé je číst, ani není potřeba do nich zasahovat. |
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: tele v Pondělí, 08. květen 2017 @ 17:39:36 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Hm. Však jsem měl na mysli lepší diskuzní styl a bez té "pepřené omáčky" okolo.
A možná .. třeba by ses dozvěděl i něco od těch jiných na to téma, o kterých si myslíš, že by ses nic už na to téma nedověděl ;) |
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: tele v Pondělí, 08. květen 2017 @ 19:55:28 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | .. a zazněl hlas nebes (bat kol): .... je zván na 'budoucí svět'. ... Jsou lidé, kteří vše získají v jediném okamžiku, a jiní, kteří to získají až po mnoha letech. ... A nestačí, že jsou kajícníci přijati (v den své smrti, kdy se kají), ještě jsou nazýváni 'rabi'.
Znáš, Tondo... jsou to Mišny a jednou takovou je i smrt Ješuy a onoho kajícníka, z jehož 'příběhu' se učíme. |
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 09. květen 2017 @ 18:43:52 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Je to tak. Někdo přijme spasení v jednom okamžiku, někdo se mu vyhýbá a prožije život bez Boha. Ať žije každý takový život, jaký chce.
Když pak přijde Smrt, bylo by naivní se domnívat, že bude něco jiného, než soud a rozsudek. |
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: tele v Úterý, 09. květen 2017 @ 20:41:29 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nikoliv, Tondo. O tom to naučení 'mišen' není. Ale ten příběh o smrti po celý život spravedlivého Ješuy a v jediném posledním spravedlivém okamžiku kajícího se zločince, kdy oba vchází spolu do 'ráje', je vystihuje. Co myslíš, je to nespravedlivé? Nad kým byla větší radost v nebi? Nad Ješuou a 98 dalšími spravedlivými, kteří pokání činit nepotřebují, anebo nad oním zločincem, který v posledním okamžiku, kdy již nemohl nijak napravit svou cestu života, činil pokání a při něm vypustil svou duši. Poslední budou první a první posledními ... A Ješua zvolal: B-že, B-že můj, proč jsi mne opustil! |
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 09. květen 2017 @ 22:09:13 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Spravedlivé to je: Milost může přijmout kdokoliv. Alespoň tomu věřím a mám zkušenost, že i lidé, kteří se milosti různé vzpírali, jí mohou přijmout. Boží milost je stejná ke všem, proto je spravedlivá. Bůh dává milost všem, stejně jako víru, nestraní lidem.
V nebi byla větší radost na tím hříšníkem, co činil pokání.
Na zemi byla určitě větší radost nad těmi spravedlivými. Třeba rodiče z nich měli radost, nebo sourozenci. Nejspíš i zaměstnavatel a berní úřad z nich měli větší radost. Z těch zločinců měli na zemi taky radost, pokud jejich rodiče byli Bonnie a Clyde, nebo Al Capone (snad jsem tě moc nepokousal ;-) |
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: tele v Středa, 10. květen 2017 @ 15:52:14 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Je-li tedy spravedlivé, aby
člověk bez viny a bez hříchu byl počten mezi zločince a nesl stejný úděl ve
smrti s člověkem vinným, jistě je i spravedlivé, aby člověk
zločinný nesl stejný úděl ve smrti s člověkem nevinným. Oba postihuje
spravedlivý soud z B-žího úradku ;)
Jestliže hříšníci docházejí ve svých nepravostech mnohých požehnání života a ti dobří trpí
zlořečenstvím v bezpráví, jistě je spravedlivé, aby oba nesli stejný úděl ve
smrti jako nespravedliví hříšníci. Oběma se dostává spravedlivé odplaty B-žího soudu ;)
A když jsou nevinní i
zločinci z milosti B-ží společně zváni na budoucí svět, jistě se oběma
dostává spravedlivého soudního výnosu. Vždyť přeci hříšníci předcházejí
spravedlivé do B-žího království. ;)
Když spravedlivý na zemi upadá do
hříchu, přináší zklamání nebesům a nespravedlnost na zemi. Když se však zločinec
navrací ke spravedlnosti, přináší radost nebesům a spravedlnost na zemi.
Někdo trpí bezprávím druhých, aby
sám bezpráví druhým neučinil, a i to je moudrost B-ží, aby se spravedlivý svou spravedlností nepovyšoval, ale byl zahanben; a někdo dochází milosti ve svém
životě, aby se odvrátil od páchaného bezpráví na druhých, a nemyslel si, že pro něho není možnost pokání, a
i to je moudrost B-ží. Vždyť na zemi není člověka tak spravedlivého, který by
činil vždy jen dobře a nehřešil.
Nikdo s jistotou nezná den
své smrti a neví, zda ten jeho dnešní nebude i posledním. Každý by tedy měl být
připraven v den své smrti navrátit se k B-hu, učinit v něm pokání ze svého
života a vydat z něho dobrý počet. Každého dne večer usínáme s nadějí, že se ráno opět probudíme k životu. Nikdo nesuďme o nikom předčasně, vždyť spravedliví
svou spravedlnost na obdiv neukazují a nespravedliví své hříchy utajují. A
spravedliví o sobě soudí spravedlivě a nikdy se sebou nejsou hotovi v pokání, a
nespravedliví o sobě smýšlejí nespravedlivě a vždy jsou hotovi se obhájit bez pokání. A
kdo nešel cestou druhého, neměl by nad ním vynášet svůj soud.
Jsou ti, kdo se pyšní B-ží
milostí a jim darovanou spravedlností a duchem svatým a přes jim poskytovanou
mnohaletou B-ží milost nedocházejí cíle své spásy v pokání jinak, než
v násilné smrti a jsou ti, kdo nemají čím se chlubit, ani milosti B-ží
v jejich životě a v den své smrti docházejí spásy svých duší
v upřímném pokání ze svých hříchů a ve spravedlivém soudu o sobě samém.
Nenalézám nic spravedlivějšího na tom světě, než aby spravedlivý i nespravedlivý činil to, co B-h po člověku žádá, ať už je člověkem dobrým nebo zlým. ;) Protože spravedlnost B-ží nezáleží na spravedlnosti člověka dobrého, ale na tom, zda je člověk poslušný B-hu. Spravedlivý je, kdo spravedlnost činí, nikoliv ten, kdo se spoléhá na vlastní moudrost; nikoliv ten, kdo je dobrý nebo zlý, ale ten kdo jedná prozíravě. A i to mám za moudrost B-ží. ;) Vždyť i člověk spravedlivý bývá jen stěží zachráněn - anebo právě že proto? ;-)
Jak je i psáno: On ve dnech svého pozemského života s hlasitým křikem a slzami obětoval modlitby a úpěnlivé prosby tomu, který byl mocen ho zachránit ze smrti, a byl vyslyšen pro svou bohabojnost. Ačkoli to byl Syn, naučil se poslušnosti tím, co vytrpěl. I dosáhl dokonalosti a stal se všem, kdo ho poslouchají, původcem věčné záchrany, když ho Bůh prohlásil za velekněze podle řádu Melchisedechova. / Když mu spílali, neodplácel spíláním, když trpěl, nehrozil, ale předával vše tomu, jenž soudí spravedlivě. / Otče, do tvých rukou odevzdávám (poroučím) svého ducha. Když to řekl, vydechl naposled ...
