To není jako když se člověk zvenku umyje a cítí se čistý, ale je to něco mnohem hlubšího, niternějšího."...



 A teď zkus tato Boží slova konfrontovat s realitou, s dějinami nevěr vyvoleného národa v celých jeho dějinách i jeho opakovaných návratů k Hospodinu. Pak třeba pochopíš, o čem že to stále hovořím, na co stále upozorňuji.
Já totiž hovořím o současnosti, o stádiu člověka během Boží výchovy - ty jen cituješ místa, které podporují tvoji nábožnou konstrukci.



Člověk po svátosti smíření je čistý vnitřně (koupel těla je jen přirovnání) a nejen to - mění se Boží milostí i vnitřně, vnímá svět a události v něm více úhlem Božího pohledu. Rozpoznává lépe své místo v dějinách spásy, rozpoznává jasněji Boží vůli a s nadšením ji vykonává.


Chceš - li vztáhnout platnost Jeremiášových slov právě na sebe, pak by logicky mělo platit i jejich pokračování:

Hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy bude toto město znovu vybudováno Hospodinu, od věže Chananeel až po Rohovou bránu. A měřicí šňůra půjde dál naproti ní na kopec Garéb a obrátí se ke Goje. Celé údolí mrtvol a popela a všechna pole až k potoku Kidrónu, až na roh Koňské brány na východě budou svaté Hospodinu. Nikdy už nebudou vyvráceny ani zbořeny....

Týká se tě nějak také toto místo?


Jako už tolikrát, podle svého zvyku, vytrhuješ jen jedno místo z celku. Pak pochopitelně, bez kontextu, Jeremiášův výrok podbízí jiný výklad. (pořád čteš právě jen to, co je tam napsané, ale chápeš to vytrženě, v jiném nepůvodním smyslu). 


Každé období Božího lidu mělo svou smlouvu (Gn 9,9-17; Gn 17,7-14; Joz 24,25-27; Jr 31,31-34; Žd 9,15;).

Zvláštní význam měla smlouva davidovská (o jejím nepřetržitém trvání mluví 2 S 7,12-16; a Žl 89,29; a smlouva lévijská  Mal 2,4-8.

V Hospodinově výroku se opakují slova Jr 23,5 se závažným odlišením: Vedle davidovského království se připomíná lévijské kněžství, a navíc titulem "Hospodin je naše spravedlnost" nebude označen "výhonek", ale Jeruzalém (který je v hebr. rodu ženského, zatímco "Výhonek" rodu mužského, takže jde v hebr. jednoznačně určit, k čemu se titul vztahuje).
To, co vyznačuje zaslíbeného potomka z Davidova rodu, se stává charakteristikou města a jeho obyvatel.
Královské zaslíbení, jež je spjato s davidovským rodem, přejde přes Syna Davidova na jeho lid.

Jako důležitý znak nového věku vedle pokoje a pravdy je uvedena "spravedlnost".

Spravedlnost je Boží řád, který bude platit a zaručovat stálost, bezpečnost a celistvost "pokoje."
(proto jsem minule opakovaně tak zdůrazňoval význam řádu v životě každého křesťana. Opakem řádu je neřád, chaos, pasivita).

V novém období nebude zrušena ani smlouva s lévijskými kněžími.
Jeremiáš zde má na mysli původní poslání kněží jako strážců Hospodinova Zákona. (Dt 17,9-18; atd.) I když jeruzalémští kněží se v Jeremiášově době svému poslání zpronevěřili, nepřestává platit smlouva, kterou uzavřel Hospodin s pokolením Lévi. Lévijská smlouva bude obnovena a bude platit v novém věku, ale také ona bude přenesena z jedné třídy na celý lid, takže bude nesčíslné množství těch, kteří budou sloužit Hospodinu jako kněží.

Jako záruka neklamnosti obou smluv, davidovské i lévijské, je uvedena pevná a žádným způsobem nezrušitelná"smlouva", zaručující pravidelné střídání dne a noci a ukazující na smlouvu s Noem (Gn 8,22; Gn 9,8-17) i na zaslíbenou novou smlouvu (Jr 31,35). Ale i zaslíbení  a smlouva s Abrahamem (Gn 17,5) jsou vztaženy na Davida a lévijce.

Všechny smlouvy spolu souvisejí, protože vycházejí z jediného zdroje a mají jediný smysl a cíl: ujistit o Hospodinově věrnosti a věrnosti k Bohu nás také vybízet.