Odpověď, která byla přeposlána i na mail (Skóre: 1)
Vložil: cristiano v Sobota, 25. únor 2006 @ 10:14:29 CET | Ahoj Jardo,
Děkuji za Tvou milou reakci, kterou jsi mi napsal a s radostí přijímám podobu této komunikace přes e-mail. Dostávám se k psaní mailu až teď o víkendu, protože dříve nebylo tolik času. Věřím, že tyto maily budou sloužit k obohacení obou dvou stran. :) Začal bych ze všeho nejdříve komentářem k Tvým bodům ke kterým jsi psal..
Ad - komentář )Píšeš, že mé stránky Ti tolik nevadí...( já jen,že to nejsou mé stránky, ale plně stojím do slova a do písmene za tím, co je tam napsáno)... A případ sektářství bych raději být Tebou vynechal, protože se to neshoduje s tím, co je v Tebou zmíněném dokumentu Dominus Iesus napsáno. Píšeš, že podle jakési definice se dá říci, že katolíci nejsou "znovuzrozeni" ač pokřtění jsou podle Písma. (viz příloha souboru "křest"). Já osobně mám rád každého věřícího, který ví komu a proč uvěřil. Uvěřil - li evangeliu Ježíše Krista - evangeliu milosti - je má radost o to větší, protože daný člověk nejde do zatracení - věčného oddělení od Boha! Co se týče víry, nebudu s Tebou nikdy rozebírat to, na co mám jaký názor. Já mám postoje, ne názory! Když Mojžíš snesl z hory přikázání na deskách, nepřinesl deset názorů, ale přikázání. Která platí dnes o mnohém více, než kdy předtím v době Zákona! Když přišel Kristus na svět - jsme pod milostí - řekl, že byť bys jen chtivě se podíval na ženu - už jsi zcilozožil!! Byť bys řekl něco špatného o svém bratru - už jsi zabil!!! Kristus přišel naplnit Zákon! Když jsem pod milostí, tak s radostí, ne z donucení toho, že nademnou stojí karabáč za hřích, jdu a plním to, co Pán mi zjevil ve svém Slově!
Ad 1.) Pro mě není problém Tě nazývat bratře, ale za toto rozdělení nemůžeš ani Ty, ani já... Za toto rozdělení může člověk svými doktrínami. Četl-li jsi celý dokument Dominus Iesus a nejen jej, ale i dohodu "Evangelíci a katolíci spolu", která tomuto oficiálnímu dokumentu předcházela, tak bys zjistil následující.. že v Dominus Iesus je opět tolik rozporů, které nemohu přijmout. Zvláště způsob oficiální reakce na předchozí dohodu. Opět i zde ukázal Vatikán svou pravou tvář. Je tam kompletní odmítnutí protestantismu...Slovy dokumentu je to řečeno jasně:( Existuje tedy jediná Kristova církev, která subsistuje v katolické církvi, je řízena Petrovým nástupcem a biskupy ve společenství s ním.) Já se potom ptám, co to je za sektářství??
V křesťanské teologii slovo „katolický“ popisuje celou církev Ježíše Krista. Slovo "catholicos“ jednoduše znamená „univerzální – všeobecný“. Všechen Boží lid, z každého národu a v každém věku, každý, kdo je vykoupený krví Ježíše Krista, společně tvoří katolickou církev.Pán Ježíš má jednu všeobecnou – katolickou – církev. On je hlavou a všichni, kdo jsou vykoupeni jsou Jeho tělem.V Novém Zákoně, každé místní shromáždění je nazýváno církví a v tomto smyslu je tam mnoho církví. Charakteristický rys pravé církve Kristovy nespočívá v podrobení se Římské církvi, ale ve věrnosti vyučování Krista a lásce k bratrům (Jan8:31;Jan 13:35). Různé církve, o kterých čteme v Novém Zákoně, samy o sobě poznaly, že jsou členy jedné pravdivé církve Ježíše Krista. Opravdu byli ve svém pohledu katoličtí - všeobecní. V přesném smyslu slova „římskokatolík“ je rozpor ve významu. Katolík znamená univerzální; římský znamená zvláštní místo. To je protestant a ne říman, kdo věří v katolickou církev. Protestant věří, že katolická církev je univerzální, čili katolická. Zatímco Řím nevidí tuto církev mimo její vlastní společenství.
Jen bych chtěl Jardo vědět, jak tomu rozumíš Ty sám za sebe - ne pomocí dokumentů Dominus Iesus - kdo je "dokonale" v církví Krista a kdo "nedokonale"... Vždyť si neuvědomuješ jak závažné je tvrzení, že mimo katolickou církev spásy není!! Co potom pomůže dokonalé a nedokonalé spojení? Vždyť podle pohledu církve jdou všechny cesty k Bohu!! Podle definice ekumeny - každý kdo má Boha - je součástí a nedokonale spojen s katolickou církví! Viz známá definice od "matky" Terezy - Narodil-li ses jako Hinduista, pojď, půjdu Ti pomoci stát se lepším hinduistou. Narodil ses jako budhista, budeš lepším budhistou.... Nikdo si neuvědomuje závažnosti tady tohoto!
2 Korintským 6:15 Jaká je shoda Krista s Beliálem a jaký díl má věřící s nevěřícím?
Co se týče křtu rozeberu to v příloze mailu "křest". Prosím o podrobné prostudování tohoto dokumentu,abychom mohli pokračovat v diskuzi na toto téma ;)
Ad 2.) To, co jsem psal mému bráškovi v Kristu - reformovanému, myslím to zcela vážně a při plném vědomí a jsem to ochoten vyznat kdekoliv a před kýmkoliv. Vím proč jsem mu toto psal: ...jak upřímná radost a oddanost Pánu Ježíši plyne z úst znovuzrozených katolíků.... Můžeme se společně scházet, chválit Pána a radovat se v Něm, protože dal milost i nám... bývalým katolíkům.. křesťanům podle jména, žijícím v zatracení...
Víš, Jardo, můj životní příběh byl velmi pestrý... a za vše děkuji Pánu Ježíši, protože mě vytrhl ze zatracení, kdy jsem byl dvojím synem ďábla.. Celou dobu jsem si myslel, že svým životem, svým chováním se mohu vykoupit.. Že mohu udělat cokoliv pro své spasení... a když jsem byl uchlácholen, bylo mi taaak dobře.. Být římskokatolíkem je mnohem jednodušší, než být křesťanem... ;) Chceš-li si přečíst výborný příběh, jednoho brášky, jaká byla jeho životní cesta k Ježíši Kristu a tomu, co i já dnes vyznávám, máš jej přiložený v přílohách - testimony.
K tomu, co píšeš " o mé strategii na katolíky " nevím, co dodat... Nemohu přeci přijít ke katolíkovi na ulici a říci mu, že to, co dělá, ho vede širokou cestou do zatracení!! Vždyť by vůbec na to nereagoval, když neví v jakém průseru se nachází!! Vždyť by ho to uzavřelo a více zatvrdilo na evangelium Ježíše Krista! Jediné, co mohu takovému katolíkovi říci, je to, že svou vlastní spravedlností se do nebe nedostane. Že i on potřebuje Krista! Že není nikdo jiný, skrze koho by mohl být spasen! Poté, až je spasen... poté, co jeho život je změněn, ne mnou, ale mocí Boží, až se znovuzrodil, mohu s ním probírat věci, ve kterých se topil stejně jako já... a můžeš mi věřit, že jsem v tom byl pěkně po uši.
Věř mi, že ve mě není žádný zášť, či bolest v srdci vůči katolíkům. Já vás mám všechny také moc rád.. Jen každý den v pláči prosím, aby Bůh dal milost se poznat i dalším..
To, zda se bojím, že narazím na pravdu, se určitě nebojím.. Protože mou pravdou - je Ježíš Kristus, který to sám o sobě i prohlásil... Jen On je Pravda, Cesta a Život! Nikdo nepřichází k Bohu Otci, než skrze Něj !!! A toto je neoddiskutovatelné... i kdyby se jakýkoliv člověk stavěl na uši!
Důvod proč víte, že děláte, co děláte, jsem měl i já...a ten důvod byl - lidská autorita!! Ale do nebe si jde každý sám za sebe! Nikdo Tě do nebe nedostane! To znamená, že se do nebe nedostaneš s pomocí církve, ale osobní spravedlivostí! Jak se získá? Skrze Ježíše Krista... On musel žít pod Zákonem, abychom mohli žít pod milostí! On musel vše vytrpět za naše hříchy!! Celý trest Boží, směřovaný na nás, byl vylit na Beránka beroucího veškeré hříchy!!
Není ani jednoho podstatného důvodu, proč nevěřit tomu, co Ježíš řekl!!
Ad 3.) Vyvracet můžeš cokoliv, ale otázkou je, zda-li důkazy a evidence, které překládáš jsou relevantní a dostatečně autoritativní!! Lidská autorita je chybující a selhávající. Božská autorita je absolutní! Jen bych Ti chtěl říci, že oproti Tobě Bibli jako Božskou autoritu uznává drtivá většina katolíků. Nevím, kdo Tě donutil tolik pochybovat o Písmech Svatých... Zda-li tíha kriticismu na Tebe tak dolehla, že ses ji poddal, nebo co... nerozumím..
Co píšeš o potratu - zřejmě jsi nic nepochopil... Každý hřích je stejný!! Kdybys porušil Zákon byť v jednom bodě - provinil ses oproti všem ostatním...Ovšem to se ale v ŘKC neuznává... Je-li věřící spasen, nemusí, jak jsem již dříve uvedl, žít ve věčném strachu z Božího hněvu... má jistotu, protože ví, že má věčný život... To neznamená, že si může svévolně hřešit..Každým hříchem zraňuje blízký vztah s Pánem a taky jde a dává jej hned do pořádku, ale o tom zatím zbytečné psát, protože kdybys to poznal, nemohl bys být římskokatolíkem.
Ad 4.) Co se týče sabatu, já jej světím. Nevím jak Ty. :) Je to den odpočinku. Celý týden v práci člověk nic nestíhá a chce to v sobotu - v den odpočinku dohnat... a v neděli - dne odpočinku podle Boha Slunce - také se neděle jmenuje Den Slunce - odpočívá, na počest svého boha.. Nechci se hádat o tom, kdo světí neděli, či sobotu, protože každému to sice Pán může dát na srdce, jen málokdo chce o tom slyšet.. V novozákonních textech jsou dvě místa, kde se křesťané scházeli první den po sobotě... To už byl první den týdne - naše neděle...
Ve svém bodě bych chtěl zmínit něco o evangeliu, proč vidím věci tak, jak popisuji:
Bible je naše jediná autorita. Když Bůh k nám nepromluvil, tak nic nevíme.Nezměnitelné téma je evangelium.Co Bůh o něm mluví.Všichni půjdeme na místo kde projdeme do věčnosti a lepší je vědět, kam jdeme.Ap.Pavel k Řím 1,16 .. nestydím se za evangelium Kristovo, protože je Boží moci ke spasení každému, kdo v něj věří.Spasení jsme z čeho? Od čeho jsme zachránění? Od potápění? Od hladu? O čem je tohle cele spasení? Chci být jednoduchý logický. Musíme být v tomto rozumní. Víra není skok do temnoty. Od čeho jsme zachránění? Od Božího soudu. Od Božího hněvu proti hříchu. Když máme být zachráněni od tohoto, jen Bůh toto může udělat. Nic nepomůže lidem sedět tak a povídat si o tom. Když Bůh neposkytl žádné spasení, není žádná naděje. Měli bychom být schopni mluvit a vědět, co je to Boží spasení. Tak mluvíme o evangeliu.
1. Toto je evangelium Boží. Řím.kap.1. Pavel nemluví, že vymyslel křesťanství. Jeden žid tvrdil, že Pavel vymyslel křesťanství. A říkal,že Pavel změnil to, co Ježíš povědl. A že přišel s novými myšlenkami. To je klam, co lidi povídají. Víte, co psal Ř1,1.. Toto je evangelium Boží. A ví jak to dokázat. A to je to,že Bůh to předzaslíbil skze proroky v Písmech. Toto je Boží evangelium. Pojďme se mrknout k židovským prorokům. Kde příjde, kde se narodí,že bude ukřižovaný a že umře za naše hříchy, že bude zrazený za 40 stříbrných. Toto není nic nového! A když Ježíš Kristus nenaplnil to, co proroci předpovídali, potom není spasitel. Ježíš nevymyslel křesťaství. On přišel jako naplnění toho, co předpovídali proroci. Bible je naše autorita. A my víme, že tohle je Boží Slovo, protože tohle bylo všechno dopředu povězené. S Bohem se nevyjednává!!
Nesedneš si a neuděláš obchod z Bohem. Bůh nedělá s nikým výhodné obchodní transakce. Je to evangelium Boží, protože jsme zachránění od Jeho soudu. Proto jen Bůh nás může zachránit. Můžeme se podívat na několik písem ve staré smlouvě .(Izajáš 53,11 – Z námahy své duše uvidí výsledek, nasytí se......) Můžu vám dát mnoho dalších míst, kde Bůh mluví tuto jistou věc. Izajáš 55,15 a 21 , Izajáš 59,26 Iz60,14 Oz 11,4.. Přes celé Písma staré smlouvy Jahve- Bůh Bible a Izraele mluví: Já jsem jediný spasitel. Úplně zjevně nás nemůže nikdo jiný zachránit z Božího soudu kromě Boha! Žádná církev, žádná organizace, nezáleží jak je velká, stará a bohatá, protože toto je Boží evangelium! A z této příčiny se o něm nedá vyjednávat!! Protože se nedá vyjednávat s Bohem! Zdá se to velmi jednoduché, a možná si řekneš, že to je zjevné. Ale je spousta církví, které nabízí své evangelium.
Jako katolík víš, co je to škapulíř. Nosí se to přes hlavu na zádech. Papež Jan Pavel II to nosil od svého dětství až do konce svého života.Na jednom konci škapulíře se píše:"Kdokoliv bude nosit tento škapulíř, nebude trpět pod věčným ohněm." Kde toto Bůh kdy pověděl? Z toho jde Boží soud na lidstvo! Když by Bůh někde řekl, že když budeš nosit škapulář, tak ujdeš Božímu soudu - je to LEŽ! Je to podvrh! A proto taky jdu ven mezi lidi a mluvím o tom, že toto je podvod! Znáš mešní kartu? Dostaneš ji u každého opatství. A je tam napsáno: na památku : k sympatiím k.... Napíšeš tam své jméno a je tam napsáno: že svatá oběť mše bude obětována za uvolnění duše.. napíšeš tam jméno zesnulého, dáš to spolu s peněžním darem knězi a on to položí na oltář,kdy bude celebrovat mši.A toto má údajně zmírnit čas duše v očistci. Nějaký neznámý čas. Ani papež není schopen říci, jak dlouho tam duše času stráví. A očistec vůbec není v bibli. Otec mého přítele zemřel a na tom pohřbu nakoupili více, než za 80000Kč mešních karet. Král Jindřich VI zanechal celý poklad, aby za něj byly celebrované mše. Protože nikdy nemůžeš vědět, kolik je potřeba udělat mší.A to je způsob, jak se prodávají katolíkům. Řeknou, že ta, kterou možná teď koupíš, může otevřít dveře duši v očistci do nebe. Řekni mi, kde toto Bůh kde pověděl? Ukaž mi to!! Toto je lež! Prodávají lidem lístky do nebe, aby je ty lístky přivedly do pekla. Protože lidé jsou svedeni. Já si toto nevymysl. Toto je evangelium Boží. A Ty nepřicházíš se svými vlastními myšlenkami a ani nevyjednáváš s Bohem a dále se s ním nedá vyjednávat z další příčiny.
Řím.kap 1.. protože bylo zaslíbeno proroky! Bůh předpověděl toto evangelium skrze proroků. Nedá se v této věci vyjednávat. Nedá se to změnit. Je příliš pozdě na tom něco změnit. Bůh nám nechal zápis a řekl nám, že toto je způsob,jak můžeme být spaseni. A nemůžeš přijít s něčím svým vlastním. Nějaká církev může něco vymyslet.. 1Kor 15... kde Pavel řekl, že toto je evangelium. Chceš vědět, co je evangelium? Toto je evangelium, které jsem vám kázal, a kterým jste spaseni a držíte v paměti, co jsem vám pověděl, jak Kristus zemřel za naše hříchy.... No, chci vědět, zda si všimneš, co jsem vynechal.. Nepíše že Kristus zemřel za naše hříchy, byl pochován a zmrtvýchvstal, to není evangelium.. ale Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem! A byl pochovaný a zmrtvýchvstal podle Písem! Toto evangelium je podle Písem! A Ty nemůžeš změnit Bibli!! A v této věci se nedá vyjednávat!!! A je trofalost říci, že je možná ještě jedna cesta. A on nám dal zápis ve svém Slově.
3. Další věc,proč se nedá s Bohem vyjednávat, je to, že se NEMĚNÍ!! Je to je jedná věc, ve kterou můžeš mít úplnou důvěru. Ježíš Kristus je ten stejný,včera dnes i na věky. Možná si vzpomínáš, jaké to bylo smrtelným hříchem jíst v pátek maso. A jedl-li jsi v pátek maso, šel jsi do pekla. Ne do očistce, ale do pekla. A potom si změnili pravidlo. Teďka už není smrtelným hříchem jíst v pátek maso. To už sice nepomůže těm duším, co jedli v pátek maso, ale je to velmi milé, že už můžeš jíst v pátek maso. Pěkné, ale co s těmi ubohými lidmi, co skončili kvůli tomu v pekle? Je příliš pozdě pro ně. Evangelium se nemění! Na to se můžeš postavit! Víš, že na posledním koncilu - 2vatikánském, který se konal v 60letech byla zvláštní část věnována pod názvem „Indugentiarum doctrine“ a v překladě to znamená,: Apoštolské ustanovení ve věci změny a revize odpůstků. Oni to revidovali. Změnili pravidla. A je tam 20 velmi složitých pravidel. Ale co s těmi lidmi, kteří následovali pravidla,co platily předtím? Jak popravdě má církev pravdu, jsou někteří lidé v pekle. Jsou opravdu složité:
Příkladem je:
Je tam spousta protiřečení. Které nikdo nemůže zapřít. Celá myšlenka odpůstků je, že hřích musí být vyplacený a smířený. Toto se může stát přes smutky, utrpení, zkoušky tohoto života a v opačném případě musí být vyplacen ohněm a mučením v očistci. A když pochopíš, že katolicismus mluví, že jak se odvážíš povědět, že Kristovo utrpení na kříži je dostatečné a Ty už nemusíš trpět za své hříchy způsobem, než se musíš dostat do nebe, ať jsi anatema! To znamená, že jsi proklatý, jsi exkomunikovaný a jsi navždy odsouzený! Teda nestačí, že Kristus trpěl. Ty musíš sám trpět,aby Ty jsi mohl být očištěný. A to jedůvod, proč existuje očistec a tam jsi očištěný v ohni. Kde se píše, že oheň očištuje? My jsme byli koupení a očištěni skrze krev Krista! On získal naše očištění od hříchu!
Teď poslouchej pozorně! Ty musíš sám trpět, abys byl očištěný!!! Ale počkej chvíli! Já můžu koupit pro Tebe mešní kartu a já můžu zkrátit Tvé utrpení a jak oni budou celebrovat mši za mši, jak je to možné, že Kristova smrt není možná udělat tuto práci. Mešní obět to zvládne! Ty vůbec nemusíš trpět, protože katolická církev řekne, já můžu trpět za Tvé hříchy!! Celý důvod pro očistec je ten, že musíš trpět. Ale ne jen ,ale potom i jiní můžou trpět za duše těch, co jsou v očistci.
Nevím jestli si vzpomínáš na muže - pátera PIA. Jeden z nejznámějších mnichů století v Itálii. Jako nový mnich, právě uvedený odešel za hlavou kláštera a požádal o povolení trpět za hříchy celého světa. A povolení mu bylo dáno! A nějakých 40 let měl stigmata. Krvácel z rukou,nohou i z boku. A jiní mniši mluvili,že slyší mnohé hlasy,jak s ním rozmlouvaly v noci. A více duší mrtvých než živých jej přišlo navštívit,aby mu poděkovaly,že trpěl za jejich hříchy. A jeho utrpení je vypustily z očistce a oni jsou na cestě do nebe. A na té cestě se zastavili za ním mu poděkovat. A tento člověk se má stát svatým a je jeden z nejvíce ctěných a papež dělal kroky k tomu,aby jej nechal udělat svatým. J.P.II byl potěšen velmi tímto mužem. A máme tu protiřečení. Tyto duše šly do očistce,protože měly trpět za své vlastní hříchy. Ale páter PIO, protože měl stigmata,trpěl za jejich hříchy,tak zkrátil jejich utrpení. Utrpení Krista na kříži to nezvládlo, ale Páter PIO to zvládl a tak se i on zjevoval lidem. Zjevoval se Pio k nim a oni se k němu modlili. Vysvobodil je z jejich hříchů! Víš co to je? Ježíš Kristus na to nestačí, ale páter PIO stačí. Toto není evangelium Boží!! Ukaž mi v Božím Slově,kde se toto píše! Jsem v tomto nahněvaný! Kvůli těmto lžím,které jsou šířeny. Evangelium není vyjednávatelné,protože se nemění. Byl to koncil, který se spolu setkal, aby se rozhodl. Ale ne, toto tu je evanglelium koncilu, ale tady je evangelium Boží. Je to v Jeho Slově a nemění se! Chtěl bych dále zmínit jedno ustanovení,abys věděli,jak je to složité. :
Věrné duše, věrní věřící, kteří k rozjímání používají objekt nějaké piety,jako je krucifix, škapulář , kříž, růženec, medaile, poté, co byla správně požehnána knězem, mohou získat částečný odpustek.Ale jak je tento objekt piety požehnán papežem nebo nějakým biskupem a věrné duše je použiji se správnou úctou, mohou dostat úplný odpůstek na svátek ap.Petra a Pavla, za předpokladu vyznání víry za použití schválené formule.č.17 z 20ti.
Kde se mluví o části odpůstku, nikdy se nemluví kolik. O čem všem,mluví tato revize, je, že jak bysme četli všechny dokumenty kat.církve, slíbili by nám, že rok dostanem odpuštění, tolik měsíců se to zkrátí v očistci,jak jsi dělal konkrétní věci,ale teďka po revzi poví, že to jsme neměli prohlašovat. A tak můžou dnes jen podat: Můžeš dostat částečný odpůstek anebo úplný. My však nevíme, proč to tak je a co znamená, ale církev to dává. Papež otevřel v r.2000 čtyři svaté dveře v Římě a poutníci z celého světa přicházeli do Říma,aby prošli těmi svatými dveřmi,aby získali úplný odpustek. Něco speciálního na rok 2000, kde se o tomhle píše v bibli? Je to něco, co vymyslela církev. Ale jsou stovky tisíců a milionů lidí, co tomu věří. Takže jsme měli formulku na konci toho požehnání. A když papež požehná, je to lepší,než biskup požehná. Já si nedělám srandu z kat.církve. Já se snažím připomenout věci, kterým se věří. Toto je to, co platí dnes!! Byl jsi jistě na také na místech, kde jsou tisíce lidí, chodících po kolenou, aby svou bolestí odčinili své hříchy, ale je tu není evangelium Boží, které se nemění!
Další důvod, proč nevyjednáváš, je že evangelium je o tom, co Kristus udělal. Ne o tom, co my máme udělat! To co Kristus udělal je hotové – Dokonáno! O tom se nevyjednává. Je to dokonané! Evangelium celé je o tom, co Krisus udělal. Nemluví nic o tom, co musíme my udělat! Bible nám mluví,že máme poslouchat Boží slovo, žít svaté životy, oddělené od tohoto světa, že máme kázat evangelium. Je mnoho věcí, o kterých bible mluví, co má křesťan udělat. Je to ale jen pro ty, kteří jsou křesťani a jsou spaseni. To není kvůli tomu, abys došel spasni. Řeknu ještě jednou, že evangelium je celé jen o tom, co Kristus udělal. Nemluví nic o tom, co musím my udělat. To už není evangelium a tak nevyjednáváš o tom, protože to je dokončené dílo!! Bible nám mluví,že veškerá naše spravedlnost je jako poskvrněné roucho, že vše, co my chceme udělat pro své očištění, je jako když Adam a Eva byli v zahradě a dali si fíkové listy.
