Grano Salis - Hrdinské správaní Václava Budovce před popravou

poslal rudinec

A ja o vašem papeži vím,že jest náměstek ďáblův,antikrist a syn zatracení a šelmou rdíci se krvi svatých. Kterou střebe jako i niní mou a tovarišů mých. Táhněte s ním,kam hodni jste, mňe pak pokoj dejte.

V šesnástom storočí vyšla v Anglicku kniha o mučenníkoch evanielia milosti,ktorú napísal Jan Fox. Keďže táto kniha mala veľký úspech Ján Ámos Komenský bol požiadaný aby napísal podobnú knihu o mučenníkoch katolíckej protireformácie, ktorých pribudlo po bitke na Bielej hore veľmi veľa.

Tak vznikla kniha : História o ťažkých protivenstvách církve Českej. Z tejto knihy som vybral niektorých mučenníkov, ktorí by mali byť naším vzorom v správaní a jednaní, aj keď naším najväčším vzorom ostáva P.J.Kristus.

Nechcem písať o M.J.Husovi alebo Jeronymovi Pražskom.Každý kresťan veľmi dobre pozná ich životné príbehy. Okrem nich ma najviac zaujal Václav Budovec. Jeden z dvadsiatich siedmich českých pánov, ktorí boli popravení na Staromestskom námestí. Jeho hrdinské správanie tesne pred smrťou ukazuje na nezlomnú vieru a vynikajúcu znalosť Slova Božieho:

Ďalší text je zaznamenaný z audiopásky a je v staročeštine preto prosím o omluvu pravopisu:

Pán ten byv vtipu vysokého znamenite učený i spisy jemu vydanými slovutný. Když mnoha zemí projel, horlivý a počestný stařec sedumdesáte čtyřletý. Úřady zemskými vzácně byv poctěn. Nebo i za Rudolfa byv císařskou radou obnovené konzistoře a akademie defenzorem. I za Matyáše do rady vzat a potom od stavu za direktora zvolený. Za Ferdinanda pak prezidentem nad apelacemi učiněn. Sumovně mluvíc obzvláštni byv vlasti své ozdobou a církve Boží jasnou hvězdou. Poddaným ne tak jako Pán, ale jako otec. Bohu i lidem milá duše.

Po vítezsví císařském pani svou syna i nevěstu vnuky z Prahy vyprovodil. Sám Pán, že byv s pánem Otou strážcem koruny, aby nebylo myšleno, že ji opustil zase se navrátil.

Dům jeho brzy hned zloupen a všecko jemu až do těch šatů v kterých choděl pobráno.K čemuž on nic jiného neříkal než to:Pán dal Pán vzal. A když v domě arestován byv navštívil ho Pavel Aretin sekretář při apelacích a vzeptav se :

Proč pán z Prahy vyjev a na svobodě již byv a do takového nebezpečenství dav? Odpovděv, že ho k tomu svědomí nutilo. Nedopustilo mně svědomí opustit vlast a tu dobrou naši při.Ale nevím co Pán Bůh o mne myslí. Snad chce, aby dobrou tu při krvi svou spečetil a povstav řekl: Tuť jsem nalož se svým služebníkem jak jest libo,před očima tvýma. Syt jsem dnů. Vezmi ode mne ducha mého ať nevidím těch zlých věcí, které vidím, že přijíti mají na vlast mou. Jiného toho dne opět od téhož navštíven byv a slyšev.
Co se o něm vůbec mluví,že velikým hořem umřev.

Zasmáv se: řekl: Já li, že jsem hořem umřev. A ja sotva kdy, takových užíval libostí jako nyní. Živ jsem a budu živ tak dlouho jak toho bude chtíti Bůh aniž , kdy kdo nadeji mám uzřím ten den, v kterémž by praveno bylo, že Budovec hořem umřev.

Bývaje často od inkvizitorů examinován statečne dobré pře zastával a odsouzen byv k soudcům řekl:
Dávno jste krve naši říznili,krev píjte.Ale též vězte,že krev naši pro Jeho při mstíti bude.

Třetího dne před odsouzením vypravoval služebníku svému Židňovskému , sen svůj. Že se mu zdálo, že po nejaké veselé louce chodě pečlive o těch věcech nač vyjdou přemyšloval.V tom kdos přijed , že mu knihu podal do kteréž vzezřev. Viděl pěkné hedvábne listy, ale na nich nic více nenapsáno než z žalmu
37 verš páty. „Uval na Hospodina cestu svou a zlož v něm nadeji a on zaisté všecko spraví.“ A když jsem
opět co to býti musí přemyšloval přišel jiný a přinesa roucho bíle na nej je uvrhl. To tak procítiv stařec oznamoval jako i potom šed na popravni teatrum.

K témuž služebníku řekl: Jdu aby se postavil Před obličejem Božím v něhož jsem doufal:Když po vyslyšeném smrti svém orteli do svého se navrátil vězení, přišli dva kapucíni a příčinu svou oznámili, že ta jest, aby jemu v úzkosti postavenému milosrdenství dokázali. Vzeptav se pán. Které by to byvo milosrdenství ? Odpověděli: že abychom pánu cestu k nebi ukázali. Nato pán: Na cestu k nebi.

Nu tať je mi z milosti Boží dobře známa. A oni pán se svým domněním svodí. Nesvodím, ne na domnění ,ale na nepohnutelné pravdě založena jest nadeje má.

Nebo ja jiné cesty nemám kromě toho, ketříž řekl: Já jsem cesta, pravda i život. Nato kapucíni:Ale bez církve není spasení. A tu oni, k žvanicím o vzácnosti církve se oháněli, když papeže s kardinály, biskupy míti chtěli a o tom až do zošklivení tlampali. Mučedník s hněvem odpovědel řka:

Ač chcete li se ode mne ceste spaseni poučiti počkejte, nebude mi těžko, ku spomožení dušem vašim něco na to času a práce vynaložiti. Tu oni byvše se v prsa a křižujíce se odešli,že nikdy tak rouhavého nevideli kacíře mluvíce.

Na ráno v den exekucí dva jezuité veľmi ráno do radhauzu všedše: Opět počali svaté ty muže kormoutiti.
Jsouce pak od jiných zahnáni, přisoupili k pánu z Budova a mluvili s ním v latine: Vidíme,že pán dobře se učil a prospěl v umění. My by chom rádi duši jeho získali k spasení a tedy skutek milosrdný jemu prokázali:Jimž odpovědel:Milí patres, vy, že by ste mou duši vyzískali k spasení. Ó by ste vy o svém spasení tak mnoho vědeli a jím tak jisti byli jako já. Chvála milému Bohu ktrýž mne Duchem svým o spasení mém ujistil skrze krev Beránka. I odpovědel na to jezuita: Nechť pán se tak mnoho se svým spasením nechlubí a sám sebe marným doměním nesvozuje. Neboť praví Písmo:že žádní neví o tomto živote v milosti- li Boží či v hněvě zůstava.Odpovědel pán: I to již jest ten milosrdný skutek duši mou získati k spasení ? A vy raději usilovali by ste k zoufani mne přivésti. Ale bloudite bídnici neznajíce Písem jimiž pravda spasení věřícim se pojišťuje naproti stavěl. Mezi jinými i to Pavlovo: Vím komu jsem uvěřil. Vím,že jest mi připravena koruna spravedlnosti.Kdež jezuita skočil v řeč a řekl: Netrefuje se to Pavel o sobě , ne o jiných mluví.: Není pravda řekl pán z Budova, nebo hned za tím dokládá: A ne toliko mne, ale i všem,kteří milují příšti jeho. Tu onemněl ten svůdce.

Pán pak řekl dále: Poněvač mne tím písmem neví-li člověk v tomto živote an v milosti Boží či v hněvě
zůstáva stíhati chcete.Povězte kde to stojí, teď máte Bibli. Kdež jezuita k tovarišu svému: Kde to stojí? Kterýž odpověděl: Zda se mi, že u Timotea. Načež pan popudě se řekl: Osle, chceš ty mne učiti ceste spasení a nevíš kde v zákoně Božím malé to povědení jest. Protož di odemne satane a neskoušej mne více. A tu tak, zřejmě zahanbeni jsouce odešli.

Stáli pak tu zdaleka ne jinak než aj ďábla malují i když hříšnika kajíciho opustiti a od něho odstoupiti

musí škaredě naň hledě. A je podobné, že v celém s mučenníky postupováni nic více satana nepálilo, jako to,že videl an všickni ním pohŕdaji a jemu v oči plijí. Brzo potom volan jsa pan šel na popravní teatrum a jakoby s radostí šel. Tak sobě i hlavu a dlouhou šedivou bradu pohlazoval mluvě. Mé šediny jaká čest vás očekáva aby ste mučedlnickou korunu poctěny byly. A hned, k Bohu se obrátil za církev za vlast za nepřátele se modlil a duši svou Kristu poručil. Jeho sťatá hlava potom na věž vystavena a tělo do hrobu vloženo bylo.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace