Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: co je dnes křesťanství? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 11. srpen 2015 @ 08:42:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | | To jsi dal hezký příklad s tím těhotenstvím a mateřstvím.
Začátek těhotenství není vidět, přesto ho ta maminka pozná, je to změna, kterou cítí. Stejně tak se dá poznat lidskými smysly a rozumem, že těhotenství počalo: Stačí si vzít těhotenský test, podívat se a člověk má jistotu, zda změna nastala nebo nenastala. U kuřáka, alkoholika, narkomana, sprosťáka, vzteklivce, lháře, lítostivce, vzpurníka, nepořádníka a dalších je to podobné: Stačí jednoduchý test a dotyčný hned ví, zda je jen otrokem na útěku, který se musí svého pána stranit co může, nebo zda je svobodný, vykoupený z otroctví.
S narozením už je to jiné než s početím. Tam už i každý okolo vidí, že nastala změna, že začal nový život, když už to neviděl před tím. Pokud není slepý, samozřejmě. Ale to pak alespoň může slyšet, že nastala změna. Pokud není hluchý, samozřejmě.
S duchovním narozením je to hodně podobné, analogické, jako s přirozeným. Proto ho také naše učení přirovnává k fyzickému narození. U počátku duchovního života stejně tak dokáže člověk poznat změnu, i když jí okolí ještě nevidí. U narození duchovního života je pak ta změna viditelná všem okolo.
Právě ve změně se liší náboženské úkony, které jsme žili. Vešli jsme do zpovědnice a "zbavili se hříchu", vyšli ven a vykonali uložené "pokání", ale hned kousek vedle byl hřích znovu zpátky, otrokář si nenechal otroka vzít. Po zpovědi nebylo jediného hříchu, kterého bychom se zbavili a už se nás netýkal, všechny byly i nadále s námi. "Smířili jsme se s Bohem", a to dokonce mnohokrát, vykonali poctivě přesný postup pěti bodů jak má být, ale i potom byla prázdnota, temnota a beznaděj pevnými družkami našeho života. Přijali jsme odpuštění trestů za hřích, ale i potom byly následky hříchu furt s námi.
Stejné to bylo například se svátostí biřmování: Měli jsme přijmout Ducha svatého a opravdu to čekali, ale Duch svatý nikde, v životě nikde žádná změna. Když člověk poslouchá nebo čte svědectví kněží o svátosti kněžství, mají stejnou zkušenost: Čekali změnu, ale žádná nenastala. Ani druhý den, ani třetí, pátý, desátý nebo třístý.
Podobné je to se svátostí křtu, o které tu píšeš. Tu jsem já osobně nezažil, ani zde není nejspíš někdo, kdo by jí zažil a svědčil o tom, ale ze svědectví několika lidí "z reality" vím, že při ní nenastala změna, kterou očekávali a že ti konvertité byli poněkud zklamaní, protože učení jim slíbilo mnohé jako reklama v televizi a účinky samotné svátosti pak neodpovídaly inzerovanému.
Pokud nejsme schopni každou změnu postřehnout a vyhodnotit svými smysly, je nám takové heslo k ničemu.
To jsi napsal moc hezky a pravdivě, dokonce boldem, takže je to pro tebe asi důležité.
Pokud nejste schopni změnu postřehnout a vyhodnotit svými smysly, je vám takové heslo k ničemu. Mohou vám nakukat že se virtuálně stalo úplně cokoliv a nemůžete žádným způsobem ověřit, zda se to opravdu stalo.
V tom je jiná realita života a v tom se liší křesťanství: Je možné ověřit, zda je pravdivé. Vyhodnotit, zda se opravdu stalo to, co inzeruje.
Když Bůh říká: "Očistím vás od všech vašich nečistot a od všech vašich bůžků. Dám vám nové srdce a nového ducha dám do vašeho nitra. Odstraním srdce kamenné z vašeho těla a dám vám srdce masité. Svého ducha dám do vašeho nitra a způsobím, že budete žít podle mých ustanovení a má nařízení budete zachovávat a plnit." tak se dá velmi jednoduše ověřit, zda se to stalo, nebo se to nestalo. Zda člověk žije v té smlouvě, nebo nežije.
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: co je dnes křesťanství? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 11. srpen 2015 @ 14:57:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Já samozřejmě souhlasím s tím, že kdo usiluje žít s Bohem, bývá to na něm i vidět. JInak je něco špatně.
Jen tvrdím, že změna může sice nastat v jediném okamžiku, ale výsledek změny začne být zřejmý až po určitém čase. Také obrácený člověk se hned nezbaví svých hříšných návyků, ale téměř vždycky až po bojích a po určitém čase. Samozřejmě i zde může být výjimka v podobě mimořádné Boží milosti, která určitý hříšný návyk člověku prostě zoškliví.
Ale obecně platí, že člověk roste k dokonalosti víry namáhavě a po krůčcích - s vynaložením i svého úsilí. Bůh nemá rád lenost a nepodporuje ji ani u člověka. Pomáhá, ale vyžaduje plné zapojení, spolupráci.
Ale i zvládnuté hříšné návyky, kterých se člověk už zbavil a v této oblasti momentálně už nehřeší, zůstávají určitým způsobem stále "Achilovou patou" tohoto člověka. Když i vdocela jiné oblasti opustí Boha a upadne do hříchů, moc rády se vracejí připomenout člověku svůj "půvab".
Ale to ty asi nepochopíš, protože ty žiješ v přesvědčení, že Bůh tě bezpracně proměnil do kohosi zcela imunního pro tvé minulé hříchy.
Ovšem není tomu tak.
..." Po zpovědi nebylo jediného hříchu, kterého bychom
se zbavili a už se nás netýkal, všechny byly i nadále s námi. "Smířili
jsme se s Bohem", a to dokonce mnohokrát, vykonali poctivě přesný postup
pěti bodů jak má být, ale i potom byla prázdnota, temnota a beznaděj pevnými družkami našeho života. "...
To já se ve zpovědi zbavím naprosto všech hříchů. dokonce i těch, které si sám ještě ani neuvědomuji, které za hřích nepovažuji. Všechny jsou mi odpuštěny pro Kristovy zásluhy a já jsem lehký a radostný, jako pták.
Co tedy bylo u tebe jinak?
Přece když člověk upřímně chce nadále žít podle Boha a snaží se o to ze všech sil, Bůh ho snad zklame a nepomůže mu? Kašle na kajícníka?
Co to máš za boha?
Pokud jsi ovšem čekal přinejmenším hukot z nebe a ohnivé jazyky - a ono nic! - neporozuměl jsi zatím smyslu evangelia. Pak chápu tvůj útěk do virtuálního světa svých představ.
..."Měli jsme přijmout Ducha svatého a opravdu to čekali, ale Duch svatý nikde, v životě nikde žádná změna."...
Člověče, ty sám se přičiň, Bůh ti pak pomůže!
..." "Očistím vás od všech vašich nečistot a od
všech vašich bůžků. Dám vám nové srdce a nového ducha dám do vašeho
nitra. Odstraním srdce kamenné z vašeho těla a dám vám srdce masité.
Svého ducha dám do vašeho nitra a způsobím, že budete žít podle mých
ustanovení a má nařízení budete zachovávat a plnit.""...
Rozdíl mezi námi je v tom, že vy si namlouváte, že se vám toto stalo rázem a bezpracně, bez vašeho přičinění - zatímco já tvrdím, že to vaše je virtuální svět, že takováto změna je výsledkem úsilí, výsledkem spolupráce Boha a člověka a že je rozvržena na celý lidský život. Stále je zde co vylepšovat, co budovat.
Nikdo z nás nezachovává a neplní Boží ustanovení dokonale, beze zbytku. Stále jsme nádoby hříšné.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: co je dnes křesťanství? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 12. srpen 2015 @ 18:48:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Já samozřejmě souhlasím s tím, že kdo usiluje žít s Bohem, bývá to na něm i vidět. JInak je něco špatně.
To určitě. Když se někdo stane muslimem, snaží se modlit pětkrát denně, když se někdo stane adventistou, snaží se dodržovat sobotu a nejíst maso, když se někdo stane římským katolíkem, snaží se chodit ke svátostem a jezdit do Medjugorje.
To je určitě vidět. Ale je to něco dost jiného, než když Bůh změní život člověka.
To určitě může. To ale není ani případ narození miminka, ani případ duchovního narození.
Určitě. V tomto to mají otroci hříchu, kteří velikou námahou utekli svému pánu, dost těžké. To chápu a mám s tím i osobní zkušenost. Pokud vám to takto vyhovuje, tak vám to neberu: Mně to takto nevyhovovalo a hledal jsem východisko.
V této věci se právě liší Boží práce od lidské snahy. Co dělá Bůh, to je pro věčnost. Na rozdíl od urputné lidské snahy.
To já se ve zpovědi zbavím naprosto všech hříchů. dokonce i těch, které si sám ještě ani neuvědomuji, které za hřích nepovažuji. Všechny jsou mi odpuštěny pro Kristovy zásluhy a já jsem lehký a radostný, jako pták.
A na jak dlouho, Stando?
O tom, že "zbavit se hříchu" pro mne znamená něco jiného než pro tebe už jsme se bavili. Když mám například starý počítač a potřebuju se ho zbavit, odvezu ho do separačního dvora a už ho nikdy neuvidím. To pro mne znamená "zbavit se něčeho", ne to tvoje "jakobysezbavit", kdy se hřích znovu a znovu obevuje a má půvab, kterému jeho otrok neodolá, jak hezky popisuješ.
No, já už mám právě jiného boha, než toho, kterého jsem měl dřív a kterého bylo potřeba vzít do ruky, aby se pohnul a který na volání neodpovídal, snad proto, že zrovna zplesnivěl. Mám Boha, který mi pomohl: Poslal mi lidi s mocí, která mne z té temnoty a prázdnoty vyvedla ven. Přišel do mého života, dal se mi poznat, změnil můj život. Nezklame mne a pomáhá mi. Kdybys občas četl moje příspěvky, věděl bys to, psal jsem to tu mnohokrát.
Pokud jsi ovšem čekal přinejmenším hukot z nebe a ohnivé jazyky - a ono nic! - neporozuměl jsi zatím smyslu evangelia.
Ne neuvažuji jako vy a nečekal jsem tedy nic takového jako vy. Kdybys někdy četl moje příspěvky, věděl bys, co jsem čekal, protože jsem to tu asi desetkrát psal.
Rozdíl mezi námi je v tom, že vy si namlouváte, že se vám toto stalo rázem a bezpracně, bez vašeho přičinění - zatímco já tvrdím, že to vaše je virtuální svět, že takováto změna je výsledkem úsilí, výsledkem spolupráce Boha a člověka a že je rozvržena na celý lidský život.
Mezi námi je mnoho rozdílů. Ten největší je ten, že my píšeme o tom, co jsme osobně zažili.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: co je dnes křesťanství? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 13. srpen 2015 @ 08:40:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Jen tvrdím, že změna může sice nastat v jediném okamžiku, ale výsledek změny začne být zřejmý až po určitém čase.
To určitě může. To ale není ani případ narození miminka, ani případ duchovního narození."... Tak určité tvrzení bychom tu od tebe měli. A kde jsou důkazy, fakta dokazující pravdivost tohoto tvrzení? Nejdůležitější v životě člověka jsou věci nehmotné, které nejsou vidět: Láska, radost, štěstí a krása ( Ivan Laptěv, Planeta rozumu). Co je opravdu důležité, je lidským očím neviditelné. ( Tvrdí to zase Exupery ve své knize Malý Princ). ..." Pokud jsi ovšem čekal přinejmenším hukot z nebe a ohnivé jazyky - a ono nic! - neporozuměl jsi zatím smyslu evangelia. Ne neuvažuji jako vy a nečekal jsem tedy nic takového jako vy."... Já ale nikde netvrdil, že právě ty bys měl vědět, co my jsme čekali a jak jsme uvažovali. Zatím si myslím o tobě pravý opak. Já se ptal na to, co konkrétního jsi čekal ty pod těmito slovy: " ..."Měli jsme přijmout Ducha svatého a opravdu to čekali, ale Duch svatý nikde, v životě nikde žádná změna."..." ..." Mezi námi je mnoho rozdílů. Ten největší je ten, že my píšeme o tom, co jsme osobně zažili. "... Omyl. Vy popisujete své "zážitky" z virtuálního světa. Takový svět je velice lákavý, protože kdekdo si sedne za počítač a rázem se stane, čím chce. Okamžitě, hned. A tak kluk chabé tělesné konstrukce, bez vypracovaných svalů, bez obratnosti, kterého spolužáci ve škole jen šikanovali, se stává rázem (kliknutím myši) nepřemožitelným bojovníkem, mistrem bojových umění, který přemůže každého, kdo se mu postaví do cesty... V tom světě skutečném je cesta takového člověka k mistru bojových umění velice dlouhá a namáhavá. Představuje život v pevném řádu, léta dřiny, léta námahy, cvičení