Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Medju (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 22. říjen 2013 @ 22:35:42 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Hezký večer by to pro mě byl, kdyby ses zpříma vyjádřil k mým slovům:
Není totiž ve skutečnosti žádného takového místa v Písmu, je to jen výplod nábožné fantazie.
Papežův
článek nehovoří o znovuzrození učedníků, ale o jejich vnitřní proměně
(mimochodem nejednalo se o Jana a Petra, ale o dva učedníky jdoucí do
Emauz, kteří nepatřili mezi dvanáct apoštolů). K vnitřní proměně člověka
dochází mnohokráte za život vždycky, když Bůh po malých krůčcích
formuje člověka, když roste naše víra.
V Písmu je jenom jediný příměr k vodě a tím je Duch svatý, třetí Božská osoba, nazvaný Kristem živou vodou pro člověka (J 7,38-39).
Tedy ani Boží slovo není nikde v Písmu nazváno "živou vodou", ani nic jiného, jedině sám Bůh - Duch svatý.
Jestliže
tedy Ježíš hovoří Nikodémovi o potřebě znovuzrození z vody a z Ducha
svatého, je zcela neoddiskutovatelné, že zde mluví o vodě křtu (o vodě pomíjející) a o Duchu svatém - o vodě nepomíjející.
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: M (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 23. říjen 2013 @ 07:59:23 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Stando, my jsme se znovu narodili ne z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a na věčnost zůstávající slovo Boží. Pánovo slovo zůstává na věčnost‘ to je to slovo, které vám bylo zvěstováno.
Snad chápu, v čem žiješ a proč tolik oponuješ věčnosti a tak opěvuješ provizorium a stále se odvoláváš na "lásku, která vychladne" a nevíš, že láska nikdy neskončí. Dám ti sem pár odkazů, které by ti snad mohly trochu pomoci a reagují na to, co žiješ a sem píšeš, ty tvoje věci "svobody" a neustálého provizoria, které jsou nejen mimo realitu křesťanství, ale i zcela mimo realitu učení ŘKC.
Dnešní nesnází je kultura prozatímnosti. Zdá se, že nic není definitivní, vše je pouze provizorní. Jak už jsem řekl – láska ano, ale dokud potrvá. To je kultura prozatímnosti, ale Ježíšova spása není dočasná, je definitivní!
Slyšte dobře, my všichni, také my starší, my také jsme pod tlakem této kultury provizoria a to je nebezpečné, protože tímto způsobem se nežije jednou pro vždy. Ožením se a budu ženatý, dokud potrvá láska. Stanu se sestrou, ale jen na chvilku a pak uvidím. Vstoupím do semináře, abych se stal knězem, ale nevím, jak to skončí. Takto s Ježíšem jednat nelze! Nevyčítávám to vám, ale této kultuře dočasnosti, která doráží na nás všechny. To není dobré, proto je definitivní rozhodnutí dnes velmi obtížné. V mé době to bylo snazší, protože kultura upřednostňovala definitivní volbu jak k manželství, tak k zasvěcenému nebo kněžskému životu. Ale dnes není snadné přijmout definitivní rozhodnutí. Jsme oběťmi kultury dočasnosti. Chtěl bych se zamyslet nad tím, jak být svobodným, jak mohu být svobodná v této kultuře dočasnosti?
Potom existuje ještě další „náš kulturní majetek“, který nám brání jít za Ježíšem, pokračoval papež, a tím je „okouzlení dočasností“. Jsme zamilováni do dočasnosti, řekl dále. „Definitivní nabídky, které nám činí Ježíš, „se nám nezdají“. Dočasnost se nám však zamlouvá, protože „máme strach před Božím časem, který je definitivní“:
Nemějte proto strach učinit definitivní rozhodnutí. Vím, že štědrost vám nechybí. Ale před rizikem závazku na celý život, ať už v manželství nebo v životě zvláštního zasvěcení, zakoušíte strach: ?Svět žije v neustálém pohybu a život je plný možností. Mohu v této chvíli rozvrhnout celý svůj život a nebrat zřetel na nepředvídatelné věci, které mi život připraví? Nebude to tak, že si definitivním rozhodnutím zahrávám se svou svobodou a svážu si tak sám vlastní ruce?? Takové pochybnosti na vás doléhají a nynější individualistická a požitkářská kultura jim napomáhá. Pokud se však mladý člověk nerozhodne, vystavuje se nebezpečí, že zůstane věčným dítětem!Říkám vám: Mějte odvahu! Nebojte se definitivních rozhodnutí, protože ta jediná neničí svobodu, ale vedou vás správným směrem, umožňují vám kráčet vpřed a dosáhnout v životě něčeho velkého.
