Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Obnova, o (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 01. leden 2011 @ 18:49:51 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | ..."Proč jsem v životě vnímal, že mezi mnou a Bohem stojí překážka, kterou
nemohu překonat? Proč jsem vnímal, že mi cosi brání přijmout Boží
milost? Jaký "hřích" jsem udělal když jsem byl ještě dítě a rozhodovali za mne rodiče?"...
Na co se mně to ptáš?
To jsi tak mimo realitu? Jak mohu znát tvé konkrétní hříchy?
Mezi člověkem a Bohem není jiné překážky, jen hřích. A v 18 letech, či kolik ti bylo, když jsi začal mít tyto potíže, se určitě nejednalo o hřích dědičný (dávno už odpuštěný ve křtu), ale o hříchy vlastní!
Sám si sáhni do svědomí!
|
| NadřazenýPřekážka mezi člověkem a Bohem - Re: Obnov (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 01. leden 2011 @ 20:28:05 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | To jsi tak mimo realitu? Jaké potíže, oko? Umíš číst?
Ptal jsem se na chvíle, kdy jsem byl dítě.
Boha jsem neznal odmala. O Bohu jsem nějaké informace věděl, měl jsem hodně o Bohu naučeného, něco pravdivé, jiné věci byly lživé. Po Bohu jsem ale toužil. Ale neslyšel a neznal jsem Boží hlas, nevnímal jsem jeho dotyky. Když jsem se modlil k Bohu, vnímal jsem překážku mezi mnou a Bohem. Tak jsem se radši modlil růžence k Marii, tak nějak jsem tušil a pochopil z toho co nás učili, co říkali lidi okolo a jak se modlili a zpívali, že je bůh na mne rozzloben a že jen jeho matka horko těžko zadržuje jeho rámě, aby mě bůh nepotrestal.
Pokud si vzpomínám, nedělal jsem nějaké extra velké hříchy, občas jsem zalhal, dvakrát v životě něco ukradl, byl neuctivý k rodičům. Chodil jsem ke zpovědi, k přijímání. Ale ta překážka mezi mnou a Bohem tu stále byla. Čím to bylo, co to bylo za překážku? Bylo to něco, o čem jsem nevěděl?
Připadal jsem si nenormální, protože mi připadalo, že jiní tohle nezažívají, že jsou s Bohem jakž-takž v pohodě. O ničem takovém co jsem zažíval já nemluvili, tak jsem si myslel, že je to jen můj případ a hnípal se v sobě v různých meditacích a zpytováních co je vlastně se mnou špatně. To trvalo celou dobu mého dětství a mládí, v různé intenzitě.
Až když jsem potkal křesťany a ti mi svědčili o hříchu, soudu, smrti a spasení v Kristu Ježíši, začal jsem svoji situaci pomalu chápat. To bylo až po dvacítce, jak píšeš. A jak jsem začal rozumět té situaci ale ještě jsem nevěřil, že křesťané mají pravdu s tím, že hřích člověka nemůže odstranit nikdo jiný než Ježíš a smál jsem se jim jako ty teď, tak jsem začal zjišťovat, jak se věci mají a začal se ptát lidí okolo sebe.
No a v tu chvíli jsem zjistil překvapivou věc: To, co jsem prožíval já, prožívali v ŘKC snad všichni další zhruba v mém věku, kterých jsem se zeptal. Snažili se dostat k Bohu, ale jakoby jim bránila nějaká překážka. Koukali se kolem sebe, ale připadalo jim, že ostatní tohle neprožívají, že jen oni jsou ta vyjímka a že je u nich něco špatně, ale nemohli přijít co. Tak se v sobě donekonečna rejpali ve všelijakých zpytováních svědomí a meditacích, ale nemohli na nic přijít.
No a v tu dobu jsem znal celkem blízko i několik kněží, jednomu jsem se chodil pravidelně zpovídat a tak jsem se s ním radil o svém životě a co s tímhle tedy mám dělat, když vnímám, že Bůh je daleko a že je mezi námi jakoby nějaká překážka, že Boha neslyším tak jako ti v písmu. No a on mi řekl, že to je normální, že to, co bylo v písmu byla vyjímka na počátku církve, teď už Bůh tak nejedná a takhle přímo nemluví. A že to tak má taky, že se nic neděje, že je to v církvi běžné a že to prožívají i jiní lidé.
A v té době umíral náš pan farář, který v potu tváře fakt tvrdě a celý život sloužil Bohu v několika farnostech a před smrtí mluvil o tomtéž na co se ptám.
Tak na to se ptám. Nikdy jsi takové svědectví neslyšel? Čím to bylo, co bylo za překážku, která byla mezi námi a Bohem že nám zabraňovala přímo vnímat a slyšet Boha? Která nás nutila obracet se na různé prostřednice, které by nás protekcí ke vzdálenému bohu trochu přiblížila a která by zadržela Boží hněv a rámě?
Je ta otázka už dostatečně srozumitelná?
Jaký hřích jsem provedl, když jsem ještě byl dítě, byl jsem správně katolicky pokřtěn, měl jsem mít ten vztah s Bohem, snažil jsem se o něj a - nic?
|
]
Překážka mezi člověkem a Bohem - Re: Obnov (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 02. leden 2011 @ 09:35:29 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Je to fakt jak z jiného světa.
Neznal jsem jakéhosi vzdáleného boha, ten můj byl vždycky mému srdci blíž, než já sám. Jediné hráz byla kdy mezi námi postavena pouze z mých hříchů v obdobích, kdy jsem podléhal vábení tohoto světa a žil podle světa. Patřil jsem však také do církevního společenství, které se za mne vytrvale nepřestávalo modlit a Boží milostí jsem byl od těch nejhorších věcí uchráněn. Ne že bych nebyl vinen, ale životní situace se vždycky tak "zamotala", že mi nedovolila úplně klesnout.
Abych to uvedl na školském příkladu:
Rozhodneš se někoho přepadnout a zabít. Znáš jeho zvyky, číháš v záloze. V srdci jsi už vlastně vinen vraždou, dar věčného žiovta jsi zabil hříchem ke smrti.. Ale vraždu nakonec prakticky nedokonáš (nikoli svou zásluhou, že by jsi nechtěl), ale protože dotyčného zrovna dneska doprovází početná skupina přátel, nebo jel zrovna autobusem.
Příklad je vyhrocen na maximum, ale tento princip zůstává u všech hříchů stejný. Domnívám se, že modlitby za bližní jsou stále obrovskou zdaleka nedoceněnou zbraní v rukou křesťanů.
..." hřích člověka nemůže odstranit nikdo jiný než Ježíš"...
Nerozumím tvé předešlé "katolické" víře. Kdo jiný by měl odstraňovat tvé hříchy v dobách, kdy jsi chodil ke zpovědi, než právě Ježíš?
Co to bylo za víru, co to bylo za pokání, když překážka zůstala?
Takovou zkušenost nemám, s tím ti nepomohu. Já byl vždycky ve zpovědi ze svých hříchů prokazatelně očištěn.
|
]
Překážka mezi člověkem a Bohem - Re: Obnov (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 02. leden 2011 @ 11:01:25 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Kdo jiný by měl odstraňovat tvé hříchy v dobách, kdy jsi chodil ke zpovědi, než právě Ježíš?
Lítost, ne? Mnohokrát si uváděl, že hříchy jsou nám odpuštěny opravdovou lítostí dokonce bez zpovědi (1, 2, 3), tak nás to v ŘKC učili. Když jsme psali, že hříchy nám nejsou odpuštěny lítostí, ale Ježíšem a vírou v něj, tak jsi se vztekal. Hříchy pak odpouští kněz z moci kterou mu dal Bůh. V ŘKC jsem tedy poctivě zpytoval svědomí, své hříchy poctivě litoval a vyznával knězi. Kupodivu to na zboření té hradby mezi mnou a Bohem nestačilo.