a odříkání. A dobrého učitele! A v tomto světě skutečném se člověk k pravému životu křesťana dopracovává stejně namáhavě, se stejnými obtížemi se svojí hříšnou náklonností, s podobnou dřinou a se zachováváním podobně pevného řádu. Není v tom žádná kouzelná hůlka, která rázem změní slabocha v duchovního svalovce. Ne, že by toho Bůh nebyl schopen, že by i to Bůh nedokázal, ale jeho myšlenky nejsou myšlenky vaše. On ví, že co člověka nic nestojí, za nic nestojí a člověk si toho neváží. Bůh moc dobře ví, že není stejně krásný pohled z hory pro toho, kdo se na ni v pohodlí a bez vlastní námahy a vlastního přičinění vyvezl od pohledu toho, kdo na tu horu vystoupil po svých v potu tváře. A Bůh nás o tuto krásu přece nechce okrást! A proto ani nikoho nezmění rázem v dokonalého křesťana. ..." To já se ve zpovědi zbavím naprosto všech
hříchů. dokonce i těch, které si sám ještě ani neuvědomuji, které za
hřích nepovažuji. Všechny jsou mi odpuštěny pro Kristovy zásluhy a já
jsem lehký a radostný, jako pták. A na jak dlouho, Stando?"... Pán Ježíš o této problematice (a jak žít svůj život, aby nepřišla recidiva hříchu) hovoří Mt 12,43-45. Pokud zde nenajdeš odpověď, pokusím se podrobněji vysvětlit v dalším článku. Ale je to pro mě časově náročné... |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: co je dnes křesťanstv (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 13. srpen 2015 @ 09:08:42 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Tak určité tvrzení bychom tu od tebe měli. A kde jsou důkazy, fakta dokazující pravdivost tohoto tvrzení?
Potřebuješ nějaký důkaz k tomu, že narození miminka nmení ten případ kdy "výsledek změny začne být zřejmý až po určitém čase."? Jak by sis asi tak ten důkaz představoval? Čím bych ti to měl dokázat?
Nejdůležitější v životě člověka jsou věci nehmotné, které nejsou vidět: Láska, radost, štěstí a krása (Ivan Laptěv, Planeta rozumu).
Co je opravdu důležité, je lidským očím neviditelné. (Tvrdí to zase Exupery ve své knize Malý Princ).
Aha. Takže nejdůležitější není to, co si vydřeš, co si sám uděláš? Nebo si svojí snahou a pachtěním přivodíš lásku, radost, štěstí a krásu?
Já ale nikde netvrdil, že právě ty bys měl vědět, co my jsme čekali a jak jsme uvažovali.
Proč se ve tvých příspěvcích tedy stále objevuje očekávání "hukotu s nebe a ohnivých jazyků", když tak ty neuvažuješ? Proč tedy ty ve tvých příspěvcích neuvádíš tvé uvažování? Čí je to tedy uvažování o "očekávání hukotu s nebe a ohnivých jazyků" když ne tvoje?
Moje určitě není, já nic takového neočekával a nikdy jsem nic takového nepsal. Z mých příspěvků tedy toto očekávání určitě nemáš.
Zatím si myslím o tobě pravý opak.
?? A mohl bys tedy pro zajímavost uvést, co si ty o mně myslíš?
No, co konkrétního jsem já čekal jsem v tom mém příspěvku já uvedl. Co jsem já čekal jsem zde psal i mnohokrát dříve.
Teď jsem ti to zdůraznil boldem, aby sis toho všiml.
Ne, že by toho Bůh nebyl schopen, že by i to Bůh nedokázal, ale jeho myšlenky nejsou myšlenky vaše. On ví, že co člověka nic nestojí, za nic nestojí a člověk si toho neváží.
No, Stando, o tom už jsme se bavili. Už jsem si všimnul, že máš dost divného boha. Tvůj bůh uvažuje podobně převráceně, jako ty. Ale to, že si ty vážíš věcí až po námaze neznamená, že to, co ty žiješ, žijí i ostatní.
To náš Bůh zase ví, že lidé, kteří přijmou spasení, zdarma, z milosti, si ho nesmírně váží, nadevšechno, co ve svém životě mají. Snad proto náš Bůh nedává spasení lidem, kteří mají tak převrácené postoje, a uvažují tak, že co je nic nestojí, toho si neváží. Náš Bůh ví, že dobří lidé si nejvíce váží toho, co je darem, zdarma, na čem neměli žádný podíl nebo jen malinký, a ani nemohli mít, co dostali darem: Třeba lásky, pokoje, dětí, rodičů, zdraví, ...
