Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Sektářské nauky Adventistů sedmého dne (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 12. listopad 2011 @ 07:43:04 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | ..." položil jsi jinou otázku, která se mne netýkala (ptal ses na lidi, co si říkají znovuzrození a na něž už hřích nemá vliv, neboť už jsou spaseni)."...
Omlouvám se, že se pletu do vaší debaty, ale Toníku, tebe se to přece týká také! Cožpak ty nejsi znovuzrozený, netvrdil jsi, že jsi jistě spasen, protože jsi tuto starost vložil na Krista?
Přiznáváš tedy sice u sebe možnost zhřešit (někteří nepřiznávají už ani to), ale máš "jistotu", že to Bůh nějak zařídí, že to on tě jistě zase vytrhne ze spárů hříchu. Tak nač si připouštět starosti?
Tak jsem to alespoň já o tobě z našich dlouhých debat pochopil, že toto je tvá představa víry.
My však víme, že otec ztraceného syna vyhlížel, ale nijak nezasahoval, respektoval i tuto synovu špatnou volbu. Čekal, až syn sám dospěje do touhy k návratu do otcovského domu. Ta touha musí vytrysknout z lidského srdce, jinak by nebyla pravdivá. A u každého člověka nevytryskne. Jsou stále lidé, kteří umírají ve svých hříších. Ne každý marnotratný syn dospěje k rozhodnutí návrátit se k otci.
Proto je užitečné připomínat, že tato možnost tu stále je, že Otec stále vyhlíží a čeká.
Nevzal člověku svobodu zhřešit (zvolit hřích), aby měl člověk tu samou svobodu zvolit svůj návrat do otcovského domu.
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Sektářské nauky Adventistů sedmého dne (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 12. listopad 2011 @ 14:33:46 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | ." položil jsi jinou otázku, která se mne netýkala (ptal ses na lidi, co si říkají znovuzrození a na něž už hřích nemá vliv, neboť už jsou spaseni)."... Omlouvám se, že se pletu do vaší debaty, ale Toníku, tebe se to přece týká také!
Ne, oko. Klasifikace lidí, na které se ptal Honza, se mne netýká. Honza se neptal na můj názor. Kdyby se zeptal, v klidu mu odpovím.
Cožpak ty nejsi znovuzrozený, netvrdil jsi, že jsi jistě spasen, protože jsi tuto starost vložil na Krista?
Oko, fakt nemůžu za to, že se nezajímáte o názory druhých, vytvoříte si nějakého virtuálního souputníka a statečně s ním bojujete. Rád reaguju na to, co se mne týká a čemu rozumím. A nerad píšu o něčem, co se mne netýká a co jste si vy vymysleli. To je přece vaše věc obhajovat to, co jste si vymysleli, ne? Nemusím reagovat na každou hloupost, kterou si domyslíte?
Ano. Tvrdil jsem, že jsem znovuzrozený. Byl jsem u toho, když jsem se narodil znovu a dobře si to pomatuju.
Ano. Tvrdil jsem, že jsem spasen. Vysvětloval jsem mnohokrát, jak se to stalo.
Ne, nejsem spasen proto, že jsem něco vložil na Krista. To je zas nějaký tvůj výmysl. Spasen jsem byl proto, že za mne Ježíš zemřel. Není to tak, že bych na Ježíše musel něco vkládat. To Ježíš zachraňuje. Ježíš je můj spasitel.
Přiznáváš tedy sice u sebe možnost zhřešit
(někteří nepřiznávají už ani to), ale máš "jistotu", že to Bůh nějak
zařídí, že to on tě jistě zase vytrhne ze spárů hříchu. Tak nač si
připouštět starosti?
Tak jsem to alespoň já o tobě z našich dlouhých debat pochopil, že toto je tvá představa víry.
Fajn, alespoň tohle jsi pochopil dobře, k tomu se rád přiznám. Díky Bohu, ano v Ježíši mám jistotu. O ničem jiném jsem tu pokud vím, doposavad nepsal.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Sektářské nauky Adventistů sedmého dne (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 12. listopad 2011 @ 17:45:09 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Přiznáváš tedy sice u sebe možnost zhřešit
(někteří nepřiznávají už ani to), ale máš "jistotu", že to Bůh nějak
zařídí, že to on tě jistě zase vytrhne ze spárů hříchu."...
Pokud se k tomuto přiznáváš, tedy skutečně jsi starost a odpovědnost za svou věčnou spásu přesunul na Boha. Ty zhřešíš - Kristus zasáhne a napraví to. Není to tedy můj výmysl, ale ty věci jaksi nedomýšlíš.
Takovéto "jistotě", že my zhřešíme a Bůh to z vlastní iniciativy nějak
zařídí - napraví my katolíci říkáme OPOVÁŽLIVÉ SPOLÉHÁNÍ NA BOŽÍ MILOST a považujeme takovýto životní postoj za hříšný.
|
]
Přesouvání odpovědnosti za svou věčnou spásu - Sektářské nauky Adventistů sedmého dn (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 12. listopad 2011 @ 21:32:33 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Oko, já jsem nemusel nic přesouvat. To sis vymyslel, o nějakém přesouvání odpovědnosti za svou věčnou spásu z mé strany jsem tu nikdy nepsal. Pokud chceš o mne zase psát lži, posluž si. Nevím, proč tě to tak baví.
