Grano Salis - Závislost na sexu

Závislost na sexu Někteří lidé se ptají, jak často se má sex provozovat a zda masturbace není škodlivá. Uklidňující odpověď zní: užívejte si sexu, dokud vás to baví. Po třetím nebo čtvrtém orgasmu za den odezní vášeň sama od sebe. To je zcela normální. Existují však lidé, kteří nemohou přestat. U těchto jedinců se v životě vše točí kolem sexu. Jsou na něm závislí.

Sexu propadlí lidé na sex nejen pořád myslí, ale musí ho i praktikovat. Zanedbávají své přátele, rodinu, koníčky a povolání. Závislost na sexu se u každého postiženého projevuje jinak - jedno však mají všichni společné: je jim lhostejné vše, co nesouvisí se sexem. Psychologové to nazývají ztrátou kontroly.

Neustále rostoucí potřeba sexu Jestliže jedinci závislému na sexu stačí na počátku onemocnění několikrát denně onanovat nebo mít sex s různými partnery, brzy již potřebuje dodatečné pornografické či fetišistické pomůcky. Erotomani musí (stejně jako alkoholici a narkomané) neustále zvyšovat dávky sexu, někteří se dokonce uchylují k provozování sexu na veřejnosti, obscénním telefonátům neznámým lidem, nekrofilii nebo sexuálnímu obtěžování. Za vrchol ztráty kontroly považují lékaři zneužívání dětí či lidí, kteří se nemohou bránit. Opravdového uspokojení sexem posedlí jedinci dosáhnou jen zřídkakdy. Přesto nejsou schopni svého jednání zanechat, jednoduše se neovládají. Závislost na sexu je nemoc, která se však dá léčit. Nemocný člověk ale musí být odhodlán léčbu podstoupit léčbu.

Všudypřítomný sex Počet lidí závislých na sexu je vysoký. Někteří vědci odhadují, že v západních zemích touto nemocí trpí pět až šest procent obyvatelstva. Jiní zase toto číslo považují za přehnané a hovoří o méně než jednom procentu. V jednom se však experti shodují - sexuální závislostí jsou postiženi více muži než ženy (přibližně čtyřikrát). Rostoucí počet onemocnění závislostí na sex je podle psychologů způsoben skutečností, že sex zaujímá ve společnosti stále výraznější postavení, je všudypřítomný. Tabu v sexu už takřka neexistují: každý může v různých talk show vyprávět o svých sexuálních fantaziích a praktikách, reklama, televize a móda by byly bez sexu téměř nemyslitelné. Mnoha lidem přinesla sexuální volnost novou svobodu, mnozí však tuto situaci nezvládají, takže se jim sex stává drogou.
Nymfomanky Závislost na sexu není jen čistě mužskou záležitostí. Týká se i žen. Sexuálně nenasytné ženy jsou označovány za tzv. nymfomanky. Tyto ženy neustále hledají sexuální uspokojení, avšak orgasmu dosahují jen zřídka. Psychologové tento sexuální chtíč srovnávají s jinými typicky ženskými poruchami, jako jsou například bulimie či anorexie. Stejně jako u těchto nemocí se za neukojitelnou touhou skrývají nevyřešené vnitřní konflikty. Nemocná žena se pohybuje ve spirále: touha roste, očekávání uspokojení stoupá, okamžitě následuje zklamání, vzniká nová naděje, že příště se konečně dostaví vytoužené naplnění touhy, avšak opět marně. Za vším zůstává velká prázdnota, která se u některých žen mění v těžkou depresi. K utišení těchto neradostných pocitů pak znovu slouží sex.

Příčinou je neradostné dětství? Mnoho sexuálně závislých se cítí být bezcennými, méněcennými a bezvýznamnými. Mít s někým sex jim dává pocit moci: náhle mají opět rozhodující slovo, mohou určovat, kde chtějí provozovat sex, s kým a jak často. Příčina neukojitelné touhy často spočívá v dětství. Psychologické studie ukazují, že většina závislých byla v mládí sexuálně zneužita nebo bita. V rodinách byl často sex tabuizován a něžnosti byly odmítány. Děti z takových rodin se tak učí tomu, že sex je něco nečistého a špatného. V dospělosti je pak často touha po něčem zakázaném o to silnější.
Léčba Protože sex není látka jako alkohol nebo nikotin a spočívá v představách, fantaziích a sexuálních akcích, označují vědci tuto drogu jako „nelátkovou závislost". Pro postižené není sexualita rozkoší a uvolněním, ale toliko nutkavou potřebou sebezničujícího charakteru. Navíc hrozí reálné riziko onemocnění AIDS nebo jinými pohlavními nemocemi. Tak pro mnohé závislé jedince začíná cesta do asociálního podsvětí: vystavují se nedůstojným situacím, jen aby si našli sexuálního partnera, obelhávají a podvádějí své partnery a rodiny. Postižený jedinec musí nejprve rozpoznat, že je nemocný. To je pro závislého člověka velmi těžký proces, který často nastává až tehdy, když nemoc propukne v plné své síle či se dostaví deprese a pokusy o sebevraždu. Následná cesta do poradny, kliniky nebo k nějakému odborníkovi je ještě velmi strnitá. Specializované lékařské zařízení pro sexuálně závislé pacienty zatím neexistuje. Protože se nemoc u každého projevuje jinak, je nutno stanovit individuální léčbu.

Odvykání Odvykání od sexu se dá přirovnat k odvykání od alkoholu. Na prvním místě stojí abstinence, což znamená naprosté zřeknutí se sexu. V tomto případě však hrozí stejné nebezpečí jako u bývalých kuřáků, kteří se po odvykací kůře stali militantními nekuřáky. Zkušenosti psychologů ukazují, že k recidivě dochází většinou šest měsíců po léčbě. Fantazie se opět vracejí zpět, úplné vyléčení tak může trvat až několik let. Marek Liška (foxx@mybox.cz)

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace