Důležité je jít za podstatou, nikoliv za slovíčky, Zeryku. Chápeš? Ono by to šlo vyjádřit i jinými lidskými slovy... Nepotřebuji řešit, jak moc je to obraz, jak moc je to duchovně. Podstatný je výsledek, a ten jsem Ti popsal plus minus před tím. Ježíš odpovídal podobně, nemyslíš?

Šalom Davide.

Nenapíšu Tobě nic neznámého.

(micvot obsahují zaslíbení, (příslib) požehnání či zlořečení. Neobejdou se bez praktického naplňování, jednání. A aktem víry je aktivita (ne pasivita). Ať už v micvot pozitivních, tak vůči micvot negativních. Tedy budeš-li, pak nebudeš. Přijmout jho Tory).

》Jedno maso, ze dvou mas?《

Chceš-li doslovně vyložit, pak podle Rašiho.

Ze splynutí a spojení dvou těl (mas) jedno tělo (maso). Z muže a ženy nový člověk, syn či dcera (ale pozor: z jednoho splynutí mohou být i dvoj, troj ... čata). Jako muž se vnořuje do ženy a žena pohlcuje muže. Ale Tora má mnoho poloh výkladu jednotlivostí. Hlubší vnoření a obsažení. Proto doslovně, doslovný výklad - vnořit se, vejít do slova' nebo obsahnout slovo. Hlouba(i)t v něm nebo ob-sáhnout. Hledat 'podstatu', původ, smysl spojení 'dvou mas, z nichž se stane, bude 'basar echad (maso/tělo jedno). A ten výklad 'pešat' je obsažný (jako žena pojímající muže). Důležitost má nejem každé slovo ve větě, ale také celá věta je výrokem jako jediné slovo, ač je složena ze mnoha slov nebo i jen ze slova jediného. Tak lze pokračovat od spojení slov ke spojení vět až k celku Tory, která je B-žím slovem v celistvosti jako jediné slovo. To k vysvětlení toho, jak přistupovat k výkladům Tory. Existuje více pravidel v judaismu, jak přistupovat k výkladu, vykládat Toru, ale to bych Ti zaslal jindy třeba emailem (je to složitý komplet 13-ti pravidel :).

Jinak odkaz pro Tebe a speciálně pro Cizince/Tondu. Je to dlouhé, v angličtině, ale obsažné a detailní. Tedy k 'basar echad'. Ke sjednocení 'nefeš chajim', protože basar bez ruach je tělo bez co nedýchá, tedy nežije. A nefeš bez chaja je bez jiskry života.

Ten odkaz:

https://www.chabad.org/library/article_cdo/aid/465161/jewish/The-Purposes-of-Marriage-in-Judaism.htm

Měj se pěkně.

》Reálné slovo, reálný příběh, reálná žena... 《

Reálný .. bez důkazů, ale reálný být mohl, JirkoB. I přes ten počet manželství. Jednoduše - zapsáno, aby čtenáři uvěřili a věřili.

》co nám Pán chtěl říci a proč nám detaily zůstaly skryté? 《

Zásadní detaily o životě té samařské ženě skryty nezůstaly :( viz: ev.Jana 4.kap.:

A co Ježíš tím chtěl říci té ženě a potažmo přes její svědectví Samařanům, kteří se pak osobnĕ o Ježíšovi přesvědčovali? Přesně to, proč své evangelium o Ježíšovi psal ten Jan a o čem chtěl přesvědčit a v čem utvrdit čtenáře:

J4:  29 [www.obohu.cz]„... Není snad on ten Kristus?“ 

Ta žena, Samařanka a její život v tom příběhu nejsou podstatné. Jsou použity jako důkaz pro důvod sepsání evangelia:

J20: 31 [www.obohu.cz]Tato však jsou zapsána, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.

