V kap. 9.2. Sexuální orientace je "uvedeno procento mužů  podle odpovědí na otázku po sexuální orientaci respondentů."

MUŽI
heterosexuální
r. 1993 - 98,2 %
r. 1998 - 97,5 %
homosexuální
r. 1993 - 0,4 %
r. 1998 - 0,3 %
nejí si jisto
r. 1993 - 1,4 %
r. 1998 - 2,2 %


Je to z knihy Sexuální chování v ČR - situace a trendy, autoři Petr Weiss a Jaroslav Zvěřina, vydal Portál, Praha 2001


Doktorka Judith A. Reismanová, která se spolu se svým kolegou Edwardem W. Eichelem proslavila knihou Kinsey, Sex and Fraud (Kinsey, sex a podvod), v níž odhalila podvody homosexuálního pedofila Alfreda C. Kinseye během jeho výzkumů lidské sexuality[1], se ve své (pokud vím dosud nepublikované) studii věnuje také zneužívání obětí holocaustu homosexuály. Vychází z rozboru inzerátů v časopise The Advocate (Obhájce) a poukazuje na (přinejmenším) historickou ignoranci homosexuálních aktivistů.

[1] Mezi jinými dokázala, že vzorek, z něhož vzešel závěr ohledně 10% zastoupení homosexuálů ve společnosti, byl nereprezentativní (podstatná část zkoumaných byli vězňové a pacienti psychiatrických zařízení), a dále poukázala na otřesný fakt, že během pokusů docházelo k sexuálnímu zneužívání dětí ve věku od 5 měsíců do 14 let. Přesto dodnes američtí tzv. gayové mávají 10% praporem a dovolávají se odkazu jejich „Mojžíše“ - Kinseye.
Nejnovější výzkum sexuality (Batelle) potvrzuje dřívější anglická a francouzská zjištění, že nanejvýš 1% mužů je „exkluzivně homosexuálních“.
http://www.katolikrevue.cz/fronda/mytus_homocaustu_martin_r_cejka.htm#_ftnref1

M.P: V ČR 0,3%homosexuální lháři zase mávají praporkem, že jsou 4% menšinou.

Nový Zákon Římanům 1 jasně říká, že jsou homosexuálové lháři

25 vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli - on budiž veleben na věky! Amen.
26 Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený
27 a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost.
28 Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší.
29 Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči,
30 pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče,
31 nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování.
32 Vědí o spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni smrti; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným takové jednání schvalují.

 

...Ještě v roce 1963 Výbor pro veřejné zdraví Newyorské lékařské akademie psal, že "homosexualita je vskutku nemoc. Homosexuálové jsou citově narušeni jedinci, kteří nezískali normální kapacitu rozvinout uspokojivé heterosexuální vztahy". Za pouhých deset let – bez podstatných nových vědeckých důkazů – se argumenty homosexuálních aktivistů staly novým standardem mezi psychiatry. V roce 1973 APA odhlasovala vyškrtnutí homosexuality ze seznamu psychiatrických nemocí. Jak k tomu došlo? Za normálních okolností je vědecký konsensus dosažen v průběhu mnoha let diskuzí, kdy jsou zvažovány různé argumenty pro a proti na základě důkladně sestavených studií. Avšak v případě homosexuality výzkum začal teprve nyní, poté, co již otázka byla zodpovězena.

Volba APA ve věci normalizace homosexuality byla ovládaná politikou a nikoliv vědou. Toto přiznávají i sympatizanti. Ronald Bayer uvádí, jak v roce 1970 vedení homosexuální frakce uvnitř APA naplánovalo "systematické úsilí narušovat každoroční setkání APA". V roce 1970 během přednášky významného psychoanalytika Irvinga Biebera na téma homosexuality se v sálu ozval hlasitý smích a přednášející byl velmi nevybíravým způsobem slovně napaden. Taktika účinkovala. Během dalšího setkání v roce 1971 aktivisté požadovali zvláštní konferenční panel nikoliv o homosexualitě, nýbrž uspořádaný homosexuály. Organizátoři byli varováni, že pokud toto nepovolí, pak aktivisté nebudou rušit pouze jednu sekci. Avšak samostatný panel nebyl dostačující. 3. května 1971 během setkání významných členů profese vstoupili protestující aktivisté do místnosti, přebrali mikrofon a "vyhlásili válku psychiatrii" protože "psychiatrie vedla zničující válku proti nim". Aktivisté si dále vymohli vystoupení ve Výboru pro nomenklaturu APA. Jeho předseda přistoupil na to, že by homosexualita mohla být vyňata ze seznamu psychických poruch (Diagnostic and Statistical Manual - DSM). ...