Ty pak, lidský synu, řekni synům svého lidu: Spravedlnost spravedlivého jej nevysvobodí v den jeho přestoupení, a pokud jde o ničemnost, ničema kvůli ní neklesne v den, kdy se od ní odvrátí. Spravedlivý nebude kvůli ní moci žít v den, kdy zhřeší. Když řeknu o spravedlivém: Určitě bude žít, a on by spoléhal na svou spravedlnost, ale provedl by špatnost, žádné jeho spravedlivé činy nebudou připomínány a pro svou špatnost, kterou provedl, pro tu zemře. Když dále řeknu o ničemovi: Jistě zemřeš, ale on se odvrátí od svého hříchu a bude konat právo a spravedlnost, vrátí zástavu, a pokud ten ničema nahradí lup -- pokud by žil podle ustanovení života, aby nepáchal špatnost -- určitě bude žít, nezemře. Žádné jeho hříchy, kterými zhřešil, mu nebudou připomínány; konal právo a spravedlnost, určitě bude žít. Synové tvého lidu říkají: Panovníkova cesta není v pořádku, zatímco sami mají v nepořádku svou cestu. Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a bude páchat špatnost, zemře pro ni. Když se však ničema odvrátí od své ničemnosti a bude konat právo a spravedlnost, on díky tomu bude žít. Vy však říkáte: Panovníkova cesta není v pořádku. Budu vás soudit, každého podle jeho cest, dome izraelský.
Každý čin člověka má "svou váhu". Kolik ale který váží, zná jen B-h, a člověk v dané chvíli neuváží. Ale i člověk smí poznávat časem, jakou vážnost a dopad měly čí činy a zda převažují jeho dobré nad těmi zlými. A spravedlivý člověk si nebude nikdy sám sebou jist a ani ve dne své smrti. Je však trojí spravedlnost z milosti: z lásky, z bázně a z moci B-ží. Ty první dvě záleží na člověku, ale ta třetí pouze na B-hu. |
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 11. květen 2017 @ 06:41:42 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | No, vidíš, tak jsem správně tušil, že bych se od vás nic nového nedozvěděl ;-) Mám snad uplně stejné uvažování, jako ty. Uvažuješ (pro mne) normálně, logicky.
Až na jeden drobně formulovaný detail.
Každý by tedy měl být připraven v den své smrti navrátit se k B-hu, učinit v něm pokání ze svého života a vydat z něho dobrý počet.
To by měl být člověk nejen až v den své smrti, ale každý den a každý okamžik svého života. I dnes, teď. Nebo zítra v 9 večer a za týden v úterý ve tři ráno. Nečekat s připraveností až na den smrti.
Ale to si asi budeš myslet taky? |
]
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 12. květen 2017 @ 09:55:00 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | No, tak logika lidí je různá. Vždycky záleží na výchozí pozici.
Článek je o soustředění se na smrt. V náboženství smrti je smrt bodem v čase, ke kterému se vzhlíží. Pokud v tomto náboženství člověk věří, že jeden den jeho smrti o něčem rozhoduje, tak je to podivná víra. Pokud se ještě k tomu spoléhá na sebe a svoje síly, musí to být dost falešná jistota.
Před tím posledním dnem života na zemi totiž obvykle bylo nějakých dvacet, pětadvacet tisíc jiných dní života. Kdyby to bylo lineární, tak má poslední den života váhu asi tak 0,04‰ z celého života. Jenže ono to není lineární: Vliv dnů je exponenciální. Dnešní den ovlivňuje všechny další dny dašeho života. Zístřejší den ovlivňuje všechny následující, ale dnešní den už ovlivnit nemůže.
Ten důležitý den s největším vlivem na život člověka i na věčnost je tedy dnes. Teď. Den smrti těla má proti němu váhu zanedbatelnou, pokud se náhodou nesejdou. Což se může stát, ale u padesátiletého člověka je pravděpodobnost takového jevu tak 0,15‰.
Jo, jen pro pořádek, to že ty nebo já neznáme den své smrti neznamená, že ho nezná vůbec nikdo. Klidně může být někdo, kdo ho zná a stává se to. Nebo zná alespoň týden své smrti. Jsou taky lidé, kteří sice neznají den své smrti, ale můžou vědět, že budou na zemi ještě XX let. Jenže to obvykle nejsou lidi, jejichž motivací je dostat se do nebe skrzevá dobré chování v den smrti. |
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: tele v Sobota, 13. květen 2017 @ 19:11:59 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tedy i tady jsem rád, že jsem jaksi z normality :), protože co píše "tele", to si Tonda vykládá svou logikou čísel :))) Nu přeci jen by ti mělo ale dojít, o kterém dni smrti jsem psal, o kterém to dni nového života ;) Není ani tak nutné číst slova druhého ze svého výchozího bodu, pozice .... |
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 15. květen 2017 @ 07:34:32 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ahoj Petře.
Vím, že píšeš schválně takto nejasně a nevyjádříš se přímo. Předpokládám že z tebe nedostanu který den je den smrti a který den je den života. Nevadí mi to, klidně se nad tvými příspěvky budu zamýšlet. A třeba to jednou i napíšeš.
Ano, uvažuju tak, že si věci analyzuju, a to dost. Uvedl jsem svůj pohled, tedy že den smrti těla považuji za ten nejméně významný z faktického pohledu a dnešní den za ten nejvýznamnější. Z pohledu spásy může být den smrti těla pro někoho významný: Pokud se celý život Spasení vzpíral, posmíval se mu, jeho slova považoval za "heretická", v den smrti se stále ještě jeho postoj může změnit. Stejně jako den před dnem smrti nebo dva dny před dnem smrti.
Ale pak je škoda celého života ve vzpouře bez spasení každý den před tím.
Důležitější je první den života: Den, kdy člověk přijme Spásu a žije pro ní, žije v Něm. A pak každý další den života.
Toník |
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: zeryk v Pondělí, 15. květen 2017 @ 18:55:33 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Židům 3, 13Naopak, povzbuzujte se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono ‚dnes‘, aby se nikdo z vás, oklamán hříchem, nezatvrdil.
Mám za to že, Tele nejen naznačil který den je dnem, nýbrž i jasně napsal.
Zerykovo dnes trvá dnes :-) , dnes je den života i den smrti, a dokud trvá toto dnes, je možnost se nezatvrdit hříchem....možnost činit pokání, možnost konat spravedlnost... |
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: tele v Úterý, 16. květen 2017 @ 20:43:41 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Šalom, Tondo.
Napsal jsem v souvislosti
toto: Nikdo s jistotou nezná den
své smrti a neví, zda ten jeho dnešní nebude i posledním. Každý by tedy měl být
připraven v den své smrti navrátit se k B-hu, učinit v něm pokání ze
svého života a vydat z něho dobrý počet. Každého dne večer usínáme s nadějí, že
se ráno opět probudíme k životu.
Co se v tobě evokuje, na základě takového jasného vyjádření, že píšu nejasně,
k tomu schválně a nikoliv přímo, nevím. Předpokládám, že z tebe asi dostanu
odpověď na to, co se ti při čtení mých slov honí hlavou, když se nad mými příspěvky
zamýšlíš.