Přesně jsi to vystihl svými slovy: 》Aby se odkrylo naše smýšlení, když v Bibli zůstal příběh "otevřený"? Nebo , abychom nepřehlédli to podstatné, tedy proč to slovo bylo zapsáno?《

A co tedy má být tím dokázáním pro tu Samařanku a pro Samařany (pozdě ji pro ně už nepodstatné), že Ježíš z Nazareta je Kristus?

Toto: J4:  29 [www.obohu.cz]„... mi řekl všechno, co jsem udělala. ...“ 

Tedy co (u)dělala. (Toto dokázání, proč mnozí ze Samařanů uvěřili, se opakuje ve v.39 4.kap.)

Pro Samařany je toto důkazem, že věděl, jak žila a nazvala to proroctvím viz. v.25), ale pro mne toto není důkazem a ani prorokováním. (naprosto naopak.) Ale určitě se víra někoho na tom zakládat může a přitahuje ho to k vyznání, že Ježíš je Mesiáš. A tak evangelista celý ten příběh o setkání Ježíše se Samařankou opravuje ve v.39 4.kap. k tomu druhému a hlavnímu důvodu ve v.31 20.kapitoly.

Tedy nic skrytého, co by mohlo být přehlédnuto. Jak o důvodu, proč to Jan psal (a reálnost není důležitá, ale prostá důvěřivost k přesvědčení, že se tak stalo. I Ježíšovi učedníci totiž tomu vyprávění Samařanky nebo Ježíše? museli uvěřit, protože tam nikdo z nich nebyl přítomen). Tak o životě té Samařanky a jak žila - co odsouzeníhodného (u)dělala. A na potřetí i proč té ženě Ježíš ''prorokoval'' z jejího života a řekl jí, co udělala. 

Ale rozhodně nic o tom, že by to bylo učení o tom, že soužití ženy s mužem pod jednou střechou a bez sňatku je hříchem. S kým žila (jak, co udělala - což je hříchem), to je tam napsáno dost jasně a jen proto, abyste věřili, že Ježíš je Ten Kristus.

Ale pro mne právě takové 'prorokování' rozhodně není důkazem.

Šalom.

Zamilovanost chápu spíše jako jednu z forem sobectví. Ovšem ne vždy je třeba brát sobectví vyloženě negativně.

Asi jak kdo. Někdy třeba spolu opravdu nedokáží vydržet. Není to, že by nechtěli.

Ano, jistě existují i takové důvody, i když věřím, že relativně menšinové.

Záleží, jak moc to na lidech umíš odpozorovat. Tu zkušenost může mít jenom ten, kdo lidi dlouhodobě pozoruje a v závěrech, které na základě toho učiní, se splete málokdy. Možná to může souviset i s darem proroctví či jiným duchovním darem. Ježíš, náš vzor, přece viděl co je v lidech a nepotřeboval, aby mu něco říkali. Navíc poznal, pokud mluvili nebo nemluvili pravdu. Proč bychom neměli mít možnost se Mu alespoň vzdáleně v tomto poznání blížit? 

Pokud vycházíš převážně jenom z toho, co Ti lidi o sobě sami řeknou, pak tu zkušenost sotva mít můžeš. Kdo Ti asi poví, že není pravdivý a není upřímný? Tady akorát jednou zeryk napsal, že pravdivost není důležitá (něco v tom smyslu, u článku se starostou a vodním kanále), ale to je opravdu vyjímečné.

Dle mé zkušenosti to, jak lidé vnímají křesťanství do velké míry souvisí s tím, do jakého chodí sboru, jaký postoj tam převládá. Málokdo dokáže vyčnívat z davu, což je jedna z podmínek, aby se vůbec takový člověk od průměru oddělil, pokud není kázáno zcela zdravé ‘učení’.

To, že naplňují, čemu věčí, že naplňovat mají, to je asi většině lidem docela přirozené. Dělá to i řada křesťanů, u nichž nemám o jejich upřímnosti vztahu s Bohem žádné pochybnosti.

