Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Modlitba očim (Skóre: 1) Vložil: oko v Neděle, 01. duben 2018 @ 20:34:55 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Vidím, že zase dělám zbytečnou práci - nastavuji zrcadlo slepému člověku - který vidět odmítá, který své chyby vidět nechce.
..."Ježíši jsem nesvěřoval svou spásu - ta už byla dávno hotová"...
Spása je záchrana života. Tak si zkus odpovědět:
Před čím konkrétně tě Ježíš tedy zachránil, když tvrdíš, že tě spasil?
Milka tvrdila, že ji Ježíš zachránil před smrtí - což já považuji za pravdu. Jenže tato minulá záchrana (byla záchranou z otroctví "Egypta") není ještě plnou záchranou pro vstup do nebeského království! Je jen předstupněm!
Na věčnosti se ještě nenacházíme - zatím žijeme svoje pozemské životy a jejich podoba našimi skutky teprve určí, zda se OSVĚDČÍME pro život v nebi! Věčné spasení po smrti v nebi je pro nás zatím jen v rovině zaslíbení.
(1 Kor 9,26-27) Já tedy běžím ne jako bez cíle; zápasím pěstmi, ne jako bych tloukl do vzduchu, ale zasazuji dobře mířené rány svému tělu a podrobuji je, abych se snad -- jiným hlásaje -- sám nestal tím, kdo se neosvědčil.
..."pokud si mne koupil svou vlastní krví, žiji život pro něj, můj život patří jemu."...
Někde jsi přiznal, že také občas zhřešíš. Pokud je to stále pravda, pak je logicky lží toto tvoje tvrzení, že prý "žiješ svůj život pro něj."
Nebo si myslíš, že žít pro Krista obnáší i možnost hřešit, konat zlo?
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Modlitba (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Neděle, 01. duben 2018 @ 21:49:02 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Oko, ty budeš spasen pro život v nebi, když si to spasení skutkama zasloužíš ?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Modli (Skóre: 1) Vložil: Vota v Pondělí, 02. duben 2018 @ 10:00:34 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | 》Oko, ty budeš spasen pro život v nebi, když si to spasení skutkama zasloužíš ? 《 A Vy, pane rosmano, budete nebo jste spasen pro život v nebi, ačkoliv si to spasení pro své skutky nezasluhujete? Co je to pro Vás zásluha a k čemu je? Proč cokoliv děláte - tedy skutkaříte?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: M (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Pondělí, 02. duben 2018 @ 11:09:45 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | A
Vy, pane rosmano, budete nebo jste spasen pro život v nebi, ačkoliv si
to spasení pro své skutky nezasluhujete?
Ano pane Voto, přesně tak. Bůh mi dal svého Ducha, který je závdavkem dědictví v nebi na základě víry, ne na základě konání skutků
Ef 1.:
- 13V
něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém
spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého
- 14jako závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy.
Gal 3.:- pošetilí Galatští, kdo vás to obloudil – vždyť vám byl tak jasně postaven před oči Ježíš Kristus ukřižovaný!
- 2Chtěl
bych se vás zeptat jen na jedno: dal vám Bůh svého Ducha proto, že jste
činili skutky zákona, nebo proto, že jste uvěřili zvěsti, kterou jste
slyšeli?
- 2. Timoteovi 1, 9který
nás spasil a povolal svatým povoláním ne pro naše skutky, nýbrž ze
svého rozhodnutí a z milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před
věčnými časy
- Titovi 3, 5On
nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze
svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k
novému životu skrze Ducha svatého.
Co je to pro Vás zásluha a k
čemu je?
Zásluhy před Bohem jsou k ničemu.
Proč cokoliv děláte - tedy skutkaříte?
Já neskutkařím. Skutky vyplývají z víry, chci se líbit svému Pánu a činit to, co je mu milé. Ef 2.:
- Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.
- 10Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Vota v Pondělí, 02. duben 2018 @ 11:47:21 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | 》 Zásluhy před Bohem jsou k ničemu. / Já neskutkařím. Skutky vyplývají z víry, chci se líbit svému Pánu a činit to, co je mu milé. 《 Já, já, já chci. Takže Vy. Vyplývá to z Vaší věrnosti. Neodpověděl jste, co je to pro Vás zásluha. Zaslouží si tedy dělník mzdu? Co je pro Vás mzdou za Vaši práci? Je-li pro Vás připraveno, abyste žil v dobrých skutcích, co záslužného děláte? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Pondělí, 02. duben 2018 @ 12:24:39 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Neodpověděl jste, co je to pro Vás zásluha.
Odpověděl. Lidské jakékoliv zásluhy ve vztahu k našemu spasení jsou před Bohem k ničemu, jsou jako ohavný špinavý šat, kterým se nikdo nemůže chlubit.
Zaslouží si tedy dělník mzdu?
Ano, dělník si mzdu zaslouží.
Co je pro Vás mzdou za Vaši práci?
České koruny.
Je-li pro Vás připraveno, abyste žil v dobrých skutcích, co záslužného děláte?
Záslužného nic. Jestli dělám skutky, do kterých mě staví Pán Ježíš, není to z mé strany nic záslužného.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Vota v Pondělí, 02. duben 2018 @ 13:17:25 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
》Odpověděl. Lidské jakékoliv zásluhy ve vztahu k našemu spasení jsou před Bohem k ničemu, jsou jako ohavný špinavý šat, kterým se nikdo nemůže chlubit. 《 Neodpověděl jste na to, na co jsem se ptal. A já se ptal na to, co je to zásluha. Nedefinoval jste, co je zásluha pro Vás, ale psal jste o tom, co to pro Vás není. Odpověděl jste až zde na otázku, co je to pro Vás mzda, tedy odměna za Vaši práci, kterou si zasloužíte: České koruny. To je tedy pro Vás ta zásluha? České koruny? 》Záslužného nic. Jestli dělám skutky, do kterých mě staví Pán Ježíš, není to z mé strany nic záslužného.《 Jste tedy stroj ovládaný Ježíšem, co ani neví, proč a pro koho, co koná, bezmyšlenkovitý, bez schopnosti volby? To asi ne, viďte. Takže tedy, máte na těch záslužných skutcích alespoň nějaký podíl a konáte záslužné skutky nebo konáte cosi nezáslužného? Penízky na výplatu jsou pro Vás zásluha? A když jste cosi činil pro své děti, pak na tom nemáte zásluhu? A když ony v tom budou pokračovat, nemají už na tom zásluhu? Co je to pro Vás vlastně zásluha? Nedivím se už, že Okovi nerozumíte. A kristovci Židům, když nerozumí ani tomu, co je psáno v Písmech o zásluhách a o tom, že Pán své věrné odmění po zásluze.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Pondělí, 02. duben 2018 @ 13:41:55 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Víte, co bych Vám poradil ?
2 Tim 2:
- 16Bezbožným a planým řečem se vyhýbej. Neboť takoví lidé půjdou stále dál ve své bezbožnosti
- 23Nepouštěj se do hloupých sporů, v jakých si libují nepoučení lidé; víš, že vedou jen k hádkám.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Vota v Pondělí, 02. duben 2018 @ 14:15:51 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Je-li pro Vás zamyšlení se nad tím, co je to zásluha a co rozhodně není nebo co je to ta pravá odměna a co rozhodně jí není, řeč bezbožná a planá a máte-li takovou diskuzi za nějaký spor dokonce hloupý, pak se raději takovým řečem a diskuzím a otázkám vyhněte. Ale netvrďte o Okovi, co si domýšlíte jen proto, že myslíte na rozdílné věci, když se řekne slovo zásluha. Díky za krátkou diskuzi. |
]
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Pondělí, 02. duben 2018 @ 12:10:41 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | No právě že ty tvoje pohnutky jsou poněkud jiné a otevřeně tady o nich hovoříš :
Na věčnosti se ještě nenacházíme - zatím žijeme svoje pozemské životy a jejich podoba našimi skutky teprve určí, zda se OSVĚDČÍME pro život v nebi! |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Vota v Pondělí, 02. duben 2018 @ 12:17:06 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | 》Když ale to samé dělá Oko - z úplně stejných pohnutek - tak ten už prý skutkaří, dělá prý svoje jakési "samospasení". 《 Z toho si nic nedělejte. Nicméně, jak se asi tak cítí Židé, když to o nich prohlašují nejen kristovci, ale i křesťané, že si na svých skutcích zakládají nějakou tu představu kristovců o samospáse ze svých skutků. Zmínil jste se o tom, že staří Izraelci, co vyšli z otroct ví Egypta, putující arabským poloostrovem, nevešli do zaslíbené jim Bohem darované země jejich otců pro jejich nevěru, ač nakonec i chtěli. Opravdu byli celou tu dobu nevěrní a šli těch 40 let kvůli sobě samým, ač věděli, že je to pro ně zapovězeno? Třebaže nepřešli nohou Jordán za svého života, opravdu do země svých otců nevstoupili? Žádná zásluha? Zmínil jste slova od apoštola Pavla. Co je to tedy pro Vás koruna života? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 04. duben 2018 @ 14:07:20 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Zásluhy křesťana jsou reálnou skutečností - jsou to poklady, které si svými skutky budujeme v nebi.
Člověk nebude ale spasen za své zásluhy, nýbrž z milosti - pro zásluhy Krista.
Přesto zásluhy člověka mají vliv na toto Boží rozhodnutí, koho zachrání pro věčnost, pro život v nebi.
Dobře služebníku dobrý a věrný. Protože jsi nad málem byl věrný, nad mnohým tě ustanovím....
..."Opravdu byli celou tu dobu nevěrní a šli těch 40 let kvůli sobě samým, ač věděli, že je to pro ně zapovězeno?"...
Myslím si, že byli střídavě i nevěrní a znovu se v pokání k Bohu vraceli - a procházeli jako národ vyvolený Hospodinovou výchovou - přípravou na příchod Krista. Tato příprava na Vykupitele trvala nějakých, bratru, 2 až 2,5 tisíce let.
..."Co je to tedy pro Vás koruna života?"...
Věčný život v nebi v oslaveném těle - jak nám Ježíš slíbil.
(J 3,16-17) Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna,
aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život.
Bůh totiž neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil,
ale aby svět byl skrze něho spasen.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Modli (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 02. duben 2018 @ 11:39:47 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Oko, ty budeš spasen pro život v nebi, když si to spasení skutkama zasloužíš ?"...
Ty falešný proroku "ROSMANO" - už dopředu jistojistě spasený, hlásající umíněně jakési "pasívní křesťanství!"
Mt 24,11-14) ... povstane mnoho falešných proroků a svedou mnohé.
A protože se rozmnoží nepravost, láska mnohých vychladne.
Kdo však vytrvá až do konce, ten bude spasen.
A toto evangelium království bude kázáno po celém světě na
svědectví všem národům a tehdy přijde konec."
Spasen spásou věčnou bude nakonec jenom ten, kdo se životem OSVĚDČÍ - kdo v dobrém vytrvá až do konce!
Toto je skutečné evangelium O NEBESKÉM KRÁLOVSTVÍ, O VĚČNÉM SPASENÍ V NEBI - nikoli ty vaše heretické fantasmagorické představy!
Jk 1,12) Blaze muži, který snáší zkoušku, neboť až se OSVĚDČÍ,
dostane korunu života, kterou Pán zaslíbil těm, kdo ho
milují.
"Skutkařství" apoštola Pavla:
(1 Kor 9,26-27) Já tedy běžím ne jako bez cíle; zápasím pěstmi, ne jako bych tloukl do vzduchu, ale zasazuji dobře mířené rány svému tělu a podrobuji je,
abych se snad -- jiným hlásaje -- sám nestal tím, kdo se NEOSVĚDČIL. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: M (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Pondělí, 02. duben 2018 @ 13:08:50 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Kdo však vytrvá až do konce, ten bude spasen.
Ano oko, jistě.
V čem vytrvá až do konce ? Ne ve snaze osvědčovat svou způsobilost pro nebe svými skutky. To rozhodně ne. Ale ten, kdo vytrvá ve spasitelné víře, v živé naději až do konce. Židům 3,14: Ale Kristus jako Syn je nad jeho domem. Jeho domem jsme my, zachováme-li si až do konce pevnou důvěru a chloubu naděje.( B21 - Jsme přece Kristovými společníky – pokud si tu počáteční jistotu neochvějně udržíme až do konce.) Židům 6,11: Toužíme však, aby každý z vás projevoval stejnou horlivost k nabytí plné jistoty naděje, která vytrvá až do konce. Vytrvat v dobrých skutcích až do konce také, samozřejmě. Ale ve skutcích, které vyplývají z pevné důvěry v Něho, z živé víry a živé naděje. Ad Pavel) Ano, máme bojovat dobrý boj víry, bdít, neustále se modlit a hledat svou sílu u Pána, v jeho převeliké moci. Dbát o čisté srdce a dobré svědomí a ve všech duchovních bojích obstát. Ale pořád v neochvějné víře ve spasení, plní naděje a důvěry v Něho, jakou jsme měli na začátku, když jsme uvěřili. Toto si máme zachovat až do konce. O to usilovat a bojovat. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Milka v Pondělí, 02. duben 2018 @ 16:02:11 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | rosmano
Ano, máme bojovat dobrý boj víry, bdít, neustále se modlit a hledat svou sílu u Pána, v jeho převeliké moci. Dbát o čisté srdce a dobré svědomí a ve všech duchovních bojích obstát.
:) Amen |
]
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Úterý, 03. duben 2018 @ 20:12:48 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ano, živá víra se projevuje skutky. Ale primární je ta víra. Boží slovo (apoštolové) nás na mnoha místech povzbuzuje, abychom zůstávali v Něm, v Ježíši.
- 28Nyní tedy, děti, zůstávejte v něm, abychom se nemuseli bát, až se ukáže, a nebyli jím zahanbeni při jeho příchodu.
Jak "zůstáváme v Něm" ? Vírou. Živou vírou. S plnou důvěrou, jako dítě, které On zachránil a vede. A zůstáváním v Jeho slovu. Ježíš je to živé slovo. (Jeho slova jsou Duch a život). Jak nás nabádá Písmo v ep.Koloským 3:
- 16Nechť
ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí
se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha
žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch.
A v tom je radost a pokoj. Pán svým slovem, které má moc, které je mocí Boží ke spasení, úžasně dokáže povzbudit, rozhorlit, takže člověk může prožívat horlivost, vroucnost ducha a vděčnost :- 10Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému.
- 11V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu.
- 12Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí.
A v tom máme vytrvat až do konce. V Boží milosti. To není z člověka. To On působí tehdy, když se odvážíme mu věřit.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 04. duben 2018 @ 13:49:12 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Usiluji se chovat v životě tak, jak by ve stejné situaci jednal Kristus.
Jak jinak se dá poznat, že zůstáváš v Kristu? Víra se projevuje právě skutky, životem. Jinak je to jen hezká teorie.
Víra i důvěra bez skutků je jen prázdným slovem. Slovo třeba naplnit jeho pravým významem, tehdy teprve se stává pravdivým - a to se dá jedině skutky.
|
]
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 04. duben 2018 @ 14:10:39 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jsem potěšen, že alespoň někdo rozumí podstatě toho, co pořád dokola píšu. :-)
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Středa, 04. duben 2018 @ 14:52:59 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Kdo se soustředí na činění skutků, propadne skutkaření a ospravedlňování se skutky. Kdo se soustředí na Krista a zůstávání v Něm, ten ponese hojné ovoce. A navíc - hlavním skutkem, který po nás žádá Bůh je toto : Jan 6, 28Řekli mu: „Jak máme jednat, abychom konali skutky Boží?“ 29Ježíš jim odpověděl: „Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal.“ |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Středa, 04. duben 2018 @ 15:15:07 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Gal 3:- 1Vy pošetilí Galatští, kdo vás to obloudil – vždyť vám byl tak jasně postaven před oči Ježíš Kristus ukřižovaný!
- 2Chtěl bych se vás zeptat jen na jedno: dal vám Bůh svého Ducha proto, že jste činili skutky zákona, nebo proto, že jste uvěřili zvěsti, kterou jste slyšeli?
- 3To jste tak pošetilí? Začali jste žít z Ducha Božího, a teď spoléháte sami na sebe?
- 5Ten, který vám udílí Ducha a působí mezi vámi mocné činy, činí tak proto, že plníte zákon, nebo proto, že jste slyšeli a uvěřili?
- 6Pohleďte na Abrahama: ‚uvěřil Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.‘
- 7Pochopte tedy, že syny Abrahamovými jsou lidé víry.
- 8Protože se v Písmu předvídá, že Bůh na základě víry ospravedlní pohanské národy, dostal už Abraham zaslíbení: ‚V tobě dojdou požehnání všechny národy.‘
- 9A tak lidé víry docházejí požehnání spolu s věřícím Abrahamem.
- 10Ti však, kteří spoléhají na skutky zákona, jsou pod kletbou, neboť stojí psáno: ‚Proklet je každý, kdo nezůstává věren všemu, co je psáno v zákoně, a nečiní to.‘
- 11Je jasné, že nikdo není před Bohem ospravedlněn na základě zákona, neboť čteme: ‚Spravedlivý bude živ z víry.‘
- 13Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe, neboť je psáno: ‚Proklet je každý, kdo visí na dřevě.‘
- 14To proto, aby požehnání dané Abrahamovi dostaly v Ježíši Kristu i pohanské národy, abychom zaslíbeného Ducha přijali skrze víru.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 05. duben 2018 @ 11:15:54 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Kdo se soustředí na činění skutků, propadne skutkaření a ospravedlňování se skutky"...
Hle Pane: pět hřiven jsi mi dal, dalších pět jsem vyzískal. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Čtvrtek, 05. duben 2018 @ 11:31:27 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Bez živé víry a důvěry v Krista a plné naděje v Něm, spolehnutí na Něho, těch pět hřiven nevyzískáš i kdyby ses na hlavu stavěl... |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Modlitba (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Neděle, 01. duben 2018 @ 22:08:36 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ty zde děláš nějakou práci Oko? Uff!
Tak Ježíš Kristus je pro tebe minulou a neúplnou záchranou? Předstupněm?! No jo, ta tvoje úplná záchrana jsou ty tvoje svaly, sázka na smrt, a pro sichr očistec po ní. Kolik myslíš že za tebe po tvé smrti za zádušní mši zaplat? 500Kč 1000Kč. Bude to podle ceníku Očistce stačit? Co? A to si říkáš křesťan, když Kristus pro tebe není DOKONALÝM Spasitelem již nyní?! No jo, ty jsi tvrďak, ty se samospasitelsky sebezbuduješ, bez tvého tvrdého modloslužebného tréniku přece spása možná není. Ale nějak ti to sebebudování nevychází, když ani ve svém věku přirozeně neupřednostňuješ dobro přede zlem, a k dobru se musíš nutit, tak jako se musíš nutit do modloslužby. A to si jako myslíš, že ti to tvé zlé srdce promění Kristus až v okamžiku smrti? To může být tvůj největší životní omyl. Bogy, přestaň se sebebudovat a nech Krista ať tě zbuduje, jinak riskuješ ztrátu života věčného.
Probuď se Oko, tvoje samospásná snaha je marná ani tvoje sebevětší skutky tě nespasí!! Napadlo tě vůbec někdy, že to sebebudovatelství máš právě proto tak těžké, že ti tím Bůh ukazuje marnost tvého počínání??
Čti Oko, čti! Matouš 11: 28-30 - Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.
- Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.
- Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“
Nebo si raději vybereš tohle Oko? Jeremiáš 8: 18-20 Což mohu okřát v těch strastech? Srdce mám zemdlené. Hlasitě volá o pomoc dcera mého lidu ze země předaleké. Což není Hospodin na Sijónu? Jeho Král tam není? „Proč mě uráželi svými modlami, cizáckými přeludy?“ Minula žeň, skončilo léto, a spása nikde. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Modlitba (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 02. duben 2018 @ 09:14:13 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Vidím, že zase dělám zbytečnou práci - nastavuji zrcadlo slepému člověku - který vidět odmítá, který své chyby vidět nechce.
Ty nastavuješ zrcadlo sobě a nejde ti to, protože jsi slepý? A proč takový nesmysl děláš?
Já své chyby vidět chci - a také vidím. Stejně tak vidím tvoje chyby, jak si tu vymýšlíš nesmysly o křesťanech, když píšeš o něčem, co neznáš, nezažil jsi, nerozumíš tomu, ale máš neustálou nutkavou touhu oponovat spasení v Ježíši pro věčný život. Což ukazuje na to, co žiješ ty.
Před čím konkrétně tě Ježíš tedy zachránil, když tvrdíš, že tě spasil?
Stando, ty stále ještě nevím, před čím nás Pán Ježíš zachránil?
To je téma, kterého je celá bible, téma, o kterém tu křesťané celá léta píší a ty to nevíš?
I já jsem ti to mnohokrát psal.
Milka tvrdila, že ji Ježíš zachránil před smrtí - což já považuji za pravdu. Jenže tato minulá záchrana (byla záchranou z otroctví "Egypta") není ještě plnou záchranou pro vstup do nebeského království! Je jen předstupněm!
Stando, a co kdyby sis o křesťanech nedomýšlel, co není, nesmysly podle vašeho života, a Milky se místo toho zeptal, jakou záchranu zažila?
Na věčnosti se ještě nenacházíme - zatím žijeme svoje pozemské životy a jejich podoba našimi skutky teprve určí, zda se OSVĚDČÍME pro život v nebi! Věčné spasení po smrti v nebi je pro nás zatím jen v rovině zaslíbení.
To já chápu, Stando. že to tak máte. Svědčíš tu o vašem životě celou dobu. Věřím ti. A mohu ti to potvrdit.
Určitě se ještě nenacházíte na věčnosti a věčné spasení po srmti je pro vás zatím jen v rovině zaslíbení.
A k tomu dalšímu, co píšeš, mám dotaz:
Myslíš, že tvoje skutky už tě osvědčily pro život v nebi?
Přeci jen, konec tvého života se blíží, stačí podoba tvého pozemského života tvými skutky na osvědčení pro život v nebi? Kdyby teď tvůj pozemský život skončil, stačila by ta víra, co si buduješ svými skutky, na věčný život?
Někde jsi přiznal, že také občas zhřešíš. Pokud je to stále pravda, pak je logicky lží toto tvoje tvrzení, že prý "žiješ svůj život pro něj." Nebo si myslíš, že žít pro Krista obnáší i možnost hřešit, konat zlo?
Ne, nemám vaši podivnou "svobodu" hřešit a život s Bohem nezahrnuje vaše "možnosti".
Téma hříchu už jsem ti vysvětloval - kdo hřeší, je otrok hříchu. I já nejsem žádná výjimka. Spousta věcí v mém životě bylo duchovní, duševní nebo tělesné dědictví po předcích. Když jsem Bohu svěřoval svůj život, nebylo to pro to dobré, ale bylo to právě pro to zlé - pro ten hřích a smrt, ve které jsem vězel.
A Bohu jsem svěřoval celý život.
Z hříchu mne pak Bůh vysvobozoval a vysvobozuje.
Něco udělal najednou - z model mne vysvobodil okamžitě, stejně jako ze zasvěcení mého života démonům. Z pohrdání křesťany, z nadřazenosti nad nimi, z náboženské nesnášenlivosti. Z rasismu a rasové nesnášenlivosti a mnoha dalších věcí.
Z některých věcí postupně - z neúcty k úřadům, policii, lidskému zřízení. Z křivého nadřazeného pohledu na "nevěřící" a jejich život.
Z některých opravdu dlouhodobou výchovou - například z netrpělivosti.
Ptal ses tu, kde byl Bůh, když někdo hřeší.
Když jsem nebyl křesťanem, nevím, kde byl. Ať jsem hřešil, nebo ne, byl jsem na tom stejně, mrtvý bez Boha. Jen se lišily pocity, někdy mi bylo trochu lépe, většinou o dost hůře.
Proti chvíli, kdy jsem nebyl křesťanem, se stala jednoduchá věc: Bůh mne v tom hříchu nenechal. Byl v něm se mnou a vychovával mne. Zbavil mne toho hříchu.
Je to pro tebe srozumitelné, jak podstatný rozdíl to pro mne byl?
Když jsme chodil po zpovědích a sám sobě řešil svoje hříchy, zpovídal jsem se stále dokola z téhož. Jen jsem vlezl do zpovědnice, "zbavil" se hříchu a vylezl ven, už byl ten samý hřích zase zpátky. Nepamatuji si jediný hřích, kterého bych se zbavil zpověďmi a "pokáním" po nich - všechny hříchy byly i po zpovědích stále se mnou, nebylo jediného hříchu, který by se mne i nadále netýkal. A skutečné hříchy, ty hluboké, smrtelné, jsem při své samasebesnazeosebezpytování navíc vůbec neviděl.
Pro to, abych se mohl zbavit hříchu, musel jsem Bohu svěřit celý život, včetně těch hříchů a musel je řešit Bůh.
Je to pro tebe nějak trochu srozumitelné, co žijeme?
Nebo je ti to úplně cizí a nedokážeš ani pochopit, o čem píšu?
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Modli (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 02. duben 2018 @ 10:26:37 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Ty nastavuješ zrcadlo sobě a nejde ti to, protože jsi slepý? A proč takový nesmysl děláš?"...
To ti není líto alespoň vlastního času, tímto způsobem věci obracet? Vždyť je to nedůstojné člověka, který o sobě říká, že žije s Bohem!
..." Milky se místo toho zeptal, jakou záchranu zažila?"...
Ptát se na zážitky je ošidné, vždycky to sebou nese riziko nepravdy. Jestliže je totiž jakýkoli zážitek interpretován a vysvětlen mylně, je irelevantní se na něj vůbec i ptát. Třeba ho nejdříve prosít skrz učení apoštolů, zda jeho interpretace není mylná.
..."Když jsem se stal křesťanem, byl se mnou Bůh vždy - ať už jsem zhřešil, nebo ne. "...
Mám tomu rozumět tak, že jsi si byl stále vědom Boží přítomnosti a přesto tě ani toto vědomí v té chvíli neodradilo od krádeže či zabíjení?
To já mám jinak. Když bych si uvědomil, že hřeším, v lítosti bych v ten samý okamžik zvolil opačné dobro. Zpravidla si ale uvědomím, že jsem zhřešil až následně, kdy už to nejde vrátit.
..."Pro to, abych se mohl zbavit hříchu, musel jsem Bohu svěřit celý život, včetně těch hříchů a musel je řešit Bůh."...
Tomuto rozumím, to je i má zkušenost. Ale potřeboval jsem právě k tomuto svátost zpovědi. Tam se hříchů člověk doopravdy zbaví, načerpá sílu je neopakovat a dostává navíc "Boží pohled" na svět - tedy rozpoznává na sobě i takové hříchy, které si dříve jako hříchy vůbec neuvědomoval.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: M (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 02. duben 2018 @ 17:45:42 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | To ti není líto alespoň vlastního času, tímto způsobem věci obracet? Vždyť je to nedůstojné člověka, který o sobě říká, že žije s Bohem!
Stando, jak věci obracím? V čem? Napsal jsi článek, pokládám ti otázky k tématu článku. Ty píšeš něco o sobě a svém životě, snad pravdivě, za to děkuji.
Já žiji něco hodně jiného a píši ti věci ze svého života. Ty téměř nereaguješ na to, co píšu, ale různě vymýšlíš, pomlouváš nebo i lžeš, podle vašeho náboženství - nastavuješ tu zrcadlo, statečně a vytrvale, ale jen sám sobě a římskokatolickému způsobu zlého uvažování o druhých.
Ostatně, to dělají i tvoji další kolegové z ŘKC.
Jak mám jinak reagovat na tvé nesmysly, co si vymýšlíš o křesťanech? To, co píšeš o křesťanech, není zrcadlo křesťanů. Nepochází od křesťanů. Musí tedy pocházet z tvého života nebo z toho, co žijí lidi u vás.
Ptát se na zážitky je ošidné, vždycky to sebou nese riziko nepravdy. Jestliže je totiž jakýkoli zážitek interpretován a vysvětlen mylně, je irelevantní se na něj vůbec i ptát. Třeba ho nejdříve prosít skrz učení apoštolů, zda jeho interpretace není mylná.
Zase ty vaše zážitky! Na zážitky se neptej, k čemu by ti to bylo? Pokud se potřebuješ ptát na vaše zážitky, zeptej se někoho, kdo byl třeba v Medjugorje.
A pokud chceš něco vědět o křesťanech, o jejich spáse, tak se jich na jejich spásu zeptej. Napíší ti to. Zažili jí. A vůbec u toho nemusely být nějaké vaše extra zážitky.
Mám tomu rozumět tak, že jsi si byl stále vědom Boží přítomnosti a přesto tě ani toto vědomí v té chvíli neodradilo od krádeže či zabíjení?
No, sláva. Skvělý postřeh. Že bys přeci jen konečně vnímal to, co jsem ti už mnohokrát psal?
Ano, samozřejmě!
Dokonce to bylo tak, že mne hřích natolik oklamal, že jsem si ani neuvědomoval, že je hříchem.
Od dalšího zabíjení mne ale navždy odradil přímý Boží zásah a od dalších krádeží na poli mne odradila následná Boží výchova po té jedné konkrétní krádeži. To já mám jinak. Když bych si uvědomil, že hřeším, v lítosti bych v ten samý okamžik zvolil opačné dobro. Zpravidla si ale uvědomím, že jsem zhřešil až následně, kdy už to nejde vrátit.
V tomhle to máme hodně jiné.
Boží výchova působí pokání k záchraně. To je změna, kterou není potřeba litovat.
Když Bůh v takových chvílích zasáhne do mého života, způsobí změnu - zbaví mne toho hříchu. Nemám pak potřebu pro zábavu střílet zvířata nebo krást na cizím poli. Není pak potřeba ani lítost - je zbytečná, k ničemu. Protože když Bůh zasáhne, tak na rozdíl od lítosti není pozdě.
A opět k tématu, o kterém se bavíme jinde: Když Bůh zasahuje v mém životě ve věcech, které sám nevidím nebo jsem oklamán hříchem natolik, že ho nejsem schopen rozpoznat, takové jeho jednání ve mne vzbudí důvěru v Boha. Kdyby mne Bůh nechal v takových situacích a nic nedělal a já musel samasebezpytovat abych vůbec něco sám změnil či alespoň zjistil (jako jsme to dělali uprostřed náboženství soch, obrazů a pověr), poklad pro žádnou důvěru v Boha by tam nebyl.
Ale potřeboval jsem právě k tomuto svátost zpovědi. Tam se hříchů člověk doopravdy zbaví, načerpá sílu je neopakovat a dostává navíc "Boží pohled" na svět - tedy rozpoznává na sobě i takové hříchy, které si dříve jako hříchy vůbec neuvědomoval.
Nemám takovou zkušenost se svátostí zpovědi.
U zpovědi jsem byl asi 50x, ale že bych tam sám sebe zbavil doopravdy hříchů, to jsem ve zpovědi nezažil ani jednou. Nezažil jsem ani to, že by mne ve zpovědi zbavil hříchu někdo jiný. Před zpovědí i po zpovědi se mnou zůstávaly úplně všechny hříchy - a to samozřejmě i ty, které jsem vůbec neviděl (například krutost ke zvířatům nebo krádeže na poli).
Mohl bys k tomu napsat něco více? Jakého hříchu ses ve zpovědi doopravdy zbavil a jak se to stalo?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 03. duben 2018 @ 08:57:58 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Na zážitky se neptej, k čemu by ti to bylo?"...
Toníku, někdy je opravdu obtížné s tebou komunikovat. "My" a "vy" - každému měříš jiným metrem - jinou optikou vnímání. Tvoje předcházející výzva pro mě: "Stando, a co kdyby sis o křesťanech nedomýšlel, co
není, nesmysly podle vašeho života, a Milky se místo toho zeptal, jakou
záchranu ZAŽILA?"
Načež moje odpověď: "Ptát se na zážitky je ošidné, vždycky to sebou nese riziko nepravdy...."
..."Boží výchova působí pokání k záchraně. To je změna, kterou není potřeba litovat. "...
V pokání je třeba litovat hříchem způsobeného zla, nikoli změny, nikoli odvrácení od hříchu. To máš o pokání hodně pomýlené. Protože přirozený postoj člověka, který se obrátil, je hrůza a ošklivost ze zla, které způsoboval.
..."a já musel samasebezpytovat abych vůbec něco sám změnil či alespoň zjistil "...
Ve skutečnosti my to máme takto: Není pravdou, že Bůh pro nás nic nedělá a nechává nás ve hříších. Už samotný podnět ke zpytování svědomí a touha po odpuštění hříchů je dílem Ducha svatého v člověku. Touha po čistém životě s Bohem má nadpřirozený původ. Připadá ti snad, že u mě je absence důvěry v Boha?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 03. duben 2018 @ 21:44:52 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Stando, pokud tě zajímá záchrana, o které psala Milka, tak se jí na tu záchranu zeptej. Téma nebylo vaše zážitky, ale křesťanská záchrana, spása.
Neptej se jí tedy na vaše zážítky, pocity a jánevímco na co se vám všechno stále dokola převrací - na zážitky se zeptej někoho, kdo vyrazil na nějakou atrakci na pouti, na výlet k moři, nebo na pouť do Medjugorje.
Křesťanů se neptej na ty vaše zážitky, to by ti moc nepomohlo - ptát se na zážitky je ošidné, vždycky to sebou nese riziko nepravdy.
Na spasení se ale můžeš zeptat, protože to nenese riziko nepravdy, jako vaše zážitky a pocity.
No, po opravdovém pokání nic takového není potřeba, protože takové pokání zabrání způsobenému zlu.
Lítost je potřeba tam, kde pokání chybělo nebo přišlo pozdě.
To se dá snadno poznat. Ježíš například říkal:
Kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo mne poslal, má věčný život a nejde na soud, ale přešel ze smrti do života. Kdo věří ve mne, má život věčný. Každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu. Kdo by zachoval mé slovo, nespatří smrt na věčnost.
A Jan to v evangeliu zdůrazňoval. Věříš tomu?
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 04. duben 2018 @ 09:01:39 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." a Milky se místo toho zeptal, jakou záchranu ZAŽILA?""...
Zážitek je od slova zažít. Opravdu nechápeš tu absurditu, kterou se tu projevuješ?
Měříš lidi dvojím metrem.
Naše "zážitky" podle tebe nejsou relevantní, zatímco "zážitek" Milky má nést jakousi pečeť pravdy. Jsi normální? Proč bych ti měl v tomto tak nespravedlivém přístupu věřit?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 04. duben 2018 @ 20:20:47 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Stando, takže už jen tvé osobní útoky na mne, k tomu výmysly a lži a o mne. Přitom téma bylo tak jednoduché. Tématem nebyly vaše zážitky, ale záchrana.
Psal jsi tu:
Milka tvrdila, že ji Ježíš zachránil před smrtí - což já považuji za pravdu. Jenže tato minulá záchrana (byla záchranou z otroctví "Egypta") není ještě plnou záchranou pro vstup do nebeského království! Je jen předstupněm!
Tak já na to říkám:
(a snad ti z toho tentokrát nevyjdou zákusky, Stando ;-).
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Modli (Skóre: 1) Vložil: Vota v Pondělí, 02. duben 2018 @ 11:04:47 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | 》Je to pro tebe srozumitelné, jak podstatný rozdíl to pro mne byl? 《 Omlouvám se ihned, že vstupuji do otázky, která nebyla položena mně. Ne, není pro mne srozumitelný rozdíl v tom, že když jste byl nevěřící, dělal jste si, co jste chtěl, ač jste to považoval za dobré nebo zlé, a přeci Vás v tom Bůh nezanechal, a mezi tím z čeho Vás Bůh vysvobozuje jako věřícího z toho, o čem dnes víte, že je zlé, a tehdy jste to považoval za dobré pro sebe, a Bůh Vás v tom nezanechává. Svěřil jste svůj život Bohu. Patřil Vám snad tehdy? Tehd y ve Vašem hříchu s Vámi Bůh nebyl a dnes ve Vašem hříchu s Vámi Bůh je? A tedy když si dnes uvědomujete, že Váš život Vám nepatří, abyste ho žil sobě, jakou moc nad sebou vlastně máte, že nemáte svobodu k tomu, abyste konal to, co Vy sám teď považujete za dobré a svobodu v tom, nečinit to, co považujete za zlé? A Bůh dnes je přítomný s Vámi ve Vašem hříchu a tehdy nebyl? Bůh opravdu musel řešit Váš hřích? Dnes ho řeší bez Vás a tehdy ho neřešil nebo řešil bez Vás? Dnes Bůh řeší Váš hřích s Vámi a tehdy ho neřešil nebo řešil s Vámi? Jste Bohu zodpovědný za své skutky dnes a tehdy ne nebo dnes nejste, že jste svěřil svůj život Bohu a On dnes musí řešit to, co dříve snad nemusel. Řeší Vaše hříchy Bůh bez Vás? Za ty spousty dotazů se omlouvám. Klidně je shrňte. Díky. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: M (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 02. duben 2018 @ 23:32:54 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Omlouvám se ihned, že vstupuji do otázky, která nebyla položena mně.
Není třeba omluva :-) Ani za spousty dotazů.
Ne, není pro mne srozumitelný rozdíl v tom, že když jste byl nevěřící, dělal jste si, co jste chtěl, ač jste to považoval za dobré nebo zlé, a přeci Vás v tom Bůh nezanechal, a mezi tím z čeho Vás Bůh vysvobozuje jako věřícího z toho, o čem dnes víte, že je zlé, a tehdy jste to považoval za dobré pro sebe, a Bůh Vás v tom nezanechává.
Jen pro pořádek: Když jsem nevěřil Bohu a měli jsme "vlastní spravedlnost", spíše mou realitu popisoval dobře úsek Římanům 7, o kterém tu je tady v diskuzi také řeč. Tedy dělal jsem si nejenom to, co jsem chtěl, ale poměrně často jsem dělal i to, co jsem vůbec, ale vůbec nechtěl.
Svěřil jste svůj život Bohu. Patřil Vám snad tehdy?
Dobrá otázka.
Ano, v té době mi patřil. Když jsem se setkal s evangeliem, zprávou o Pánu Ježíši a uvěřil mu, zažil jsem vysvobození. V té době mne Bůh vedl do svobody a ukazoval mi, co je svoboda a jak s ní naložit. A dal mi možnost se rozhodnout jak s mým životem naložit. Pokud by vás to zajímalo, podrobně to popisuji v článku " Jak Cizinec k Ježíši přišel"
Tehdy ve Vašem hříchu s Vámi Bůh nebyl a dnes ve Vašem hříchu s Vámi Bůh je? Bůh dnes je přítomný s Vámi ve Vašem hříchu a tehdy nebyl?
"Tehdy" myšleno když jsem Boha neznal a nevěřil mu? Tak to nevím, nemám zkušenost. Vím, že Bůh tehdy odpovídal na moje modlitby a vedl můj život. Jen jsem ty odpovědi často neviděl a Boží vedení si často neuvědomoval.
Zda byl se mnou tehdy v mém hříchu, to nevím.
Když jsem se stal křesťanem, tak je Bůh se mnou i v mém hříchu a pomáhá mi z něj ven.
A tedy když si dnes uvědomujete, že Váš život Vám nepatří, abyste ho žil sobě, jakou moc nad sebou vlastně máte, že nemáte svobodu k tomu, abyste konal to, co Vy sám teď považujete za dobré a svobodu v tom, nečinit to, co považujete za zlé?
Trochu složitá konstrukce. Nevím, zda jsem jí pochopil? Zdá se mi jako nepravdivá návodná otázka. Nevím, zda jste jen omylem přehodil slova a zaměnil jste "konal" a "nečinit"?
Mám svobodu k tomu, abych konal to, co považuji za dobré. Svobodu k dělání dobrého mám poměrně rozsáhlou, určitě mnohem větší, než když můj život Bohu nepatřil.
Nemám svobodu činit to, co považuji za zlé, ani jsem takovou "svobodu" nikdy neměl, teď ani tehdy.
Bůh opravdu musel řešit Váš hřích?
"Musel" ve smyslu že byl nějak donucen? To jistě ne.
"Musel" ve smyslu že bez něj by to vyřešit nešlo? To jistě ano.
Dnes ho řeší bez Vás a tehdy ho neřešil nebo řešil bez Vás? Dnes Bůh řeší Váš hřích s Vámi a tehdy ho neřešil nebo řešil s Vámi?
Dnes ho řeší se mnou. Tehdy ho se mnou neřešil.
Jak rozumím tomu rozdílu a co jsem v této věci zažil ve svém životě jsem poměrně podrobně opět popsal v článku " Parchant".
Jste Bohu zodpovědný za své skutky dnes a tehdy ne nebo dnes nejste, že jste svěřil svůj život Bohu a On dnes musí řešit to, co dříve snad nemusel.
"Tehdy" nevím.
Dnes jistě ano.
Řeší Vaše hříchy Bůh bez Vás?
Co přesně znamená ta otázka?
Věřím, že moje hříchy vzal Pána Ježíš na sebe, jak je to napsané v písmu: "On byl proboden za naše přestoupení, zdeptán za naše provinění. On nesl můj hřích". To bylo zcela jistě beze mne. To slovo jsme zažil ve svém životě jako první z písma - tedy Bůh to udělal "beze mne", přesto jsem to slovo zažil, protože se týkalo a týká mne.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Vota v Úterý, 03. duben 2018 @ 08:35:19 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | >>dělal jsem si nejenom to, co jsem chtěl, ale poměrně často jsem dělal i to, co jsem vůbec, ale vůbec nechtěl.<< Rozumím-li Vám tedy správně, pak jste poměrně často kradl, aniž jste vůbec krást chtěl, ba přímo jste krást nechtěl, ale kradl jste a nemohl si pomoci. Cítil jste se být donucen krást a neměl jste svobodu k tomu, abyste kradl. Přesto se Vás cosi zmocňovalo, abyste kradl. Toužil jste tedy krást nebo ne? A jak je to s Vámi dnes? >> Ano, v té době mi patřil. << Určitě Vám v té době - tehdy - patřil Váš život? Takové poznání máte i dnes - nyní, když věříte - o tom, že tehdy, když jste nevěřil Bohu, Vám patřil Váš život a nikoliv Bohu a lidem, alespoň Vašim příbuzným? >>Zda byl se mnou tehdy v mém hříchu, to nevím. Když jsem se stal křesťanem, tak je Bůh se mnou i v mém hříchu a pomáhá mi z něj ven.<< Jestli tehdy ve Vašich krádežích a podobných věcech Bůh byl nebo ne, to nevíte, ale dnes víte, že Bůh je ve Vašich krádežích nebo v tom, co Vás asi motivuje to dělat, a ač je Bůh v těch krádežích a podobných věcech, pomáhá Vám z nich ven? Používám Vaši vlastní terminologii, že Bůh je ve Vašem hříchu a pomáhá Vám z toho hříchu, ve kterém je přítomen, ven. To mám tedy dost, ale dost jinak. >>Zdá se mi jako nepravdivá návodná otázka. Nevím, zda jste jen omylem přehodil slova a zaměnil jste "konal" a "nečinit"?<< Ne. K odpovědím Vás nenavádím. Ne, nic jsem nepřehodil. >>Bůh opravdu musel řešit Váš hřích? "Musel" ve smyslu že byl nějak donucen? To jistě ne. "Musel" ve smyslu že bez něj by to vyřešit nešlo? To jistě ano.<< Bůh tedy tehdy, když jste mu nevěřil, nemusel nijak řešit Váš hřích? Tehdy tedy nemusel nějak řešit ty Vaše krádeže s Vámi nebo i bez Vás? Vy jste se už tehdy cítil být nesvobodný ve Vašich krádežích a podobných věcech, ale Bůh to s Vámi neřešil? A teď, když mu věříte, tak to s Vámi řeší? Řekl bych, že je to naopak. Tehdy jste to spíše jen nechtěl Vy řešit s Bohem. Dnes by to s Vámi Bůh ani řešit neměl, když Vám dal svobodu od závislosti na Vašem hříchu. Ale jestli je v tom Vašem hříchu Bůh, pak ač tomu naprosto nerozumím, jak může být Bůh přítomný v hříchu kohokoliv, beru, že Boha v tom Vašem hříchu vnímáte přítomného. >>Jste Bohu zodpovědný za své skutky dnes a tehdy ne ... "Tehdy" nevím. Dnes jistě ano.<< Tehdy nevíte? A alespoň zpětně? Vy jste přeci tehdy byl katolík? Vy jste opravdu tehdy měl za to, když jste byl katolíkem, co Bohu nevěřil, že nejste Bohu nijak za své krádeže a podobné věci zodpovědný? >>Řeší Vaše hříchy Bůh bez Vás? Co přesně znamená ta otázka?<< Používám Vaší terminologie. Psal jste, že Bůh dnes řeší Vaše hříchy, a kdysi je neřešil. Tak jsem se zeptal, jak je řeší tedy dnes. Vím už, že s Vámi je řeší dnes, ale tehdy je s Vámi neřešil. Spíše mám však za to, že jste to tehdá Vy neřešil a dnes už ano. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Úterý, 03. duben 2018 @ 12:48:33 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Voto ty smradlavá koto! Ty se přímo ukázkově chováš jako ta biblicka svině.
Koto, tak to jsem zvědav, co ti na toto Cizinec odpoví.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 03. duben 2018 @ 19:44:29 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Rozumím-li Vám tedy správně, pak jste poměrně často kradl, aniž jste vůbec krást chtěl, ba přímo jste krást nechtěl, ale kradl jste a nemohl si pomoci. Cítil jste se být donucen krást a neměl jste svobodu k tomu, abyste kradl. Přesto se Vás cosi zmocňovalo, abyste kradl. Toužil jste tedy krást nebo ne? A jak je to s Vámi dnes? Vy jste se už tehdy cítil být nesvobodný ve Vašich krádežích a podobných věcech, ale Bůh to s Vámi neřešil? A teď, když mu věříte, tak to s Vámi řeší? Vy jste přeci tehdy byl katolík? Vy jste opravdu tehdy měl za to, když jste byl katolíkem, co Bohu nevěřil, že nejste Bohu nijak za své krádeže a podobné věci zodpovědný?
Jste poněkud hodně mimo kontext diskuze a spojil jste si věci, které k sobě nepatří.
Pokud jde o krádeže na poli: Nevím, kolik je vám let a zda znáte tehdejší situaci.
Za komunistického režimu ukradli komunisté všem všechno a zároveň otevřeně a veřejně tvrdili, že je vše všech - banky, továrny, pole, školy, nemocnice... Tak jsme to tak brali, že to je "naše".
Pokud tedy byl na poli hrách, slunečnice, kukuřice, mák ... jednoduše jsme šli a vzali si "z našeho" to, co bylo "naše". Nic se nás tehdy nezmocňovalo, nijak jsem netoužil krást, nikým jsem nebyl donucen krást, jednoduše byl hřích nastaven jako norma našeho života a tak jsme jí brali. Ten hřích nás natolik oklamal, že jsme ho ani jako hřích nevnímali. Neměl jsem být tedy ani co Bohu zodpovědný.
Je to nějak srozumitelné?
Dnes je to se mnou tak, že braní si čehokoliv z úrody na poli je pro mne krádež, a tedy zlo, hřích, chyba, špatnost.
Jestli tehdy ve Vašich krádežích a podobných věcech Bůh byl nebo ne, to nevíte, ale dnes víte, že Bůh je ve Vašich krádežích nebo v tom, co Vás asi motivuje to dělat, a ač je Bůh v těch krádežích a podobných věcech, pomáhá Vám z nich ven?
Opět velmi manipulativní otázka. Co přesně myslíte tím, že byl Bůh v krádeži?
Když jsme kradli za komunistů na poli, nevím, zda tam Bůh byl či nebyl - neřekl mi to a já to tehdy neřešil. Co by tam asi tak dělal?
Jako křesťan jsem na poli kradl jednou a naposledy. Po krádeži mi Bůh vysvětlil situaci (kterou tu podrobně popisuji i vám) a od té doby jsem na poli nekradl.
Tedy Bůh mi z krádeží na poli pomohl ven a dnes už mi z nich ven nepomáhá, protože to už pětadvacet let od té jedné single události není potřeba.
Je to pro vás nějak srozumitelné?
Řekl bych, že je to naopak. Tehdy jste to spíše jen nechtěl Vy řešit s Bohem.
Nevím, zda naopak? Jak naopak?
Píšete totéž, co já. Nebylo co s Bohem řešit. Proč bych měl tedy chtít něco s Bohem řešit?
Dnes by to s Vámi Bůh ani řešit neměl, když Vám dal svobodu od závislosti na Vašem hříchu.
Přesně tak. Výborná dedukce.
Bůh tedy tehdy, když jste mu nevěřil, nemusel nijak řešit Váš hřích? Tehdy tedy nemusel nějak řešit ty Vaše krádeže s Vámi nebo i bez Vás?
To nevím. Neptal jsem se ho. Nikdy mne to nezajímalo. Osobně si myslím, že nemusel.
Ale jestli je v tom Vašem hříchu Bůh, pak ač tomu naprosto nerozumím, jak může být Bůh přítomný v hříchu kohokoliv, beru, že Boha v tom Vašem hříchu vnímáte přítomného.
Pokud je o hřích, ve kterém byl se mnou Bůh a který Bůh vzal na sebe, tak ten jsem tu také popisoval. Pokud by vás zajímala naše situace a hřích, kterým jsme trpěli a neměli v něm svobodu, je hezky a velmi výstižně popsaný v tomto svědectví (je to svědectví cizího člověka, ale psal bych zhruba totéž, kdybych popisoval svůj život).
V té bezbožnosti, nevíře, trápení, malomyslnosti, samotě, prázdnotě, nejistotě, beznaději a kdečem dalším byl Bůh několik let se mnou, uklidňoval mne, vysvobozoval mne, dával mi jistotu, pevný základ, o který jsem se mohl opřít. Nesl mne přes moji nevěru a vzpouru. Vzal ten můj hřích na sebe a všechnu tu beznaděj, nevíru a bezbožnost odnesl pryč.
Je to pro vás nějak srozumitelné?
Určitě Vám v té době - tehdy - patřil Váš život? Takové poznání máte i dnes - nyní, když věříte - o tom, že tehdy, když jste nevěřil Bohu, Vám patřil Váš život a nikoliv Bohu a lidem, alespoň Vašim příbuzným?
Trochu zmatek ve vašich otázkách a údajích.
Když jsme nevěřil Bohu a Boha jsem neznal, můj život mi nepatřil. Když mi bylo asi sedmnáct let, zasvětil jsem totiž život omylem a oklamáním jednomu démonu. Ten život pak patřil jemu - přicházel a trápil mne tak, jak se mu to hodilo.
Když jsem se setkal s evangeliem a Boží mocí, Bůh mne vysvobodil. Zachránil mne z té situace. Navrátil mi můj život. A dal mi svobodu k rozhodnutí. To už jsme Bohu samozřejmě některé věci věřil - například to základní evangelium Pána Ježíše (Viz často citovaný Izaijáš 53). Bůh mne tedy nevysvobodil do nového otroctví, ale do svobody a k mému rozhodnutí mne velmi jasně vedl.
Je to pro vás nějak srozumitelné?
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Melissokomos (Melissokomos@volny.cz) v Úterý, 03. duben 2018 @ 23:44:26 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Chápu to správně, že jde o podobné "krádeže" jako tato?
Lukáš 6:1 Jednou v sobotu procházeli obilím a jeho učedníci trhali klasy, mnuli z nich rukama zrní a jedli.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Vota v Středa, 04. duben 2018 @ 02:58:45 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Zde je rozdíl v tom, že zemědělci u nás jak za komunistických vlád tak za demokratických ze zákona neponechávají okraje svých polí pro chudinu a poutníky na cestě, ale sklízejí naprosto vše. Ježíšovi apoštolové se neprovinili krádeží, ale že měli činit to, co o sobotě není dovoleno. Ježíš to zdůvodnil příkladem Davida. Tedy vyjímečnou situací. Nebyl s ním veden spor o porušení Zákona krádeží, ale o porušení ustanovení o tom, co není v sobotu dovoleno. Nezapomeňte také, že v době Ježíšově nebylo mnoho halach ještě pevně zakotveno a vedly se o nich diskuze. Byly to v té době ještě dost sporné otázky. O krádež rozhodně nešlo. Nicméně, je-li to v možnostech člověka, měl by tomu předcházet. A není-li, je pak bez viny. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 04. duben 2018 @ 07:31:16 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Chápu to správně, že jde o podobné "krádeže" jako tato? Lukáš 6:1 Jednou v sobotu procházeli obilím a jeho učedníci trhali klasy, mnuli z nich rukama zrní a jedli.
Jde podobný skutek, činnost. Liší se to v tom, že máme dnes jiné zákony a jiné zvyklosti. Asi by tato izraelská zvyklost nefungovala u silnice první třídy, kde denně projede několik tisíc aut.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Melissokomos (Melissokomos@volny.cz) v Středa, 04. duben 2018 @ 08:29:39 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Určitě. Já vnímám rozdíl mezi zlodějem, který "sklidí" rolníkovi jeho úrodu a hladovým pocestným, který si utrhne pár klasů nebo jablko ze stromu třeba od cesty (kde "vlastník-stát" ani úrodu nesklízí). Technicky jde stále o krádež (?), ale zvykově se ustálilo podle mě docela rozumné pochopení, že toto vlastníkem nesklízené ovoce u cest patří všem, jinak by přišlo vniveč... Důležitá je role svědomí a znalost místních poměrů. Zcela jistě nejsou hladovými pocestnými turisté, kteří u nás doslova drancují okraje vinohradů a způsobují tak soukromým vlastníkům nemalé škody.