Ježíš plakal v zahradě. Že to tak bylo? Vzpomínáš si, že se potil a padaly kapky krve, byl v takové agonii. A jestli chceš vysvětlit evangelium, musíš to udělat velmi jasně. A lidé to musí pochopit. Nad čím Ježíš plakal a proč byl v takové agonii? Bal se jít na kříž? Bal se hřebů, které projdou jeho rukama a nohama? Ne! Nebyl zbabělec. Vzpomeňme si na mnohé kriminálníky, kteří byli také ukřižováni a oni nikdy neudělali tu radost římským vojákům, že by něco projevili na sobě. Oni zatli zuby a takto byli tvrdí. Myslíš si, že by Ježíš tohle nezvládnul? To není to, nad čím On pláče a z čeho má agonii, ale to, že má být učiněný hříchem namísto nás. Stal se věcí, kterou tolik nenávidí. My to často nechápeme, že ten, kdo nepoznal hříchu, bude učiněný hříchem za nás, aby my jsme se mohli stát spravedlností Boží v Něm. Jde vzít na sebe soud,který Jeho vlastní spravedlnost vyžaduje proti hříchu. My si neumíme představit, jak strašné to bylo, a tak Ježíš volá na svého Otce a mluví, že jak by to bylo možné, že by jej minul ten Jeho kalich. O čem tam mluvil? To ne,že by nechtěl být našim spasitelem, ale mluví, jestli by nebyla nějaká jiná cesta spasení, nedej mi projít touto cestou. Odpověď je jasná: Není žádná další cesta. Já to vím podle toho, co se stalo v zahradě. Já to vím,protože toto je jediná cesta spasení. Kristus musel zaplatit odplatu za náš hřích. Toto je velmi důležité, aby lidé pochopili. Vžij se do mé situace. Myslíš si, že benevolentně nechám jít někoho do nebe jiným způsobem. Jak-li tomu tak, je to facka do tváře Ježíše. A je to zapření Boží celistvosti. Vzpomínám si, jak naše rodina byla ve Španělsku v čase svatého týdne. V pátek odpoledne modlili se v ulicích s Ježíšem, který byl v truhle. Byl tam obraz Ježíše a forma Ježíše a přes sklo bylo vidět dovnitř. A lidé pověděli toto: Jak máš umřít a čas smrti bude v době pátku po obědě a neděle ráno, protože Ježíš je mrtvý, tak tě Marie dostane do nebe. Katolíci mluví ještě vtipy:
Ježíš je v nebi a dívá se, odkud jdou všechni tito lidi..? Tvoje máma je pustila zadními dveřmi. Katolíci se modlí za spasení k Marii. Používám příklady k ilustraci. Některé jsou užitečné.
Teď příběh jednoho brášky. Krátce poté,co odjel z městečka jel autem přes 150 km-hod přes školní zónu. Má se tam jezdit 30 km/hod. A ve státech mají některé policajty s velmi rychlými motorkami a on ho dostal a dal mu pokutu. A kdykoliv příjede nazpět do Borgony a postaví se před soudce, on se na něj podívá, tak řekne, že ho dá do vězení. A on zná soudcovu matku. A soudcova matka ho má dostat ven z vězení? Vždyť to je korupce. Někteří tomu velmi věří.
V New York Times – byl citován kardinál O'Connor a on je kardinál v New Yorkské diecézi. On sám říká,:"církevní učení je takové, že já nevím v žádné chvíli svého života, jaká bude má věčná budoucnost. Já můžu doufat, můžu se modlit. Můžu dělat své nejlepší, ale stále ještě nevím..."
Neví to ani papež jestli v nějaký způsob půjde do nebe, nevěděla to ani matka Teresa. Bůh ví,...
Bůh nám pověděl jaká je cesta do nebe.. a tak zjevně ani kardinál, ani papež a ani matka Tereza nevěřili tomu, co Bůh pověděl. Víš tady jde o Boží integritu. To je další důvod, proč o evangeliu se nedá vyjednávat. Kdyby Bůh půstil dovnitř kohokoliv jiným způsobem, jiným než skrze Ježíše Krista, potom už více nestojí za svým Slovem.
Matka Teresa pověděla, a já k ni cítím velkou lítost,: "Cokoliv je Bůh pro Tebe ve Tvých myšlenkách, to přijmi. Jakýkoliv Bůh, ke kterému Tě vychovali od malička, tomu musíš věřit. Chci Tě přivést k Bohu takovému, jak jej Ty chápeš. Jsi-li hinduista, já Ti pomůžu stát se lepším.Jsi li budhista, já Ti pomůžu se jím stát lepším. Jsi-li muslim, já Ti pomůžu se stát lepším muslimem." Ona nepoznala evangelium. A jestli jej poznala, odmítla jej. Poslouchni si to, co matka Tereza řekla na prezidentských setkáních ve Washingtonu: "Nejnáročnější věcí je pro mě cestovat všude. A tak s tou velkou popularitou, povídala jsem Ježíši, že jak už nemám jít do nebes pro cokoliv jiné, půjdu do nebe už jen kvůli tomu všemu cestování a publicitě, protože to mě očistilo a přineslo oběti a udělalo mě to skutečně připravenou jít do nebe." Je to smutné. Toto ji nedostane do nebe, ale je zde Boží evangelium. Nedá se o něm vyjednávat. Bůh nám o něm nechal záznam. Ježíš plakal v zahradě. Jestli je jakákoliv jiná cesta, nedej mi po tom přejít. A jak by teď Bůh nechal kohokoliv přijít jakýmkoliv jiným způsobem, je to facka do Ježíšovy tváře a úplně to podkopává Boží integritu. Jak já nemůžu pochopit co Bůh o tomto mluví, obvzláště to, co mluví ke svému Synu v zahradě, který pláče, potom jak můžu věřit tomu, co ke mně hovoří?? To není moje myšlenka. To není to, co církev mluví! To je to, co Bůh řekl a to se nemění!!!
Vyhnal Bůh Adama a Evu ze zahrady kvůli hříchu. A plamennými meči zabránil cestě ke stromu Života. Řekl, že jsme pod Jeho soudem. Nedá se s Bohem udělat obchod. To se dělá ve světě každou chvíli. Je to otřesné. Jsou i soudní procesy, kde muž zabil manželku, všechny důkazy tam byly, byl shledán vinným a dostal 18 měsíců a potom ho pustili dříve za dobré chování. Ještě si nechal k tomu pojistku z manželkčiny smrti. To není spravedlivé. Víš, když kriminálník příjde na proces a právnici vyjednávají a dohodnou se na vyrovnání mimo soud. Dostanou se k nějaké dohodě, aby byl uznán z nějakého lehčího přestupku. Potom dostane menší potrestání a vládá ušetří peníze. Toto není spravedlnost. Toto se nedá s Bohem udělat. S Bohem neuděláš obchod! Je to otázka spravedlivosti. Žádná církev do toho nemůže vstoupit a ani žádný člověk. Ani pastor, ani kněz, nikdo! Nemůže nikdo změnit to, co Bůh pověděl. Musíme jít podle toho, co Bůh pověděl.
Vzpomínáš si na ap. Pavla v Řím 3 kapitole. Dá otázku.: Jak Bůh může být spravedlivý a přitom všechny ospravedlní ty, kteří v Ježíše!? To je velká otázka! On miluje hříšníky, ale nenávidí hřích. Miluje hříšníky. Nechce, aby někdo zahynul, ale nemůže jen tak vymazat záznam v nebi.. Tož dobře Jardo, slíbil jsi, že budeš dobrý chlapec.. pustím Tě tam... Ne! Je to záležitosti Boží spravedlnosti. Jak může odpustit hříšníkům? To se nedá udělat členstvím v církvi, chozením po kolenou po Kalvárii, dobrými skutky, dary na charitu, to nebude fungovat!!! To Ti nepomůže ani když dostaneš pokutu za parkování! To je konečná Boží spravedlnost! Je jej jedna cesta! Už jsem o tom mluvil, ale lidi tomu nerozumí. Musím to znova a znova vysvětlovat. Pokuta musí být zaplacena. Kdo může zaplatit pokutu, kterou Boží spravedlnost vyžaduje?? My nemůžeme zaplatit tuto pokutu a když ji nezaplatíme, jsme od Boha vzdálení navždy. Bůh může zaplatit pokutu, protože je nekonečný, ale to není spravedlivé, protože není jeden z nás. A tak se Bůh stal přes panenské narození člověkem, stal se jedním z nás. Nepřestal být Bohem. Když Bůh je Bohem, nemůže přestat být Bohem. A už od teďka nikdy nepřestane být člověkem. Je to jediný Bůh - člověk a Bůh a člověk jsou spolu spojeni v jedné osobě, jíž je Ježíš Kristus a On mohl vzít naše místo a kvůli tomu, co udělal, zaplatil trest za naše hříchy. To je evangelium. To, co Bůh skrze proroky zaslíbil. To je to, na co všechny starosmlouvní oběti dopředu ukazovaly, To je to, na co Jan Křtitel poukazoval – Hle beránek Boží, On je ten, který bere hříchy světa! Ty starozákonní oběti to nemohly udělat, ale On přichází jako naplnění. A protože On zaplatil celý trest, Bůh může nabídnout odpuštění všem, kteří v Něho věří a my to rozeznáváme v tom že vidíme, jaký trest si zasloužíme. A my rozeznáváme, že Kristus vzal to potrestání za nás a Bůh nám odpouští. Už to může udělat spravedlivě! Už to může udělat právně!
To teď neznamená, že umřel za nás, abychom mohli dále hřešit, protože Pavel řekl: Já jsem ukřižován s Kristem, ale žijem, ne já, ale Kristus žije. On se stal mým životem. A něco nádherné se stane,když jsi přijmeš Ježíše. To je nové narození. Narodíš se z Ducha do Boží rodiny. Je to dar. Když jsem to pověděl, cituji Boží Slovo. Odplatou za hřích je smrt, ale Božím darem je Boží život, skrze Ježíše Krista našeho Pána. To by nebylo možné bez Krista! Bůh Ti nemohl dát věčný život, kdyby Kristus nezaplatil za všechny Tvé hříchy.