Jinak my věříme Ježíši, že to, co říkal, neříkal do prázdna, že platí jeho zaslíbení a i jeho smlouva, kterou s námi uzavřel. Už před nějakou dobou jsem ti vysvětloval, že víře Ježíši se v ŘKC říká "opovážlivé spoléhání na Boží milost", tenkrát jsi to nemohl či nechtěl pochopit. Tak snad už naši víru Ježíši chápeš.
Ano, my se spoléháme se na Boží milost a ne sami na sebe. Jako ten celník v příběhu Ježíše, který věděl, že svoje hříchy nevyváží posty a dáváním na mše jak jsme se to bláznivě domnívali v tom bludném náboženství, co nám zatemnilo mozek. Protože víme, že jako ten chlápek v tom tričku na konci videa nemáme co bychom na tu řadu červených listů řekli. Protože nám Bůh ukázal, co hřích v našem životě znamená.
Mimochodem, pokud už tu píšeš stále o mě, tak něco taky napíšu o tobě, recipročně.
Věřím, že Ježíš si i za tebe stoupnul na tu váhu, ale smrt ho neudržela. To, že jsi Ježíše zatím nepřijal a odmítáš ho ještě neznamená, že to tak bude pořád. Ještě máš čas změnit názor. Ale jak správně píšeš: Čas se krátí a po smrti už nebude milost, ale přijde spravedlnost.
|
]
Re: Přesouvání odpovědnosti za svou věčnou spásu - Sektářské nauky Adventistů sedmého (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 13. listopad 2011 @ 08:42:50 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj Toníku.
Přiznáváš tedy sice u sebe možnost zhřešit
(někteří nepřiznávají už ani to), ale máš "jistotu", že to Bůh nějak
zařídí, že to on tě jistě zase vytrhne ze spárů hříchu. Tak nač si
připouštět starosti?
Tak jsem to alespoň já o tobě z našich dlouhých debat pochopil, že toto je tvá představa víry.
Fajn, alespoň tohle jsi pochopil dobře, k tomu se rád přiznám. Díky
Bohu, ano v Ježíši mám jistotu. O ničem jiném jsem tu pokud vím,
doposavad nepsal.
Tvoje představa: Ty zhřešíš - Kristus zasáhne a napraví to...
To je sebeklam, přesouvání opovědnosti ze sebe na Krista.
Opovážlivé spoléhání není o víře Kristu, ale o sebeklamu, že ať zhřeším jakkoli, Bůh stejně zázračně zasáhne a napraví můj hřích a já budu stejně spasen.
|
]
Re: Re: Přesouvání odpovědnosti za svou věčnou spásu - Sektářské nauky Adventistů sed (Skóre: 1)
Vložil: Studentbible v Neděle, 13. listopad 2011 @ 12:21:10 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Oko, dám ti příklad: je nějaký cizí jazyk(např.němčina),který se chceš aktivně naučit. Německy psaný text umíš číst, ale nerozumíš mu(to je tvůj pohled na Krista), chceš vyučovat ty, kteří německy znají(znají Krista),německou gramatiku,na základě tvého poznání němčiny,s česko-německým slovníkem.Nikdo z nás není aktivně, bez přízvuku německy mluvící, a tady ani nebude. Tělo nám zabraňuje naplno pochopit duchovné pravdy, ale nezabraňuje nám ten jazyk(němčinu alias studování Slova) zdokonalovat. Když umíš základní německé frázy, neznamená,že umíš německy(znáš Krista). |
]
Re: Re: Re: Přesouvání odpovědnosti za svou věčnou spásu - Sektářské nauky Adventistů (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 13. listopad 2011 @ 17:01:01 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pokus se vyjádřit k meritu věci, kterou zrovna probíráme.
|
]
Re: Re: Re: Re: Přesouvání odpovědnosti za svou věčnou spásu - Sektářské nauky Advent (Skóre: 1)
Vložil: Studentbible v Pondělí, 14. listopad 2011 @ 00:05:02 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Oko, rozsévač rozsívá zrno Evangelia, u tebe ale zrno nezaklíčí. Proč, to nevím, kamenná půda tvého srdce? Máš poznání Pána Ježíše, ale odmítáš se odevzdat pod Jeho vedení. Odevzdat život Jemu, všechno ostatní musí bokem. Hledej, Pán se ti dá poznat a dá ti taky poznání jistoty věčného života. Potom poznáš skutečnou svobodu, kterou může dát jen Pán Ježíš. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Přesouvání odpovědnosti za svou věčnou spásu - Sektářské nauky Ad (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 14. listopad 2011 @ 07:02:52 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." rozsévač rozsívá zrno Evangelia, u tebe ale zrno nezaklíčí . - odmítáš se odevzdat pod Jeho vedení..."...
Opravdu?