Je zvláštní, že Ježíš své učedníky nenapomenul. Tedy zřejmě v Izraeli platilo jisté zvykové ustanovení jak již zmínil Vota. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Vota v Středa, 04. duben 2018 @ 09:34:21 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | >>zvykově se ustálilo podle mě docela rozumné pochopení, že toto vlastníkem nesklízené ovoce u cest patří všem, jinak by přišlo vniveč<< Tohle ale není důvod pro ustanovení o ponechání zbytku úrody na okrajích polí. Ponechávaly se nad to také snopky sklizeného obilí. Ovoce ze stromu lze sklidit. Nařízení je ponechat ovoce, které lze utrhnout ze země. Ne to, na co vlastník stromu nedosáhne. Mimochodem, ovocné stromy podél cest, měly u nás své vlastníky a nájemce. >>Je zvláštní, že Ježíš své učedníky nenapomenul. Tedy zřejmě v Izraeli platilo jisté zvykové ustanovení << Nenapomenul a dokonce je ten příběh psán tak, že on sám nesklízel a nejedl. Bylo mu vyčteno, že je to nechal dělat. Halacha ještě nebyla plně zakotvena, probíhala diskuze. Každopádně platilo, že právní předpisy o zachování života mají vyšší smysl, a jsou nadřazeny předpisům o šabatu. Jen se vedla diskuze, až kde je ta hranice. Evangelia jsou toho plna. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 04. duben 2018 @ 20:20:24 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Samozřejmě jsou rozdíly, ten absolutistický postoj jsem trochu přehnal.
Chápu, že něco jiného je neudržovaný strom na státním pozemku, jehož ovoce každý rok spadá, či paběrkování na sklizeném poli a něco docela jiného, když autobus turistů očeše vinohrad nebo banda lidí z města vyráží každý večer s taškami do pole hrachu nebo slunečnic.
Matně si vzpomínám, že Zákon v Izraeli řešil i tuto situaci na poli a zvykové právo. Můj pohled je spíše jednoduchý: Co by asi tak řekl majitel, kdyby ve svém poli viděl někoho bez dovolení trhat jeho úrodu? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Melissokomos (Melissokomos@volny.cz) v Čtvrtek, 05. duben 2018 @ 22:14:55 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Chápu, že to přehánění mělo svůj důvod (něco zdůraznit). Jako kluk jsem také otrhával sousedům ze stromu švestky a teď už to dávno nedělám. Dokonce jsem jednou ve škole ukradl spolužákovi žvýkačky... V období adolescence jsem zase v supermarketech jedl pečivo a statečně tím bojoval s nadnárodními korporacemi. Ani to už nedělám... A mnoho dalších věcí... Proč? Tak nějak jsem začal naslouchat tomu tichému vnitřnímu hlasu a když jsem se vnitřně ztišil, tak ten hlas sílil. Když jsem byl roztěkaný rozličnými touhami ega a nenaslouchal, pak ten hlas slábl. Tak jsem se s ním naučil pracovat (a stále učím). Nějak podobně k Vám promlouvá Bůh?
Ale jablko u cesty si utrhnu a nemám z toho výčitky svědomí, netrpím obsedantně kompulsivní poruchou ani utkvělým hříchem (tím jsem trpěl jako dítě v důsledku čtení některých publikací:)) |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 05. duben 2018 @ 22:59:45 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Díky za svědectví, hodně zajímavé. A zde vzácné.
My jsme také krádežemi na poli v podstatě bojovali proti nadnárodnímu komunismu. :-)
Ke mne Bůh tehdy promluvil trochu jinak, v té chvíli krádeže hodně důrazně, protože to bylo potřeba, včetně pořádného přehnání z jeho strany. Někdy se mi to tak stane, když něco takhle hodně zvorám. Možná kdybych se soustředil na ten tichý hlas, nemusel mi to Bůh říci tak důrazně a tolik přehnat ;-) Zas bych si to možná tak dobře nepamatoval...
Taky si dnes klidně utrhnu jablko nebo třešni na neudržovaných stromech u silnice (ne v cizím sadu). Nemám žádný problém jít paběrkovat na sklizené pole a Bůh mi k tomu neřekne ani ň. Ale pokud zraje na poli úroda, nevlezu do něj ani pro vlčí mák.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Melissokomos (Melissokomos@volny.cz) v Čtvrtek, 05. duben 2018 @ 23:12:49 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ke mne Bůh tehdy promluvil trochu jinak, v té chvíli krádeže hodně důrazně, protože to bylo potřeba, včetně pořádného přehnání z jeho strany.
------------
To by mě zajímalo jak:) Prostřednictvím rozlíceného sedláka s palicí?
Jinak teď už takhle "nebojuju". Bylo to naivní, sobecké, krátkozraké. Zkrátka sebeklam... |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 05. duben 2018 @ 23:22:39 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ |
No, úplně stejně, jako ten tichý hlas v srdci. Jen není tichý, ale je pořádně důrazný.
Jinak teď už takhle "nebojuju". Bylo to naivní, sobecké, krátkozraké. Zkrátka sebeklam...
No, já mám dokonce nadnárodní korporace poměrně rád. Alespoň trochu rozbíjejí monopol nadnárodních a národních států a většinou se chovají řádově morálněji a užitečněji. Zatímco nadnárodní korporace jsou nám dost užitečné a pomáhají nám v práci, tak nadnárodní státy spíše hází klacky pod nohy a robotu přidělávají. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Melissokomos (Melissokomos@volny.cz) v Čtvrtek, 05. duben 2018 @ 23:50:11 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Asi už rozumím.
Nadnárodní korporace se chovají tržněji než státy a tím jsou pro vśechny užitečnější. V honbě za větší efektivitou a maximalizací zisku se ale zpravidla odhazují veškeré morální zábrany a v tom vidím problém. Ideálem je pro mě malý a střední soukromý sektor, rodinné firmy. Cokoliv většího spíše vnímám jako nutné "zlo" globalizovaného světa. Ale snad i takové "zlo" lze přetavit v "dobro". |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 06. duben 2018 @ 08:44:42 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | To máme stejný pohled. Hodně záleží na principu korporací a států.
My děláme v IT, tam jsou například korporace jako Microsoft nebo Google, které svůj bussiness vytvořily více na otevřeném ekosystému, vzájemné spolupráci lidí, vytvoření stabilních podmínek pro statisíce a miliony subjektů, které mohou společně spolupracovat a profitovat. Pak tam jsou korporace jako Amazon, Apple či Facebook, které jsou více zaměřené na sosání peněz, využívání práce lidí, aniž by se významně dělily o příjmy nebo vytvářely stabilní prostředí pro spolupráci. Oba dva duhy ovšem "ujíždějí" více či méně na obě strany. Podobné je to se státy - jsou státy, které se věnují svým občanům více a jiné o poznání méně. Opět jde o morálku, obecně nastavené principy ve společnosti.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Vota v Pátek, 06. duben 2018 @ 07:26:52 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | >>Ale jablko u cesty si utrhnu a nemám z toho výčitky svědomí, netrpím obsedantně kompulsivní poruchou ani utkvělým hříchem (tím jsem trpěl jako dítě v důsledku čtení některých publikací:)) << Dnes už málokde jsou kolem silnic a komunikací ovocné stromy pronajaty. Dříve však tomu tak bylo. Dnes jsou ovocné stromy už přestárlé. Kde bydlím navíc příležitostnými česači třešní z ruky přímo do úst značně polámány. Jednodušší je pro ně ulomit celou větev. Kdo sbíral na kořalku, myslím, že by si takto nepočínal. Ani česat ovocné stromy u silnic státních, krajských nebo městských či obecních komunikací není nijak zakazováno. No a pak, jsou tu houby, ostružiny, borůvky, pampelišky, jitrocel, heřmánek, květy a plody černého bezu, lipové květy atd. Mrk a pousmátí. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Melissokomos (Melissokomos@volny.cz) v Pátek, 06. duben 2018 @ 10:17:46 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ano, jednodušší je pro ně ulomit celou větev. A pro "údržbáře" dřevin je snadnější odříznout větev ledabyle a ponechat pahýl, který se nikdy nezhoji, než si s tím pohrát a provést řez na větevní kroužek. Srdce sadaře zapláče. Vše je o výchově a vnímavosti k okoli... |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Vota v Pátek, 06. duben 2018 @ 06:59:38 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | >>Můj pohled je spíše jednoduchý: Co by asi tak řekl majitel, kdyby ve svém poli viděl někoho bez dovolení trhat jeho úrodu?<< Ale správný. Posunu to trochu dále: Co bych udělal, anebo jak se cítil, kdybych byl majitelem při tom přistižen. Moje maminka mi vždycky v podobných případech říkala: Kdyby to tak udělal každý ... nebo: Kdyby to bylo tvoje ... >>Matně si vzpomínám, že Zákon v Izraeli řešil i tuto situaci na poli a zvykové právo.<< Jen na okraj: Na Mojžíšových zákonech je postaveno právo Izraelského státu. Je jeho základem doslovně. Není jako u nás rozděleno na právo náboženské a tzv. světské. Nejde a ani minulosti nešlo o zvykové právo. Tora je zároveň a vždy byla právními ustanoveními Izraelského národa. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 06. duben 2018 @ 08:32:55 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ano, výchova rodičů a Zákon souvisí mnohem více s původním tématem, které jsme řešili s okem.
Jen uvedu do kontextu. Nešlo o hranici hříchu, co je malá, velká krádež, co není krádež.
Šlo o hřích obecně a o to, zda dělání hříchu je "svoboda" člověka (což je názor oka), nebo zda hřích je otroctví, které člověka sváže, případně zcela oklame (což byl můj názor a k tomu jsme uváděl příklady) a jak se hříchu zbavit.
Pak šlo o řešení situace hříchu člověka.
Pokud zjistím, že hřích je otroctví a až tak velké, že hřích člověka zcela oklame a že je ze hříchu východisko v Ježíši, je pro mne jediné rozumné řešení: Přijmout to východisko. Dát Bohu celý život na to, aby ho změnil a vysvobodil mne z otroctví, případně zasáhl tam, kde mne hřích zcela oklamal. Pokání je pak pro mne to, že člověk hřích přestane dělat, že přestane být otrokem toho hříchu, že se zbaví hříchu. K tomu je nutně potřeba právě Boží zásah.
Což je jiné řešení, než které jsme žili v katolickém náboženství. Tam byl náš úkol zpytovat sama sebe, zda máme nějaké hříchy (což vedlo k tomu, že se člověk soustředil na jednu či několik málo věcí, které ho trápily), pak těch hříchů litovat, jít ke zpovědi k panu faráři, dostat rozhřešení a vykonat "pokání" ("pokání" pak nebyla změna života, to ani nešlo, ale například modlitba otčenáš a zdrávas). Hřích dál zůstával v našem životě, často bez rozumného východiska, ale tu lítost, zpověď, rozhřešení a "pokání" jsme omylem považovali za "zbavení se hříchu".
Pak šlo o ten detail, na který jste se ptal vy: Tedy jak jedná s člověkem Bůh. Zda hřích člověka řeší a člověka v hříchu nenechá (podobně, jako jste to zažil vy s vaší maminkou), nebo zda člověk musí svůj hřích řešit sám, sám se musí ze hříchu zvednout svými "svaly", jinak se s hříchem nic nestane (což byla zkušenost oka, ale i moje, když jsem nebyl křesťanem)
K čemuž jsme opět psal článek " Parchant". |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Vota v Pátek, 06. duben 2018 @ 15:51:52 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | >>Ano, výchova rodičů a Zákon souvisí mnohem více s původním tématem, které jsme řešili s okem.<< Ano, vím. >>Jen uvedu do kontextu. Nešlo o hranici hříchu, co je malá, velká krádež, co není krádež. << Také vím. >>Šlo o hřích obecně a o to, zda dělání hříchu je "svoboda" člověka (což je názor oka), nebo zda hřích je otroctví, které člověka sváže, případně zcela oklame (což byl můj názor a k tomu jsme uváděl příklady) a jak se hříchu zbavit.<< Dovolím si upřesnit, jak to vidím. Dělání hříchu je hříšné jednání. Hřích je vina, provinění. Samo hříšné jednání není ani svobodou a ani otroctvím, ale je vypůsobeno závislostí na nějakých zlých tužbách, na žádostivosti. Znáte: žádostivost pak počne a porodí hřích a dokonaný či dokonalý hřích působí smrt. Nebo: nebudeš-li jednat správně (být poslušný Božímu slovu, o tom tichém vnitřním hlasu ve svědomí jste se bavili s Mellisokomosem), hřích čeká u vchodu (aby vyšel ven, byl porozen), ovládneš ho? Nebo: Duchem choďte a žádosti těla nevykonáte. Neovládne-li člověk své zlé touhy, pak se ho zmocní, ovládne ho a bude podle nich žít, Každým dalším a dalším hříchem se člověk pak může stát až nadmíru hříšným. Zatemní se mu mozek, ztratí soudnost, přestane své jednání považovat vinu, dokonce to může mít za své právo. Bude oklamán, sveden, přestane slyšet ten tichý hlas svědomí. Jeho svědomí se stane zlým, nebo jinak řečeno bude spáleno, bude mít vypálený cejch na svědomí. Ve své podstatě si pak člověk může rozhodně přijít naprosto svobodný, bude se chovat bez zábran. / Já si však nemyslím, že by pan Oko měl na mysli to, že činit hřích je svoboda, ale volba člověka, před kterou bývá v různých situacích postaven. Při počáteční volbě a dalších má ještě člověk svobodnou volbu. Hlas jeho dobrého svědomí ještě k němu promlouvá a slyší ho. Ale s každým dalším opakovaným hříchem se ta volba vytrácí a s ní i svoboda v rozhodování. Pokud to vezmu z té pozitivní stránky. Pak s každou správnou volbou bývá člověk posílen, více obrněn, pozdvižen či povznesen a stane se odolnějším vůči konkrétním svodům. A to se může podobat nebo i se i stát také závislostí. Člověk se může pozdvihnout z prachu, ale mnohem rychleji z těch výšek oklamán do něj znovu upadnout. I tak lze přestat poslouchat ten tichý hlas dobrého svědomí. Moralisté často zpychnou. Svoboda člověka je i tak přímo úměrně závislá na poslušnosti Božím slovu. V tom vnitřním hlase může být člověk oklamán. Pořád máme pudy sebezáchovy, ale i sebevydání se. Ten náš pud sebezáchovy je člověku přirozenější, působí a je vnímatelný už v lidských údech skrze nervová zakončení. Člověk tzv. bez rozumu pak jedná naprosto pudově, sebezáchovně; říká se, že rozum takévo ovládají jeho tělesné touhy. Ale rozumný člověk se může ovládnout, přesvědčit se, rozumově se donutit. Ovládnout své tělo až do svých nervových zakončení. To je ten dobrý pud. Ta jiskra Boží duše, která se nechává inspirovat Božím duchem a Božím slovem. >>Pak šlo o ten detail, na který jste se ptal vy: Tedy jak jedná s člověkem Bůh. Zda hřích člověka řeší a člověka v hříchu nenechá (podobně, jako jste to zažil vy s vaší maminkou), nebo zda člověk musí svůj hřích řešit sám, sám se musí ze hříchu zvednout svými "svaly", jinak se s hříchem nic nestane (což byla zkušenost oka, ale i moje, když jsem nebyl křesťanem)<< No, mě šlo o to, že ačkoliv si člověk není vědom svého provinění, že učinil něco zlého vůči komukoliv, někdo na jeho provinění doplácí a to Bůh musí řešit i bez toho hříšníka. Pokud si člověk uvědomí vinu - a jak jinak než skrze ten hlas promlouvající ke svědomí člověka, protože jsem býval i tak zatvrzelý, že jsem na ten maminčin hlas vůbec nedal - pak je pro mne spíše nepřijatelné, že si ji uvědomí sám od sebe - Někdo promlouvá k a do jeho svědomí a hlas maminčin byl tím hlasem jejího svědomí, co skrze její ústa promlouval ke mně, ale kdybych měl své svědomí naprosto zahlušeno, marně by mluvila k mému svědomí. Jde tedy spíše o ten důležitější vnitřní hlas promlouvající ke svědomí člověka a volající po jeho rozumnosti - správném jednání - než o ten, který zněl maminčiným hlasem. / No a zde jde o to, že Bůh vše za člověka neudělá. Bůh nikoho k ničemu nenutí, ale nabádá ho, nasměrovává, inspiruje a tím dodává síly, ponechává člověku svobodu volby, zda bude Jeho hlasu poslušen nebo nebude. A kdo poslouchá, určitě se bude v Jeho přikázáních pociťovat svobodu a nikoliv nucení, a naopak se bude cítit nesvobodně tam, kde je hřích. Asi jako ti trápení zlými duchy nebo jako Lot v Sodomě. Jenže i s Boží pomocí se samo od sebe nic nestane. Člověk musí chtít, zatoužit po té svobodě a něco přeci jen pro to udělat. Ale ten impulz vždy přichází od Boha - jak se říká, člověka něco nadzvedne ze židle, nebo to sousloví: byv posílen v Bohu ... |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 07. duben 2018 @ 11:11:07 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Já si však nemyslím, že by pan Oko měl na mysli to, že činit hřích je svoboda, ale volba člověka, před kterou bývá v různých situacích postaven.
To jsem si také myslel, že jen používá špatně pojmy. Toto jsme si několikrát vyjasňovali, například i pod jeho článkem. Vždy mne znovu a znovu ubezpečoval, že má "svobodu hřešit" a že nejde pouze o "volbu" či "možnost".
Při počáteční volbě a dalších má ještě člověk svobodnou volbu.
Tohle si moc dobře nedokážu představit. Máte při počáteční volbě hříchu skutečně svobodnou volbu?
Možná to tak někdy výjimečně je. Ale většinou je u hříchu nějaký nátlak či předchozí hřích, který svobodu likviduje - často špatná volba rodičů, prarodičů. Nátlak společnosti, přátel, kamarádů. Nátlak nemoci. A mnoho různých dalších nátlaků, které mají od skutečné svobody více či méně daleko.
Jde tedy spíše o ten důležitější vnitřní hlas promlouvající ke svědomí člověka a volající po jeho rozumnosti - správném jednání - než o ten, který zněl maminčiným hlasem. / No a zde jde o to, že Bůh vše za člověka neudělá. Bůh nikoho k ničemu nenutí, ale nabádá ho, nasměrovává, inspiruje a tím dodává síly, ponechává člověku svobodu volby, zda bude Jeho hlasu poslušen nebo nebude. A kdo poslouchá, určitě se bude v Jeho přikázáních pociťovat svobodu a nikoliv nucení, a naopak se bude cítit nesvobodně tam, kde je hřích.
Ano, přesně tak.
To je hlavní rozdíl, který vnímám v životě křesťana a v životě bez Boha.
Když jsem neznal Boha a žil bez něj, žádný takový hlas nebyl. Byl jen hlas svědomí (které bylo hodně zkreslené - viz rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví). Ve chvíli, kdy jsem byl v nějakém průšvihu, byl jsem na něj sám. Sám jsem se musel zvednout, sám jsem ho musel řešit.
To se právě s Bohem změnilo - kromě toho, že mi pomáhal řešit průšvihy, o kterých jsem věděl, pomohl mi i s těmi, o kterých jsem vůbec nevěděl. Nebyl jsem tedy na věci sám a Bůh přinesl do mého života reálné východisko.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Vota v Sobota, 07. duben 2018 @ 11:44:20 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | >>To jsem si také myslel, že jen používá špatně pojmy. Toto jsme si několikrát vyjasňovali, například i pod jeho článkem. Vždy mne znovu a znovu ubezpečoval, že má "svobodu hřešit" a že nejde pouze o "volbu" či "možnost".<< Stále si myslím, že pan Oko nemá na mysli, že kdo hřeší, není otrokem hříchu. Tedy, že hřeší naprosto nezávisle. Ale podívám se ještě znovu, na Vaši diskuzi.>>Při počáteční volbě a dalších má ještě člověk svobodnou volbu. Tohle si moc dobře nedokážu představit. Máte při počáteční volbě hříchu skutečně svobodnou volbu?<< Trochu neporozumění toho, co jsem napsal a vysvětloval dále. Než se člověk prvně něčím proviní, rozhodně má svobodnou volbu a vůli odolat nátlaku. S každým dalším proviněním, zvláště ve stejné oblasti, jeho svodná vůle slábne a stává se až závislostí, neschopností odolat. Tehdy člověk ztrácí svobodu ve svých rozhodováních, ztrácí vůli odolat, až se vytratí i volba a přestává vidět, že je z čeho vybírat. Ale ono jde o to, že když člověk hřeší, zmocňují se ho jeho touhy, zmocňuje se ho jeho žádostivost, které povoluje. Hřích je vědomé přestoupení Zákona, chtěné. Nevědomé a tedy i nechtěné přestoupení Zákona je sice také proviněním proti Božím přikázáním, ale nezapočítává se jako hřích. Jakmile si člověk ale uvědomí, že se proti Zákonu provinil, pak pokud by to nepovažoval své provinění se, bude mu jeho hřích počten. Vlastně nepíšu nic jiného než co Vy zde: >>Možná to tak někdy výjimečně je. Ale většinou je u hříchu nějaký nátlak či předchozí hřích, který svobodu likviduje - často špatná volba rodičů, prarodičů. Nátlak společnosti, přátel, kamarádů. Nátlak nemoci. A mnoho různých dalších nátlaků, které mají od skutečné svobody více či méně daleko.<< Apoštol Pavel o tom psal v Ř7. On žil kdysi bez Zákona. To může žít Žid jen jako dítě, které nerozumí a neuvědomuje si Zákon. Ale když porozumí - přijde Zákon, uvědomí si svou vinu před Božím Zákonem, a že je hříšný. Zákon tedy probouzí v člověku dobré svědomí tím, že člověka usvědčuje z jeho provinění. Zákon nedává člověku svobodu, ale dobré svědomí před Bohem vede člověka k životu podle Božího Zákona, Božího slova. člověk si uvědomuje, že je k tomu nabádán a veden Bohem jako Boží syn.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 07. duben 2018 @ 12:41:30 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Stále si myslím, že pan Oko nemá na mysli, že kdo hřeší, není otrokem hříchu.
To nevím. Zkuste se ho zeptat. Když jsem tu psal ten základní fakt "kdo činí hřích je otrokem hříchu" a psal jsem, že odpovídá 100% mé zkušenosti, často různě oponoval, relativizoval a znovu a znovu opakoval, že zrovna on má svobodu hřešit a že on si hřích vybírá zcela svobodně. Zrovna toto jsem s ním řešil velmi podrobně, protože ten postoj mi přišel hodně zvláštní a hodně mimo realitu (i mimo to, co jsme žili a co nás učili v ŘKC).
To je opravdu na diskuzi s ním, ať se nebavíme o někom třetím.
Trochu neporozumění toho, co jsem napsal a vysvětloval dále. Než se člověk prvně něčím proviní, rozhodně má svobodnou volbu a vůli odolat nátlaku. S každým dalším proviněním, zvláště ve stejné oblasti, jeho svodná vůle slábne a stává se až závislostí, neschopností odolat. Tehdy člověk ztrácí svobodu ve svých rozhodováních, ztrácí vůli odolat, až se vytratí i volba a přestává vidět, že je z čeho vybírat.
Ano, to chápu, souhlasím.
To ale nemá nic společného s tím, k čemu je určená svoboda člověka, kterou dal člověku Bůh a se skutečně svobodným rozhodováním - u toho nic takového není. Volba hříchu je zneužití svobody - ať už je pod menším či větším nátlakem.
Nevědomé a tedy i nechtěné přestoupení Zákona je sice také proviněním proti Božím přikázáním, ale nezapočítává se jako hřích.
Chápu, souhlasím. Nevědomí ale nijak nesnižuje závažnost daného skutku, škodu, kterou působí či jeho otroctví.
Zákon tedy probouzí v člověku dobré svědomí tím, že člověka usvědčuje z jeho provinění. Zákon nedává člověku svobodu, ale dobré svědomí před Bohem vede člověka k životu podle Božího Zákona, Božího slova. člověk si uvědomuje, že je k tomu nabádán a veden Bohem jako Boží syn.
Ano, souhlasím. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Vota v Sobota, 07. duben 2018 @ 13:17:42 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | >>To je opravdu na diskuzi s ním, ať se nebavíme o někom třetím.<< Naprostý souhlas!! Líbí se mi tenhle Váš přístup. Chtěl jsem sice zareagovat na konec prvního komentáře pana Oko z diskuze, na kterou jste odkazoval, ale upustil jsem od toho. [Pokud budete mít pane Oko zájem to se mnou probrat, dejte mi zde, prosím, vědět.]>>To ale nemá nic společného s tím, k čemu je určená svoboda člověka, kterou dal člověku Bůh a se skutečně svobodným rozhodováním - u toho nic takového není. Volba hříchu je zneužití svobody - ať už je pod menším či větším nátlakem.<< Ano. Dokonce vyjádření, které by znělo: "Mohu svobodně hřešit, mám v tom svobodu, smím si dělat, co chci, nejsem na nikom závislý a budu si svobodně dělat to, co sám považuji za správné, všechno mohu", je naprostou zvrhlostí. Tady však už by šlo o naprosté odevzdání se a ztotožnění se s hříchem. Ještě horší pak by bylo svádění ke hříchu. V tom případě by se jednal o ztotožnění se o naprosté odevzdání se zlu. >>Nevědomí ale nijak nesnižuje závažnost daného skutku, škodu, kterou působí či jeho otroctví.<< Samozřejmě. O tom jsme si už psali. Souhlasím. A nezbavuje to člověka ani zodpovědnosti. Odmítne-li nápravu, nejen sebe, ukazuje tím ale, že chtěl a usvědčuje sama sebe. Člověk se přeci může stát otrokem naprosto dobrovolně, když tomu přivolí. Za souhlasy díky. Asi nepíšu zas tak pro každého naprosto nesrozumitelně nebo hloupě nebo zmatečně. Na další případné diskuze s Vámi se těším. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Neděle, 08. duben 2018 @ 13:13:10 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ...""Mohu svobodně hřešit, mám v tom svobodu, smím si
dělat, co chci, nejsem na nikom závislý a budu si svobodně dělat to, co
sám považuji za správné, všechno mohu", je naprostou zvrhlostí."...
Vyjádřím se jenom krátce.
Svoboda si zvolit co udělám, je základním privilegiem svobodného tvora stvořeného Bohem a obdařeného rozumem a vůlí. Ať zvolím tak, nebo onak, mám vždy svobodu to učinit. Tato svoboda je rub a líc jedné a té samé mince. A pochopitelně za své rozhodnutí pak nesu i následky. To vůbec neznamená, že Bůh by snad se zlem souhlasil či ho toleroval!
Když Bůh stvořil člověka, dal mu hned také řád, jak má žít. V Písmu se tento řád nazývá synonymem "spravedlnost", Boží spravedlnost. Tento řád spravedlnosti omezuje pak svobodu naší bezmezné volby - je jako správný návod na použití výrobku. Máš např. svobodu u svého auta nevyměnit ve správném intervalu oleje - ale zkrátíš tím pochopitelně jeho životnost. Volbou hříchu zase snižuješ kvalitu svého života.
Máš svobodu zvolit i hřích (a lidé tuto realitu denně potvrzují tím, že z vlastní volby hřeší) - máš však úplně stejnou svobodu zvolit si místo hříchu i opačné dobro.
Když zvolíš hřích, ztrácíš svou svobodu - stáváš se otrokem hříchu - podle míry devastace lidského srdce hříchem, podle míry způsobovaného zla. Samozřejmě toto platí hlavně pro druh hříchů ke smrti - všední hříchy sice také staví určitou překážku mezi člověkem a Bohem, ale neničí napojení na Boha, nevyhánějí Ducha svatého z lidského srdce - jako to dělá hřích ke smrti.