Bylo to samozřejmě nesmyslné učení, protože hřích nemůže odstranit žádný formální úkon na miminku s následnou lítostí byť sebesilnější a sebeupřímější vyznání se člověku. To byla falešná víra. Z hříchů může být člověk očištěn jen krví Ježíše Krista, když přijme očištění od hříchu vírou v Ježíše. Tehdy je také zbořena ta hradba mezi člověkem a Bohem
Pokud je to svědectví jak z jiného světa, zkus si někdy na tohle téma popovídat s lidmi okolo tebe, kteří byli jako miminka "pokřtěni, stali se Božími dětmi a nic jim tedy nebrání aby k nim Boží milost proudila". Třeba pak poznáš, že jiný svět je blíž, než si myslíš.
|
]
Překážka mezi člověkem a Bohem - Re: Obnov (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 02. leden 2011 @ 17:34:25 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku
Opravdu se místy chováš docela zmateně.
..." Z hříchů může být člověk očištěn jen krví Ježíše Krista, když přijme očištění od hříchu vírou v Ježíše"...
Přesně toto se člověku děje poprvé ve křtu.
(Kol 2,11-13)
V něm jste také obřezáni obřízkou, jež nebyla učiněna rukama,
ale svlečením těla hříchů skrze obřezání Kristovo.
Spolu s ním jste pohřbeni křtem, jímž jste také spolu s ním
vzkříšeni skrze víru v moc Boha, který ho vzkřísil z mrtvých.
I vás, mrtvé v hříších a neobřízce vašeho těla, spolu s ním
obživil, když vám odpustil všechny hříchy. Toto je přesný popis znovuzrození dítěte Božího!Chceš - li to i nadále ignorovat, tvá věc. ..." sebesilnější a sebeupřímější vyznání se člověku"... A to ti na všech těch školeních v ŘKC, co jsi jimi prošel, nikdy neřekli, že hříchy ve zpovědi vyznáváme především Bohu?Lítost nad hříchy je zcela zásadní podmínkou, aby ti mohly být tvé hříchy odpuštěny skrze Kristem ustanovenou službu církve (J 20,22-23).
|
]
Překážka mezi člověkem a Bohem - Re: Obnov (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 02. leden 2011 @ 21:21:40 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Přesně toto se člověku děje poprvé ve křtu.
(Kol 2,11-13)
V něm jste také obřezáni obřízkou, jež nebyla učiněna rukama,
ale svlečením těla hříchů skrze obřezání Kristovo.
Spolu s ním jste pohřbeni křtem, jímž jste také spolu s ním
vzkříšeni skrze víru v moc Boha, který ho vzkřísil z mrtvých.
I vás, mrtvé v hříších a neobřízce vašeho těla, spolu s ním
obživil, když vám odpustil všechny hříchy.
Toto je přesný popis znovuzrození dítěte Božího! Chceš - li to i nadále ignorovat, tvá věc.
Oko, to si zase nějak pleteš.
To je přesný popis znovuzrození, je to přesně to, co jsem zažil ve svém životě a o čem píšu. Na rozdíl od tebe vím docela přesně, kdy se Bůh dotknul mého srdce a obrátil ho od soustředění do sebe k Bohu. Znám tedy osobně tu obřízku, která se nedělá lidskýma rukama a vím dobře, jaký je rozdíl mezi ní a křtem. V tom místu písma je to přesně popsané, oko, stačí si to přečíst.
Ohledně ŘKC: Říkali nám, že kněz je Bohem ustanoven k odpouštění hříchů, že je potřeba hříchy litovat a vyznávat knězi a že církev má plnost milostí na to, aby hříchy odpouštěla a že když dá kněz rozhřešení, je jisté, že jsou hříchy odpuštěny. To jsme také velmi poctivě dělali.