Atd. Mohl bych ti vybrat desítky dalších podobných míst.
Stando, víš, že nesouhlasím s mnoha věcmi ŘKC učení, ale zrovna tuhle věc máme jako křesťané stejnou: Náš život je založen ne na pomíjející materii, ale na věčných, nepomíjejících hodnotách. V tom je naše jistota. Ten rozdíl jsem se ti snažil vysvětlit už před lety v článku Vytrváme spolu v dobrém dokud budeme mít naději a v mnoha příspěvcích.
Když už tě nevyvede z tvého neustálého opakování jakési nesmyslné "svobody se neustále rozhodovat" a vzpouře proti skutečnému životnímu rozhodnutí desítky jasných míst písma svatého, které na dané téma mluví, kéž ti v této jedné konkrétní věci pomůže alespoň učení papežů.
Hezký den Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 23. říjen 2013 @ 20:17:41 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."my jsme se znovu narodili ne z pomíjitelného
semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a na věčnost zůstávající
slovo Boží. Pánovo slovo zůstává na věčnost‘ to je to slovo, které vám
bylo zvěstováno."...
Ahoj Toníku.
Význam tohoto místa v Písmu jsem už vysvětloval.
Boží slovo vychází od Boha na hmotný viditelný a dočasný svět a když vykoná svou práci, vrací se zpět k Bohu. Jistěže náš život není založen na pomíjejících hodnotách, ale v tomto pomíjejícím světě jsou nepomíjející hodnoty vyjadřovány a potvrzovány viditelně (pomíjivou materií) při dokonalé poslušnosti tomuto Božímu slovu.
"Nepomíjivé semeno" je Duch svatý, vyjádřen a v dokonalé poslušnosti potvrzen pomíjivou vodou křtu.
Skrze živé a na věčnost zůstávající
slovo Boží - Víra se rodí z hlásání Božího slova a víra je nutnou podmínkou pro křest. Skrze toto živé Boží slovo přichází víra a tak je člověk připraven pro znovuzrození ve křtu.
V Písmu je jenom jediný příměr k vodě a tím je Duch svatý, třetí Božská osoba, nazvaný Kristem živou vodou pro člověka (J 7,38-39).
Tedy ani Boží slovo není nikde v Písmu nazváno "živou vodou", ani nic jiného, jedině sám Bůh - Duch svatý.
Jestliže
tedy Ježíš hovoří Nikodémovi o potřebě znovuzrození z vody a z Ducha
svatého, je zcela neoddiskutovatelné, že zde mluví o vodě křtu (o vodě pomíjející) a o Duchu svatém - o vodě nepomíjející.
Souhlasíš už v tomto se mnou, nebo pořád nesouhlasíš?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 24. říjen 2013 @ 08:30:44 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ |
Jestliže tedy Ježíš hovoří Nikodémovi o potřebě znovuzrození z vody a z Ducha svatého, je zcela neoddiskutovatelné, že zde mluví o vodě křtu (o vodě pomíjející) a o Duchu svatém - o vodě nepomíjející. Souhlasíš už v tomto se mnou, nebo pořád nesouhlasíš?
Ne, Stando, Ježíš samozřejmě nemluví o vodě křtu. Mluví o narození k věčnému životu, o té vnitřní proměně srdce o které psal Ezechiel a Jeremiáš, proměně, která se neděje z pomíjitelných věcí, ale z nepomíjitelného, na věčnost zůstávajícího slova Božího.
Svoboda a spása začíná otevřením brány srdce Pánu.
Spása je toto: žít v útěše Ducha svatého, ne v útěše, kterou dává duch světa, ne, to není spása, to je hřích. Spása je v otvírání srdce, aby mohla přijít útěcha Ducha svatého, která je Spásou. Nemůžeme smlouvat trochu tady a trochu tam. Míchat si takovou všehochuť.... Trošku Ducha svatého, a trošičku ducha světa... Ne! Buď jedno nebo druhé!
„Nelze sloužit dvěma pánům: buď sloužíme Pánu nebo duchu světa“. Smísit je není možné. Když jsme otevření Pánovu duchu, jsme s to pochopit „nový zákon, který nám Pán přináší“.