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: co je dnes křesťa (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 13. srpen 2015 @ 10:17:20 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | ..." Potřebuješ nějaký důkaz k
tomu, že narození miminka není ten případ kdy "výsledek změny začne být
zřejmý až po určitém čase."? Jak by sis asi tak ten důkaz představoval?
Čím bych ti to měl dokázat?"...
No co třeba kvalitativní změnou ve vztahu dítěte k matce? Dochází při narození k nějaké kvalitativní změně skokové, nebo vztah dítěte k matce se vyvíjí plynule podle toho, jak dítě dozrává?
..."Nebo si svojí snahou a pachtěním přivodíš lásku, radost, štěstí a krásu?"...
Začíná přihořívat!
V Malém Princi ja taková pasáž o růžích. Všechny byly krásné, ale žádná nebyla Malého Prince, žádná nebyla ta, kterou okopával, zaléval a pachtil se s odstraňováním housenek (nechal jenom několik, aby z nich byli motýli)..
Pokusím se ti to přiblížit přímou citací:
..."Jste krásné, ale jste prázdné," pokračoval. "Není možné pro vás umřít.
Pravda, o mé růži by si obyčejný chodec myslel, že se vám podobá. Ale ona jediná je důležitější, než vy všechny, protože právě ji jsem zaléval. Protože ji jsem dával pod poklop. Protože jsem ji chránil zástěrou. Protože jí jsem pozabíjel housenky (kromě dvou, nebo tří, ze kterých budou motýli).
Protože právě ji jsem poslouchal, jak naříkala, nebo se chlubila, nebo dokonce někdy mlčela. Protože je to má růže."
A vrátil se k lišce.
"Sbohem...," řekl.
"Sbohem," řekla liška. "Tady je mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné".
..."A pro ten čas, co jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá."
Jistěže jsou tedy dary, které člověk dostává zdarma. Ale dostává je proto, aby jimi naplnil svůj čas.
Když dostaneš darem třeba kytaru a bude ti ležet ve skříni, nebude zde žádný vztah k daru. Když ale budeš se stejným darem denně cvičit, začneš ji mít rád coby nástroj, který ti zprostředkovává krásné chvíle s hudbou.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: co je dnes kř (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 13. srpen 2015 @ 16:54:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | To se ptáš jako že to nevíš?
Při narození dochází ke skokové změně, a to i vztahu. Dítě i vztah se pak vyvíjí. Docela stejně, jako u duchovního narození.
A názory člověka, který měl odmala všechno a tak si nevážil obyčejných věcí a napsal o tom knihu, ti nějak imponují?
Stando, znovu: Kolik úsilí a nákladů jsi ty musel vyvinout na to, abys měl ty život? kolik úsilí a nákladů musíš vyvinout, aby sis ho prodloužil? A vážíš si toho života? Kolik úsilí a námahy jsi musel ty vyvinout, abys měl svoje rodiče. Vážil sis jich odmala, nebo až ve chvíli, kdy ses o ně musel starat nebo dokonce až ve chvíli, kdys je ztratil? Kolik úsilí a námahy jsi musel ty vyvinout, aby se ti narodilo nějaké dítě? A vážil sis ho od narození, nebo až časem? Kolik úsilí a pachtění jsi vynaložil, abys získal lásku nějakého člověka, třeba tvého sourozence, matky či dítěte? jak moc ses snažil, abys byl krásný?
Nepředpokládám, že bys odpověděl a chtěl se zamotat do vlastní smyčky, ale třeba ano a zase si něco zajímavého přečteme. Jsou to otázky na zamyšlení pro tebe, ke tvému hloupému postoji, který si snažíš podložit populární knížkou.
To, že máte nějaké hloupé uvažování ovlivněné zřejmě špatnou výchovou a ideologií ve které žijete neznamená, že to tak mají všichni. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: co je dne (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 13. srpen 2015 @ 18:42:42 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | No Toníku,
lhal bych, kdybych tvrdil, že jsi tímto komentářem u mě nějak povyrostl.
Četl jsi Malého Prince? Pokud ano, četl jsi ho pozorně?
Je to evangelium, křesťanské evangelium, jen napsáno moderním jazykem.