Pokud jde o víru, znali jsme katechismus, ale jak jsem psal: Bůh byl vzdálený. Byl potřeba někdo, kdo by porozuměl lidské slabosti, nějaký prostředník, který by přinesl čerstvé zprávy z nebe a přimluvil se za nás u Boha. To pro nás byla Marie. K ní jsme se stále modlili, v ní měli jedinou jistotu, které jsme se drželi zuby nehty. Říkalo se u nás: "Rozpomeň se nejlaskavější Panno Maria, že nikdy nebylo slýcháno, abys
opustila toho, kdo se utíkal pod tvou ochranu a prosil o tvou
přímluvu..." o Ježíši se takové věci neříkaly. Ten byl spíš přísný a trestající soudce, který koho miluje, trestá nemocemi a neštěstím a Maria byla jediná naše naděje, kdo jeho přísné rámě dokázala v tom slzavém údolí odvrátit.
A z pokrytců, kteří se tohle snaží kamuflovat a tvářit se, že věci jsou jinak než je realita je mi docela špatně.
|
]
Překážka mezi člověkem a Bohem - Re: Obnov (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 03. leden 2011 @ 11:10:11 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." je to přesně to, co jsem zažil ve svém životě a o čem píšu. Na rozdíl od tebe vím docela přesně, kdy se Bůh dotknul mého srdce a obrátil ho od soustředění do sebe k Bohu."...
To, o čem se tu pokoušíš svědčit, jsou jen tvé pocity a mají skutečně jen váhu subjektivních lidských pocitů, nic víc. A lidské pocity nás mohou klamat.
..."vím dobře, jaký je rozdíl mezi ní a křtem"...
Kol 2 svědčí, že obřezání Kristovu dochází ve křtu, když jsme spolu s Kristem pohřbeni a následně obživeni do novosti života.
..." Bůh byl vzdálený. Byl potřeba někdo, kdo by
porozuměl lidské slabosti, nějaký prostředník, který by přinesl čerstvé
zprávy z nebe a přimluvil se za nás u Boha. To pro nás byla Marie. - o Ježíši se takové věci neříkaly. Ten byl spíš přísný a trestající soudce"...
Kolikrát jsi v katolickém kostele mohl slyšet toto?
Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna,
aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život.
Bůh totiž neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil,
ale aby svět byl skrze něho spasen.
Jakožto milované děti tedy následujte Boží příklad
a choďte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a vydal sám
sebe za nás jako dar a oběť Bohu na líbeznou vůni. V tom je zjevena Boží láska k nám, že svého Syna, toho
jednorozeného, poslal Bůh na svět, abychom mohli žít skrze
něho.
V tom je láska, ne že bychom my milovali Boha, ale že on
miloval nás a poslal svého Syna, oběť slitování za naše
hříchy.
Milovaní, jestliže Bůh takto miloval nás, máme i my milovat
jedni druhé.
Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže milujeme jedni druhé,
Bůh v nás přebývá a jeho láska je v nás dovedena k
dokonalosti. Katechismus §478 Ježíš nás všechny a každého z nás miloval za svého života i ve své
agonii a smrti a vydal se za každého z nás, „protože on mě miloval a za
mě se obětoval“ (Gal 2,20). Miloval nás všechny svým lidským srdcem.
Proto Ježíšovo božské Srdce, pro naše hříchy a k naší spáse probodené,
„je chápáno jako zvláštní znamení a symbol ? té lásky, jíž božský
Vykupitel neustále miluje věčného Otce a všechny lidi bez výjimky“. §2614 Když Ježíš otevřeně svěřuje svým učedníkům tajemství modlitby k Otci,
odhaluje jim, jaká bude muset být jejich modlitba, a také naše, až se
vrátí k Otci ve svém oslaveném lidství. Co je nyní nové, je to, že je
třeba prosit v jeho jménu. Víra v něho uvádí učedníky do poznání Otce,
protože Ježíš je „cesta, pravda a život“ (Jan 14,6). Víra nese své ovoce
v lásce: zachovávat jeho slovo, jeho přikázání, zůstávat s ním v Otci,
který nás v něm miluje tak, že v nás přebývá. V této nové smlouvě je
jistota, že naše prosby budou vyslyšeny, založena na Ježíšově modlitbě. Zajímavé, že tak podstatné věci ve tvé "katolické" víře chyběly.
