Pravdy, které byly definované do prostředí, ve kterém vznikla otázka se mohou interpretovat jinak v novém prostředí.
Na příklad v začátcích mezi uvěřivšími Židy bylo pravda, že Kristus je to cestou.
A dnes ..´... Když se dnes evangelikála někdo veřejně - a s řádnou dávkou skepse - zeptá, jestli je Kristus skutečně tou jedinou cestou k Bohu a do nebes, jak odpoví ? Tak, aby se někoho nedotkl...´, ano dnes je obtížné dospět k tomu bodu, od kterého to začalo.
Když se podaří v tom médiu dojít ke stadiu víry, jakou měli Židé, potom je jednoduché doplnit, že ´jedinou cestou je Ježíš´.
Židé očekávali Mesiáše, tedy je to zkratka. A kdo umí zkratkovitě dovést posluchače tam, kde byli předkové v očekávání Mesiáše, který byl tou cestou ? Je obtížné mluvit k sekularizovanému světu bez zkratek, které byly pochopitelné v začátcích.
=
´..."Svět se mění daleko rychleji než Církev." Znamená to, že Církev se nutně musí měnit spolu se světem, že musí udržet se světem tempo ?...´. Ano, jisté změny jsou vítané. Příkladem je slovo aggiornamento, použité v katolické církvi. Protože Giorno je den, tedy to znamená ´přizpůsobení se k současnosti´, jaksi ´zdnešnění´.
Ne za cenu pravdy, ale s výhodou šikovnosti, obratnosti. Proto katolická církev obrátila oltář k lidem, protože předtím byl u stěny vpředu. Mezi oltářem u stěny a lidmi stál kněz čelem k oltáři a zády k lidem. jako vůdce. Dnes je středem obce a shromáždění oltář, kněz stojí čelem k lidu, na který se dívá přes oltář a lid zase přes oltář vidí knězi do tváře.To je aggiornamento v obřadu, zdnešnění..
=
´...Moje americká zkušenost ukazuje, že stále větší počet kázání se zabývá tím, co právě letí ve světě kolem...´. Ale nebylo dříve zvykem, že se kázalo celá staletí stejně? I když doba potřebovala slovo ke svému dni. Všímat si skutečnosti, která právě probíhá, nebo cloumá davem není na škodu. I Pavel řešil konkrétní situace den po dni. |