Člověk může uspořádat svůj život, řídit se podle celého seznamu čistě lidských pravidel a postupů. To nás ale nakonec nedovede ke spáse. Proto, bylo mnoho těch, které nové Ježíšovo učení zaujalo, chtěli ho prozkoumat, ale nakonec se s Ježíšem přeli.
Právě proto, že měli uzavřené srdce, vedli si svou a zůstávali uzavřeni ve svých věcech, které chtěl Bůh změnit.
Proč jsou takoví lidé, kteří uzavírají srdce před spásou?
Protože mají ze spásy strach.
Potřebují ji, ale mají strach. Protože když Pán přijde, aby nás zachránil, musíme všechno odevzdat. A tím, kdo rozkazuje, je On! Proto ten strach – protože „rozkazovat“ chceme my.
Abychom tedy chápali nová přikázání Ježíše, potřebujeme mít svobodu, jež se rodí z Ducha svatého, který nás zachraňuje, utěšuje a dává nám život: Můžeme prosit Pána o milost následovat ho v této svobodě. Pokud ho totiž chceme následovat jenom ve své lidské svobodě, stanou se z nás nakonec pokrytci, jako farizeové a saduceové, kteří se s ním přeli.
Pokrytectví znamená nedovolit, aby Duch svojí spásou proměnil srdce.
Svoboda v Duchu, svoboda, kterou dává Duch, je také jistým druhem otročení, avšak „otročení“ Pánu, který nás činí svobodnými. Je to svoboda jiného druhu. A naopak, pouhá naše svoboda je otroctvím, které neslouží Pánu, nýbrž duchu světa.
Pomohla ti slova papežů k tomu, abys pochopil v čem je skutečná svoboda člověka, že není jen v rozhodování (které je také velmi důležité), natožpak "rozhodování mezi dobrem a zlem", ale právě v rozhodnutí pro Krista a že to naše rozhodnutí pro Krista nesvědčí o nějakém zrušení svobody, jak si to vykládáš, ale že je naopak potvrzením toho, že člověk má svobodu se rozhodnout a Bůh za rozhodnutím člověka stojí? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 24. říjen 2013 @ 13:39:36 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Vždyť jste se znovu narodili ne z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného ...
Znovuzrodit se lze jenom přímo z Boha, našim sjednocením (pohřbením a vzkříšením do novosti života Ř 6,4) spolu s Kristem ve křtu.
Skrze živé a na věčnost zůstávající slovo Boží...
Přímo z Božího slova se nelze znovuzrodit, ale Boží slovo ke znovuzrození přivádí:
Skrze slyšení Božího slova přichází víra a víra přivádí ke znovuzrození ve křtu. Boží slovo tedy stojí úplně na počátku a skrze jeho slyšení a uvěření jsme následně teprve přivedeni ke skutečnému znovuzrození ve křtu.
Znovuzrozuje nás ovšem osobně přímo zmrtvýchvstalý Kristus mocí Ducha svatého ve křtu.
Pomíjivá viditelná voda je ve křtu znamením nepomíjivé moci Ducha svatého.
Viditelná pomíjivá voda je ovšem přímo podmínkou znovuzrození, vyjádřením úcty a respektu k Božímu příkazu (Mt 28,19).
Paralelu, kdy viditelné je podmínkou nadpřirozeného působení Boha, můžeme spatřovat i v události Starého zákona:
(Ex 17,10-13)
Jozue udělal, jak mu Mojžíš řekl, a bojoval s Amalekem. Mojžíš, Áron a Hur
zatím vystoupili na vrchol pahorku.
A dokud Mojžíš držel ruku zvednutou, vítězil Izrael, jakmile však ruku
nechával klesnout, vítězil Amalek.
Když tedy již Mojžíšovi ztěžkly ruce, vzali kámen, přistrčili ho pod něj a
on si na něj sedl. Áron a Hur mu pak podpírali ruce každý z jedné strany, takže
jeho ruce zůstaly na místě až do západu slunce.
Tak Jozue porazil Amaleka i jeho lid mečem.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 24. říjen 2013 @ 18:26:59 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Znovuzrodit se lze jenom přímo z Boha, našim sjednocením (pohřbením a vzkříšením do novosti života Ř 6,4) spolu s Kristem ve křtu. Přímo z Božího slova se nelze znovuzrodit, ale Boží slovo ke znovuzrození přivádí.
Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo vůbec nic, co je. V něm byl život a ten život byl světlo lidí. A to světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.
Objevil se člověk poslaný od Boha, jehož jméno bylo Jan. Ten přišel jako svědek, aby o tom světle vydal svědectví, aby skrze něho všichni uvěřili. On sám nebyl to světlo, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.
Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka, to přicházelo na svět. Na světě byl, svět skrze něj vznikl, a svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, a jeho vlastní ho nepřijali.
Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno. Ti se nenarodili z krve ani z vůle těla ani z vůle muže, nýbrž z Boha.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 24. říjen 2013 @ 21:18:32 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. "...
Tak je to Toníku, když čteš slova Písma a nerozumíš o čem vypovídají.
Na tomto místě evangelista Jan píše přímo o osobě Božího Syna, o Kristu - kterého nazývá Slovem. Kristus (Slovo) byl na počátku u Boha - Kristus je Bůh! Skrze osobu Božího Syna (Slovo) bylo všechno stvořeno a bez něj nevzniklo nic.
Skrze něho (Krista, Světlo, Slovo) je všechno stvořeno - to je také součástí Nicejskocařihradského vyznání víry.
Jan svědčil o Světle - svědčil o Kristu.
Slova Písma, které nazýváme Božím slovem nejsou přece ještě sám Bůh! To je třeba rozlišovat.
Slova Písma neznovuzrozují, jen ke znovuzrození přivádí - skrze víru.
..."Ti se nenarodili z krve ani z vůle těla ani z vůle muže, nýbrž z Boha."...
Znovu narodit se tedy člověk může jedině přímo z Boha - tím že pomíjivá voda křtu potvrdí nepomíjivou proměnu člověka na Boží dítě živou vodou - Duchem svatým.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 25. říjen 2013 @ 06:22:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Tak je to Toníku, když čteš slova Písma a nerozumíš o čem vypovídají.
Přesně tak, Stando. Pokud nerozumíš, o čem ta slova vypovídají, nevěříš jim, nezažil jsi je tak jako Jan, pleteš si co je a co není a jen si ta slova vykládáš k tomu, co žiješ, nemáš z nich užitek.
Existuje jeden dobrý způsob, jak zacházet s Božím slovem: Poslouchat ho, slyšet ho, ukládat ho v srdci. Tak, jako to dělala Marie.
Bůh je se svým slovem zcela totožný. Slovo, které Bůh vyslovuje, je takové, jako je sám Bůh. Když říkáme, že "věříme Bohu", tak to znamená, že "Bohu věříme jeho Slovo" a neznamená to třeba, že "Bohu věříme jeho záda". Slovo u Boha znamená totéž, co čin. Co Bůh vyslovuje, to se také děje.
Když se mezi člověka a Boha dostal hřích, učinil Bůh rozhodující krok: Boží slovo na sebe přijalo lidskou podobu - kterou je Boží Syn, Ježíš Kristus. Ježíšovo působení stojí především na slovech, která jsou zároveň i činy. Jsou v něm vždy spojené v jedno, ať už uzdravuje nemocného nebo nasycuje zástup.
Boží slovo má moc překonat to nejnebezpečnější zlo ve světě, totiž zlo, které je v nás samých. Má moc proměnit naše nitro. Toto slovo má dále moc každého z nás přivést k Otci a shromáždit nás kolem něho.
Z toho Božího slova jsme prožili tu vnitřní proměnu srdce, o které píše Ezechiel, "Odstraním srdce kamenné z vašeho těla a dám vám srdce masité. Svého ducha dám do vašeho nitra a způsobím, že budete žít podle mých ustanovení a má nařízení budete zachovávat a plnit." Tu vnitřní proměnu jsme nezažili jen při křtu vodou, ale tu vnitřní proměnu jsme zažili už při tom, když jsme ústy vyznali to Boží slovo.
Abychom mohli skutečně ústy vyznat to Boží slovo, které nám přineslo záchranu od hříchu a smrti, muselo se to Boží slovo nejdřív dostat do našeho srdce.
To se děje tak, že Boží slovo je živé, silné, mocné, ostřejší než dobrá žiletka a proniká až na rozhraní duše a ducha, proniká celou tvrdostí člověka, který má v srdci hřích.