To, zda někdo má problém s existencí samotného Boha a potřebuje se v tom nějak utvrzovat, jsem se u aktivních křesťanů snad ani nesetkal. Jistě takoví jsou, ale nechlubí se tím. Vyplývá to spíše ze svědectví anonymů, kteří dekonvertovali.

Toto dělají upřímně. Ale proto, že jsou pod vlivem učení svého vedení, nebo nějakých veřejných kázání nebo křesťanských knížek. Když jim ale navrhnu, ať se nad nějakým konkrétním tématem jdeme sdílet čistě jenom nad Božím Slovem a v modlitbě, tak teprve ta ‘upřímnost’ vyplave na povrch. Prostě ani nemají zájem, jako by se báli pravdy. Tomu neříkám upřímnost, i když některé věci dělají, protože tomu upřímně věří. Ale zároveň se bojí v Písmu přesvědčit, že by to třeba mohlo být jinak…

Až takto jsem to nemyslel. Jen se mi vybavuje, jak jedné paní se nechtělo při chvalách vstávat, ale bylo jí blbé zůstat sedět jako jediné, tak si na to zabrblala a postavila se. Nepovažuji to za pokrytectví, ale prostě potřeba se chovat konformně.

I jinými způsoby jsou někdy křesťané manipulováni to poloh, nebo činností, které by sami od sebe nedělali. Třeba jak jsem tu psal, zvednout v euforii ruku, že by se pro Pána nechali zaživa zahrabat do země… a řada z nich do dvou let u Pána nebyla. Já jim tu zvednutou ruku nevěřil ani už v tom okamžiku, co ji měli nahoře – tedy mnohým z nich.

Možná sis má slova přebral až trochu moc silně. Zkus více vnímat z těch příkladů, co tu a tam uvádím. Ale moc podrobně nebo více se mi psát ani nechce. I když to píšu anonymně, nemám potřebu úplně všechno vytahovat. Samozřejmě to lidé dělají dobrovolně…a  výhody? Třeba věří, že si tím získají věčný život, nebo se vyhnou peklu. Nevím, jak kdo přesně uvažoval.

Nechci jmenovat jen zdejší, i když některým jsem to psal. Některých jsem se ptal - nedávno tele, ale v podstatě mi neodpověděl. Množí svědčili o tom, že je na víru (křesťanství) navedla rodina, a nikdy vlastně úplně nevěřili – tedy měli nějaké pochybnosti, např. ohledně stvoření.

Projekci používají zejména někteří lidé. Přišel jsem na to už jako –náctiletý, ale že se jedná o oficiální psychologický pojem, a že se tím opravdu lidé zabývali na vědecko-výzkumné úrovni, jsem zjistil až teprve nedávno díky návratu na GS. Být Tebou, tak bych byl opatrnější v tom, co považuješ za projekci. Už jsem si toho všiml vícekrát, kdy se o něčí projekci nejednalo, a Ty jsi to za projekci považoval – myslím konkrétně u oka, kdy používal pouze určitou formu vyjádření českého jazyka, a následně se vztekal, že jsi tu myšlenku skrze projekci vsunul jemu :-). Já se tím jen bavil, neboť se Ti dobře povedlo ho vytočit.

Vážněji – nemám důvod, nemyslím si, že bych byl natolik povrchní, abych se měl potřebu uchylovat k těmto technikám. Píšu o letitých zkušenostech, které jsem vypozoroval a které prověřil čas a praxe.