Použiji ilustraci daru. Bible mluví, že je to dar. Víme něco o daru? Jednomu muži chci něco darovat. Moje žena tak si chodí po obchodech a po sbírkách a představ si, našla Rembrandtovu malbu. My tu nemáme takové místa, ale je to ilustrace. Nějaký ten Rembrant stojí stovky tisíc korun. Nemáme místo, kde bychom to zavěsili v domě a tak to chceme darovat. A potkám jej a chci mu to darovat. A on odpoví, že „ Já Ti dám za to jeden halíř“... Co teďka udělal? Udělal dvě věci. Za prvé mě urazil, protože já jsem mu daroval malbu za stovku tisíc dolarů a to je urážka. A je to ještě horší, když Bohu někdo něco nabídne něco cokoliv za věčný život.Nejlepší věc, kterou Bohu můžeš nabídnout, je méně, než jeden halíř. A na srovnání, za kterou život byl koupený, tak všichni lidé poklekačky putují po kolenou na Kalvárii, budou trpět, budou dávat dary církvi, anebo se modlí pokání, cokoliv se snaží dělat, je to urážka Boha. Ale on udělal ještě jednu věc. Odmítl přijmout dar. Není to pravda? Ty mi nedáváš nic za dar! Bez ohledu jak by to bylo malé. Tímto jsi odmítl dar a lidé to pochopit, když mají být spaseni, musí to přijmout jako dar od Boha. Jako nehodný hříšník, který nic Bohu nemůže nabídnout, je to dar a lidé nechtějí dar. Oni nechtějí,aby Bůh vzal všechnu slávu. Chtějí také si vzít trošku slávy. A když přijdou do nebe, řeknou, kolik neudělal dobrých skutků. Musíš příjít na to, že si nic za to nezasloužíš, jen samé peklo.
Proto věřím, že chápeš mé postoje a chápeš, že křesťanství není náboženství, ale blízký vztah s Bohem.
V Lásce našeho Pána Ježíše
Cristiano
***************************************************
Text a vysvětlení učení o křtu:
I. Křtů učení - A
Původ historie a význam slovesa křtíti - Čtyři různé druhy křtu
V této studii se dostáváme ke třetí z velkých základních nauk ze Žd 6,1 n, která je nazvána „Křtů učení“.
Bude logické začít tuto studii, pokud to bude možné, zjištěním původního významu slova „křest“, nebo lépe slovesa „křtíti“, ze kterého je podstatné jméno „křest odvozeno.
(poznámka překladatele: vynechávám pasáž pojednávající o tom, že anglické sloveso „baptizé“ - „křtíti“ je přepisem originálního řeckého slovesa “baptizó“. Toto řecké slovo není jen náboženským technickým termínem, ale je to v řečtině všeobecně používané a známé slovo. Dále jsou v originále objasněny politické důvody, pro které v anglické Bibli -King James Version - toto slovo podobně jako slovo „bishop“ - „biskup“- „episkopos“ - nebylo přeloženo, ale bylo z řečtiny přepsáno a tím se dostalo do anglického jazyka.
V českém jazyce je situace podobná v tom, že řecké sloveso „baptizó“ , také není do češtiny překládáno, ale je nahrazováno slovesem „křtíti“, které je již technickým termínem. Sloveso křtíti vzniklo ve slovanských jazycích pravděpodobně po působení Cyrila a Metoděje. Toto slovo podobně jako slovo „křesťan“ pravděpodobně nevytvořili věřící a ve svém původním významu mělo asi poněkud hanlivé zabarvení „pokrestit“ = “pokřesťanštit“)
Nyní se obraťme ke slovu, jehož význam chceme studovat a to řecké sloveso „baptizó“, které je do češtiny překládáno slovesem „křtíti“. Řecké sloveso „baptizó“ je slovo odvozené způsobem, jakým je v řečtině odvozené mnoho slov. Sloveso vzniklo připojením přípony „iz“ k základnímu kmeni. Tedy základní sloveso je „baptó. Vložením přípony „iz“ vznikne složené slovo „baptizó“.
V řečtině při odvozování sloves přidáním přípony „iz“ k základnímu kmeni vzniká složené sloveso zvláštního kauzativního významu. To znamená, že sloveso takto vytvořené vždy znamená „dát něco udělat“ nebo „způsobit, aby se něco stalo“. Přesná povaha toho, co se má dát udělat, nebo stát, je určena významem základního jednoduchého slovesa, od něhož je jednoduché sloveso odvozeno.
Když máme toto na mysli můžeme si učinit přesnou představu o řeckém slovesu „baptizó“. Je to složená, kauzativní forma, odvozená od základního slovesa “baptó“. Je zřejmé, že abychom správně porozuměli složené kauzativní formě “baptizó“, musíme nutně nejprve nalézt význam základního slovesa „baptó“. Naštěstí v tom není žádná potíž. Tato základní forma „baptó“ se vyskytuje třikrát v řeckém textu Nového zákona. Ve všech těchto místech je význam tohoto slovesa zřejmý: „namočit, nebo „ponořit“.
Ta tři místa, Nového zákona ve kterých se vyskytuje toto sloveso “baptó“ jsou:
První v L16,24. Zde bohatec, když se trápí v pekelném ohni, volá k Abrahamovi: “Otče Abrahame, smiluj se nade mnou, a pošli Lazara, ať omočí konec prstu svého ve vodě a svlaží jazyk můj...“
Druhé místo je v J 13,26. Zde Ježíš při poslední večeři označuje svého zrádce tím, že dává učedníkům určité znamení: „Odpověděl Ježíš: Ten jest, komuž já omočené skývy chleba podám.“ Doslovnější Žilkův překlad zní: „Ten je to, kterému omočím a podám sousto.“
Třetí místo je ve Zj 19,13. Zde Jan popisuje Pána Ježíše Krista přicházejícího ve slávě v čele mstící nebeské armády (v Žilkově překladu): „Jest oblečen šatem ponořeným do krve.“
Ve všech těchto oddílech jak slovo použité překladateli, tak i textová souvislost jasně ukazují význam řeckého slovesa „baptó“. Ve všech případech znamená „něco do tekutiny ponořit a pak to vytáhnout“.
V uznávané anglické biblické příručce - v Strongově biblické konkordanci (Exhaustive Concordance of the Bible) - uvádí dr. Strong, že prvotním významem slovesa „baptó“ je „zcela pokrýt tekutinou“ - a odtud „ponořit“nebo „namočit“.
V Novém zákoně nalézáme také složeninu slovesa „baptó“, která je vytvořena řeckou předponou „en“ nebo „em“ znamenající „ve“. Tím vznikne složená forma „embaptó“, která se v řeckém textu Nového zákona vyskytuje také třikrát. Vyskytuje se u Mt 26,23; u Mk 14,20 a u J 13,26 ve druhé polovině verše. Kdo si vyhledá tato místa, snadno zjistí, že ve všech třech místech se toto složené slovo „embaptó“ překládá podobně jako prostá forma „baptó“ českým výrazem „omočit“.
Docházíme tedy k následujícímu závěru. Řecké sloveso „baptó“ - ať v prosté formě, nebo s předponou „em“ značící „ve“ - se v řeckém textu Nového zákona vyskytuje šestkrát a pokaždé je překládáno ve významu namočit. V každém případě také souvislost jasně ukazuje, že toto sloveso popisuje akci, kdy je „něco do tekutiny ponořeno a opět vytaženo“.
Když jsme takto s naprostou určitostí nalezli přesný význam slovesa „baptó“, nebude žádný problém najít se stejnou určitostí i přesný význam kauzativní složeniny „baptizó“. Jestliže „baptó znamená „ponořit něco do tekutiny a zas to vytáhnout“, potom „baptizó může logicky znamenat jedině „způsobit, aby něco bylo ponořeno do tekutiny a pak zase vytaženo“. Stručněji vyjádřeno, znamená to „dát něco namočit“.
O správnosti tohoto závěru se můžeme ujistit vystopováním slova „baptizó“ až do nejrannější historie řeckého jazyka. Ve třetím století před křesťanskou érou způsobily výboje Alexandra Velikého rozšíření řeckého jazyka daleko za zeměpisné hranice vlastního Řecka, nebo řeckých měst a komunit v Malé Asii. Tím se v novozákonní době stala řečtina všeobecně přijatým dorozumívacím prostředkem většiny lidí žijících v oblasti středozemního moře. To je řečtina, kterou je napsán Nový zákon a která linguisticky odvozuje svůj původ od čistějších forem klasické řečtiny používané původně v řeckých městech a státech v předcházejících stoletích. Většina slov používaných v novozákonní řečtině tak pochází z rannějších forem klasické řečtiny.