Pro mne je den smrti právě tak ten den dnešní jako bude den zítřejší, a den
života je právě tak ten zítřejší den jako byl ten dnešní den. Netvrdím, že ten
dnešní den mám žít jako svůj poslední den, jako bych neměl naději v den
zítřejší a příští dny již neočekával a ani netvrdím, že dnešního dne nemusím zemřít,
jako bych neměl naději ve vzkříšení do dne zítřejšího a dnešní den jsem prožil
nadarmo. Pokud jsem do dnešního dne nevstal z mrtvých, abych téhož dne
nezemřel, a jestliže jsem dnešního dne nezemřel, abych zítřejší den nevstal
k životu obnoven z mrtvých, pak jsem dnes ráno vstal nadarmo a večer
nadarmo ulehnu. Pokud jsem dnes tentýž jako včera a zítra budu stejný jako
dnes, tedy jsem nejenže neuvěřil, ale žiji lež a ve lži také zemřu. Každého
večera umírám svému tělu ke spánku, vděčný za proběhlý den, abych se ráno ve
svém těle probudil opět k novému životu, vždy o další den vděčnější. A
večer :) odcházím s nadějí ke svému Adonáj B-hu, aby mi zítra dopřál v jeho
přítomnosti žít. A o tu Jeho přítomnost jde, bez níž nemá vědomá si ho mysl ani
smysl ve dnech svého života, ba ani ve svém umírání. :)
Asi tak, jak to jasně napsal
Šaul: Proto neochabujeme, naopak: I když náš zevní
člověk podléhá zkáze, přece se den co den obnovuje ten, jenž je zevnitř; ano, naše chvilková lehká tíseň nám vše
převyšující měrou vytváří věčnou váhu slávy; přitom si nevšímáme věcí, jež se
vidí, nýbrž věcí, jež se nevidí, neboť věci, jež se vidí, jsou dočasné, věci
však, jež se nevidí, jsou věčné.
Nežiji už pro svou záchranu,
pro své vysvobození – spásu, ba ani pro tento den. :( Důležitější … je vždy den příští, bez něho by
nebyla naděje ani v dnešní den. Z pohledu spásy není důležité, jak
jsem žil, jak žiji, ale jak budu žít. Dnešní den tedy žiji pro ten, co teprve
přijde poté, co dnešní den skončí. Jak tedy žiji dnes, nežiji pro tento den, ale
pro ten příští. A mezi těmi dny je noc, jíž musím a chci projít.
Ptáš-li se mne, který je pro
mne ten den smrti, pak je to den, ve kterém jsem žil a tím dnem života je ten,
ve kterém žiji. Až zemřu, pak veškeré mé dny, ve kterých jsem žil, budou dny mé
smrti a mé dny po smrti budou mými dny, ve kterých budu žít. Pakli k životu
již nikdy více po smrti nepovstanu, pak jsem je toliko žil v umírání.
Pakli vstanu, tak již nyní žiji k žití. Smrt je pro mne touhou k životu,
pro ten život chci zemřít a pro něj také každého dne umírám, abych příští zase
žil.
Žádného dne hříšníkova života
není škoda, pakli vyúsťuje v jeho záchraně, která není o tom žít příští
dny, ale o tom, jak v nich bude žít. Jestli někdo uvěřil v poslední den,
zjeví (a zjevuje) B-h, jak ve svých dnech po smrti bude žit (a žije). A jak v těch
dnech po smrti žije, to docela pěkně ve svém životě a ve svých slovech zjevují
ti, kdo ještě tou poslední (věčnou) smrtí neprošli. A někteří, co ještě žijí, žijí
u těch ještě živých jen jako mrtví.
A co se komu evokuje z mých
slov, nevím. Ale i tom někteří píší a jiní ještě napíší. :) |
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 17. květen 2017 @ 08:44:16 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ahoj Petře.
Špatně jsem to napsal, omlouvám se, nedobré vyjádření z mé strany.
Píšeš věci jasně, srozumitelně, ne nejasně. Jen někdy nějakou věc nenapíšeš přímo.
Teď jsi přímo napsal, že ten den smrti je pro tebe každý den. Srozumitelně, přímo. Chápu a i tak jsem to pochopil, když jsem nad tvými příspěvky přemýšlel. Tvůj styl psaní mi nevadí, mám rád psaní a čtení na zamyšlení.
Dík za příspěvek.
tonik |
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: tele v Středa, 17. květen 2017 @ 10:19:37 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Šalom, Tondo.
A jéjej :) Nemyslím si, že bys to napsal špatně, že by ses nutně nedobře vyjádřil. Dokonce bych řekl, že mi tvá první formulace, jak jsi ji vyjádřil, docela seděla!
Jen nemohu prostě psát jasně a srozumitelně pro ty, kdo po mně chtějí přímou odpověď na potvrzení jejich vlastních vyhraněných názorů, - ano - ne, a považují vše ostatní jako zlý motiv. A ani ty přeci nemůžeš za to, že si tvá slova někdo vyloží podle svého, jako potvrzení pro sebe nebo jako vyvrácení toho svého názoru. Většinou se ale vyjeví, jaká to evokace v člověku probíhá.
Den smrti pro mne je i ten dnešní, ale já přeci mám naději, že jím bude ten příští a že nakonec zemřu sytý svých dnů a ve smíření s B-hem. A dnem života je ten dnešní, ale přesto věřím, že jím bude spíše ten příští, ve kterém bude nasycena má duše. Dokud tímto pulzováním žiji a umírám, do té doby opravdově žiji. Jedenkrát za rok obrazně a přeci naprosto živě židé vyjadřují to, co měli prožívat každého dne. Věří, že B-h otevírá knihu života a váží lidský život, jak kdo žil. A převažuje-li v B-žích očích dobro člověka nad jeho zlem, je zapsán i do dalšího roku v knize života, pakli převažuje jeho zlo v B-žích očích již do ní zapsán není a příštího roku umírá. Tak B-h soudí lidský život a přidává dny člověku. Nejde v B-žích očích o převažující počet skutků těch nad těmi, protože nikdo z lidí neví předem, jakou váhu má který konkrétní jeho čin v B-žích očích. Proto je i nesmysl o židech, že by měli potřebu skutkařit, ale jde o to aby plnili to, co je správné činit v B-žích očích - tedy sprave-dělnost. A nejdo o to, že by činili ty dobré skutky, protože jsou dobří, ale mají jednat podle Zákona, protože to je jim dáno za správné činění v B-žích očích.
K čemu je napsat cosi, nad čím se člověk nezamýšlí a jako by to psal člověk, co se sám nad svými slovy nezamýšlí a nevyvolává to v něm otázky? |
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 17. květen 2017 @ 21:03:47 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Tvoje psaní chápu. Často píšu věci podobně, jasně a přímo. Sleduju pak, si lidé moje slova vyloží. To, jak si lidé vykládají slova druhých aniž by nad nimi přemýšleli nebo se zeptali autora hodně vypovídá právě o těch vykladačích a jejich uvažování. Stejně tak o lidech vypovídá to, jak si vykládají slova písma.
Napsat cosi, nad čím se člověk nezamýšlí a jako by to psal člověk, co se sám nad svými slovy nezamýšlí a nevyvolává to v něm otázky je asi k ničemu pro člověka, co takto píše. Pro lidi, co to čtou, to ale může být užitečné: Mohou zjistit, jakým způsobem nad těmi věcmi (ne)přemýšlí někdo, kdo je píše.
K tomu, co píšeš o smrti a tématu článku: Já jsem si dnů smrti užil až dost, bylo jich skoro deset tisíc a těch posledních tisíc z těch dnů smrti bylo hodně intenzivních dnů smrti. Tak intenzivních, že už bych se do dnů smrti nechtěl nikdy vrátit. Mám radši dny života, ať už jich bude kolik chce, vážím si jich nesmírně, každého dalšího. Asi i kvůli té smrti, které jsem si užil až dost. |
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: tele v Čtvrtek, 11. květen 2017 @ 19:29:00 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Něco k počtení a zamyšlení ...
Z knihy Stezka návratu (Výběr z knihy Netivot olam od Maharala Rabi Löwa), překlad a komentář Jan Divecký, Nakladatelství P3K, Praha 2007
Kapitola druhá: O návratu k počátkům
* Kdy je vhodná doba k nápravě? Je každý člověk schopen nápravy? Je Člověk ve své podstatě dobrý nebo špatný? Čeho lzee návratem k Bohu dosáhnout?
Pojmem tšuva (již jsme vysvětlili, že tento pojem v hebrejštině znamená návrat, čehož se v našem překladu držíme, zatímco užívanějším českým výrazem je pokání) se míní, že hříšník lituje svých činů a navrací se k Bohu celým svým srdcem. At' se člověk netrápí a ať se nediví, jak může návrat k Bohu napravovat hříchy, které se již staly. Je ovšem pravda, Že u pozemského soudu je člověk po spáchání zločinu řádným soudem odsouzen (případně i k trestu smrtí) a ani zjevná lítost a snaha hřích odčinit nemohou vykonání rozsudku zabránit. Je tomu tak proto, že se pozemský a nebeský soud liší. Nebeský soud totiž posuzuje jak špatné, tak i dobré skutky souzeného. Proto může být člověk, který se napravil a navrátil k Bohu, nebeským soudem omilostněn, což nemůže u pozemského soudu, který soudí jen spáchané zločiny. Přijímání BAALEJ TŠUVA neboli kajícníků, jak již bylo uvedeno v předchozí kapitole, náleží výhradně Bůhu (viz midraš o poškozené nádobě, str. 21).
CITÁT. V traktátu Šabat (153a) řekl rabi Eliezer: „Navrať se k Bohu den před svou smrtí." Ptali se ho jeho žáci: „A cožpak člověk ví, kdy zemře?" Odpověděl jim: „Proto je lépe navrátit se ještě dnes, vždyť možná zemřu již zítra. Tak je možné prožít celý život v návratu k Bohu a i král Šlomo ve své moudrosti napsal (Kazatel 9:8): ,Ať jsou tvé šaty neustále bílé a olej ať na tvé hlavě nechybí.'" Rabi Jochanan ben Zakaj řekl toto podobenství: „Jeden král pozval své služebníky na hostinu, ale nestanovil její přesný čas. Moudří se slavnostně oblékli a čekali u brány, hlupáci se vrátili ke svým starostem a říkali si: ,K přípravě hostiny je třeba mnoho času.' Najednou se král rozhodl a dal otevřít bránu. Moudří předstoupili před krále připravení, hlupáci vstoupili umazaní. Král měl z moudrých radost a na hloupé se hněval. Připravení si sedli, pojedli a popili, umazaní stáli a dívali se." Zeť rabi Meira říkával: „Kéž by ti, kteří stáli, alespoň vypadali jako obsluhující číšníci! Ale ne, ti i ti seděli. Jedni však jedli a druzí hladověli, jedni pili a druzí žíznili, jak je psáno (Ješ 65:13-14): Tak praví Bůh: Hle, moji služebníci budou jíst, vy však budete hladovět. Hle, moji služebníci budou pít, vy však budete žíznit. Hle, moji služebníci se budou radovat, vy se však budete stydět. Hle, moji služebníci budou zpívat s radostí v srdci, vy však budete s bolestí v srdci naříkat."'
VYSVĚTLENÍ. „Navrať se k Bohu den před svou smrtí." Ptali se ho jeho žáci: „A cožpak člověk ví, kdy zemře?" Odpověděl jim: „Proto je lépe navrátit se ještě dnes, vždyť možná zemřu již zítra. Tak je možné prožít celý život v návratu k Bohu." Je třeba se ptát, proč rabi Eliezer použil obrat „Navrať se k Bohu den před svou smrtí," proč raději neřekl: „Navracej se k Bohu stále, každý den," čímž by zdůraznil nutnost neustálé nápravy. Odpovědí může být skutečnost, že šanci napravit se má i člověk, který po celý život hřešil. Pokud by byl důraz položen na neustálou nápravu, mohl by hříšník dojít k mylnému závěru, že už nemá šanci. Takto se dozvídá, že i když se napraví až den před svou smrtí, má jeho návrat cenu. A existuje ještě jeden důvod pro výraz „Navrať se k Bohu den před svou smrtí". Je to vztah mezi smrtí a návratem k Bohu, protože i smrt je návratem k Bohu. Proto napraví-li se člověk (a navrátí se k Bohu) den před svou smrtí, je to úplný a dokonalý návrat, a proto se říká a píše na náhrobcích: „Ať je tvá duše spojena s Bohem ve svazku živých."
Ať jsou tvé šaty neustále bílé a olej ať na tvé hlavě nechybí. Proč král Šlomo hovořil o čistých šatech a oleji na hlavě? Jak to souvisí s nápravou člověka? Zdá se, že král Šlomo hovořil o lidech, kteří hřeší neplněním příkazů (tzv. pozitivní příkazy, které vyžadují konkrétní čin, 248 MICVOT ASE) a porušováním zákazů (tzv. negativní příkazy, které spočívají v nekonání zakázaného, 365 MICVOT LO TAASE). Překročí-li člověk zákaz, ušpiní se hříchem a jeho šaty jsou „umazané výkaly" (viz Zecharja 3:4). Neplní-li člověk příkazy, nemůžeme hovořit o ušpiněných šatech. V jeho případě se „pouze" něčeho nedostává. Takovému člověku chybí svatost, kterou symbolizuje olej, určený k pomazání a zasvěcení (Chrámu, kněží, králů, proroků atd.).
Člověk má neustále šanci se napravit. I den před svou smrtí, na konci hříšného života.
Rabi Jochanan ben Zakaj řekl toto podobenství: „Jeden král pozval své služebníky na hostinu, ale nestanovil její přesný čas." Příklad s králem a hostinou, který uvedl rabi Jochanan ben Zakaj, nás poučuje o hlubokém tématu - odměně spravedlivých a trestu hříšníků. To, že král pozval všechny své služebníky na hostinu, znamená, že nápravy je schopen každý člověk a každý jí může dosáhnout. A zároveň platí obecné pravidlo, že pokud člověk nemá, co by mít mohl, trpí. Ne každý ovšem dosáhne takové úrovně, aby se mohl hostiny přímo účastnit. Někteří mohou být jen obsluhujícími číšníky, ale i to představuje podíl na hostině (rozuměj vztah k budoucímu světu). Každý člověk má možnost dosáhnout budoucího světa, vždyť k tomu byl vlastně člověk stvořen. (Při zformování člověka Tóra užívá výraz VAJJICER se dvěma písmeny JUD. Jeden z výkladů říká, že člověk byl stvořen pro dva světy ~ tento a budoucí svět. Další výklad zdvojení písmene JUD viz.J. Divecký [2003], Příběhy Tory, P3K, str. 17.) Proto je možné, že nedosáhne-li člověk budoucího světa, nenaplní svůj potenciál a trpí tím (což vyjadřuje Talmud obrazem hladovějících a žíznících na královské hostině).
Pokud člověk nenaplní své možnosti, nedosáhne toho, na co měl, trpí. |
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 12. květen 2017 @ 10:20:20 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ahoj Petře.
Určitě nerozporuju to, že člověk má šanci kdykoliv vzít Boží milost, přijmout nápravu. I v den své smrti.
Jen je pak velká škoda takového života.
Jak je to hezky napsané: "Pokud člověk nenaplní své možnosti, nedosáhne toho, na co měl, trpí." Obrácení v den smrti už nezmění den před smrtí.
Pokání chápu hodně, hodně jinak: Lítost je pro mne jen droboulinká podmnožina pokání ( o tom už jsem psal), stejně jako návrat k Bohu, který už je větší podmnožinou pokání, ale stále malilinkou podmnožinou pokání. To důležité na pokání a jeho jádro je pro mne následný život s Bohem a v něm změna života.
Pro mne konkrétně: Pokud život bez Boha byl soběstředné honění za vlastní budoucí spásou, utlačený v depresi temnoty různých zjevení, rozklepaný z kdejakého pocitu, se strachem a obavami očekávající nejen den smrti, ale každý další nový den, tak "pokání" je pro mne žít život pro druhé lidi, v radosti, pokoji, stabilitě, jistotě, bez strachu a obav z toho co bude či nebude, s nadějí pro každý další den.
K tomu lítost moc nepomahá, ta spíše od pokání odvádí. Život s Bohem k tomu pomáhá.
Pro Marcela, kterého dostal jako mladého kluka do vězení klan cikánů lživým svědectvím a ve kterém bublala taková rasová nenávist, že jí lze jen těžko popsat, je pokání jeho žena cikánka slovenka, její rodiče, kterým se věnuje, její dva bratři. Pokání je jeho splacený mnohaset tisícový dluh a nově opravený domek, ve kterém žijí. A je dobře, že se to pokání stalo mnoho a mnoho dnů před dnem jeho smrti: Protože se na to může koukat jeho máma. A jeho táta. A lidi okolo, ve fabrice, ve městě, v církvi. Mimochodem, Marcel dostal za loupežné přepadení s použitím zbraně, navíc jako recidivista a v podmínce, u světského soudu milost.
A to je pro mne pokání: Že člověk žije jiné zákonitosti, než zákonitosti světa a hříchu.
Lítost je proti tomu jen laciná bezmocná náhražka.
Toník |
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: tele v Sobota, 13. květen 2017 @ 19:03:40 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Šalom, Tondo.
:) Tak vida,
přeci jenom něco, v čem neuvažuje Petr <normálně>
podle Tondovy <normality>, ale uvažuje jako <tele>, podle Cizincovy <abnormality>
Pokání
následujícího dne jistě nezmění den předešlý. Co se stalo, nejde odestát. Nelze
následujícího dne zrušit zločin vykonaný předešlého dne. Ani slova, která opustí
lidská ústa, nelze již polknout. Nelze napravit dny předešlé, ale lze napravit
sebe, aby dny následující byly lepšími dny těch předešlých. Přesto je tšuva návratem zpět k B-hu, k prvopočátku
B-ží podstaty, obrácením se a chůzí zpět ve vlastních stopách k cestě spravedlnosti,
ze které jsme sešli. A že člověk zbloudil, je právě návrat ve stopách svých
šlépějí tou nejjistější cestou návratu, kdy člověk dorazí k cestě spravedlnosti
a může shledat příčinu svého odklonu od cesty, na které kráčel s B-hem. A
rozhodně to není cesta slasti, netrnitá, bez překážek. Tšuva pro mne není samotnou cestou spravedlnosti, ale je
spravedlivým uznáním, že člověk sešel svou cestou od svého života v B-ží spravedlnosti.
Lítost je pak možným impulzem
k obrácení se člověka a k vydání se cestou návratu, tedy tšuvy, zpět k B-hu, kdy
rozpoznává <jak kudy chodil> a příčiny a důvody toho, proč sešel z cesty od
B-ha. Pokání je tedy nikoliv ještě cestou spravedlnosti, ale cestou nápravy,
návratu ke spravedlnosti. A je mnohem, mnohem těžší se navracet z dáli než
blízka, ze zbloudění než kdy lze ještě cestu spravedlnosti spatřovat a ne ji
hledat ve svých stopách pozpátku. A je to jako v midraši Ješuově o marnotratném
synovi – oceňuje a váží si B-h kajícníka, který se navrátil na cestu
spravedlnosti vice, než syna poslušného, který B-ha nikdy neopustil a nešel
svou cestou a nikdy nezakusil touhu odejít, avšak take ani <hlad, touhu se
navrátit ke svému B-hu, a s ním zase žít>. A ač na té cestě tšuvy <B-h s kajícným synem nebyl>, přesto s ním byl v jeho touze a každé
jeho myšlence na návrat. A můžeš mít, Tondo, I za to, že jeho původní motivy
byly zapříčiněné jen tím, že hladověl. Jenže jde o příběh, midraš,
kterým nás má poučit, a nejde o jen o nějaký příběh o hladovění jídlem.
Radovánky, práce, hlad, … to vše je jen obrazem toho, co se v člověku děje.
Lítost tedy, ač rozumím, že máš s lidmi nějaké zkušenosti, je pro mne
skutečnou lítostí a nikoliv vyprázdněným pojmem bez obsahu zkroušeného srdce
nad sebou samým, nad tím že člověk sešel z cesty spravedlnosti.
Lítost je tedy pro mne
docela zásadním stavem (či procesem v člověku) bez něhož není návratu
(pokání) k B-hu a chozením s ním ve spravedlnosti. Dokud člověk z cesty
spravedlnosti nesešel, činil to co je spravedlivé pouze proto, že je to
spravedlivé, ale na cestě návratu napravuje to, co pokazil, a ač i to je
spravedlivé, činí tak motivován touhou po své vlastní nápravě. A že je tento
motiv silnějším než motiv spravedlnosti, o to více takový vynakládá veškerou
svou sílu a snahu činit to, co je spravedlivé. A opět, cení si toho B-h více
než spravedlnosti spravedlivých. Ovoce, které přináší kajícník, je jistě chutné,
ale není již ovocem stromu, který není třeba ošetřovat a který není zapotřebí zušlechťovat.
Co tedy činí člověk dobrého druhým, nečiní bez předního motivu pro sebe sama. A
je to to tak správně :) Protože kdo lituje svých vin, je ztrápen, zkroušen v sobě
nad nejen tím, že učinil něco zlého, ale předně že neučinil to dobré a že nebyl
schopen učinit dobré, ale to špatné ano. Lituje tedy vlastní špatnosti. A to je
dobrým impulzem k tomu, aby si uvědomil že se může změnit a hlavně aby
zatoužil po tom, změnit se, napravit se.
Mám tedy za důležité i
to, uvědomit si, že žijeme <pro
smrt, pro den smrti>. No, nepletu se :) Vím, že jeden z mých dnů
bude mým posledním. A uvědomuji si, že nemám svůj život plně ve své moci, a
nevím tedy, kterého dne ten den mé smrti nastane. Když jsem byl dítě a hlavně
mladistvý, žil jsem s touhou být dospělý; nyní bych se i vrátil zpět ke
svému dětství. A takto vnímám i svůj život spějící ke smrti: narodil jsem se
proto, abych zemřel a navrátil se zpět k B-hu, od kterého jsem vyšel, od
kterého jsem přišel. A jako děťátko :) jsem nehřešil. Ale nyní jako kajícník se
navracím ke svému dětství, však docela zmoudřelý svým životem. A když činím
dobré druhým, vím, že předně jsem učinil dobro sobě sama, a jestli lituji ze
zkroušeného srdce sebe sama, abych šel cestou nápravy, pak vím, že to přinese
dobro i těm druhým.
Jsou lidé, co ušli
předaleký kus své cesty od B-ha ve svých zločinech (nejen vinách a hříších) a
pro ně je takový návrat k B-hu až téměř nemožný, aby napravili vše,
opravili, co rozbili. A jejich lítost, zkroušení, touha po návratu a nápravě
jim přináší i přímou (fyzickou) smrt právě toho dne, kdy byli natolik zasaženi
ve svém srdci, že zemřeli. A ani nerozhoduje to, že těm lidem třeba hrozí i
smrt z výkonu pozemského trestu. Nu vím, co to je. A že jsem (to) přežil,
nebyl jsem tolik vzdálen jako můj přítel z mládí. Ale jeho návrat ve mně
probudil tu „lítost“. Celý náš život je „cestou“, a jen dokonalí z cesty spravedlnosti
nescházejí :), aby nemuseli litovat a činit nápravu každého dne, jako by tento
byl tím posledním soudným; ale ani v tomto nejsou lidé dokonalí … a
některé zasáhne „šíp lítosti“ až posledního dne, nebo při nějaké život
ohrožující události, protože jejich srdce prostě na jejich cestě nepravosti
zhrublo a na té jejich cestě se jim po tu dobu vedlo dobře.
Třeba jiní ve slovu „lítost“
vidí vyprázdněnost, žádný význam … ale pro mne je lítost „impulzem k touze
po nápravě“. Pakli se kdo nenapravuje – je to spíše známkou toho, že nikdy nelitoval.
Ty pojmu lítost spíše přisuzuješ „povrchnost“, já zdůrazňuji její význam, smysl
– hloubku; není to jen „slovo“, ale popis stavu, ve kterém se člověk nachází.
Jsem ale docela rád :) že jsem snad vypadl z té "Petrovy normality". |
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 15. květen 2017 @ 07:34:24 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ahoj Petře.
Když jsem psal, že uvažuješ "normálně", nemyslel jsem tím, že uvažuješ úplně "stejně". Myslel jsem tím, že tvé uvažování dává určitou normální logiku. Že má smysl.
Když třeba někdo naproti tomu napíše: "Jestli už jsi jistě spasený, spáchej sebevražu a dostaneš se rovnou do nebe", tak to má taky nějakou "logiku" danou popletením, ve kterém ten člověk žije, ale z pohledu mojí normality je takové uvažování totální převrácený nesmysl. Pokud by takový člověk skutečně uvažoval logicky, uvažoval by přesně opačně.
Teď v něčem uvažuješ stejně, v něčem dost jinak.
Pokání jako návrat na cestu spravedlnosti ano, ale jen tehdy, pokud člověk už byl na cestě spravedlnosti. Pokud člověk na cestě spravedlnosti nebyl, bude jeho návrat po vlastních stopách jen další zbytečnou cestou. A dvakrát zbytečnou. Jestli to dobře chápu, tak si asi myslíš, že všichni lidi byli na cestě spravedlnosti? (Že pokání není pro mne jen návrat, ale celý život ve spravedlnosti, jsem psal, ale to je jen drobný obsah pojmů)
S lítostí mám hlavně velmi hlubokou zkušenost sám. Lítost určitě může být impulsem k obrácení, snad někdy dokonce i bývá. Většinou je ale bezmocná. V životě jsem měl lítosti nadbytek a impulsem k obrácení nebyla nikdy. Určitě si dokážu představit účinnější pocitové impulsy k obrácení: Například zahanbení, stud, zármutek, ...
To, že by Bůh oceňoval či si dokonce vážíl více někoho, kdo se navrátil k němu ze hříchu než toho, kdo byl věrný, to už si nemyslím vůbec. A pokud by Bůh takový byl, moc logický by mi nepřipadal ;-). Určitě mám s Bohem jinou zkušenost: Tedy že si Bůh váží stejně těch i těch. Což může být a někdy bývá kámen úrazu pro ty věrné. Bohu nerozumím jako někomu, kdo sedí doma a kouká z okna, jestli se k němu lidi vrátí. Možná podle svojí zkušenosti, protože můj Bůh šel a v hloubce mého hříchu mne našel, vytáhnul. Nenechal mne v něm, byl se mnou. A vím, že jsem nebyl jediný, kdo to tak zažil. To podobenství chápu jako podobenství právě o radosti: Z toho, kdo se vrátí, je větší radost, než z toho, kdo je věrný.
Tonik
|
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: tele v Úterý, 16. květen 2017 @ 20:45:46 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tondo, když jsem psal, že
neuvažuji podle tvé normality, nemyslel jsem tím, že uvažujeme naprosto stejně
a že má uvažování musejí nutně dávat určitou normativní logiku, která musí tomu
druhému dávat smysl.
Když tedy někdo napíše: „Pokud už jsi
spasen, proč nespácháš sebevraždu?“ atd … pak rozumím tomu, co píše a proč to píše, ač s tím návrhem nesouhlasím,
a nemyslím si ani, že pokud by člověk skutečně uvažoval logicky, uvažoval by
přesně opačně.
V něčem každý uvažujeme podobně jako jiní a v něčem
uvažujeme naprosto nepodobně. Já mám opravdu za to, že byla doba, kdy každý
jeden člověk kráčel cestou spravedlnosti, než zhřešil a než se provinil a
zločin je pak vrcholem, kdy člověk již jedná záměrně zvráceně. Pokání pro mne
není ještě cestou spravedlnosti, ale cestou návratu k ní. Snad jsem napsal
zřetelně.
S lítostí mám také hlubokou zkušenost, a
velice dobrou. Nedokážu si oddělit lítost od skutku, mít ji za pouhý pocit, proto
pokud na to, z čeho mně jala lítost, nezareaguji adekvátně správně, toho
jsem vskutku nelitoval a jednalo se u mne pouze o přetvářku. Zahanbení, stud,
zármutek … to vše lítosti předchází, stejně jako obrácení člověka k B-hu.
No a já mám zajisté i to, že dokonce veškerý
předchozí špatný život je připočten B-hem jako dobro tomu, kdo se od hříchu
navrátí k živému B-hu. Pakli se odvrátí, je mu připočten ke zlému. Jistě
si vážím více těch, kdo museli překonat i sama sebe, aby dosáhli toho, k čemu
neměli vlohy, než těch, kdo je měli, a přesto nedosáhli.
PS: nyní jsem
trochu zaneprázdněn i radostí :) Syn udělal v závěrečném bakalářském
semestru všechny zkoušky za A, včera přijímačky na magisterské studium technologie
výroby, ještě za týden po měsíci obhájí bakalářku. Pozdravuje tě Renča. |
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: tele v Úterý, 16. květen 2017 @ 20:57:47 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tedy strojírenská technologie :) |
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 15. květen 2017 @ 08:44:49 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ještě k tématu článku a dne Smrti: Už mnoho let nežiju ani pro Smrt ani pro její den.
Vím, že jeden z mých dnů tady na zemi bude poslední den tady na zemi, ale nebude to určitě to poslední, co zažiju. Nevím sice, který to bude, ale pevně věřím, že i poté budou následovat další chvíle s těmi, se kterými jsme byli tady na zemi. Už mnoho let tedy nežiju pro smrt, ale pro ty lidi a to společenství: Na začátku to bylo pro moje rodiče, pro ně jsem přežil. Pak pro Boha, když mne našel a dal mi naději, zachránil mne z prostřed lítosti nad sama sebou a její (téměř) totální destrukce. Nevidím ve slovu lítost vyprázdněnost, znám moc dobře a na vlastní kůži její hloubku.
I teď mám dost lidí, pro které žiju, pro které jsem tady na zemi a tak vnímám svůj život. Narodil jsem se proto, abych tady byl pro druhé lidi. Pro moje rodiče, děti. Pro lidi v práci, v církvi. Pro lidi na ulici, ve vlaku. Pro lidi na skype a facebooku.
Když něco zvorám, nepotřebuju u toho hluboké pocity. Taková věc není užitečná ani mně, ani lidem okolo. Potřebuju dobrou analýzu nebo zjevení co jsem zvoral a proč a mnohem více potřebuju vědět, jak se tomu příště vyhnout a nezvorat to. A aby to "příště" a "vyhnout" bylo co nejdřív, ne až po mnoha letech.
Do dětství nebo mládí bych se někdy vrátil, ale to jen proto, že bych dost věcí dělal s dnešní zkušeností jinak. Ale vím, že to nejde, že tak život nefunguje. Že člověk dnešním dnem nezmění to, co dělal v osmnácti nebo dvaadvaceti.... |
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: tele v Středa, 17. květen 2017 @ 17:27:22 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Šalom,
ještě k tématu článku: - spíše
k obsahu: naprosto nevystihuje mé chápání smyslu „záchrany-vysvobození“
člověka. Je prostě o trochu jiném
přemýšlení pisatele článku. Ne sice ve všem a ne sice nutně, ale nerozumím
spáse jako prázdnému přijetí víry nebo odmítnutí víry, anebo prázdnému vyznání
Mašiacha (móšiach = spasitel, zachránce) jako (původce) své(ho) ješúa (spasení, spásy). Nerozumím prostě
autorově pojetí: „Spásu nejde z víry
vyčleňovat, ani ji skutkově a záslužně podmiňovat“´, jakoby autor chtěl říci,
že lze věřit beze skutků nebo činit skutky bez víry. Že B-h vyvedl Jizraelce
z erec Micrajim (země tísně, soužení), ještě neznamená, že člověk nutně vstoupil
do Erec Jizrael (země zaslíbené B-žího
zápasu, kdy nejen B-h zápasí za člověka, ale člověk zápasí Jménem B-ha).
Vysvobozený prostě má jednat jako svobodný a svým
životem v jednání (tedy činech, skutcích) zjevovat, že B-hu důvěřuje (věří,
spoléhá se na Něj, jedná podle toho, co On říká, a má to za správné) a jinak se
stále nachází v micrajim a ve vzpouře B-žím přikázáním. Jak je i psáno: B-h člověka učinil přímého, oni však hledají
ve všem zbytečně složité cesty (mnohé výmysly, nauky – jak se přímé cestě
vyhnout). Anebo: Skryté je pro Hospodina, B-ha našeho, ale to, co je zjeveno, vykonávat
všechna slova této nauky (Tóry), je
navěky na nás a na našich dětech. Nebo: Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, který by
činil (vždy) dobré a (nikdy) nehřešil.
A jak také napsal ve svém závěru moudrý „kazatel“ král Šlomo (z oblíbeného
překladu těch slov V.Šrámka): Proto
krátce teď na závěr toho, co právě jste slyšeli: B-ha se boj, plň jeho příkazy,
a budeš živ (jako člověk). B-h pak
již posoudí sám každý čin i každý čin skrytý, a pozná, zda to byl dobrý či
podlý skutek. Nu a věřím B-hu, že tak soudí a posuzuje, a zjevuje, co z jakého
úmyslu bylo člověkem učiněno. A třeba se B-ží soud člověka dotkne natolik, že
se nad sebou zamyslí, projeví lítost (nikoliv jen jakýsi cit či pocit) anebo se
zatvrdí proto, že má za to, že sebe sám rozsoudí lépe než B-h.
Dva lotři po Ješuově stranách, po levici i po pravici
– to nejsou pro mne dvě, respektive tři, osoby, ale jde o obraz jediného
člověka; podobně jako Ješuův příběh o těch kozlech po levici a těch ovcích po pravici,
také je to o jediném člověku a nikoliv o třech, respektive mnoha osobách vlevo,
mnoha osobách vpravo a jediné osobě uprostřed. Prostě jen vnímám jinak a
rozumím jinak. A v této souvislosti i rozumím, že B-ží soud není o
zatracení člověka, ale o jeho záchraně – právě v ten den jeho smrti :) ,
kdy zahyne nejen ten po levici, ale i ten po pravici a člověk mezi těmi dvěma
vstane z mrtvých k novému životu s B-hem spolu s tím po
pravici. ;) A ten po pravici je stejně odsouzen jako ten po levici spolu
s Kristem, ale do erec Eden vstupuje jen Kristus s tím po pravici bez
toho po levici. :) Poučení tedy beru jiné :) Jako prožitý midraš o
Mašiachově ukřižování (a vzkříšení).
Asi tak, jak napsal rav Šaul: Je Zákon hříchem? Naprosto ne! Ale hřích bych nepoznal jinak než skrze
Zákon. Vždyť o žádostivosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: „ Nepožádáš.“
Hřích využil příležitosti, které se mu dostalo skrze to přikázání, a probudil
ve mně veškerou žádostivost; bez Zákona je totiž hřích mrtev. Já jsem
kdysi žil bez Zákona; když však přišlo přikázání, hřích ožil, a já jsem
zemřel. I ukázalo se, že přikázání, které mělo být k životu, bylo mi k smrti.
Neboť hřích využil příležitosti, které se mu skrze přikázání dostalo, oklamal
mě a skrze ně mě zabil. A tak Zákon je svatý i přikázání je svaté,
spravedlivé a dobré. Tedy to dobré mi způsobilo smrt? Naprosto ne! Ale
hřích, aby se ukázal jako hřích, působil mi tím dobrým smrt, aby se hřích skrze
přikázání stal nadmíru hříšným. Neboť víme, že Zákon je duchovní, já však
jsem tělesný, prodaný do otroctví hříchu. Nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž činím to, co nenávidím. Činím-li však to, co nechci, souhlasím se Zákonem, že je dobrý.
Ale pak již to nekonám já sám, nýbrž hřích, který ve mně přebývá. Vím
totiž, že ve mně, to jest v mém těle, nepřebývá dobré; neboť chtít dobro
dokážu, ale konat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo,
které nechci. Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to již já, ale
hřích, který ve mně přebývá. Nalézám tedy tento zákon: Když chci činit
dobro, je při mně zlo. Podle vnitřního člověka radostně souhlasím se
zákonem Božím. Vidím však jiný zákon ve svých údech, který bojuje proti
zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, jenž je v mých údech. Já
nešťastný člověk! Kdo mne vysvobodí z těla této smrti? Bohu buď dík skrze
Ježíše Krista, našeho Pána. Tak tedy tentýž já svou myslí sloužím jako otrok
zákonu Božímu, ale svým tělem zákonu hříchu.