Kde bereš tu jistotu, jak se odvažuješ soudit druhého? Ty vidíš snad jako Bůh do lidského srdce?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Přesouvání odpovědnosti za svou věčnou spásu - Sektářské nauk (Skóre: 1)
Vložil: helena v Pondělí, 14. listopad 2011 @ 08:19:17 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | opravovat DOKONANOU SPÁSU lidským způsobem, ať službou, nebo trvalým "pokáním", místo vejitím VÍROU! Je anulováním toho co Kristus DAROVAL, je to ovšem to lidské, silně nebiblické, protože my sloužíme pouze skrze dary Ducha Sv, nikoli silou vlastní, lidsky velmi ubohou, která je jednou ano, podruhé né a to je marnost "svobodné zlovůle", svojí vůli přece křesťan dává na oltář BOHU!
ale stejně nevím, jak to souvisí s ďábelskými naukami Adventistů s.d.? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Přesouvání odpovědnosti za svou věčnou spásu - Sektářské (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 14. listopad 2011 @ 18:34:09 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."opravovat DOKONANOU SPÁSU lidským způsobem, ať službou, nebo trvalým
"pokáním", místo vejitím VÍROU! Je anulováním toho co Kristus DAROVAL,
je to ovšem to lidské, silně nebiblické"... ???
Neznám žádné pokání bez víry!
Bez lidské námahy, bez lidského úsilí to nejde!
(2 Kor 5,9)
Proto také, ať už zůstáváme doma nebo se vzdalujeme,
usilujeme o to, abychom mu byli
příjemní...
(Ef 4,2-3)
...abyste se navzájem trpělivě
snášeli v lásce
a usilovali zachovávat jednotu Ducha ve svazku pokoje... (2 Tim 2,15) Usiluj, aby ses mohl představit jako osvědčený před Bohem,
dělník, který se nemá za co stydět a který správně vykládá
slovo pravdy. (Žd 12,14) Usilujte o pokoj se všemi lidmi a o svatost, bez níž nikdo
nespatří Pána.
(Sk 20,24) Ale já na to nic nedbám, ani si necením své duše víc, než
abych s radostí dokončil svůj běh a službu, kterou jsem přijal
od Pána Ježíše: abych vydával svědectví evangeliu Boží
milosti.
(Ř 12,1) Proto vás vyzývám, bratři, pro Boží milosrdenství, abyste
vydali svá těla jako živou oběť, svatou a příjemnou Bohu,
skrze vaši rozumnou službu.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Přesouvání odpovědnosti za svou věčnou spásu - Sektář (Skóre: 1)
Vložil: helena v Úterý, 15. listopad 2011 @ 06:59:34 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | milé oko,
máš roznášet dobrou zprávu evangelia, to je ono, to je to co se od Tebe čeká a ještě musíš zase k tomu být oděn SHORA! takže, kdo Ti to vykládá jinak je MIMO |
]
Re: Re: Přesouvání odpovědnosti za svou věčnou spásu - Sektářské nauky Adventistů sed (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 13. listopad 2011 @ 22:13:24 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Oko, tohle už jsem ti vysvětloval v článku Parchant.
V době, kdy jsem nebyl Boží dítě a žil v náboženství soch, obrazů a pověr tak jako ty dnes, jsem měl s Bohem stejnou zkušenost jako ty. Všechno záleželo na mne, musel jsem se spoléhat jen a jen na sebe. Já jsem musel vzbuzovat lítost, já jsem se musel snažit nehřešit, já jsem musel dělat všelijaké skutky... Když jsem to nedělal, třeba pro lennost či najakou slabost, otroctví, měl jsem problém. Bůh v takové chvíli nezasáhnul, byl jsem mimo jeho pravomoc. A ten problém jsem měl nakonec až ke smrti.
Tohle se samozřejmě změnilo velmi radikálně ve chvíli, kdy jsem přijal Krista a vydal mu svůj život, ve chvíli, kdy jsem se stal Božím dítětem. Od té doby je moje zkušenost jiná, než píšeš. Od té doby se o mne Bůh stará, stará se o můj život a vychovává mne. Není to proto, že bych ztratil svobodu (abys zase nevytahoval nějaké kraviny), ale je to proto, že jsem se pro Boha rozhodl a vydal mu svůj život. Díky Bohu jsem poznal i opravdové pokání, které vede ven z otroctví či oklamání hříchu.
Těch zkušeností s Bohem, kdy Bůh v nějakém otroctví hříchu zasáhl aniž bych já o tom hříchu věděl mám za dvacet let křesťanského života několik desítek. Stejně tak mám mnoho zkušeností s tím, kdy Bůh napravil následky nějakého hříchu.
Chápu to, že pokud ty jsi tuhle zkušenost Božího dítěte nezažil a zažil jen spoléhání sám na sebe jak tu o tom svědčíš, považuješ nejspíše to, co píšu za sebeklam. To je dané tou herezí, ve které žiješ a o které tě klamně informovali že je to křesťanství, oklamání modlami a falešným doufáním v pověry a právě tím, že ti ta osobní zkušenost Boží otcovské výchovy chybí.