Bůh s naší volbou hříchu nesouhlasí, ale přesto i v tomto respektuje svobodnou volbu člověka. Svoboda není v tom, že si mohu dělat, co zrovna chci (i když v jistých mezích je to realitou, jinak by žádný z lidí zhřešit ani nemohl), ale pravá svoboda je splynutí, souznění s ŘÁDEM, se spravedlností.
..."Nevědomí ale nijak nesnižuje závažnost daného skutku, škodu, kterou působí či jeho otroctví.<< Samozřejmě. O tom jsme si už psali. Souhlasím. A nezbavuje to člověka ani zodpovědnosti."...
Nesouhlasím. Skutek zla je zde objektivně sice stále stejným, ale nevědomí snižuje závažnost hříchu menší mírou devastace lidského srdce. Snížené vědomí toho, že páchám zlo, či snížená dobrovolnost takového jednání jsou určitě polehčujícími okolnostmi.
(L 12,43-48) Blaze tomu služebníku, kterého jeho pán při příchodu
zastihne, že tak jedná.
Vpravdě vám říkám, že ho ustanoví nad vším svým majetkem.
Kdyby si však ten služebník v srdci řekl: 'Můj pán mešká se
svým příchodem' a začal by bít sluhy a služky a jíst, pít a
opíjet se,
tehdy přijde pán toho služebníka v den, kdy to nečeká, a v
hodinu, kterou nezná, a oddělí ho a určí mu díl s nevěrnými.
A ten služebník, který znal vůli svého pána, ale nepřipravil
se a nejednal podle jeho vůle, bude hodně bit.
Ale ten, který ji neznal a udělal trestuhodné věci, bude
bit méně. Vždyť komukoli je hodně dáno, od toho bude hodně
vyžádáno; a komu svěřili hodně, od toho vyžádají
více."
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Vota v Pondělí, 09. duben 2018 @ 04:51:40 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | >>Svoboda si zvolit co udělám, je základním privilegiem svobodného tvora stvořeného Bohem a obdařeného rozumem a vůlí.<< Na tom se asi shodneme všichni tři. Problém ale nastává tehdy, když už nemá člověk svobodnou vůli a ztrácí kontrolu nad sebou sama. Myšlení takového člověka se pak ubírá cestou jednání závislého na vůli někoho jiného. V čem se asi s oběma s Vámi rozcházím je, a mohu se v tom mýlit, že si nemyslím, že bych byl kdy na tolik svobodný, kdy bych si mohl myslet, že ať už bych hřešil nebo konal spravedlivě, byla by to naprosto z mé svobodné a nezávislé vůle. Jde spíše o svobodné cítění, že dělám to, co vnímám, že chci a nedělám to, co nechci. Jestliže tedy nesouhlasím se zlem a přitom zle učinit z nějakého důvodu musím, pak pocit svobody rozhodně mít nebudu. Pokud souhlasím s dobrem, nebudu se nijak cítit nesvobodně, protože to chci. Pakliže člověk ale souhlasí se zlem, také se nebude cítit nucen. Jde o nastavení člověka a sílu jeho vůle, která je něčím či někým posilována a motivována. Mám za to, že uvažujete naprosto správně zde: >>pravá svoboda je splynutí, souznění s ŘÁDEM, se spravedlností.<<. Pak správně zde: >>Tento řád spravedlnosti omezuje pak svobodu naší bezmezné volby<< a zde: >>Když zvolíš hřích, ztrácíš svou svobodu - stáváš se otrokem hříchu<< , ale nikoliv už zde: >>Máš svobodu zvolit i hřích<< a také zde: >>Bůh s naší volbou hříchu nesouhlasí, ale přesto i v tomto respektuje svobodnou volbu člověka<<. Tyto některé Vaše výroky si jednak vzájemně odporují, a pak na vysvětlenou jsou zde tzv. odplaty. Požehnání za konání dobrého je motivující, ale zlořečení za činění zlého je svazující, demotivující, zastrašující atd. Z toho plyne však i ta svázanost pro toho, kdo má špatné nastavení a touží po zlu. Už nedělá dobro dobrovolně, ale z donucení. O takovou službu však Bůh nežádá. V křesťanství se to nazývá skutkařením, - pro zásluhu na dobrém. Bůh chce člověka inspirovat svým duchem a svými mesiáši to vždy dělal tak, že v člověku probouzel jeho dobré svědomí, svou duši, kterou do člověka vdechl při jeho stvoření. >>Ať zvolím tak, nebo onak, mám vždy svobodu to učinit.<< Že Vám v tom něco či někdo, ať už zvnějšku nebo důležitěji zevnitř nebrání, je o tom nastavení, o kterém jsem psal výše. Že něco mohu udělat, protože to chci a nic mi v tom nezabraňuje, to vůbec neznamená, že jste učinil svobodný výběr. Svoboda přeci není o vlastním pocitu, že mi nic nebrání a ani o tom, že mi v tom něco brání. Ale o tom, že člověk jedná správně podle Božích přikázání. Myslet si, že smím vše a nejsem nikomu zodpovědný, je přeci klamem. Vždy budu ve svém rozhodování na někom či něčem závislý. Pro Vás, pane Oko - Bůh vysvobodil Izrael z nechtěného otroctví a aby se vydali do služby živému Bohu a sloužili mu dobrovolně a ne z donucení. Dal jim možnost volby. Ale zpět do Egypta už jim nedovolil se vrátit.
>>Skutek zla je zde objektivně sice stále stejným, ale nevědomí snižuje závažnost hříchu menší mírou devastace lidského srdce. Snížené vědomí toho, že páchám zlo, či snížená dobrovolnost takového jednání jsou určitě polehčujícími okolnostmi.<< No vidíte, a jde o to se vzájemně pochopit z jakého úhlu pohledu, co kdo píše. Nevědomí rozhodně nesnižuje závažnost hříchu. Naopak to zřetelně snižuje kvalitu lidského života a celé společnosti a devastuje nejen lidské srdce, ale i celou společnost. Jak mi říkala ta moje maminka: Kdyby to tak udělal každý. Pokud si totiž jeden člověk není vědom svého hříchu, jiný se tím může nechat motivovat, protože mu to také nepřijde špatné a pak další a další ... Celá společnost lidí nevědomých si svých hříchů, kteří si myslí, že to, co dělají, není zlé, ale dobré, motivována špatným skutkem jednoho jediného jedince, se nakazí a zcela zkazí. Trocha špatného kvasu zkvasí celé těsto. Nicméně, jeden dobrý skutek vědomě učiněný a vědomě následovaný, prokvasí celé těsto kvasem dobrým. Takže, ačkoliv je míra trestu a zdůrazňuji zopakováním: trestu za nevědomé či nechtěné provinění snížena, nijak tím není snížena závažnost daného provinění jednotlivce pro společnost. A je-li viník usvědčen a přesto by řekl, že nenese zodpovědnost za své tehdy nevědomé provinění, a že už nemusí napravit, co napáchal, pak se už vědomě hlásí k tomu zlému, co udělal. Před Zákonem, kdo byl usvědčen z nevědomého a nechtěného provinění, musel přinést oběť za svůj hřích a jím spáchanou újmu podle nařízení Zákona nahradit. Pokud by nechtěl, byl pak souzen jako ten, kdo spáchal daný skutek chtěně a vědomě, jako by souhlasil s tím, co tehdy učinil nechtěně a nevědomě. Je tedy rozdíl mezi mírou trestu za nechtěné či nevědomé provinění a mezi závažností dopadu provinění na společnost. A věřte nebo ne, právě to nechtěné či nevědomé provinění, pakliže se člověk neučiní zodpovědným za to, co udělal zlého, je pro společnost snad více ohrožující, než to chtěné. On by se mohl každý pak vymlouvat, že nechtěl, aby mu to prošlo. Taky naprosté odpouštění trestu, zvláště toho - že člověk musí nahradit, co napáchal, vede k benevolentnosti ke hříchu. A dobrý člověk, kterému se dostane spásy - jako Zacheus - nebo apoštol Pavel - sám rozpozná, že má odčinit stejnou a ještě větší měrou, čím se provinil. Ale Zákon vyšší odčinění než spravedlivě rovné po člověku nevyžaduje. To pak jde z dobroty lidského srdce a z jeho správného nasměrování.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 09. duben 2018 @ 14:22:21 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Jestliže tedy nesouhlasím se zlem a přitom zle učinit z nějakého důvodu musím, pak pocit svobody rozhodně mít nebudu."...
To si myslím taky. Každý zlý skutek - hřích - způsobuje závislost, otroctví, náklonnost ke zlému. křiví lidské vnímání reality. Příklad: takový násilník, když znásilňuje ženu, si vnitřně docela klidně myslí, že se jí to líbí, že si to užívá. To je pokřivené vnímání reality.
Být ve stavu svobody podmiňuje být ve stavu bezhříšnosti a být také Bohem uzdraven ze svých hříšných závislostí.. Jinak to není skutečná svoboda.
Na druhé straně pořád platí, že každý máme technicky pořád svobodu volby - i ten nejsvatější člověk se může pořád rozhodnout pro hřích a i ten nejvíce zotročený člověk může učinit rozhodnutí, se svého otroctví zbavit, učinit pokání a obrácení - a Bůh ho znovu uzdraví. Ale nebývá to pro hříšníka ani lehké, ani bezpracné - Bůh zná lidské srdce a ví, že ono hodnotí cenu podle vynaložené námahy - co nic člověka nestálo, toho si ani neváží.
Problém je možná jenom jazykový: 1.) Svoboda jako stav člověka. 2.) svobodná volba - možnost v každém okamžiku technicky zvolit jak dobro, tak i zlo. Kdyby tuto svobodnou volbu neměl člověk i v otroctví hříchu, žádný hříšník by vlastně nemohl z vlastní vůle obrátit a učinit pokání ze svého života.
..."Nevědomí rozhodně nesnižuje závažnost hříchu..."...
Samozřejmě, že každé zlo devastuje všechny ostatní kolem stejným způsobem, stejným účinkem. Celé tvorstvo, nejenom jiné lidi.
Naprosto první Zákon vložil Bůh do člověka už při jeho stvoření. Nazýváme ho "svědomím". Přesto apoštol Pavel tvrdí, že když přišel Zákon (Desatero), provinění se rozhojnilo.
Znalost Zákona totiž přispívá k plnému vědomí toho, že co dělám, je nejen špatné, ale je i proti Bohu. Ateista bez daru víry ovšem toto protibožské vědomí nemá a když hřeší, hřeší jen proti svému přirozenému svědomí. V tom já vidím opravdu rozdíl.
Proto ten, kdo dostal dar víry a přesto zhřešil, bude potrestán více, než ten, který učinil stejné zlo, ovšem bez onoho protibožského vědomí.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Vota v Pondělí, 09. duben 2018 @ 17:18:02 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | >>To si myslím taky. Každý zlý skutek - hřích - způsobuje závislost, otroctví, náklonnost ke zlému. křiví lidské vnímání reality. << Trochu to posunu dále. Rozpovídám se. Možná to bude poněkud pro některé zde pobuřují, ale vysvětlím. Ona ta náklonnost, kterou dnes nazýváme náklonností ke zlému, je původně pudem sebezáchovným, který Bůh v člověku stvořil a měl být člověku ku prospěchu, k opatrnosti, k záchraně. Nebyl stvořen k tomu, aby stáhl člověka ke hříchu. Ale aby jím právě hříchu odolával. Ale první lidé, Adam s Evou, podlehli pokušení ke zlému a z tohoto pudu učinili sklon ke zlému, jinak jednoduše zlý sklon. A lidstvo tím, že přestalo být Bohu poslušné, zatoužilo po zlu a s každou další generací praotců se vzdalovalo od Boží přítomnosti, až hříchu propadlo a přišla potopa. Deset generací od Adama po Noeho přivedlo lidstvo do téměř naprosté záhuby lidstva. Proč to píšu: Uvažujete správně, že hřích způsobuje náklonnost ke zlému a tím závislost na něm a otroctví a přivozuje smrt - člověk se řítí do zkázy, ztratil sebekontrolu nad svým životem. Co mělo člověku sloužit k dobrému, ku prospěchu, opanovalo jej a zmocnilo se. Ten zlý pud měl být člověku dobrým služebníkem, a člověk jej měl mít pod kontrolou, panovat nad ním, ale stalo se, že mu podlehl a člověka opanovala žádostivost po hříchu. Je jako oheň - dobrý služebník, ale zlý pán. Neovládne-li člověk, nemá-li ho ve své moci, člověk mu podlehne a zmocní se ho hřích, tak jako Kaina. A ten sklon ke zlému není nic jiného, než ten svůdný had v ráji. (Je-li to příliš popuzující, ovládněte ho.)
>>každý máme technicky pořád svobodu volby - i ten nejsvatější člověk se může pořád rozhodnout pro hřích a i ten nejvíce zotročený člověk může učinit rozhodnutí, se svého otroctví zbavit, učinit pokání a obrácení - a Bůh ho znovu uzdraví.<< Technicky vzato. Jenže ono je to tak, pokud využiji Vaši definici svobody, že svobodná volba může vycházet jen ze svobodného stavu. Pokud tedy není člověk ve svobodném stavu, nemůže učinit svobodnou volbu. Musí být nejprve uveden do toho svobodného stavu, řekněme nezávislého, aby jeho volba mohla být svobodná a tedy nezávislá. Pro Vás: Bůh nejprve Izrael vysvobodil z otroctví Egypta, než mu nabídl svou Smlouvu s Torou - svými zákony, přikázáními, nařízeni a předpisy svobody.