To platí i o slovese“baptizó, kterým se právě zabýváme. Toto slovo lze v klasické řečtině vystopovat až do pátého století před Kristem. Od té doby se souvisle pohybuje v řeckém jazyku až do 1 a 2 století našeho letopočtu. (To zahrnuje celé období vzniku novozákonních spisů.) V celém průběhu těchto šesti, nebo sedmi století si toto slovo zachovalo bez proměny základní význam: „ponořit“, „potopit“, „namočit“. Tento význam si zachovává, ať je použito doslovně, nebo obrazně.
Uvedeme několik příkladů jeho použití v tomto období:
V Pátém, nebo čtvrtém století používá „baptizó“ Platón o mladém muži, který byl „ponořen„ do duchaplných filosofických disputací. (Pozn. překladatele: slova citovaná z řecké literatury nejsou vyhledávána v českých překladech, ale jsou přeložena z anglického textu.)
V dopisech Hypokratových (zařazených do 4 století před Kristem)je „baptizó „ užito o lidech „potopených do vody a o houbách „namočených“ ve vodě.
V Sepulgatině (tj. řecký překlad Starého zákona zařazený do druhého, nebo prvního století před Kristem) je „baptizó“ užito ve 2 Kr 5,14, když Náman sestoupil a sedmkrát se „pohřížil“ v Jordánu. ( V této pasáži je ve 14 verši užito slova „baptizó, ale v 10 verši, který je překládán „umyj se“ je jiné řecké slovo). „Baptizó tedy znamená výhradně „ponořit se“, ne pouze „umýt se“ bez ponoření.)
v prvním století před Kristem, nebo po Kristu použil Strabón „baptizó“ k popisu lidí, kteří neumí plavat a jsou „ponořeni“ pod hladinu. (Autor zde zachycuje rozdíl, proti dřevěným kladám, které na hladině plavou.)
V prvním století po Kristu použil Josefus obrazně „baptizó“, když mluvil o muži, který „vnořil“ meč do vlastního hrdla a o tom, že Jeruzalém se vnitřními rozpory „ponořil“ do nevyléčitelné zkázy. Je zřejmé, že takové obrazné používání slova je možné pouze tehdy, když je jeho doslovný význam jasný a pevný.
V prvním či druhém století používá Plutarchos „baptizó“ dvakrát k popisu toho, jak nejprve člověk a potom figura modly byli „potopeni do moře.
Z této stručné jazykové studie je vidět, že řecké slovo „baptizó“ mělo vždy jediný jasný a určitý význam, který se nikdy nezměnil. Od klasické řečtiny novozákonní podrželo tentýž základní význam: „dát něco ponořit“ - „namočit“ něco pod hladinu vody, nebo jiné tekutiny.“ Ve většině případů toto ponoření není trvalé, ale dočasné.
Troufám si říci, že kdokoli s odpovídající jazykovou kvalifikací by zevrubně prozkoumal tuto otázku, musel by dojít jen k jedinému závěru: přední význam slova „baptizó“ jak v Novém zákoně, tak i kdekoli jinde je „dát něco ponořit“.
Tato krátká analýza slova „baptizó“, který je v českém znění Nového zákona překládáno slovem „křtíti“, vysvětluje dva charakteristické znaky, které nacházíme ve všech místech, kde se toto slovo v Novém zákoně vyskytuje. Každý křest - jako prožitek- je úplný a představuje přechod. Úplný je v tom smyslu, že zahrnuje celou osobnost toho, kdo je křtěn a představuje přechod, nebo přenesení z jedné životní oblasti do nové, do které nikdy předtím nevstoupil.
Křest může být tedy přirovnán k otevření a zavření dveří. Člověk při křtu prochází dveřmi, které jsou mu tímto křtem otevřeny, z oblasti staré známé, do něčeho nového a neznámého. Potom se dveře za ním zavřou a uzavře se každá cesta zpět do starých způsobů a starého života.
XXX
Když máme na zřeteli obraz, který jsme si o povaze křtu učinili, vraťme se ještě k místu, kde je křest uveden jako jedna ze základních nauk křesťanské víry, k Žd 6,2. Shledáváme, že slovo křest je zde uvedeno v množném čísle: „křtů učení“ nikoli „křtu učení“. To ukazuje, že úplné učení křesťanské víry obsahuje více než jeden typ křtu. Na základě tohoto závěru shledáváme, že se na stránkách Nového zákona skutečně mluví na různých místech o čtyřech různých typech křtu. Zde jsou tyto křty v pořadí, ve kterém jsou zjeveny v Novém zákoně:
Nejprve křest, který kázal a prováděl Jan Křtitel. Křest ve vodě, který byl přímo spojen se zvěstováním a prožíváním pokání. Tento typ křtu je popsán v Mk 1,4: „Křtil Jan na poušti a kázal křest pokání na odpuštění hříchů.“
Druhý je typ křtu, který není v N.z. označován žádným dalším slovem a který bychom mohli nazvat křtem utrpení. O tomto křtu mluví Ježíš v L 12,50: „Ale křtem mám křtěn býti, a kterak jsem soužen, dokud se nevykoná!“ Také je o něm zmínka v u Mk 10,38. Zde je zaznamenána žádost synů Zebedeových, aby měli výsadu sedět s Kristem na jeho pravici a levici v jeho slávě. Na tuto žádost Ježíš odpovídá otázkou: „Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já piji, a křtíti se křtem, kterýmž já se křtím?“ Je jasné, že zde Ježíš mluví o tom, co měl na své cestě kříže podstoupit, o utrpení do kterého musela vejít celá jeho bytost -duch, duše i tělo - aby podle uložené vůle Otcovy vzal na sebe vinu za hřích celého světa a pak svým zástupným utrpením zaplatil požadovanou cenu na odčinění hříchu. Těmito slovy Ježíš ukázal svým učedníkům, že naplnění jeho plánu s jejich životy bude od nich v pravý čas od nich také požadovat úplné vydání celého jejich bytí do Božích rukou - a bylo-li by to potřebné, i pro utrpení smrti.
Třetí typ křtu zjevený v Novém Zákoně je, křesťanský křest ve vodě. O něm mluví Kristus v Mt 28,19, kde svým učedníkům říká: „Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého“. Prvním znakem, který odlišuje křesťanský křest od křtu Jana křtitele, je to, že křesťanský křest má být prováděn v plném jménu a autoritě trojjediného Boha - Otce, syna a Ducha svatého. Při Janově křtu tomu tak nebylo.
Čtvrtým typem křtu je křest v Duchu svatém. Ve Sk 1,5 Ježíš o tomto křtu mluví a pečlivě ho odlišuje od křtu ve vodě. Říká svým učedníkům: „Nebo Jan zajisté křtil vodou, ale vy pokřtěni budete Duchem svatým po nemnohých těchto dnech.“ Ačkoli kralický překlad používá 7. pádu - „pokřtěni Duchem svatým“ v původním řeckém textu je použita předložka „v“ - „pokřtěni v Duchu svatém“. V celém řeckém textu Nového zákona jsou se slovem „pokřtít“ spojovány pouze dvě předložky: „v“ a „do“(nebo ku). To je v plném souladu s naším závěrem o doslovném významu slova „pokřtít“ - „dát namočit“ nebo „ponořit“. Ve Sk 1,8 Ježíš zjevuje hlavní cíl křtu v Duchu svatém. Říká: „Ale přijmete moc Ducha svatého, přicházejícího na vás, a budete mi svědkové...“Křest v Duchu svatém je tedy předně nadpřirozeným vybavením mocí z výsosti ke svědectví o Kristu.
Na závěr můžeme ještě jednou shrnout čtyři typy křtu: první, Janův křest ve vodě ku pokání; druhý, křest utrpení; třetí, křesťanský křest ve vodě ve jméno Otce i syna i Ducha svatého; čtvrtý, křest v Duchu svatém, nadpřirozené vybavení mocí z výsosti.
V našich následujících studiích budeme zkoumat, co učí nový zákon o těchto typech křtů. Křest utrpení, který patří k pokročilejší úrovni duchovního života, přesahuje rámec těchto studií, které už titulem „základy“ naznačují, že jsou záměrně omezeny na základní nauky a zkušenosti křesťanské víry. Proto se dále tímto typem křtu nebudeme zabývat. V dalších studiích soustředíme svoji pozornost na křest Janův, na křesťanský křest ve vodě a na křest v Duchu svatém.
