Grano Salis - Starý a Nový zákon

Bible Izraele תנ״ך jakožto svaté písmo získal svoji podobu v dvoudílné křesťanské Bibli. Již raná církev se vyjádřila, že se Pán Bůh nezjevil pouze v Ježíši Kristu, nýbrž nejdříve v Izraeli. Tento argument má dalekosáhlý následek, znamená to totiž, že Bible Izraele תנ״ך nenáleží přednost pouze časově, ale také věcně čili teologicky (!) [1] Bible Izraele je v našem křesťanském pojetí nazvána Starým zákonem.

Rozdělení Bible na Starý a Nový zákon naznačuje jistou souslednost obou částí. Předsazení Bible Izraele, tj. Starého zákona, před Novým zákonem nejenom naznačuje přednost této Bible před zvěstí o Kristu, ale rovněž fixuje vztah před oběma částmi. [2]

Starý zákon je dějištěm pro Nový zákon, vyjadřuje se to dnes již obvyklým způsobem, kdy tím poukazujeme na židovský původ křesťanství, na židovské kořeny křesťanské víry. Z principu uspořádání celé Bible, je Nový zákon, jako kniha zvěstování poselství o Ježíši Kristu, připojen ke Starému zákonu.

Podle interpretace antických či jiných literárních děl, je nutné číst a chápat to, co je připojeno, to, co stojí dále, ve světle předešlého. Takže je nutné číst a chápat Nový zákon ve světle toho, co bylo řečeno již dříve ve Starém zákonu. (sic!) [3]

Pořádek daný již svým pojmenováním Starý zákon a Nový zákon, kdy je Starý zákon na prvním místě, nabízí vodítko ke čtení Bible. Budeme-li číst Starý zákon, tj. Bibli Izraele, měli bychom ji číst bez nějakého vztahu k Novému zákonu, k osobě Ježíše Krista.

V okamžiku, kdy jsme se ve svém čtení celé Bible dostali k Novému zákonu, tento nás nasměruje zpět ke Starému zákonu díky své formě narážek, citací, obratů, obrazů, logiky, atd. Od Nového zákona se tedy dostaneme zpět ke Starému zákonu, což je relecture [4] jednou čteného biblického textu Starého zákona.

Rozdělení Bible na Starý a Nový zákon si o to přímo říká. Nejprve přečíst Starý zákon jakoby bez onoho pohledu ovlivněného vírou v Ježíše Krista - přistoupit k biblickým textům Starého zákona jakožto tabula rasa [5], jakožto chlapec nepolíbený poznáním novozákonních textů. :-)

V opětovném čtení, v druhém kroku bychom naopak měli číst Starý zákon z hlediska christologické perspektivy. Druhé čtení, tj. relecture, Starého zákona musíme číst právě v tomto pohledu, v této perspektivě.

Je jasné, více než jasné, že Nový zákon je nutný chápat z hlediska dějinného působení Boha v Izraeli. Snažím se na celé řadě svých článků dokázat, že Nový zákon je možný v plnosti pochopit pouze díky jisté znalosti Starého zákona. [6]

Terminologie, odkazy, prostředí, jazyk, pisatelé, události, doba, atd. to vše je „starozákonním jevištěm“, „starozákonním prostředím“ pro plné pochopení Nového zákona. Ke správnému pochopení Starého zákona, navzdory naznačené logice, nemusíme přečíst Nový zákon.

„Křesťanství tedy nezačíná nějakým zvláštním výkladem Bible Izraele, ale tím, že vykládá zkušenost s Kristem z pohledu stávajícího Písma svatého.“ [7]

poznámky:

1. DOHMEN, Christoph, STEMBERGER, Günter. Hermeneutika židovské Bible a Starého zákona. Praha : Vyšehrad, 2007. 288 s.

2. tamtéž

3. Naprosto nevhodné se mi jeví číst Starý zákon ve světle Nového zákona.

4. relecture – druhé čtení, opětovné čtení

5. Tabula rasa znamená původně oškrabanou a uhlazenou voskovou psací tabulku, jaké užívali staří Římané. Výraz se užívá jako metafora ve stejném významu jako české „nepopsaný list“: znamená médium, na něž se dá psát, na němž však (zatím) není nic napsáno. 6. Dokuzuje to například tento článeček: Ježíš jako počátek stvoření Božího

7. DOHMEN, Christoph, STEMBERGER, Günter. Hermeneutika židovské Bible a Starého zákona. Praha : Vyšehrad, 2007. 288 s.

	Hledej
	Je a svátek má Jiří. Vytvoření registrace