To Boží slovo pronikne až k tvrdému a kamennému srdci, ze kterého vychází hřích, pronikne až tam, kam je potřeba. Ale neznásilňuje: Dává svobodu. V té chvíli, kdy to Boží slovo přijde v moci a skončí až na rozhraní mysli a srdce, má člověk svobodu se rozhodnout, zda to Boží slovo do srdce přijme a v srdci uloží, nebo se Bohu vzepře a odmítne. Ale protože je to Boží slovo silné, mocné, velmi často se stane, že člověk to Boží slovo přijme.
Aby mohlo být Boží slovo silné a mocné a proniklo skrz odpor až ke kamení, a nebyly to jen "prázdné fráze" jak pořád opakuješ, je potřeba " dynamit", síla, která rozláme skály a odpor hříchu a smrti. Tahle síla je dostupná v církvi Ježíše Krista. Podle té síly se také církev Ježíše Krista velmi spolehlivě pozná. Tam, kde tahle síla a moc chybí, chybí i církev. Bolestně chybí.
To, co napsal Ezechiel, nebyla jen prázdná slova, která vykládáš, překrucuješ a tvrdíš, že to není pravda a že Bůh srdce nevymění a že Bůh nezpůsobí, že budeme zachovávat Boží přikázání, ale že to člověk sám má navždy srdce plné hříchu a Boží přikázání musí zachovat sám svým největším úsilím.
Pro vás, kteří jste to Boží slovo ve svém životě zatím ještě nezažili, v srdci máte hřích a žijete pod zákonem hříchu a smrti to tak platí. Prostě vám nebývá nic jiného, než se snažit. Zoufalá situace.
Ale ten zákon nebyl dán proto, abyste pod ním žili až do smrti těla, snažili se ho naplnit vší silou a nešlo to a pak šli na soud mrtvých: Ten zákon byl dán proto, aby vás vychoval k Ježíši Kristu, aby vám vaší logikou došlo, že ho nejste schopni naplnit. Aby vám ukázal, že ani všemi svými vlastními silami člověk nemůže proměnit své srdce, aby z něj nevycházel hřích.
Mě tohle došlo zhruba ve dvaceti letech, kdy jsem po několika letech zoufalého snažení uprostřed hříchu a smrti analyzoval svůj život (zpytoval svědomí) a extrapoloval jeho prozatimní dráhu až do pravděpodobné smrti. Výsledkem této mé úvahy byl počátek velmi intenzivního hledání pravdy.
Pravda pak se nedá uchopit jako nějaká věc, pravda se potkává. Není vlastnictvím, nýbrž setkáním s Osobou.
Protože jsem zažil vaši situaci a vím, o čem to je, co vás svazuje. Tak ti přeji a žehnám, abys také potkal to Boží slovo v moci a přeji ti, aby ti naše dlouhé diskuze byly užitečné v tom, aby až to slovo v moci k tobě přijde, jsi ho neodmítnul, ale přijal. Abys zažil na vlastní kůži to, co Jan píše a mohl tomu porozumět i v mysli.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 24. říjen 2013 @ 13:49:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Obecná logika nám říká, že jestliže nemůžeš svobodně zvolit zlo, nemůžeš ani svobodně zvolit opak zla dobro. Není zde vůbec žádná volba, protože není vlastně z čeho volit.
Slova papežů nás povzbuzují pro správné rozhodnutí - zvolit si dobro, zvolit si život s Bohem.
Už tím, že je zde možnost si zvolit mezi dobrem a zlem, kal je jasné, že se rozhodujeme svobodně, že máme z čeho si vybrat, co si zvolit.
Jestliže ty o sobě tvrdíš, že si v životě už nemůžeš zvolit zlo, znamenalo by to v důsledku, že si už nemůžeš zvolit vůbec. Nebylo by totiž mezi čím volit.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 24. říjen 2013 @ 18:23:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Obecná logika nám říká, že jestliže nemůžeš svobodně zvolit zlo, nemůžeš ani svobodně zvolit opak zla dobro. Není zde vůbec žádná volba, protože není vlastně z čeho volit.
Pak je to, čemu říkáš "obecná logika", postavené na hlavu. Naprosto absurdní blbost.
