Ke skutečnému vyhánění démonů a uzdravování nemocných je potřebná víra, která vyrostla do mohutnosti hořčičného stromu.
Zajímavá myšlenka. Na to jsi přišel sám, nebo ti někdo pomáhal? Kolik démonů už jsi vyhnal, že o tom tak zasvěceně píšeš? U kolika vymítání démonů jsi byl, nebo alespoň: s kolika lidmi, kteří vymítají, ses bavil?
Už jsem to psal Jaele. V tomhle je jeden z rozdílů mezi římským katolictvím a křesťanstvím.
V římském katolicismu je potřeba mít co největší víru. Věří se kdekomu a kdečemu, a nikdo se moc nezajímá komu se vlastně věří (a ke komu modlí), hlavně když máš "velikou víru", byť třeba v církev, Královnu nebes nebo svatého Antonína a jsi v jednotě.
V křesťanství nemá tak veliký význam jak velikou víru člověk má, ale čemu a hlavně komu člověk věří. I když máš malinkou víru, ale tou vírou věříš Ježíši, stačí to na veliké věci. To jméno Ježíš má samo o sobě velikou moc, ale je k němu dobré být křesťanem, aby člověk mohl vyhánět démony bezpečně (tím myslím patřit Ježíši, ne být "pokřtěn"). Taky je dobrá poslušnost a rozeznání duchů. O synech Skévy jsem ti psal - z bible je zjevné, že nebyli křesťani, neměli rozeznání duchovních věcí, jen znali moc jména Ježíš a používali ho k čarování.
Pokud jde o mne, tak už jsem viděl vyhánění zlých duchů, slyšel více očitých svědectví a přečetl mnoho knih na tohle téma (Pokud by tě to zajímalo, doporučuju třeba Lester Sumrall - Démoni, kniha otázek a odpovědí či Wolfhard Margies, Osvobození - knih na tohle téma existuje dostatek i v češtině). Sám jsem byl osvobozen z moci zlého ducha před tím, než jsem Ježíši uvěřil a sám jsem později několikrát zažil, kdy zlí duchové prchli před mocí toho vzácného jména.
Jinak máš pravdu v tom, co jsi přečetl z bible (no, bodejť, dycky alespoň kus tvého příspěvku). Vyrůst v téhle věci se dá jen tak, že je člověk poslán Ježíšem. Nikdy v životě jsem v těchto věcech nevyrostl tak, jako když jsem chodil zvonek od zvonku po našem městě. V jedněch dveřích najdeš komunistku v depresích pod útlakem závisti, v jiných člověka na smrt nemocného rakovinou, který se přípravuje na svůj konec a neví jak. Na tom, že na některé věci nestačíš v té chvíli vůbec nezáleží.
Sice má člověk mindrák, že odešel z nějakých dveří a nemohl pomoci a když je učedník, tak moc nerozpoznává, proč to bylo (dneska už mnohé chápu) ale na druhou stranu získává zkušenosti, která vytlouká z hlavy zhovadilé náboženské nesmysly typu "lidi jsou hříšní a zlí a chtějí žít jen v konzumu bez Boha" a podobně.
Jo, jinak Boží víra se jen tím, že dá člověk život Kristu, ta je ze slyšení.
|
