- ono, každý může něco chtít. I třeba taková zvířatka taky některé věci ku příkladu chtějí potravu. Možná oprávdu je v předstávě ve vztahu otrok-pán. Já když se na to podivám tak to vidím jako dvě stránu téže mince: Otrok je tehdy, když je nad ním nějáký pán, není-li pán (nejen někdo ale klidně i něco) pak není ani otrok. Není člověk muzikant, když nevytváří hudbu ani zpěv a ani z druhé strány není hudba či zpěv když není někdo/něco co vytváří tu hudbu či zpěv. Není třeba ani oběd, když není kdo by ten oběd přichystál kupříkládu kuchář. A není někdo chystáč jídla když to jídlo nenachystá. Neumím si představít něco jako byvalý otrok, protože ten člověk byl otrokem ale již není. Byl otrokem, ale nyní již není. Ale pozor nevylučuje to, že opět se otrokem stát může.


Souhlasím veršů o tom, že jsme Boží děti je dost. A jako každé děti mame i svého Otce. Přijde mi dost ujeta předstáva otce otrokáře, co má své děti za otroky. Trošku mi to zavaní tím, že tak jak je nahlížená rodina jako by se projektoválo i do našeho myšlení o Bohu. V okruhu poslední několikach let vidím, že obraz rodiny, není zrovna nejlepší. Hodně rozvodu, homosexuální pary, a další. Vidím, že je hodně neporozumění i uvnitř mé vlastní rodiny, a myslím, že je jen dobře když se lidé modli za uzdravení rodinných kořenů.
3 až 6 větou souhlasím bez jakýchkoliv větších namítek. Jak se praví ve Zjevení: Hle, stojím ve dveřích a tluču; kdo by uslyšel můj hlas a otevřel dveře k tomu vejdu a budu s ním večeřet a on se mnou. Až se nebojíme otevírát ty dvěře každý den. Pán nebude přece vykopavát ty dveře když mu nebude chtít otevřít. Kež to nikdy nenastane abychom necháli stát před dveřmi, ani v těžkých chvilích, které zajisté každého člověka někdy zasahnou podobně jako mně v posledních dvou týdnech.