Re: Re: Re: Re: Ministranti klekali před biskupem (zdroj: christnet.cz/magazin) (Skóre: 1)
Vložil: Hyperion v Pátek, 16. květen 2008 @ 13:37:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | >>>svaté sice uctíváme, ale jen Bohu se klaníme<<<
Možná bys měl na toto téma napsat nějaký článek, aby to zdejším antikatolíkům došlo;-) Ano, já ten rozdíl chápu a respektuji ho. Není na něm nic špatného, modlářského. Nesmíme se klanět ničemu a nikomu jinému než Bohu. Ale máme ctít i živé lidi - např. rodiče, manželku. S lidmi to máš těžké - pověstný Mojžíšův had se také časem stal modlou. Vezmi si třeba modlitbu růžence. Pokusil jsem tu napsat své nekatolické stanovisko k této modlitbě. Je to úžasná věc při troše snahy z obou stran by mohla sloužit jako společný základ pro debatu a sblížení mezi katolíky a nekatolíky (nekytolíky nemyslím antikatolíky). Je celkem normální, že se při této modlitbě používá růženec. Problém ale je, že znám dost lidí, pro které jsou ty kuličky jakýmsi amuletem či talismanem, který je sám o sobě chrání. A přitom se při růženci často používá tzv. desátek růžence, který může mít i podobu jakéhosi prstýnku s hrbolky. Když mluvím o modlitbě růžence s nekatolíky, často poukazují na používání kuliček na provázku jako amuletu, což je mimochodem v rozporu s učením ŘKC. Asi mi nebudeš věřit, ale když jim řeknu, že k té modlitbě mohou použít i ten desátek (ono se tedy desátky často dělají také jako kuličky na provázku, vypadá to jako růženec s méně kuličkami), že mohou klidně přendavat kamínky z hromádky na hromádku jako mniši ve 2. století a že se tu modlitbu můžou klidně modlit i bez jakékoli pomůcky, najednou se mnozí pozastaví a jsou ochotni mluvit o samotném obsahu slov. To neznamená, že by ŘKC měla upustit od vnějších pomůcek zbožnosti, ale měla by dávat velký důraz na to (i v zájmu některých katolíků), že tyto pomůcky (sochy, růžence, ikony) nejsou podstatou té zbožnosti, že to jde stejně dobře i bez nich. Píšeš o té ikoně, řeknu ti o jiné, kterou nenakreslil žádný umělec. Objektivně vzato, je to čmáranice a nesplňuje asi ani podmínky pro označení "ikona". Nakreslilo to malé dítě - je tam dětský obrázek muže s velkým srdíčkem (ispirací asi byl obrázek Krista a jeho neposkvrněného srdce, který byl dříve skoro v každé chalupě) a u něj je takové ne moc podařené ozdobné J. To dítě ji věnovalo s tím, že slyšelo od nějakého kněze, že Ježíš je cesta k Bohu a chtělo, aby obdarovaný Ježíše také měl.
Jen málo z nás je schopno čistě "abstraktní" víry. Vesměs tak nějak potřebujeme nějaké ty symboly (ať už je to ryba nebo kříž). Pokud ta tvoje ikona ukazuje stejně jako od dítěte na Boha, pokud ti pomáhá uvědomovat si jeho lásku, pokud víš, že je jen jakýmsi zástupným viditelným symbolem, což je podle toho, co jsi napsal, splněno, pak v tom není přece problém. K takovým věcem musí mít člověk vztah jako k fotce manželky. Snad každý se někdy přistihne při tom, že jakoby té fotce říká něco, co by chtěl říci ženě, třeba:"Kdybys jen věděla, jak mi chybíš. Už abychom byli spolu." Když někdo mluví k Bohu a kouká na kříž, je to podobné - jen s tím rozdílem, že Bůh ho slyší, kdežto manželka mě neslyší. Je důležité milovat manželku a dávat svoji lásku najevo, ale není nutné nosit v peněžence její fotku, stejně tak je důležité milovat Boha, ale není nutné používat ikony. A právě toto by měla ŘKC mnohem víc zdůrazňovat.
|
| Nadřazený |
|
