Ne, nepleteš se. Toto jsem opravdu tvrdil.
Ptám se podrobně, znovu, nechce se mi věřit, že to, co píšeš, myslíš vážně? Ale jsem rád, že máš odvahu na křesťanském portále tvůj pohled sdílet, že se nestydíš napsat, co opravdu žijete a jaký pohled máte na tento základ křesťanství. Alespoň to můžeme probrat, protože toto je jistě základ věcí, nad kterými se léta bavíme, to, proč si nemůžeme rozumět.
Tedy přímo k věci: Už jsem slyšel od lidí hodně, ale marně vzpomínám, že bych slyšel či četl něco tak cynického, strašlivého, co tu předvádíš ty. Ani snad nevěřící a ateisti, kteří se nám pro naši víru Pánu Ježíši posmívali, neměli tak strašlivý pohled.
Tak tedy k tvému divnému pohledu, Stando, ti dám můj pohled, pokud by tě zajímal (snad je nás i více, co ho sdílejí):
Hřích je nejdražsí věc na světě, nejnákladnější co jen na světě může být. Není nic, co by mělo větší náklady než hřích, co by způsobovalo větší škodu, než hřích. Náklady na celý program Apollo, na cestu na Mars či jakékoliv podobné projekty jsou jen směšným zlomkem nákladů na hřích. Škody způsobené zemětřesením a tsunami, všemi výbuchy sopek a výkyvy počasí jsou jen nepatrným zlomkem škod, které způsobuje hřích.
Za náš hřích, za nás, vydal Bůh to nejcennější, co měl: Jednorozeného syna. Za odpuštění našich hříchů byla vydána ta nejvyšší cena, jaká kdy za co v dějinách byla vydána.
Pokud je to pro tebe a z tvého pohledu "laciné odpuštění", co napsat?
Je mi tě líto.
Ať ti z tvého cynismu pomůže Bůh. Ať ti ukáže, jak strašlivý pohled máš na tak citlivou věc, která je pro miliony a miliardy lidí na světě nesmírnou vzácností, cenností, nejcennější perla, to nejvzácnější, co mají, čeho si nadevšechno váží, co je podklad jejich života, důvod žít.
A jak jsi prosím tě, na takovou absurditu vůbec přišel? Cožpak v sobě nosíme hříchy cizích lidí? Proč bysme to dělali a jak by to vůbec prakticky šlo uskutečnit?
Bylo tam napsáno:
Když neodpustím, zlo cizího hříchu by mě neustále tížilo, "žralo". A někdy jsou křivdy člověka na člověku tak hluboké, že vůbec není lehké odpustit. Sám to člověk někdy ani nedokáže. Měl jsem dříve takové problémy se šikanou v práci (nebyl jsem politicky loajální) a křivdy byly tak hluboké, že to odpustit ani nešlo. Nebylo to v lidských silách. Nosil jsem to v sobě léta.
Kromě toho, že jsem to četl v tvém příspěvku a věřím ti, že jsi psal o sobě pravdu, tak jsem zažil totéž, co popisuješ a měl jsem naprosto stejný problém odpustit cizí hřích. Prošel jsem bezpočet zpovědnic jako ty, uběhla léta a cizí hřích byl stále ve mně. Tedy "zlo hříchu" či "křivda hříchu", "rána na srdci", "jizva infikovaná jedem hříchu" nebo jak to nazvat pokud jsi měl v úmyslu nějak chytat za slovíčka. Stejně tak jako ty jsem potkal skutečné křesťany, skutečné křesťanství a Boha, který mne vedl k odpuštění bez pokání těch, co mi ublížili a dal mi moc jim odpustit.
A já tvé představy o "laciném odpuštění hříchů" nesdílím.
Snad jsem ti vysvětlil výše dostatečně, že tvé představy o "laciném odpuštění" opravdu nesdílím.
A jsi první, kterého jsem potkal a má představu, že odpuštění v Pánu Ježíši bylo "laciné".
A že už jsem potkal dost podivných lidí.
Toník