Řekl bych, že ta tvoje "svoboda" hřešit se svobodou vybírat si dobro a zlo je velmi vážný sebeklam, který ti zastiňuje pravý stav věcí a to že hřích je hrozný otrokář, který likviduje lidský život a bez vydání života Bohu a Boží výchovy či zázračného zásahu se není možné ze hříchu dostat.
|
]
Re: Re: Re: Přesouvání odpovědnosti za svou věčnou spásu - Sektářské nauky Adventistů (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 14. listopad 2011 @ 07:35:46 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."že hřích je hrozný otrokář, který likviduje lidský
život a bez vydání života Bohu a Boží výchovy či zázračného zásahu se
není možné ze hříchu dostat."...
Naprostý souhlas.
Cesta ven z otroctví hříchu je jedině skrze pokání a obrácení.
Toníku.
ale zase mícháš jablka s hruškama. Tato cesta ven z hříchu je učiněná také ve svobodě lidského rozhodnutí, nejsou to žádné čáry Boha!
Duch Boží pouze člověka k této cestě nabádá, probouzí naši vrozenou touhu po společenství s Bohem. Bůh ale do svobody lidského rozhodnutí nezasahuje. Milující milovaného nepohltí, ale respektuje!
Sebeklam je tedy u tebe - pokud tuto svobodu vbolby mezi dobrem a zlem popíráš, nemáš pravdu.
Vždyť i Písmo nám vždy nabízí volbu: cestu úzkou a strmou (vyžadující od člověka úsilí, námahu), nebo cestu pohodlnou a širokou.
Věř mi, že to nejsem já z nás dvou, který je zasažen herezemi.
Nijak nepochybuji o tvé dobré snaze - ale volba už na začátku tvého nynějšího stavu byla špatná. Křesťan není blouznicec, ale realista - vidí skutečnou pravdu. Zatímco ty jsi tehdy zvolil blouznivce a dneska je pro tebe problém rozlišit reálnou skutečnost.
..." Všechno záleželo na mne, musel jsem se spoléhat jen a jen na sebe."...
Z moudrosti našich předků je i toto: Přičiň se sám - a Pán Bůh ti pomůže!
..."Já jsem musel vzbuzovat lítost, já jsem se musel snažit nehřešit, já jsem musel dělat všelijaké skutky... Když jsem to nedělal, třeba pro lennost či najakou slabost, otroctví, měl jsem problém"...
A jak to máš dneska?
Dneska už nemusíš vzbuzovat lítost, vzbuzuje ji za tebe snad Kristus? Dneska už nemusíš usilovat, udělá to za tebe Kristus?
Vím, že máš problém s lítostí nad svými hříchy - a to je právě důsledek života v herezi. Bez lítosti nad spáchanými hříchy (jakou měl celník na kolenou) jsi pořád jen tím pyšným farizejem s falešnou jistotou, že patříš k Božímu lidu, že jsi přece potomek Abrahámův...
Bůh po nás v životě vyžaduje usilovat o svatost, usilovat o dobro - vyžaduje námahu služby. Vyžaduje snažit se žít dobrý život. Bez snažení to nejde! Co nic nestojí, v tomto případě za nic nestojí.
Já nežiji v náboženství obrazů, soch a pověr.
Pokud jsi ty v něčem takovém někdy žil, byla to hereze, úlet Božího dítěte ze skutečného života římskokatolické církve do prázdného pobožnůstkářství. Ale to přece víš o sobě nejlépe sám!
|
]
Re: Re: Re: Re: Přesouvání odpovědnosti za svou věčnou spásu - Sektářské nauky Advent (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 14. listopad 2011 @ 23:06:00 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Já nežiji v náboženství obrazů, soch a pověr.
Ty už jsi odešel z ŘKC? A kdy? Mohl bys o tom něco napsat, co tě k tomu vedlo, jak se to stalo?
Pro nás všechny ty pověry nebyl úlet, oko, ale růžence, medailky, křížky, pobožnosti poutě, svěcená voda a všechny ty "skutky" a materie náboženství byly každodenní realitou. Ale to přece musíš vědět ty sám a myslím, že není důstojné, abys všechny ty římské katolíky, co delají totéž co my, urážel slovy "prázdné pobožnůstkářství" tak jak to děláš. Když napíše "prázdné pobožnůstkářství" člověk, který ho prokouknul, zní to věrohodně. Když to napíšeš ty, který v něm dodnes žijě, je to takový paradox.
Pokud jde o mně, oko, tak písmo mi žádnou širokou a pohodlnou cestu nenabízí - to snad možná tobě, protože ta hereze ve které žiješ ti písmo převrací ke tvé vlastní škodě. Nic takového jako výběr mezi úzkou a širokou cestou v písmu nečtu, ale čtu tam jasný příkaz mého Pána.
Svobodě žít s Kristem tu neoponuji, naopak o ní svědčím. Čemu oponuji je tvoje blouzení o svobodě hřešit. V písmu nenajdeš to tvoje blouzení o "svobodě hřešit" vytržené z reality: V písmu je naopak na stovkách míst naprosto jasný zákaz hřešit a o hříchu Ježíš jednoznačně svědčí, že "každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu."