Trochu zde poukážu na to, co mi psal pan Cizinec, že na krátký okamžik svého života mu Bůh dal absolutní svobodu volby. Snad myslel, že ho Bůh na ten okamžik učinil absolutně nezávislým na čemkoliv a také i na něm, aby se mohl naprosto nezávisle rozhodnout. Ať už si o tom myslíte třeba své, prosím, nekomentujte to. Uvádím to právě proto, že jste napsal, že svoboda je stavem člověka. Přijde mi to hodně podobné, ba naprosto stejné, tak jak to popisoval pan Cizinec - jako stav nezávislosti - nezávislosti na hříchu - nezávislosti na druhých - nezávislosti na Bohu, jako když Vy jste napsal> >>Být ve stavu svobody, podmiňuje být ve stavu bezhříšnosti a být také Bohem uzdraven ze svých hříšných závislostí<<
Já mám na svobodu poněkud jiný pohled, o kterém jste psal Vy sám jinde jinak, ale nechci to zde prozatím zmiňovat. Chtěl jsem Vám ukázat, že nesmýšlíte nijak moc sobě vzdáleně. Alespoň v této věci.
>>Bůh zná lidské srdce a ví, že ono hodnotí cenu podle vynaložené námahy - co nic člověka nestálo, toho si ani neváží.<< Tady na vysvětlenou: znovu záleží na úhlu pohledu. Kdo je skutečně vděčný druhému za to, co pro něho udělal, aniž by ho to cokoliv stálo, a váží-li si ho i toho, co pro něho ten druhý udělal, zná jeho cenu, protože si zvážil, co to druhého stálo a tím i cenu jeho pro něho. Ukazuje se to pak i na sebevydání pro druhé a např. snahu se odvděčit. (nikoliv zavděčit).
>>Kdyby tuto svobodnou volbu neměl člověk i v otroctví hříchu, žádný hříšník by vlastně nemohl z vlastní vůle obrátit a učinit pokání ze svého života.<< Tohle je ale dost pro samotného člověka v hříchu nereálné. Opakuji: pro samotného člověka. Sám o sobě se člověk z hříchu, ve kterém vězí až po uši, jen tak nevyspí. Vůle potřebuje nějakou motivaci, nějaký impulz, nějakou posilu z venčí. A Izraelci, ač v Egyptě úpěli pod těžkým břemenem otroctví, když přišel Mojžíš, byli hodně slabomyslní.
>>Naprosto první Zákon vložil Bůh do člověka už při jeho stvoření. Nazýváme ho "svědomím".<< Svědomí je tím tzv. lidským srdcem. Je tím pudem, který se sebevydává - rozdává, miluje, atd. Srdcem, které slyší Boží hlas, naslouchá Božímu slovu. Zákon je nauka, učení, je životem, je Božím Slovem. Dnešní pojetí nějakého trestního zákona absolutně nevystihuje slovo Tora. Ale případnou debatu o tomto, bych teď tady k tématu o svobodě a otroctví nevedl, prosím.
K ostatnímu nemám nějakých zásadních připomínek. A hlavně jde o to sporné téma mezi Vámi a panem Cizincem: jestli má člověk svobodu hřešit nebo dokonce jestli má svobodnou volbu hřích si zvolit. Děkuji za příjemnou debatu. Budete-li v ní se mnou, anebo dokonce Vy dva společně se mnou pokračovat, určitě zareagujete. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 09. duben 2018 @ 19:41:03 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Trochu zde poukážu na to, co mi psal pan Cizinec, že na krátký okamžik svého života mu Bůh dal absolutní svobodu volby. Snad myslel, že ho Bůh na ten okamžik učinil absolutně nezávislým na čemkoliv a také i na něm, aby se mohl naprosto nezávisle rozhodnout.
Jen pro upřesnění: Neřekl bych "absolutní". Nebyla to ještě svoboda od hříchu. Ale byla to svoboda vzhledem k té věčné smlouvě, o které je řeč v písmu (nová smlouva v krvi) a vzhledem k mému životu. Tedy svoboda proto se rozhodnout a dát Bohu svůj život. To rozhodnutí i to Boží vedení ke svobodě ale bylo uprostřed toho hříchu, který jsem popisoval výše.
Jinak máme na svobodu v mnohém podobný pohled - pokud je člověk otrokem, není svobodný a jeho rozhodování není svobodné.
Stejně tak není normální, aby člověk svobodně hřešil - normálnímu člověku brání ve hříchu mnoho věcí - dobrá výchova, společenské zábrany, svědomí, ohled na lidi okolo sebe... a když už ani to ne, tak alespoň strach z dopadení, z hanby, z trestu. Rozhodovaní pro hřích či porušení zákona je zcela jiný level, než rozhodování ve svobodě o libovolných běžných nehříšných a zákonných věcech.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 11. duben 2018 @ 08:54:51 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Tohle je ale dost pro samotného člověka v hříchu nereálné. Opakuji: pro samotného člověka."...
Možná jsem to pro samozřejmost, s jakou to já vnímám, zapomněl zdůraznit.
Duch si vane, kam sám chce. Věřím, že každý impulz pro pokání, pro obrácení, pro osvobození se z otroctví hříchu pochází od Ducha svatého. Ten vzbudí v lidském srdci nemocném hříchem onu touhu po obrácení - a pak už je to o spolupráci nejen Boha a hříšníka, ale také někdy o spolupráci ostatních údů církve - na to se často zapomíná. Modlitba za hříšníka zmůže mnoho. Bez milosti od Boha se nikdo ani obrátit nemůže.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Vota v Středa, 04. duben 2018 @ 07:59:11 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | 》Pokud jde o krádeže na poli: ...《 Jsem v obraze. Nic takového jako Vás mne tedy neobelhalo. Docela dost dobře jsem věděl, co je to rozkrádání socialistického majetku a co je krást ze společného majetku. Nebyl jsem ani katolík. Vašemu vysvětlení a to zvláště ve spojitosti se slovy apoštola Pavla z Ř 7, na která jste se odkazoval, tudíž nerozumím. Pokud jste tedy dost často nedělal, co jste vůbec nechtěl, nepište už, že jste je dost často dělal. 》Co přesně myslíte tím, že byl Bůh v krádeži?《 Ale to mi přeci vysvětlete Vy, co jste myslel tím, že Bůh je ve Vašem hříchu. 》Píšete totéž, co já. Nebylo co s Bohem řešit. Proč bych měl tedy chtít něco s Bohem řešit?《 Nepíšu co Vy, nebo ano? Nevyřešenou minulost jsem za hlavu nehodil. 》To nevím. Neptal jsem se ho. Nikdy mne to nezajímalo. Osobně si myslím, že nemusel. 《 Neměl-li tedy co. 》Trochu zmatek ve vašich otázkách a údajích.《 No nejsou mi Vaše slova vždy jasná. Údaje si o Vás nevedu. Takže tedy v době, kdy jste uvěřil, bylo krátké období, kdy Vám patřil Váš život a byla Vám dána možnost si zvolit, komu ho odevzdáte? Kdyžtak mne opravte. Já si zase uvědomil, že můj život mi nikdy ani na moment nepatřil a patřit nikdy nebude. Jen jsem to uznal. Za Vaše odpovědi děkuji. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 04. duben 2018 @ 20:20:37 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Jsem v obraze. Nic takového jako Vás mne tedy neobelhalo. Docela dost dobře jsem věděl, co je to rozkrádání socialistického majetku a co je krást ze společného majetku.
Chápu. Ne každý člověk je oklamán všemi hříchy, co jich jen na světě je.
Okovi jsem v diskuzi dával tento konkrétní hřích jako příklad právě toho extrému, kdy hřích oklame člověka tak, že se tváří, jako by hříchem nebyl. Pokud člověk dělá takový hřích v tom oklamání, je to pro mne daleko od toho, co pro mne znamená slovo "svoboda".
Vašemu vysvětlení a to zvláště ve spojitosti se slovy apoštola Pavla z Ř 7, na která jste se odkazoval, tudíž nerozumím.
Pokud byste napsal, čemu přesně z mého vysvětlení nerozumíte, rád odpovím.
Pokud jste tedy dost často nedělal, co jste vůbec nechtěl, nepište už, že jste je dost často dělal.
Pokud, tak určitě nebudu psát.
Ale to mi přeci vysvětlete Vy, co jste myslel tím, že Bůh je ve Vašem hříchu.
No, to už jsem vysvětlil. Nevím, zda jste četl? Přečetl jste si situaci, v jaké jsme žili?
Rozuměl jste tomu, co jsem popisoval z mého života ohledně hříchu, ve kterém byl Bůh se mnou?
Nepíšu co Vy, nebo ano? Nevyřešenou minulost jsem za hlavu nehodil.
OK, nebudu řešit, co píšete vy.
Když jsem nebyl křesťanem a nerozpoznával jsem některé hříchy (například bezbožnost, krádež na poli, výrobu a uctívání model) tak jsem ty hříchy nechtěl řešit s Bohem. Ani by mne nenapadlo je řešit s Bohem, když jsem nevěděl, že je to hřích. Bůh je se mnou taky neřešil.
Nevyřešenou minulost jsem také za hlavu nehodil.
Takže tedy v době, kdy jste uvěřil, bylo krátké období, kdy Vám patřil Váš život a byla Vám dána možnost si zvolit, komu ho odevzdáte?
Ano, přesně tak. V té době už jsem byl dospělý a svobodný.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: M (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 03. duben 2018 @ 14:52:02 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Dobrý den, Voto.
Pokud jste se nespletl a napsal to takto schválně, zajímal by mne zdroj vašich nepravdivých informací z otázky.
Odkud pochází vaše informace, že nemám svobodu k tomu, abych konal to, co považuji za dobré? Odkud pochází vaše informace, že mám svobodu činit to, co považuji za zlé?
Hezký den.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Vota v Úterý, 03. duben 2018 @ 15:33:32 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | >> Odkud pochází vaše informace, že nemám svobodu k tomu, abych konal to, co považuji za dobré? Odkud pochází vaše informace, že mám svobodu činit to, co považuji za zlé? << Ptám se Vás. Žádné záludnosti, žádné návodnosti, žádné informace. Otázky, pane Cizinče. Kladu otázky. Takže tedy, máte dnes svobodu činit dobro nebo nemáte? A dříve jste tu svobodu činit dobré měl nebo neměl? A tak stejně: Dnes máte svobodu činit zlé nebo nemáte? A dřív jste tu svobodu činit zlo měl nebo neměl? Já tedy se rozhodně necítím být svobodný k tomu, abych činil zlé, a ani se necítím být svoboden k tomu, abych činil dobro. A nebylo tomu tak ani dříve. A že jsem poznal tuto Pravdu, učinila mě svobodným, abych si uvědomil, že co činím, činím z nějaké té příčiny, kterou jsem vázán a povinován. Jen ta vazba a povinnost už není pro mne donucením. Takže? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 03. duben 2018 @ 19:44:36 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Voto,
za to, že se vmísíte do diskuze se není co omlouvat. Ani za to, pokud pokládáte hodně otázek - takové omluvy jsou také zbytečné.
Pokud ale položíte diskutujícímu návodnou otázku, která obsahuje přesně opačné informace, než které dotazovaný diskutující dlouhodobě a konzistentně podává, působí vaše otázka přinejmenším velmi zvláštně, podivně.
Zpět tedy k otázkám.
Takže tedy, máte dnes svobodu činit dobro nebo nemáte? A dříve jste tu svobodu činit dobré měl nebo neměl?
Samozřejmě, že mám svobodu činit dobro. Pokud si vzpomínám, vždy jsem jí měl.
Jen byl s "dobrem" trochu problém: Občas se moje "dobro" zvrtlo.
Například mě jeden den bezdomovec požádal o "drobné na jídlo" a druhý den na tom místě našli bezdomovce umrzlého obloženého prázdnými krabicemi od vína. Ani tedy nevím, zda to byl ten "můj" bezdomovec, ale tehdy jsem začal trochu nad "dobrem" přemýšlet. O tom jsem psal jinde v diskuzi, tedy že se snažím vyhýbat "páchání dobrých skutků" a více řešit, co je dobro - zvláště pokud jde o "dobro" druhých lidí a poslouchat v tom Boha, jelikož on vidí o pořádný kus dále, než já.
A tak stejně: Dnes máte svobodu činit zlé nebo nemáte? A dřív jste tu svobodu činit zlo měl nebo neměl?
Samozřejmě, že nemám svobodu činit zlé. Pokud si vzpomínám, nikdy jsem takovou svobodu neměl, ani o ní nestál.
Toník
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Vota v Úterý, 03. duben 2018 @ 20:07:10 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pominu Váš naprosto zbytečný úvod. Tedy jste měl vždy svobodu činit dobro a nikdy jste neměl svobodu činit zlo. Ať už před tím, kdy jste Bohu nevěřil, tak nyní, kdy Bohu věříte. Rozdíl? Psal jste o tom, že tehdy Bůh ve Vašem hříchu nebyl, aby Vám z něho pomohl, ale nyní ve Vašem hříchu Bůh je a pomáhá Vám z něho. Je to tak? Psal jste to tak? Vysvětlete, jak Bůh nyní je ve Vašem hříchu. Nevím o tom, že by to tak bylo. Tak se ptám. Hned na počátku svého vstupu do Vaší diskuze s panem Oko jsem se za to omluvil a psal, že to pro mne rozhodně srozumitelné není. A Vy zase mně nejste nijak povinován odpovídat. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 03. duben 2018 @ 21:59:05 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Chápu, že můj úvod byl zbytečný a že jste zřejmě neporozuměl tomu, že vkládat do otázek nepravdivé informace není slušné. Nevadí.
Rozdíl? Psal jste o tom, že tehdy Bůh ve Vašem hříchu nebyl, aby Vám z něho pomohl, ale nyní ve Vašem hříchu Bůh je a pomáhá Vám z něho. Je to tak? Psal jste to tak?
Toník |
]
|
|