Pozorovatelník neguje vše, co před tím dělal. Neznal jsem jej tehdy, abych k tomu mohl říci více. Já si třeba myslím, že když něco děláš opravdu upřímně (ono pod tou upřímností mohou být další tři slupky, kde už tolik upřímnosti není a člověk se třeba sám před sebou schovává), pak není možné, abys to zpětně viděl tak negativně jako to popisuje pozorovatelník. Já třeba upřímně věřil evoluční teorii, ale dnes docela přesně vím proč, a v čem jsem patrně dělal chybu. Mohu se o tom bavit konstruktivně a především nebude to zpětně zpochybňovat mou tehdejší upřímnost. U pozorovatelníka vnímám, že sám svou tehdejší upřímnost zpochybňuje. Třeba bylo pro něj zásadní věřit na zázraky (nadpřirozeno). Byl v tom řadu let, ale buď si ty zázraky před tím nalhával, nebo je prožil a není upřímný nyní. Obojí prostě není možné. Ale on Ti to sám od sebe nepoví. To si musíš zanalyzovat sám, pokud tomu chceš porozumět více do hloubky. Dávám Ti jen příklady, kterých u dotyčných můžeš najít mnohem více.

František? Kde je jeho upřímnost v pozorování postoje Ježíše ke Starému Zákonu? Nevidím ji tam. A to je možná jedna z nejzásadnějších věcí, kterou bych mu vytknul – ve smyslu toho, kde by měl začít hledat pravdu – pokud po ní opravdu touží – což mu rád věřím, ale nevidím, že by pro to něco dělal. Má prostě svoji představu Krista, kterou si nějak drží, která mu pochopitelně nefunguje, ale nechce se jí vzdát.

To už jsem psal výše. Například kvůli přirozené tendenci lidí ke konformnímu chování. Třeba zrovna Tvůj oblíbený pozorovatelnik o tom svědčí téměř pořád, že to žil. A třeba osobně přímnost v konformismu zrovna nevidím. To jen na okraj.

Přímou účelovou touhu nějak vypadat Ti patrně nepřizná nikdo. A nečekal bych to ani skrze projekci. A ani si nemyslím, že by tento typ účelového vypadání nějak takoví křesťané měli zapotřebí dělat. Pozorovatelnik se evidentně přizpůsoboval do pro něj nepřirozených poloh.

Kladeš důraz na smlouvu mezi Bohem a konkrétním člověkem. Já to nazval individuální. Jinak samozřejmě smlouva mezi člověkem a Bohem bývá běžně zmiňována, někdy zdůrazňována třeba při křtu nebo Večeři Páně. Já měl na mysli to, že jsem nevypozoroval rozdíl postoji k této nové smlouvě Boha s člověkem mezi lidmi, co jsou Bohu věrni desítky let a chodí s Bohem, a mezi těmi, co se nějaký čas jevili prakticky stejně, ale záhy z cesty za Bohem sešli. Osobně jsem to poznával podle jiných indícií, než jak se vyjadřovali ke smlouvě s Bohem. Těžko vysvětlovat někomu, kdo to sám vnímá zásadně jinak.

Ano mluvilo. Ale zhruba stejně mezi těmi, co jsou křesťany dodnes, a mezi těmi, kteří ani nedožili s Bohem minulé milénium… Opravdu ani náznakem jsem se s tímto nesetkal. Nevšiml jsem si toho.

Asi jsem se nevyjádřil před tím přesně. Narazil jsem na křesťany, kteří kladli důraz na smlouvu s Bohem podobný, a nezaznamenal jsem nějaký reálný vliv tohoto důrazu na to, jak se jejich další život s Bohem odvíjel. Asi ji porušili, zapomněli na ni, nevím. Osobně jsem tomu nepřikládal takový význam, protože jsem neměl důvod se tím zabývat. Toto mohu hodnotit pouze sám za sebe. A tam předpokládám, že můj slib Bohu je věčný.

Ještě k tomu:

Kalich je smlouva zpečetěná krví... mnoho pilo z tohoto kalicha, 'upřímně' věřili, ale dnes u Boha nejsou. Vnímáš takovou přímou souvilosti mezi účastí na Večeři Páně, smlouvou s Bohem a následným 'odpadnutím'? Já ne.

wollek