Křesťané jsou realisté, protože prošli skutečným pokáním a poznáním hříchu, a nežijí v nějaké neumělé napodobenině pokání ve formě sladkobolných pocitů či všlijakých skutků.
Mám pro tebe o sobě připravený článek, jmenuje se "pokání nebo lítost". Je o tématu, o kterém píšeš a o tom hrozném bludu ve kterém jsme žili, že "pokání = lítost".
Pokud se ptáš na mne, oko, či opět manipuluješ ve věci, o které jsem nepsal, tak jsi trochu na omylu, že bych měl problém s lítostí nad svými hříchy. Nemám takový problém. Jen už nežiju v té bláznivině, že by mi nějaký pan Pocit mohl odpoustit hříchy. Pocit hříchy odpustit neumí, Ježíš ano. Pocit z otroctví hříchu neumí vysvobodit, Ježíš ano. Pocit neuimí změnit to, jestli člověku chutná či nechutná hřích. Ježíš ano.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Přesouvání odpovědnosti za svou věčnou spásu - Sektářské nauky Ad (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 15. listopad 2011 @ 12:14:04 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj Toníku
Pokud ty jsi kdysi žil v prázdném náboženství obrazů, soch a pověr - byl to tvůj soukromý úlet a nesváděj to na nikoho jného.
Možná si ale matně ještě vzpomínáš, že ve zpovědním zrcadle ŘKC byla mimo jiné také otázka: "Věřil jsem v pověry?"
Jak ses s ní tehdy vypořádával, když nám nyní namlouváš, že jsi tehdy na pověry věřil?
To ses z toho tehdy nezpovídal a přijímal svatokrádežně?
Nebo tvoje tehdejší údajná "víra v pověry" je jen tvá dodatečně vsugerovaná vize, která ti ve svědomí pomáhá se vyrovnávat se s odchodem z ŘKC?
..." růžence, medailky, křížky, pobožnosti poutě, svěcená voda"... - jsou všechny na úrovni Pavlových šátků a zástěr, které nesporně uzdravovaly. Nebo snad celá prvotní církev už byla podle tebe jen prázdní pobožnůstkáři, kteří to ještě neprokoukli a byli jen takový paradox? Pak si ale raději přepiš Písmo a tu zmínku o šátcích (Sk 19,12) vypusť.
..."Nic takového jako výběr mezi úzkou a širokou cestou v písmu nečtu"...
Nic takového v Písmu nepřečteš, pokud ho budeš číst bez Ducha svatého a bez vedení skutečné církve.
(Mt 7,13-14)
Vcházejte těsnou branou. Prostorná je brána a široká cesta,
která vede do záhuby, a mnoho je těch, kdo vcházejí skrze ni,
neboť těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a
málo je těch, kdo ji nalézají." Zkus se zamyslet třeba nad Dt 28, kde Hospodin předkládá vyvolenému národu si vybrat mezi požehnáním a prokletím. (Přís 1 29-31) Poněvadž vědění v nenávisti měli,
úctu k Hospodinu si zvolit nechtěli,
mou radou se nikdy neřídili,
mojí domluvou vždy pohrdli.
Proto ať snědí, co sami navařili,
vlastními pletichami ať se nasytí!
..." Pocit hříchy odpustit neumí, Ježíš ano."...
Ježíš ale touto službou odpouštět hříchy pověřil v církvi vybrané lidi.
(J 20,21-23)
A když učedníci
uviděli Pána, zaradovali se.
Ježíš jim tedy znovu řekl: "Pokoj vám. Jako mě poslal Otec,
i já posílám vás."
A když to pověděl, dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha
Svatého.
Komukoli odpustíte hříchy, těm jsou odpuštěny; komukoli je
zadržíte, těm jsou zadrženy." Pokud ty tuto službu ignoruješ a vyznáváš hříchy lidem, kteří nebyli Kristem k této službě vybráni - zůstáváš stále jen u toho svého pocitu.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Přesouvání odpovědnosti za svou věčnou spásu - Sektářské nauk (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 15. listopad 2011 @ 13:50:00 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Pokud ty jsi kdysi žil v prázdném náboženství obrazů, soch a pověr - byl to tvůj soukromý úlet a nesváděj to na nikoho jného.
Oko, na nikoho jiného to nesvádím, byl to můj úlet, přiznávám. Mohl jsem to prokouknout dříve, nebýt té římskokatolické farizejské pýchy, všech těch lidských tradic a ducha, který s nimi působí.
Můj soukromý úlet to nebyl, naučili mne to lidé v ŘKC, kteří měli stejnou víru v medailky a také zjevení andělů světla v Medjugorje, Paříži, Fatimě a dalších místech.
Nic takového v Písmu nepřečteš, pokud ho budeš číst bez Ducha svatého a bez vedení skutečné církve.
Už jsem ti psal, že písmo svědčí každému do jeho situace.
Tobě písmo svědčí o "svobodném" vybírání dobra a zla, o soudu a smrti, o požehnání a prokletí, o "svobodě hřešit". Vidíš "svobodu hřešit" i tam, kde Ježíš přikazuje "jdi a už nehřeš" a svobodu vybírat si dobro nebo zlo i tam, kde Ježíš přikazuje "jděte úzkou cestou".