Těžko říci, kdo všechno zde porozumí, o čem píši (a takto), avšak jeden zde určitě ano :) A pak jsou zde jiní, co se zamýšlí a jiní, které takovéto uvažování prostě jen pohoršuje. Ať tak či tak, vždyť víš - jsem přeci jen to telecínské Tele :)) |
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 17. květen 2017 @ 21:17:13 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Uvažování lidí mne většinou nepohoršuje, natož takovéto, už jsem toho přeci jen zažil poměrně dost.
Vidíš člověka jako Jekylla a hyde, jestli dobře rozumím? Pokud ano, není tak těžké ti rozumět. Stará poměrně dobře známá věc.
Ty tři na kříži jako jeden, zajímavá myšlenka. Stejně jako s tím soudem a práváky a leváky.
Cituješ apoštola, pro mne on ke své otázce po vysvobození sám píše: Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Rozumím věcem tak, že o to vysvobození jde. Jak to říkal ten zachariáš: Požehnaný Pán, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid a vzbudil nám roh záchrany v domě Davida, svého služebníka, jak mluvil skrze ústa svých svatých proroků od pradávna, zachránil nás od našich nepřátel a z rukou všech, kteří nás nenávidí, aby prokázal milosrdenství našim otcům a rozpomenul se na svou svatou smlouvu, na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahamovi, že nám dá, abychom vysvobozeni z rukou našich nepřátel mu beze strachu sloužili ve svatosti a spravedlnosti před ním po všechny své dny.
Božímu soudu rozumím stejně: Však tu o tom poměrně dost píšu v diskuzi, jak ho znám. Boží soud není k zatracení, ale k záchraně člověka. Souzeni jsme ne proto, abych nás Bůh "poslal do pekla", ale právě proto, abychom nebyli odsouzeni se světem. Nejde tedy o odsouzení, ale o nápravu.
No a k tématu článku: Čím dřív ta náprava příjde, tím víc je dnů života, které může člověk Bohu sloužit ve svatosti a spravedlnosti. |
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: tele v Pátek, 19. květen 2017 @ 00:06:28 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Dr.Jekyll (a Hyde)?? To ne. Ač ta povídka by se i dala napasovat, že je úvahou o člověku, tak nikoliv. Nenapadlo mne.
Jde jen o to, že člověk má dva základní sklony (pud, náklonnost, náchylnost, ..). Ke zlému a k dobrému, ke hmotné a k duchovní podstatě, lidské (kdo chce tělesné) a božské přirozenosti.
Pro mne, psal rav Šaul, to stejné, Tondo. A o tu svobodu, tedy život ve svatosti (oddělení) a ve spravedlnosti (správném konání) mezi těmi dvěma sklony jde.
O nápravu jde zajisté. Peklo - ráj, to jsou stavy lidské duše, do podsvětí lze sestoupit už za života, stejně jako dotýkat se nebe. Projít gehennou i navštívit eden za života, i to lze. A mít ve svém ráji i ve svém pekle příbytky pro lidi, to kdekdo má. A ten svůj lze získat i u druhých. ;)
No a k té myšlence, co píšeš k tématu článku: zkus se zamyslet opačně. Proč někteří potřebují tolik času k návratu a jiným stačí jediný den. Nebo: proč je jedněm dáno, aby tolik času trávili ve dnech svého návratu - pokání a jiným postačuje dnů toliko málo. I smrt (těla) je přeci návratem ducha, ba konečným. |
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 09. květen 2017 @ 18:41:02 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Možná, kdyby ti lidi na to téma chtěli něco napsat a nesouhlasili by s tím, co je v článku, napsali by to?
Možná by něco napsali i kdyby souhlasili? |
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: tele v Úterý, 09. květen 2017 @ 21:11:06 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | A možná i kdyby napsat chtěli souhlas či nesouhlas, rozmyslí si to kvůli kousavosti a bodavosti a jedovatosti? A mezi dva mlýnské kameny je neradno prsty strkat. Snad že se ten jeden pohyblivý dá přesvědčit, aby ustal ve svém pohybu a ten nepohyblivý se pak neroztočil ... ;) |
]
postaví úplně všichni lidé, kteří zde budou souzení Re: Spása v okamžiku smrti. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 08. květen 2017 @ 16:50:15 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ani ve snu by mě nenapadlo, že to pojmeš univerzálně, že do toho zahrneš i svaté v nebi, kteří už tímto soudem prošli. To už je myšlení přímo magora.
No, je ošklivé, že takhle označuješ něčí myšlení?
Kdo do budoucího soudu zahrnul svaté v nebi?
Já určitě ne, Stando.
Já do budoucího soudu nezahrnuju ani svaté na zemi, natožpak svaté v nebi! Psal jsem ti, že věřím tomu, co je v písmu. Jak tě tědy mohlo napadnout, že já bych zahrnoval do soudu svaté v nebi?
To ty jsi psal, že se na soud postaví " úplně všichni lidé a budou souzeni". A psal jsi to boldem a podtrženě!
Já se tě jenom zeptal, jestli tam ty zahrnuješ i Marii (která jistě patří do podmnožiny "úplně všichni lidé". A ty místo toho, abys odpověděl, že Marie se nepostaví před ten soud a nebude souzena, začal ses vykrucovat, uhýbat. Stačilo, abys jasně odpověděl. Mohli jsme se pak bavit o tom, kdo všechno se tam ještě před ten soud nepostaví a nebude souzen. V písmu je to popsané jasně, mohli jsme to téma probrat.
"Nepodléhá soudu" "nepropadá soudu" znamená česky ve významu to samé, co říkal Ježíš, když hovořil o Božím posuzování (krísis) každého člověka zvlášť.
Tvoje pojmy a dohady chápu, nejsou zas tak složité. Psal jsi o tom, jak to bereš.
Naše učení a to, čemu věříme, snad znáš.
Neznamená to, že by na ten soud v ten den nešel vůbec, ale znamená to, že až přijde ten den, půjde na ten soud spolu s Pánem Ježíšem, spolu s Marií, spolu s Petrem, Pavlem a všemi těmi, kteří patří Pánu. Až přijde ten den, tak mrtví v Kristu vstanou nejdříve a potom i my živí, půjdeme k setkání s Pánem a budeme navždy s Pánem. Samozřejmě budeme s Pánem i na tom soudu. Do budoucího soudu v ten den tedy nezahrnuji ani Magdalenu, Marii, Martu, Petra, Kleofáše, ani Jana, Pavla ani nikoho dalšího z křesťanů od těch prvních až podnes i do budoucnosti.
Vztah Ježíše a jeho lidu není jiný k těm, kteří už zemřeli v těle nebo těm, kteří nezemřeli v těle. Jsme jedna církev, jeden společný lid. Smrt těla nemění člověka ani jeho vztah s Bohem, natož pak vztah Boha s člověkem. Ale to už jsem ti psal, to je ostatně téma článku.
Neznamená to, že nebyl souzen vůbec, že se nějak vyhnul soudu. Znamená to, že už soudem toho dne už prošel, má ho za sebou, rozsudek soudu respektoval, přijal, nevzpírá se mu. Byl spolu s Kristem odsouzen, rozsudek byl vykonán, zemřel a byl pohřben.
Toník |
]
|
|