Tušil jsem, že ani slova papeže ti ve tvé vzpouře proti tak jednoduché věci, jako je dobrovolné a svobodné rozhodnutí pro Krista, moc nepomohou a jen po tobě sklouznou. Asi v tvém stavu ani není možné, aby to bylo jinak. Ale je zajímavé vidět, jak se tě nedotknou ani jasná slova bible, ani jasná slova hned dvou papežů.
Jsem zvědavý, jestli i nadále budeš oponovat, když budeme psát o rozhodnutí pro Ježíše, o tom, že definitivních rozhodnutí neničí svobodu, ale vedou nás správným směrem a umožňují nám kráčet vpřed a dosáhnout v životě něčeho velkého.
Rozhodnutí člověka je důkazem jeho svobody, ne jeho protikladem.
Stando, co sis to zase o mne vymyslel, vyložil, vydedukoval a vydomníval? Kde jsem prosím tě tvrdil, že si v životě nemůžu zvolit zlo? Z čeho sis to zase svou "logikou" vydedukoval?
To, že jsme se rozhodli pro Ježíše a chceme ho poslouchat a třeba i říkáme, že "jsme otroci Krista" absolutně neznamená, že bychom neměli mezi čím volit. Naopak: Život v Kristu dává mnohem větší svobodu, než život lidí v otroctví hříchu. To, že v Kristu chybí svoboda hřešit a vybírat si zlo neznamená, že by člověk neměl z čeho vybírat a nemohl si vůbec zvolit. Ke svobodné volbě není potřeba ani zlo, ani hřích. Když si člověk vybírá jen dobro a straní se hříchu seč může, pořád má ještě na výběr neomezeně, nespočetně, nekonečně možností.
I v této věci je tvé uvažování postavené na hlavu.
Asi taková "logika" jako kdyby's vegetariánovi říkal: Jestli si nemůžeš vybrat mezi vepřovým a hovězím, znamená to, že si nemůžeš zvolit vůbec. Nemáš totiž mezi čím volit. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 24. říjen 2013 @ 20:43:45 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Pak je to, čemu říkáš "obecná logika", postavené na hlavu. Naprosto absurdní blbost."...
Abys mohl cokoli nazvat volbou, musíš mít minimálně dvě odlišné alternativy, mezi kterými si volíš.
Jediná alternativa (ve tvém podání to má být volba dobra) v sobě principiálně neobsahuje žádnou možnost svobodně si zvolit.
..."Tušil jsem, že ani slova papeže ti ve tvé vzpouře proti tak jednoduché věci, jako je dobrovolné a svobodné rozhodnutí pro Krista, moc nepomohou"...
Asi ti ve tvém stavu moc nepomůže moje prohlášení, že pro Krista jsem se rozhodl už dávno. Svobodně a dobrovolně, protože jsem měl možnost si vybrat.
..."když budeme psát o rozhodnutí pro Ježíše, o tom, že (definitivní) rozhodnutí neničí svobodu"...
Nikdy bych nemohl tvrdit opak, to se jen ve tvé hlavě převrátilo.
Rozhodnutí pro Ježíše je rozhodnutím pro život ve svobodě. V našich životech až do naší smrti těla jsou ovšem všechna "definitivní rozhodnutí" iluzorní, podléhající nestálosti lidského srdce.
Co je dneska u člověka pevným rozhodnutím, to se může zítra viklat a pozítří už nebýt pravdou.
(2 Tim 2,12-13)
...Jestliže
jej zapřeme, zapře i on nás.
Jestliže jsme nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít
sám sebe. Dnešní rozhodnutí člověka pro Ježíše nijak nebere člověku svobodu. Zítra bude znovu stát na dalším rozcestí a znovu si musí zvolit tu správnou cestu za Ježíšem. Znovu musí odolávat pochybnostem, pokušením, vlastní lenosti, pýše či marnivosti. Zde může kdykoli selhat - protože má tuto svobodu selhat, má stále tuto svobodu si zvolit zlo. Nikomu z nás nechybí svoboda zvolit si zlo, zvolit si hřích - tak jako nikomu z nás nechybí svoboda navrátit se ke Kristu či svoboda žít svůj život podle Boha. Toto rozhodnutí leží jenom na nás, je to rozhodnutí lidského srdce. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 25. říjen 2013 @ 07:52:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | ..."když budeme psát o rozhodnutí pro Ježíše, o tom, že (definitivní) rozhodnutí neničí svobodu"...
Nikdy bych nemohl tvrdit opak, to se jen ve tvé hlavě převrátilo.