Mně písmo svědčí o vysvobození ze hříchu, soudu a smrti v Ježíši, poslouchání příkazů Ježíše, stranění se zla a hříchu a přijímání Božího požehnání. Tam, kde Ježíš nebo Bůh něco přikazuje, nevidím "svobodu" dělat opak, ale s vděčností přijímám poslušnost tomu slovu.
Pokud ty tuto službu ignoruješ a vyznáváš hříchy
lidem, kteří nebyli Kristem k této službě vybráni - zůstáváš stále jen u
toho svého pocitu.
Pokud jde o mne, tak hříchy vyznávám Bohu. Lidem, kteří ke službě odpouštět hříchy nebyli pověřeni jsem hříchy vyznával naposled před mnoha lety. Svůj život neřídím podle pocitů.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Přesouvání odpovědnosti za svou věčnou spásu - Sektářské (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 16. listopad 2011 @ 08:00:02 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ... Vidíš "svobodu hřešit" i tam, kde Ježíš přikazuje "jdi a už nehřeš" a
svobodu vybírat si dobro nebo zlo i tam, kde Ježíš přikazuje "jděte
úzkou cestou"....
Ahoj Toníku.
Snad jen špatně chápeš, co je přetrvávající svoboda volby.
Ježíš jistě řekl cizoložné ženě: "Jdi a už nehřeš!" - ale co myslíš, že ta žena už nikdy nijak nezhřešila? To by bylo na světě krásně, kdyby to bylo tak jednoduché!
A toto je realita života každého z nás!
Nenamlouvejme si jakousi
dokonalost od hříchu, které není! I když ti Kristus řekne: Nehřeš!" -
stejně ho nedokážeš na sto procent poslechnout! Láska se musí vyznávat
činy, dokazovat úsilím. Tímto láska také roste k dokonalosti. Když by nebylo svádění ke hříchu, bylo by lehké
zůstávat bezhříšným. Ale nebylo by jak vyznávat lásku, nebyl by růst v lásce ...
Přes všechna
klopýtnutí se stále vracet k opravdové Lásce a nechat se jí znovu
očišťovat.
Ale toto všechno lze dělat pouze tehdy, když člověku stále zůstává
možnost volit mezi dobrem a zlem. Když sebereš člověku možnost této
volby, sebereš mu zároveň možnost svou lásku dokazovat, vyjadřovat činy,
přemáháním své hříšnosti. Sebral bys mu zárovň i možnost se po
spáchání hříchu znovu rozhodnout pro Boha, v pokání se k němu vracet. Naštěstí Bůh nám tuto svobodu volby poskytuje stále, až do smrti.
Apoštol Pavel tento rozpor mezi touhou křesťana žít s Kristem a mezi lidskou slabostí a náchylností ke hříchu vyjadřuje velmi krásně v listu Římanům.
(Ř 7,14-25)
Víme přece, že Zákon je duchovní, ale já jsem tělesný,
zaprodaný hříchu.
Nerozumím totiž tomu, co dělám; neboť nekonám to, co chci,
ale dělám to, co nenávidím.
Jestliže tedy dělám to, co nechci, souhlasím se Zákonem, že
je dobrý.
Nyní to pak již nedělám já, ale hřích, který ve mně přebývá.
Vím totiž, že ve mně (to jest v mém těle), nepřebývá nic
dobrého. Neboť chtění mám u sebe pohotově, ale vykonání toho
dobrého nenacházím.
Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci, to
dělám.
Jestliže pak dělám to, co nechci, pak to již nedělám já,
ale hřích, který ve mně přebývá.
Nacházím tedy zákon, že když chci dělat dobro, mám u sebe
pohotově zlo.
Podle vnitřního člověka totiž radostně souhlasím s Božím
Zákonem,
ale ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje proti
zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v
mých údech.
Já ubohý člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?
Děkuji Bohu - skrze Ježíše Krista, našeho Pána! A tak tedy
tentýž já sloužím myslí Zákonu Božímu, ale tělem zákonu
hříchu. ..." Pokud jde o mne, tak hříchy vyznávám Bohu."... Já své hříchy vyznávám Bohu i církvi (J 20,21-23). Sám si odpověz, co je správné. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Přesouvání odpovědnosti za svou věčnou spásu - Sektář (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 16. listopad 2011 @ 21:31:44 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Když by nebylo svádění ke hříchu, bylo by lehké
zůstávat bezhříšným. Ale nebylo by jak vyznávat lásku, nebyl by růst v lásce ... Přes všechna
klopýtnutí se stále vracet k opravdové Lásce a nechat se jí znovu
očišťovat. Ale toto všechno lze dělat pouze tehdy, když člověku stále zůstává
možnost volit mezi dobrem a zlem. Když sebereš člověku možnost této
volby, sebereš mu zároveň možnost svou lásku dokazovat, vyjadřovat činy,
přemáháním své hříšnosti.