Exuperyho si jako člověka velmi vážím. A vážím si ho pro jeho názory. Předběhl dobu.
Četl jsi od něj jeho "Citadelu"?
..."Kolik úsilí a nákladů jsi ty musel vyvinout na to, abys měl ty život? kolik úsilí a nákladů musíš vyvinout, aby sis ho prodloužil? A vážíš si toho života?"...
Aby nás Kristus spasil, musel se plahočit světem v potu a námaze a sám neměl, kam by hlavu složil. Musel sáhnout až na dno svých sil, aby odolal pokušení satana, potil se za nás krví v Getsemanské zahradě. Nikoli proto, že by se bál smrti, ale proto, že měl zemřít způsobem nejhorších zločinců a vrahů - jakoby tento způsob smrti negoval všechno jeho dosavadní spasitelské snažení, jakoby něgoval celý smysl jeho pozemského života. To bylo pro Krista to nejtěžší, že jeho dílo mělo být smrtí ukřižováním vlastně jakoby veřejně prohlášeno za ďábelské.
Vážím si tedy svého života a vážím si ho jako dar tím víc, čím déle ho žiji s Kristem.
..."Kolik úsilí a námahy jsi musel ty vyvinout,
abys měl svoje rodiče. Vážil sis jich odmala, nebo až ve chvíli, kdy
ses o ně musel starat nebo dokonce až ve chvíli, kdys je ztratil? Kolik úsilí a námahy jsi musel ty vyvinout, aby se ti narodilo nějaké dítě? A vážil sis ho od narození, nebo až časem? Kolik úsilí a pachtění jsi vynaložil, abys získal lásku nějakého člověka, třeba tvého sourozence, matky či dítěte? jak moc ses snažil, abys byl krásný?"...
Odpověď máš přece už nahoře: "Jistěže jsou dary, které člověk dostává zdarma. Ale dostává je proto, aby jimi vhodně naplnil svůj čas pozemského života."
A i nad tím příkladem s kytarou ještě zapřemýšlej!
Zda přece jen ten Exupery nemá něco do sebe.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: co je (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 13. srpen 2015 @ 23:14:54 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Četl jsi Malého Prince? Pokud ano, četl jsi ho pozorně?
Ano, četl.
A určitě jsem z něj pochopil, že je na světě více lidí jako ty nebo tvůj bůh, co mají názory ve stylu "co člověka nic nestojí, za nic nestojí a člověk si toho neváží."
Četl jsi od něj jeho "Citadelu"?
Ne.
Vážím si tedy svého života a vážím si ho jako dar tím víc, čím déle ho žiji s Kristem.
A proč tedy píšeš takové pitomosti jako "co člověka nic nestojí, za nic nestojí a člověk si toho neváží."? Chápeš, že svým vlastním postojem popíráš to, co ty sám píšeš a popíráš i podivné názory tvého boha?
Stando, nahoře mám odpověď na nějakou otázku, která asi trápila tebe. Na to, co jsem se já ptal tebe jsi neodpověděl. Tak znovu.
Kolik úsilí a námahy jsi musel ty vyvinout, abys měl svoje rodiče. Vážil sis jich odmala, nebo až ve chvíli, kdy ses o ně musel starat nebo dokonce až ve chvíli, kdys je ztratil? Kolik úsilí a námahy jsi musel ty vyvinout, aby se ti narodilo nějaké dítě? A vážil sis ho od narození, nebo až časem? Kolik úsilí a pachtění jsi vynaložil, abys získal lásku nějakého člověka, třeba tvého sourozence, matky či dítěte? jak moc ses snažil, abys byl krásný?
Rozumíš tedy tomu, že jsou věci, skutečnosti života, na kterých člověk neměl žádný podíl, žádnou námahu a přesto si jich váží? Dokonce toho, na čem člověk neměl žádnou námahu a nic ho to nestálo, si lidé váží nejvíc! Pokud to tedy nejsou převrácení bezbožníci, reptalové, kteří si neváží ničeho, jdou jen po penězích a ztratili kromě srdce i poslední kousek rozumu.
Pokud chápeš to, že tvůj postoj i znalosti tvého podivného boha jsou hlouposti, tak bys mohl pochopit, že my křesťané si spasení v Ježíši, znovuzrození a proměny srdce z kamenného na masité, daru Ducha svatého, tedy věcí, které udělal a dělá Bůh pro nás a které jsme dostali darem, vážíme ze všeho na světě nejvíce: Vice, než toho, co nás stálo kdejakou námahu či peníze. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: c (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 14. srpen 2015 @ 07:43:42 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." Rozumíš tedy tomu, že jsou věci, skutečnosti života, na kterých člověk neměl žádný podíl, žádnou námahu a přesto si jich váží?"...