I. Křtů učení - B
-Křest Janův :pokání a vyznání
Je pravděpodobně mnoho křesťanů, kterým není zcela jasný rozdíl mezi křtem Jana Křtitele a křesťanským křtem. Bude tedy užitečné začít studium těchto dvou forem křtu tím, že se obrátíme ke knize Sk 19,1-5, kde tyto dva typy křtu stojí vedle sebe a je jasně vyzdvižen jejich rozdíl:
I stalo se, když Apollo byl v Korintu, že Pavel prošed vrchní krajiny, přišel do Efezu, a nalezna tu některé učedlníky, Řekl k nim: Přijali-li jste Ducha svatého, uvěřivše? A oni řekli jemu: Ba, aniž jsme slýchali, jest-li Duch svatý. On pak řekl jim: Načež tedy pokřtěni jste? A oni řekli: Křtěni jsme křtem Janovým. I řekl Pavel: Jan zajisté křtil křtem pokání, pravě lidu, aby v toho, kterýž měl po něm přijíti, věřili, to jest v Krista Ježíše. Kteříž pak toho uposlechli, pokřtěni jsou ve jméno Pána Ježíše.“
Zde v Efezu se Pavel setkal se skupinou lidí, kteří se mu představili jako „učedníci“. Nejprve je Pavel pokládal za učedníky Kristovy, tj. křesťany, ale při bližším zkoumání shledal, že byli pouze učedníky Jana Křtitele. Slyšeli a přijali Janovo kázání o pokání, přijali i s tím spojenou formu křtu. Do té doby však neslyšeli nic z evangelia soustředěného na život, smrt i vzkříšení Ježíše Krista, ani o křesťanské formě křtu, která je přímo spojená s přijetím tohoto evangelia. Když jim Pavel vysvětlil zvěst evangelia, přijali ji a byli znovu pokřtěni, tentokrát jak říká písmo - “ve jménu Pána Ježíše“.
Tato událost jasně ukazuje, že křest Janův a křesťanský křest jsou naprosto odlišné jak ve své podstatě, tak i ve svém významu. Jakmile byla jednou služba Janova ukončena a nastalo období evangelia, křest Janův již nebyl přijímán za rovnocenný křesťanskému křtu, nebo za jeho náhradu. Naopak se od těch, kteří byli pokřtěni křtem Janovým, žádalo, aby se dali znovu pokřtít úplným křesťanským křtem.
Když se nyní vrátíme k Mk 1,3-5, nalezneme souhrn Janova kázání a služby i způsob křtu, který s tím byl spojen: “Hlas volajícího na poušti: Připravujte cestu Páně, přímé čiňte stezky jeho. Křtil Jan na poušti a kázal křest pokání na odpuštění hříchů. I vycházeli k němu ze vší krajiny Židovské i Jeruzalémští, a křtili se od něho všichni v Jordáně řece, vyznávajíce hříchy své.“
V Boží prozřetelnosti sloužila Janova služba dvěma hlavním cílům: za prvé, měla připravit srdce lidu izraelského na příchod a zjevení jejich dlouho očekávaného Mesiáše, Ježíše Krista; za druhé, měla zajistit přechod mezi obdobím Zákona a proroků, které bylo uzavřeno právě Janovou službou a obdobím evangelia, které započalo přibližně po třech letech jako výsledek smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Pro naplnění obou těchto cílů byla potřeba Janovy služby jen krátká a dočasná. Nezakládala nějaké vlastní období (dispenzaci), ale byla přechodem mezi dvěma obdobími.
Ve svém kázání a ve své službě kladl Jan na lid dva hlavní požadavky: pokání a veřejné vyznání hříchů. Ty, kteří byli ochotni splnit tyto podmínky, pak Jan pokřtil v řece Jordánu na veřejné svědectví, že činili pokání ze svých minulých hříchů a že se rozhodli žít lepší život.
U Mk 1,4 stojí: „Křtil Jan na poušti a kázal křest pokání na odpuštění hříchů.“ To je v souladu se slovy samotného Jana u Mt 3,11: „Já křtím vás vodou -nebo doslova “ve vodě“ - ku pokání,“. Vidíme tedy, že Janův křest byl ku pokání a k odpuštění hříchů. Je nanejvýš důležité si ujasnit a zafixovat význam předložky “k“, když je tímto způsobem použita po slovese „křtíti“.
Evidentně to neznamená, že by ti, kdo byli Janem křtěni, vstupovali do zkušenosti pokání a odpuštění hříchů pouze potom, co byli pokřtěni. Naopak když k Janovi přicházelo mnoho farizeů a saduceů, aby je pokřtil, odmítal je křtít a vyžadoval, aby dokázali opravdovou změnu svých životů předtím, než je pokřtí. To je zaznamenáno u Mt 3,7n: „Uzřev pak mnohé z farizeů a z saduceů, že jdou k jeho křtu, řekl jim: Pokolení ještěrčí, i kdo vám ukázal, kterak byste utéci měli budoucího hněvu? Protož čiňte ovoce hodné pokání.“ Namísto „ovoce hodné pokání“uvádí jiný překlad „ovoce odpovídající změně života“. Jinými slovy Jan od nich žádal: Dříve než mně požádáte, abych vás pokřtil, dokažte svými činy, že se vaše životy opravdu změnily.“
Je tedy zřejmé, že Jan od těch, kdo k němu přicházeli pro křest, vyžadoval, aby dokazovali ve svých životech pokání a odpuštění hříchů před tím, než je pokřtil. Rozhodně si tedy nemůžeme myslet, že výraz “křest ku pokání a k odpuštění hříchů“ ukazuje, že by ty dvě vnitřní zkušenosti pokání a odpuštění měli následovat až po vnějším aktu křtu. Kontext spíše ukazuje, že vnější čin křtu sloužil jako viditelná pečeť a potvrzení, že křtěnec již prošel pokáním a odpuštěním. Takto křest sloužil jako vnější pečeť, dávající jistotu o vnitřní proměně, která již nastala.
Jasné porozumění této věci je velmi důležité, protože tento výraz „pokřtít k“, nebo „do“ (v kralickém překladu „ve“ +4.pád) se opakuje ve dvou dalších oddílech Nového zákona, jednou ve spojení s křesťanským křtem ve vodě a jednou ve spojení se křtem v Duchu svatém. V každém případě pak musíme toto spojení chápat ve stejném významu, v jakém se nám ukázalo na případu Janova křtu. K této otázce se ještě vrátíme později, až budeme podrobněji zkoumat ony dva oddíly.
Vraťme se k Janovu křtu. Jeho účinky můžeme shrnout následujícím způsobem. Ti, kdo upřímně přijaly Janovy podmínky, skutečně prožívaly pokání a odpuštění, což se projevilo změnou jejich životů k lepšímu. Přesto co do své povahy byly tyto zkušenosti podobny službě Janově, která je vypůsobila: byly v podstatě přechodné. Ti, kteří byli Janem pokřtěni, nedosáhli stavu zůstávajícího pokoje a vítězství nad hříchem, kterého je možno dosáhnout jedině skrze plné evangelium Ježíše Krista, ale jejich srdce byla připravena přijmout evangelium a odpovědět na ně, až jim bude zvěstováno.
XXX
Nyní obraťme se od přechodného k trvalému; od křtu Janova k plnému křesťanskému křtu, který ustanovil sám Kristus jako nedílnou součást evangelia. K uvedení do křesťanského křtu nám nejlépe poslouží oddíl písma, který popisuje křest Pána Ježíše Krista. Nalézáme ho v Mt 3,13-17: „Tehdy přišel Ježíš od Galilee k Jordánu k Janovi, aby také pokřtěn byl od něho. Ale Jan zbraňoval mu, řka: Mně jest potřebí, abych od tebe pokřtěn byl, a ty pak jdeš ke mně? A odpovídaje Ježíš, dí jemu: Dopusť tak; neboť tak sluší na nás, abychom plnili všelikou spravedlnost. Tedy dopustil jemu. A pokřtěn jsa Ježíš, vystoupil ihned z vody; a aj, otevřína jsou mu nebesa, a viděl Ducha Božího, sestupujícího jako holubici a přicházejícího na něj. A aj, zazněl hlas s nebe řkoucí: Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo.“
V souvislosti s tímto popisem si předně musíme ujasnit, že ačkoliv byl Ježíš pokřtěn Janem Křtitelem, způsob tohoto křtu nebyl vůbec na stejné úrovni jako u jiných lidí, které Jan křtil. Jak jsme již ukázali, měl Janův křest na lidi dva hlavní požadavky: pokání a vyznání hříchů. Ježíš Kristus však nikdy neučinil žádný hřích, který by potřeboval vyznat, nebo z něhož by se měl kát. Proto mu vůbec nebylo zapotřebí, aby byl Janem křtěn stejným způsobem jako ostatní lidé, kteří k Janovu křtu přicházeli.
Jan sám tuto skutečnost uznává, protože ve čteném oddíle v Mt 3,14 říká: „Já mám od tebe křtěn býti a ty pak jdeš ke mně?“ Ale Ježíš v následujícím verši odpovídá: „Nechej nyní, neboť tak sluší na nás, abychom plnili všelikou spravedlnost.“
V této Ježíšově odpovědi nalézáme jednak důvod, proč Ježíš sám byl křtěn a také pravý význam pravého křesťanského křtu, jak se liší od dočasného způsobu křtu, kterým sloužil Jan. Ježíš nebyl Janem pokřtěn jako vnější důkaz, že činil pokání ze svých hříchů; neboť on neučinil žádný hřích, ze kterého by se mohl kát. Naopak, jak vysvětlil sám Ježíš, byl pokřtěn, aby „plnili všelikou spravedlnost“ - nebo doslovněji „doplnili celou spravedlnost“. Podobně jako v mnoha jiných aspektech svého života své služby i zde Ježíš uváženě a vědomě zakládá vzor jednání, určený k tomu, aby ho všichni jeho učedníci následovali. Tím, jak se nechal Janem pokřtít, dal uváženě příklad a vzor křtu, ve kterém chtěl být následován všemi křesťany.
Je to v plném souladu se slovy apoštola Petra v 1Pt 2,21n.: „Neboť k tomu i povoláni jste, jako i Kristus trpěl za nás, pozůstaviv nám příklad, abyste následovali šlépějí jeho. Který hříchu neučinil aniž jest nalezena lest v ústech jeho.“
To potvrzuje, co jsme již řekli: Ježíš se nedal Janem pokřtít proto, že činil pokání ze svých hříchů. Naopak, Petr říká, že Ježíš hříchu neučinil, aniž jest nalezena lest v ústech jeho.“ Tím však, že se dal takto pokřtít, zanechal příklad všem křesťanům, aby následovali šlépějí jeho.
S tímto na mysli se vraťme k důvodu, který u Mt 3,15 uvádí Ježíš pro svůj křest: „Dopusť tak; neboť tak sluší na nás, abychom plnili všelikou spravedlnost.“ Tato slova prozkoumejme zevrubněji.
Abychom tomu co nejjasněji porozuměli, rozdělme tento důvod do tří částí: první částí je slůvko „tak“, druhou částí je spojení „sluší na nás“ a třetí je závěrečná část „abychom plnili všelikou spravedlnost“.
Nejprve slůvko „tak“, nebo přesněji „takto“ nebo „tímto způsobem“. Svým příkladem Ježíš ustanovil vzor pro způsob, nebo metodu křtu. Ježíš nebyl pokřtěn jako dítě. U Luk 2,22 čteme, že když byl Ježíš ještě dítětem, jeho rodiče „přinesli jej do Jeruzaléma, aby ho postavili Pánu“. V tom není žádná myšlenka ani náznak křtu. Ježíš nebyl pokřtěn, dokud nedospěl věku takového porozumění, že věděl co dělá i proč to dělá.
Další poznámku, která mluví o způsobu křtu, nalézáme u Mt 3,16: „A pokřtěn jsa Ježíš, vystoupil ihned z vody.“ Prostou logickou dedukcí vidíme, že aby mohl Ježíš z vody vystoupit, musel nejprve ke křtu do vody sestoupit. Ve spojení s jasným doslovným významem slovesa přeloženého „křtíti“ (o kterém jsme již uvažovali) nezůstává místo pro pochyby o tom, že Ježíš se při svém křtu dal Janem úplně ponořit do vod Jordánu.
Přejděme nyní ke druhé části důvodu, který Ježíš pro svůj křest uvedl: „sluší na nás“. Výraz „sluší“ naznačuje, že být pokřtěn je něco, co těm, kteří budou následovat Krista, sluší, neboli náleží; je to něco, co pro ně určil Bůh. Není to přikázání zákona takové jako přikázání vložená na Izrael Zákonem Mojžíšovým, ale je to pro křesťany nejpřirozenější a náležitý výraz upřímného a opravdového učednictví. Množné číslo „sluší na nás“ nám ukazuje, že se Ježíš s pohledem upřeným k budoucnosti ztotožňuje se všemi věřícími, kteří ho tímto ustanoveným činem víry a poslušnosti budou následovat.
Konečně se dostáváme k závěrečné části: „abychom plnili všelikou spravedlnost“. Jak jsme si již ukázali, Ježíš se nedal křtít na důkaz, že vyznával svoje hříchy a činil pokání z nich. On nikdy nehřešil a byl vždy dokonale spravedlivý. Tato spravedlnost byla v prvé řadě trvalým vnitřním stavem jeho srdce. Ale tím, že se nechal pokřtít, Ježíš naplnil, nebo doslovněji: doplnil - tuto vnitřní spravedlnost vnějším aktem poslušnosti vůle svého Nebeského Otce. A právě tímto vnějším aktem poslušnosti a oddání Bohu ve skutečnosti vstoupil do činného života služby, kterým naplnil plán Boha Otce.
Stejně je tomu tak se křtem pravých věřících křesťanů. Nejsou pokřtěni pouze proto, že jsou hříšníci, kteří své hříchy vyznali a činili z nich pokání. Kdyby tomu tak bylo, vrátil by se křesťanský křest zpět na úroveň křtu Janova. Je pravda, že křesťané vyznali své hříchy a činili pokání. Bez toho by vůbec křesťany nebyli, ale došli za pokání k něčemu mnohem plnějšímu a většímu, než bylo vůbec možné těm, kdo slyšeli pouze kázání Janovo a jím byli pokřtěni. V Ř 5,1 čteme: „Ospravedlněni tedy jsouce z víry, pokoj máme s Bohem skrze Pána našeho Jezukrista,“. Praví křesťané nejenom vyznali hříchy a činili pokání, ale nadto vírou v zástupnou smírčí smrt a vzkříšení Ježíše Krista dosáhli ospravedlnění, tzn. byli učiněni spravedlivými. Na základě jejich víry jim Bůh přičetl spravedlnost samého Krista. A toto je důvod proč se dávají křtít: nejen jako důkaz, že vyznali hříchy a činili pokání, ale aby „plnili - doplnili - všelikou spravedlnost“, tzn. aby vnějším aktem poslušnosti doplnili vnitřní spravedlnost, kterou již vírou přijali do svého srdce. Toto vysvětlení nám ukazuje, jak pravá povaha a význam křesťanského křtu jsou naprosto jiné, než u křtu, který kázal Jan. Také můžeme nyní pochopit, proč apoštol Pavel nepřijal křest Janův u těch, kdo chtěli být pravými křesťany, ale proč je nejprve poučil o plné pravdě evangelia o Kristově smrti a vzkříšení a pak trval na tom, aby byli pokřtěni ještě jednou plným křesťanským křtem.
Nyní můžeme shrnout rozbor důvodu, který udal sám Ježíš proto, aby byl pokřtěn. Slovíčkem „tak“ Ježíš uvedl způsob, nebo metodu křtu: sestoupit do vody a vyjít z ní. Výrazem „sluší na nás“ Ježíš založil precedens, který náleží následovat všem upřímným křesťanům. A závěrečnou částí „abychom plnili všelikou spravedlnost“ je dán důvod: vnějším aktem poslušnosti doplnit vnitřní spravedlnost, kterou věřící již má skrze víru ve svém srdci.
Závěrem tedy můžeme shrnout povahu křesťanského křtu takto: křesťanský křest je vnější akt poslušnosti, kterým křesťan doplňuje vnitřní spravedlnost, kterou již má ve svém srdci skrze víru v Kristovu smírčí smrt a vzkříšení.
III. Křesťanský křest - A
Podmínky pro křest: naučení pokání, víra - dobré svědomí Instrukce před křtem
Nyní budeme podrobně zkoumat přesné podmínky, které musí splnit ti, kdo touží přijmout křesťanský křest. Budeme v logickém pořádku zkoumat různá místa Nového zákona, ve kterých jsou tyto podmínky uvedeny.
První podmínku uvádí sám Kristus u Mt 28,19n: „Proto jdouce, učte všechny národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, učíce je zachovávat všechno což jsem koli přikázal vám.“
Vidíme, že příkaz k učení nově obrácených je zde dán dvakrát: jednou před tím, než jsou pokřtěni a jednou potom. Je to logické a rozumné. Předtím než jsou pokřtěni, potřebují být nově obrácení dostatečně vyučeni, aby mohli pochopit povahu a účel křtu, který mají podstoupit. Po křtu je třeba, aby byli dále vyučováni zevrubněji a rozsáhleji, aby se stali silnými rozumnými a zodpovědnými křesťany. Vidíme tedy, že podl |
] |
|