Promiň, Stando, jestli jsem špatně napsal, co tvrdíš.
Tvrdil jsi, že "Není žádné lidské opravdové a definitivní rozhodnutí (protože člověk bývá nevěrný).". To ses ale opravdu spletl. Takové rozhodnutí samozřejmě je. Snad ti slova papežů v této věci trochu pomohla, že už ti alespoň dochází, že je takové lidské rozhodnutí, že Bůh dal člověku svobodu se rozhodnout, udělat opravdové rozhodnutí, nejen svobodu se stále rozhodovat.
A když jsem psal, že jsme se rozhodli pro Ježíše a Bůh naše rozhodnutí potvrdil a potvrzuje, drží a posvěcuje, všemožně jsi oponoval a snažil se dokázat, že to není možné a že je to omyl.
To jsem tě tedy špatně pochopil?
Proč tedy stále oponuješ proti mému jednoduchému tvrzení, že jsem se rozhodli pro Ježíše a byli zachráněni, a že mne nikdo při tom nemanipuloval ani nepřesvědčoval?
Co ti na tak jednoduché a přímé věci vadí?
Asi ti ve tvém stavu moc nepomůže moje prohlášení, že pro Krista jsem se rozhodl už dávno. Svobodně a dobrovolně, protože jsem měl možnost si vybrat.
Stando, škoda, žes nám o tom svém rozhodnutí někdy nenapsal, místo těch tvých motanin okolo tvé "svobody hřešit" a nemožnosti volby v dobru a po rozhodnutí pro Krista.
Kdy se to stalo, kdy ses rozhodnul?
Pomatuju si, že jsi často psal, že se každý den rozhoduješ, ale že jsi neudělal definitivní rozhodutí a že ani neexistuje. Mohl bys nám tedy prosím o tom svém "rozhodnutí pro Krista už dávno" něco napsat? Jak a kdy se to stalo, co tě k tomu rozhodnutí vedlo? A jak se prosím tě stalo, že ses rozhodl pro Krista, ale přitom jsi nezažil tu vnitřní záchranu?
Abys mohl cokoli nazvat volbou, musíš mít minimálně dvě odlišné alternativy, mezi kterými si volíš.
Jediná alternativa (ve tvém podání to má být volba dobra) v sobě principiálně neobsahuje žádnou možnost svobodně si zvolit.
Stando, až si někdy zvolíš Boha místo "svobody" hřešit, tak zjistíš, že "v dobru" u Boha je naprosto nekonečně, absolutně bezpočet možností a alternativ, mezi kterými je možno volit. Na rozdíl od zla a hříchu, které jsou velmi omezené a mnoho tisíc let jsou jejich "alternativy" stále stejné.
Zlo a hřích není ke skutečné svobodě vůbec, ale vůbec potřeba.
A Bůh řekl: Hle, dal jsem vám každou rostlinu mající semena na povrchu celé země a každý strom, na němž je ovoce mající semena. To budete mít za pokrm.
A Hospodin Bůh člověku přikázal: Ze všeho stromoví zahrady směle jez, ale ze stromu poznání dobrého a zlého, z toho nejez. Neboť v den, kdy bys z něho jedl, jistě zemřeš.
To je obraz, alegorie (kromě jiného).
"Všechno stromoví", ve kterém dal Bůh člověku svobodu, je bezpočet možností života s Bohem, které jen s Bohem jsou.
Ten jeden jediný strom, ze kterého Bůh zakázal jíst, strom dobrého a zlého z kterého si ve své "svobodě" vybíráš, je ta černočerná temnota hříchu a smrti, na jejímž konci je soud národů a ohnivé jezero. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 25. říjen 2013 @ 09:03:22 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj Toníku.
U člověka není nic definitivního až do jeho smrti. Jen Bůh je naprosto věrný svému slovu. Proto označujeme Boha za skálu našeho života.
Lidská rozhodnutí pro Boha jsou sice chvályhodná, naprosto nutná pro život v Bohu a podmiňují ho, ale podléhají stále vlivu naší nestálosti. Co je dneska upřímné a čisté, se zítra může naší leností, sobectvím a pod. zakalit, člověk ztratí orientaci, zabloudí.
Lidská "opravdovost" má tedy své hranice možností a ty se rozšiřují podle toho, jak roste naše víra.