Zkus se zamyslet.
Vážíš si rodičů proto, že je faktem, že tě zplodili, nebo proto, že jsi s nimi prožil kus života, své dětství?
Měl bys k nim stejný vztah a vážil by sis je jako daru, i kdyby tě hned po narození dali cizím lidem a nežili jste společně?
Opravdu nejsi schopen pochopit, co v kvalitě vztahu dělá podíl na prožívání vztahu v čase, námaha a odříkání z lásky pro druhého?
Ty skutečnosti života, co jsi vyjmenoval, - na všech získává člověk svůj podíl, svoji vynaloženou námahu. A tímto vztah roste, tímto s evztah dokonce živí! Cožpak existuje otcovství a mateřství bez námahy? Bez odříkání, bez potu a únavy? Bez skutků lásky, nečekající na odměnu?
Ani těch věcí, které udělal Bůh, bychom si dostatečně nebyli schopni vážit, kdybychom ve vztahu víry nerostli - skrze dobré skutky, které právě za tímto účelem nebeský Otec pro nás na naší životní cestě připravil.
Toníku,
Skutečnosti života, na kterých člověk nemá svůj podíl, jsou jen ve tvé virtuální hlavě.
Právě proto jsou skutečné, že je žijeme. A někteří z nás naplno.
Když jsme dostali kytaru, hrajeme na ni. Když jsme byli znovuzrozeni - žijeme jako Boží děti. Jen tak jsme schopni pochopit a ocenit velikost daru.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 14. srpen 2015 @ 08:53:59 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ |
Vážíš si rodičů proto, že je faktem, že tě zplodili, nebo proto, že jsi s nimi prožil kus života, své dětství?
Svých rodičů si vážím proto, že mne to tak naučili: Naučili mne vážit si dobrých věcí v životě i když mne nic nestály, i když jsem pro ně já nic neudělal. A stejnou věc mne i nadále učí můj Bůh.
Ani těch věcí, které udělal Bůh, bychom si dostatečně nebyli schopni vážit, kdybychom ve vztahu víry nerostli - skrze dobré skutky, které právě za tímto účelem nebeský Otec pro nás na naší životní cestě připravil.
No a vám to takto vyhovuje?
Jsi spokojený s tímto vaším přístupem?
Proč tento váš (z mého pohledu) dost hloupý postoj připisuješ druhým? Uvědomuješ si, že druzí mohou žít něco hodně jiného, než vy a mohou si vážit věcí, které dostali darem a mohou si jich vážit od začátku kdy je dostali? Že váš postoj "co člověka nic nestojí, za nic nestojí a člověk si toho neváží" opravdu nesdílíme?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 14. srpen 2015 @ 09:03:57 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Svých rodičů si vážím proto, že mne to tak naučili: "...
Takže sis sám odpověděl: daru sis začal vážit nikoli od začátku, kdy jsi dar dostal, ale až časem, až tě to naučili.
..."Ani těch věcí, které udělal Bůh, bychom si dostatečně nebyli schopni vážit, kdybychom ve vztahu víry nerostli - skrze dobré skutky, které právě za tímto účelem nebeský Otec pro nás na naší životní cestě připravil. - No a vám to takto vyhovuje? Jsi spokojený s tímto vaším přístupem?"...
Není to jen náš přístup a určitě na něm není nic hloupého.
(Jk 2,21-24)
Cožpak náš otec Abraham nebyl ospravedlněn ze skutků, když na oltáři obětoval svého syna Izáka? Vidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že v těch skutcích se stala víra dokonalou. I naplnilo se Písmo, které praví: ‚Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počteno za spravedlnost‘ a byl nazván Božím přítelem. Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlňován, a ne jen z víry.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 14. srpen 2015 @ 17:37:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | daru sis začal vážit nikoli od začátku, kdy jsi dar dostal, ale až časem, až tě to naučili.