|
]
Překážka mezi člověkem a Bohem - Re: Obnov (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 05. leden 2011 @ 23:54:00 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Jo, to mi chybělo, popsal jsi to přesně. Byla to nějaká rouška, která nám skrývala písmo a jeho obsah, či co. Vůbec jsem tenkrát nevěděl, že Ježíš zemřel za mne, že spasení od smrti, které přinesl na zem je moje spasení, že Ježíšův soud a smrt byl můj soud za moje hříchy, že Ježíšův pohřeb a jeho vzkříšení bylo moje vzkříšení. Že Ježíš zemřel za mne, že nepřišel, aby mne soudil, ale aby mne zachránil. Že smlouva v krvi je smlouva se mnou, pro mne.
Tohle jsme nějak míjeli, neviděli. Ježíšův boj v Getsemane byl pro nás tak nějak obecný těžký boj za celý svět a církev. Teď byl Ježíš přísný soudce, kterého potkáme v hodině své smrti a bude nás soudit za naše hříchy. Jedinou jistotou, kterou jsme pro tu chvíli měli, byla právě Královna nebes, kterou jsme si snažili naklonit službou jí, vydáním svého života jí, modlitbami a oběťmi. Královna nebes se za nás na tom soudu měla přimluvit, na to jsme spoléhali.
Mnozí lidé na to u nás spoléhají dodnes a nevědí o tom, že Ježíš nepřišel svět soudit, ale spasit. Jestli spoléhají špatně, OKO, měl bys mezi ně vyrazit a vysvětlit jim to, aby zbytečně nemarnili život.
Na tom vůbec nezáleží, kolikrát jsem slyšel úryvky písma v ŘKC. Ty úryvky jsme si stejně vykládali ve světle ŘKC nauky o Královně nebes a ve světle zjevení z Lurd, Paříže, Amsterodamu, Medjugorie a dalších míst.
O čem píše písmo jsem začal chápat až když jsem přijal Ježíše Krista a vydal mu svůj život. Pak jsem pochopil, že stejně tak, jako je písmo o Ježíši, o Marii, o Petrovi, tak se také píše v písmu o mne. Pak teprve začelo písmo ke mně mluvit a začal jsem ho brát vážně. Ale to trvalo mnoho měsíců, než jsem začal číst co je v písmu a přestal si tam domýšlet celou tu konstrukci sladkého anděla světla v zářivých modrých šatech.
|
]
Překážka mezi člověkem a Bohem - Re: Obnov (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 06. leden 2011 @ 16:22:59 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Pak teprve začelo písmo ke mně mluvit a začal jsem ho brát vážně."...
Opravdu? A kdy ti dojde, že pokud z člověka Kristus nesejme hříchy (a to poprvé prokazatelně podle Písma učiní ve křtu), tak se o žádném znovuzrození do nového života dítěte Božího nedá vůbec mluvit? Ani o uzavření smlouvy?
..." ve světle ŘKC nauky o Královně nebes a ve světle zjevení z Lurd, Paříže, Amsterodamu, Medjugorie "...
To ovšem vůbec není nauka ŘKC ve smyslu věroučném. Žádný katolík není ve svědomí povinen uznávat kterékoli i církví uznané zjevení, protože tato zjevení jsou už soukromého charakteru. Zjevení pravd víry křesťanům bylo ukončeno uzavřením kánonu Písma.
A to vůbec nemluvím o tom, že Medjugorje ani není církví vůbec uznána.
|
]
]
|
|