Tohle vnímám úplně jinak. To, co píšeš, je pro mne zvrácenost. Nepotřebuju k vyznání lásky či ke své svobodě svádění ke hříchu. Nepotřebuju k dokazování lásky volit mezi dobrem a zlem. Tohle uvažování je pro mne mimo realitu, povídačky jak od Radima Uzla.
Naopak pro vyznání lásky a pro život v lásce potřebuju být od hříchu co nejdál, být vysvobozen od hříchu. Potřebuju pevné prostředí, které vytváří jistotu pro život. Svoboda vybírat hřích, svádění ke hříchu jakoukoliv lásku natolik kazí, že si pojem "svoboda hřešit" a "milovat" nedokážu spojit. Jsou pro mne opakem.
Nechápu, že ti zřejmě vyhovuje žít v tom, co popisuješ.
Pavel hezky popisuje ne "svobodu vybírat si dobro a zlo" či "svobodu hřešit" nebo nějaké svobodné rozhodování, ale popisuje přesný opak toho, co popisuješ ty - a to otroctví hříchu, zajatectví a vysvobození z něj v Kristu.
Je zvláštní, jak ti ta hereze převrací písmo, že i tam, kde Pavel píše "...činí mě zajatcem zákona hříchu" ty zřejmě vidíš svobodu vybírat si dobro nebo zlo...
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Přesouvání odpovědnosti za svou věčnou spásu - Se (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 17. listopad 2011 @ 07:18:23 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj Toníku.
Taky potřebuji být v prostředí co nejdál od hříchu - mezi lidmi podobně smýšlejícími, vyjadřujícími Kristovu lásku do lásky k bližním. O tom je krása a kvalita života ve svobodě. Ale přesto nikdy nejsem ke hříchu zcela imunní!
Vězet ve hříchu je otroctví, ale volíme ho sami (svobodně) - stejně tak svobodně vlastním rozhodnutím se rozhodujeme setřást okovy hříchů a vracíme se k Otci...
Pokud hřešíš - hřešíš svobodně, svobodně sám volíš stav života v otroctví. Sám ve svobodě se také musíš rozhodnout k návratu do Otcova domu, k návratu do života ve svobodě. Žádného hříšníka nedonutíš k pokání násilím, musí nejdřív on sám svobodně chtít - pak mu můžeš pomoci.
..."Nepotřebuju k vyznání lásky či ke své svobodě svádění ke hříchu."...
(1 Kor 10,12-13)
Proto ať ten, kdo se domnívá, že stojí, dá pozor, aby
nepadl.
Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské. Ale věrný je
Bůh, který vás nenechá pokoušet nad vaše možnosti, ale způsobí
se zkouškou také východisko, abyste ji mohli unést.
Když chceš vítězit v závodech, musíš trénovat. Musíš si odříkat, tužit své tělo.
V životě to platí stejně.
Pokud chceš dosáhnout na Kristův věnec vítězství, bez přípravy, bez tréningu to
nejde. Svádění ke hříchu jsou zkoušky, které musí přicházet a jejichž
překonání nás posiluje. I za cenu rizika, že uklouzneme a zraníme se
hříchem. (Mt 18,7) Běda světu kvůli pohoršením! Pohoršení sice musejí přicházet,
ale běda člověku, skrze kterého pohoršení přichází.
(1 Kor 9,25-27) A každý, kdo závodí, je ve všem zdrženlivý. Oni to ovšem
dělají, aby získali pomíjející věnec, my však nepomíjející.
Já tedy běžím takto, ne jako v nejistotě; takto bojuji, ne
jako bych bušil do větru.
Raději své tělo tužím a podrobuji do služby, abych snad,
když kážu druhým, nebyl sám vyřazen.
..."Pavel hezky popisuje ne "svobodu vybírat si dobro a
zlo" či "svobodu hřešit" nebo nějaké svobodné rozhodování, ale popisuje
přesný opak toho, co popisuješ ty - a to otroctví hříchu, zajatectví a
vysvobození z něj v Kristu."...
Pavel nejen hezky popisuje, on píše konkrétně o sobě, o své vlastní osobě.
"Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci, to
dělám." ..."ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje proti
zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v
mých údech..Já ubohý člověk! "
Co myslíš, když o sobě Pavel psal, že je zajatcem zákona hříchu, ještě snad nežil ve svobodě Božího dítěte? Nebo si snad myslíš, že toto už byla pro Pavla minulost? Proč tedy použil přítomného času?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Přesouvání odpovědnosti za svou věčnou spásu (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Čtvrtek, 17. listopad 2011 @ 08:01:26 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Žid 10, 26:
26Jestliže totiž poté, co jsme poznali pravdu, vědomě pokračujeme v hříchu, nezbývá nám už žádná oběť za hříchy, 27ale jen hrozné očekávání Božího soudu, kdy zuřící oheň pohltí jeho odpůrce. 28Kdokoli pohrdl Mojžíšovým zákonem, na základě výpovědi dvou nebo tří svědků bez milosti umírá. 29Představte
si, čím přísnější trest zasluhuje ten, kdo pošlapal Božího Syna,
přestal si cenit krve smlouvy, jíž byl posvěcen, a potupil Ducha
milosti!