Ale ne. Rodiče mne učili vážit si všech darů od začátku, ne časem až se to naučím. Učili mne, že příjemce dostane dar zadarmo, ale někdo na tom daru měl námahu. Chléb jsme si například přinesli z obchodu, bez námahy: A rodiče mně učili, že si ho mám vážit, i když jsem na něj nepracoval, že je to Boží dar. Tví rodiče to tak nedělali? Učili tě, že "co člověka nic nestojí, za nic nestojí a člověk si toho neváží."? Nebo kde si sebral tento svůj postoj, kde tě naučili přistupovat k věcem tak, jak píšeš?
Jinak pokud se snažíš ukázat, že jsem si někdy něčeho nevážil od začátku, tak to samozřejmě: Také jsem měl k některým věcem tak hloupé postoje, jako ty a Bůh mne jich zbavoval, učil mne vážit si věcí docela stejně, jako mně to učili moji rodiče.
Můj Bůh totiž, stejně jako moji rodiče, moc dobře ví, že když si člověk váží věcí, na kterých nevydal žádnou námahu a které ho nic nestály, ale na které se namáhal úplně někdo jiný, radikálním způsobem to obohacuje život toho člověka. A já to samozřejmě vím také, proto i svoje děti učím vážit si věcí, které je nic nestály.
Není to jen náš přístup a určitě na něm není nic hloupého.
Určitě v tom nejste sami. Možná jste v ŘKC i dva nebo tři, co mají tak podivný postoj a určitě se najdou lidé s takovým postojem i jinde.
Postoj "co člověka nic nestojí, za nic nestojí a člověk si toho neváží." je hloupý a krátkozraký a znám jen málo lidí, kteří ho zastávají, obvykle omylem. Jsou to lidi, kteří pak se zničeným životem, který byl přímým důsledkem jejich postoje, přichází do církve a potřebují pomoc.
A teď znám i jednoho člověka, který ten postoj dokonce obhajuje a chlubí se jím, byť tě znám jen virtuálně z internetu.
Na otázku, kterou jsem ti položil, neodpovíš?
Vám (co máte tento přístup) to vyhovuje? Jsi spokojený s tímto vaším přístupem? Vyhovuje ti, když si vážíš věcí až když se na nich namáháš? Je takový postoj vám nebo někomu okolo vás k něčemu užitečný, přináší vám něco do života?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 14. srpen 2015 @ 20:24:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." Ale ne. Rodiče mne učili vážit si všech darů od začátku, ne časem až se to naučím."...
Tak možná ve tvém dnešním virtuálním světě. Tam se takové věci může i mimino naučit hned při narození.
Ale ve světě skutečném, když jsi se narodil, (od začátku) , tak jsi ještě mimo základních reflexů neuměl vůbec nic.
Všechno jsi se naučil až časem - a to o hodně později.
Opravdu, naše diskuse začíná mít vysokou úroveň!
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 14. srpen 2015 @ 20:53:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ |
Všechno jsi se naučil až časem - a to o hodně později.
To jsem rád, že jsi na to přišel.
Kromě objevných skutečností z mého života: Co otázky na tvůj život? Opět budeš ignorovat, jak si zaneprázdněn vymýšlením nesmyslů o mne? Opět neodpovíš?
Proč se vlastně nechceš sdílet s tím, co žiješ, proč se tak úzkostlivě vyhýbáš otázkám na tvůj konkrétní život a tvé postoje? |
]
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 15. srpen 2015 @ 12:47:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Chápu, potřebuješ se jednoduchým a přímým otázkám na tvůj život vyhnout, tak použiješ invektivy a vymýšlení nesmyslů proti tomu, kdo se tě zeptal. Tuhle vaši taktiku znám.
Tobě tento způsob "diskuze", ve kterém vymýšlíš nesmysly o diskutujících místo toho, abys odpověděl na otázky z tvého životra a praxe, vyhovuje? Je zajímavé, že když na tento tvůj způsob "diskuze" nepřistoupím, tak utečeš. Jiný způsob "diskuze" než předvádíš neznáš?
Nenapadlo tě někdy diskutovat tak, jak to máte za úkol z ekumenismu, ale neděláte to?
Že by ses třeba zeptal druhých lidí na jejich život, přečetl si, co žijí, čemu skutečně věří a opravil si tak tvé virtuální představy o lidech, které ti natloukli do hlavy v ŘKC nebo které sis ty sám vymyslel z tvé "logiky" a že bys pak třeba místo vymýšlení nesmyslů o diskutujících napsal něco konkrétního o tobě či o vás z tvého či vašeho života, aby i ostatní mohli poznat co vlastně žijete?
|
]
|
|
