... „svátost biřmování“ pokřtěné „dokonaleji spojuje s církví a obdařuje zvláštní silou Ducha svatého". ... Kristus vícekrát přislíbil toto vylití Ducha; tento příslib uskutečnil nejprve v den velikonoc a později skvělejším způsobem v den letnic, ... dostali pak „dar Ducha svatého“ ...Prostřednictvím biřmování se křesťané, tedy ti, kteří jsou pomazaní, mnohem více podílejí na poslání Ježíše Krista a na plnosti Ducha svatého, jímž je vrchovatě naplněn, takže celý jejich život šíří líbeznou vůni Kristovu. I křesťan je označen pečetí: Bůh si nás v Kristu pomazal, „vtiskl nám svou pečeť, a tak nám vložil do srdce Ducha jako záruku“ (2 Kor 1,22). Tato pečeť Ducha svatého znamená, že naprosto patříme Kristu..."....

 Kor 1,22 významově souvisí s 2 Kor 5,5; Ř 8,16; Ef 1,13-14;

Nepřijali jste ducha otroctví, abyste se opět báli, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Sám ten Duch svědčí spolu s naším duchem, že jsme děti Boží. 

Ducha synovství přijímá člověk ve křtu.  I ty jsi byl ve křtu pomazán posvátným olejem (křižmem) na znamení pomazání křesťana Duchem svatým. Od té doby Duch svatý trvale sídlí v srdci pokřtěného (buď už napořád, nebo až do doby, kdy by upadl do hříchu ke smrti).

To, co kvalitativně katolík získává později v životě - jednak skrze svátosti (pokání a eucharistie), jednak skrze svátost biřmování - je další nová obdarování Duchem svatým.

Tedy buď další nové milosti od Ducha svatého, či další rozvoj těch milostí, kterými už byl obdarován dříve.

Díky těmto milostem člověk prožívá hloubku duchovního napojení na svého Boha, prožívá život v Boží "režii" událostí, které přicházejí.

Díky těmto milostem vykonává své životní poslání, ke kterému jej Bůh povolal.

Díky těmto milostem prožívá neustálou Boží přítomnost.

A díky těmto milostem začíná správně a pravdivě rozumět okolnímu světu....