Takže jakékoli rozhodnutí pro Boha platí hlavně pro ten samý okamžik, pro okamžitý stav lidského srdce. Není však skálou, nelze na něm postavit celý další život. Lidské rozhodnutí není nikdy zcela definitivní (proto jsem dal to slovo do závorky), i když to člověk právě takto a v tomto okamžiku upřímně myslí. Lidské rozhodnutí je vždycky podmíněno našim dalším životem, kdy ho buď potvrzujeme, uskutečňujeme (činíme pravdivým), nebo naopak zrazujeme.
Proto svatopisec zvolil právě tato slova: " Jestliže vytrváme, budeme s ním také kralovat."
A na jiném místě: "Hle, blahoslavíme ty, kdo vytrvali."
Každé rozhodnutí naplňuješ až svým žitím. Až tehdy začíná mít cenu, když je uskutečňováno. Až skutky života dostávají lidská slova pravou náplň a přestávají být prázdná. Žádné lidské rozhodnutí se pro Boha, žádné předsevzetí, nemá samo o sobě valnou cenu, pokud ho člověk nenaplní (nepotvrdí) svým dalším vlastním žitím.
Moje rozhodnutí se pro Boha narostlo organicky a naprosto přirozeně vlivem prostředí, ve kterém jsem vyrůstal a rostlo úměrně s věkem. Na jedné straně jsem nikdy víru zcela neztratil, na straně druhé bylo u mě bezpočet návratů po různých nevěrnostech a slabostech. Návratů v pokání a obrácení. A tak je tomu dodnes. Víra může růst pouze v ovzduší kajícnosti, kdy si uvědomujeme svou nedostatečnost a bytostnou závislost na Kristu, který může naše nedokonalosti svou milostí doplňovat k dokonalosti.
..."až si někdy zvolíš Boha místo "svobody" hřešit,
tak zjistíš, že "v dobru" u Boha je naprosto nekonečně, absolutně
bezpočet možností a alternativ, mezi kterými je možno volit."...
Znovu každý mluvíme o čemsi jiném.
Ty mluvíš o volbách vegetariána mezi ovesnou kaší nebo krupičnou, zda jáhly nebo pohanku či hrách.
Já mám na mysli volbu pro vegetariána zásadní: jídlo bezmasé nebo jídlo s masem.
Mám na mysli volbu člověka mezi cestou širokou a pohodlnou a mezi cestou úzkou a strmou. Neřeším, zda po té první jet na kole nebo autem, či po té druhé druhé jít naboso nebo si vzít horolezecké mačky.
I když si dneska zvolíš cestu strmou a úzkou, zítra se určitě dostaneš znovu na rozcestí, kde bude i odbočka na tu cestu širokou a pohodlnou. A ty budeš muset znovu volit, znovu potvrzovat životem či zrazovat své původní rozhodnutí. O tom je život člověka, že nic zde nemáme dopředu úplně jisté, vše je nějak podmíněno tím, jak se i v budoucnu zachováme. Je však také obecnou zkušeností, že jednou nabraný směr se člověk většinou snaží si udržet, že strom padá zpravidla na tu stranu, na kterou se naklání. Ale udržet se na cestě strmé a úzké vyžaduje od člověka vždy nemalé úsilí. Život s Bohem klade na člověka nároky často až na hranici jeho sil. Proto je tak krásný.
..."Ten jeden jediný strom, ze kterého Bůh zakázal jíst, strom dobrého a zlého z kterého si ve své "svobodě" vybíráš"...
Jsem rád, že jsi uvedl právě toto místo, jinak bych to musel udělat sám.
Adam už z toho stromu pojedl a by po něm máme toto dědictví - náklonnost ke hříchu, hříšnou přirozenost. To je neoddiskutovatelná skutečnost, se kterou nic nenaděláme, se kterou se můžeme jen poprat. A sami jsme na to nedostateční, potřebujeme Boží zbroj, milost k přemáhání hříšné přirozenosti.
Proto už nejsme v situaci, kdy bychom se mohli tvářit, že strom dobrého a zlého neexistuje, že máme dostatek stromů jiných. Na to už je pozdě, Adam s Evou nám to v tomto směru zavařili - vybrali tento strom za nás i pro nás.
ps.
Odjíždím dneska do Litoměřic na velkou rodinnou oslavu. Můj synovec tam přijme zítra kněžské svěcení, Velmi se těším. Sem se nedostanu dříve, než v pondělí.
|
]
|
|