Pro člověka, který poznal pravdu, byl z hříchů očištěn a osvobozen, neexistuje žádná svoboda hřešit.
Žid 6,4:
4Pro ty, kdo byli už jednou osvíceni, kdo okusili ten nebeský dar, získali podíl na Duchu svatém, 5okusili dobrotu Božího slova i moc budoucího věku, 6a
přesto odpadli, pro ty je nemožné znovu se vrátit k pokání. Znovu by
tak pro sebe křižovali Božího Syna, znovu by ho vydávali potupě! 7Když země vsákne vydatné deště a vydá zemědělcům dobrou úrodu, je na ní Boží požehnání. 8Pokud však plodí jen bodláčí a trní, je bezcenná a blízká prokletí – nakonec ji čeká spálení.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Přesouvání odpovědnosti za svou věčnou sp (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Pátek, 18. listopad 2011 @ 08:26:32 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Myslím, že zde jde o nepochopení. Tuším, že Oko nemyslí svobodu jako "beztrestnou možnost", ale pouze jako "možnost s důsledkem".
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Přesouvání odpovědnosti za svou věčno (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 18. listopad 2011 @ 09:44:40 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Určitě!
Vždyť to stále zdůrazňuji, že svoboda zvolit hřích je druhou stranou té samé mince svobody volit Boha. Že každé naše rozhodnutí je ve svobodě - ale každé nese příslušné následky.
Poslal jsem na toto téma nový článek: "Má Karel Gott svobodu si koupit zmrzlinu?"
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Přesouvání odpovědnosti za svou věčnou spásu (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 17. listopad 2011 @ 09:05:00 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Taky potřebuji být v prostředí co nejdál od hříchu
- mezi lidmi podobně smýšlejícími, vyjadřujícími Kristovu lásku do
lásky k bližním. O tom je krása a kvalita života ve svobodě.
Myslel jsem si, že to, co píšeš o svobodě hřešit a nutnosti hříchu a svádění hříchu k lásce je nějaký nesmysl. Ale píšeš to už tak dlouho, že to skoro vypadá, žes to myslel vážně.
Pokud hřešíš - hřešíš svobodně, svobodně sám volíš
stav života v otroctví. Sám ve svobodě se také musíš rozhodnout k
návratu do Otcova domu, k návratu do života ve svobodě.
Nic takového ve svém životě nevnímám, to už jsem ti psal mockrát. Ani v životech lidí, které znám okolo sebe. Pokud se podívám na dané téma, odpovídá moje zkušenost tomu, co píše Pavel v tom příspěvku, který jsi uvedl nebo co říká Ježíš.
Pokud ty hřešíš svobodně a svobodně si vybíráš dobro nebo zlo, nevztahuj to prosím na druhé. Já ti stejně ani v této věci moc nevěřím: Tím, že jsi ještě nezažil skutečné pokání, jen jeho vnější napodobeniny, nepoznal jsi ještě také co to je hřích. Stále ještě nechápeš, že hřích není svoboda ani se nevolí ve svobodě, ale že hřích je podvodník, otrokář. Tohle poznání tě teprve čeká. Snad ještě před smrtí.
Tvoje psaní mi připomíná kuřáka, který si po padesáti letech kouření pořád ještě říká: Kdykoliv mohu svobodně přestat.
Pravdu máš v tom, že pokud se člověk vzpírá uznat pravdu písma, uznat to, že člověk je zajatec hříchu, otrok hříchu a všelijak si svoje hřešení omlouvá jakousi vznešenou svobodou, těžko se ze hříchu může dostat ven. Ani Spasitele v tu chvíli nepotřebuješ: Naco vlastně, když si svobodně vybíráš hřích a kdykoliv můžeš přestat? K čemu pak vykupitel?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Přesouvání odpovědnosti za svou věčnou sp (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 17. listopad 2011 @ 19:20:53 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." uznat to, že člověk je zajatec hříchu, otrok hříchu a všelijak si svoje
hřešení omlouvá jakousi vznešenou svobodou, těžko se ze hříchu může
dostat ven."...
A právě i tento člověk - zajatec hříchu, otrok hříchu, má pořád svobodu volby: může se svobodně rozhodnout a učinit ze svých hříchů pokání - a Bůh mu jeho hříchy odpustí.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Přesouvání odpovědnosti za svou věčno (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Čtvrtek, 17. listopad 2011 @ 19:48:34 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Jestli Bůh mu nedá milost k pokání, tak žádné pokání ze své vlastní svobody nikdy neudělá.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Přesouvání odpovědnosti za svou v (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 18. listopad 2011 @ 17:10:16 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Proč by Bůh komukoli upíral milost k pokání, když sám chce, aby byli všichni lidé spaseni? Dává ti snad něco takového smysl?
Bůh tuto milost nabízí pro každého, ale nikoli každý ji přijímá.
(Sk 8,21-22)
Nemáš podíl ani účast na této věci, protože tvé srdce není
před Bohem upřímné.
Proto čiň pokání z této své špatnosti a pros Boha - snad ti
ten úmysl tvého srdce bude odpuštěn.
|
]
|
|
