poslal prozaik Měly by se slova o Bohu, vyplývající z Písma, vyřčené při shromáždění
křesťanů, vůbec nazývat „kázání“ ?
Při pohledu do Bible a Řeckočeského slovníku zjišťuju, že „kázání“ je vysvětlování základních biblických pravd neobráceným lidem ( v podstatě evangelizace ). Určitý zmatek však nastává i tím, že někdy je v biblickém překladu použit výraz „kázání“ i v místech, kde jsou v řeckém textu slova ve smyslu „rozmlouval s nimi“ ( např. Pavlova návštěva sborů v Efezu a Troadě ). To má svou logiku : na půdě církve dochází ke sdílení, případně k dalšímu vyučování čerstvě obrácených. Ale ne ke „kázání“. Vycházím samozřejmě z hypotézy, že lidé ze sboru jsou obrácení lidé…
Domnívám se, že i tyto „detaily“ v obsahu pojmů mohou při jejich nepochopení udělat mnoho škody a zanést kvas. Pak je běžné, že si lidé chodí jen tak sednout do lavic a mlčky čekají, co se bude dít, co se bude hrát, jako v kině nebo divadle. Oni vědí, že „program“ pro jejich zabavení mají na starosti jen určití herci a po nikom dalším se toho moc nechce. Ostatně k tomu je tam na ústředním místě také pódium, mikrofon, zesilovač, reprobedny, promítací plátno…
Je tu i člověk, který „vysluhuje“ památku, podává chléb (1) a víno, i když jsou lidé od sebe tak blízko, že by si to klidně mohli podávat sami. Zkrátka ani ta nejmenší aktivita není požadována a mnohdy vlastně není ani možná. (2)
Všechny lavice jedním směrem… Zkrátka : jeviště a hlediště. Klérus a laici. Levité a zbytek Židů.
I v mnoha protestantských sborech je model sboru a způsob setkávání často jen směsicí tohoto přístupu židovského a římskokatolického. Nebo i světského, který je podobný struktuře nějaké firmy ( dělníci a management, příp. pyramidální struktura ).
Tyto modely se však od modelu Kristovy církve liší v podstatných rysech, takže žádný kompromis není možný a nemůže fungovat.
Stejně jako není možné dát nové víno do starých měchů, tak není možné praktikovat nebiblický model setkávání sboru a doufat, že se to časem nějak samo vyřeší a lidi se probudí ze spánku.
Je životně důležité, aby se všichni zapojili do dění ve sboru, aby měli prostor sloužit svým obdarováním, aby plnili svou roli. Všichni jsou údy těla.
„…když se shromažďujete, jeden má žalm, druhý slovo naučení, jiný zjevení od Boha, ještě jiný promluví ve vytržení a další to vyloží. Všecko ať slouží společnému růstu.“
Prvotní církev nejen že neměla žádný „kostel“, ale ani žádnou sborovou budovu. Scházení se „po domích“ nebo třeba i v přírodě, to není žádná „nouzovka“. To je prostě biblický model novosmluvní církve, který zároveň, jako vedlejší efekt, umožňuje víc poznat lidi ze sboru. ( Což nevylučuje, že se mohou někdy sejít i ve větší budově. Ale není to nutností ani pravidlem. )
I když to Ježíš doslova nepřikázal, křesťané se dříve scházeli častěji než dnes. I denně ( Skutky 2,46; Židům 3,13 ). Nebylo třeba, aby si někdo připravoval nějaký program. Obecenství bylo prostorem pro všechny ( Efezským 4,6 ). Možná učedníci věděli, kdy se setkají u společného stolu ( 1 Kor 11,33; Judův list 12 ), u modlitby ( Koloským 4,2; Efezským 6,18n ), u čtení Písma a zpěvu ( Filipským 2,16; Efezským 5,19 ), k Večeři Páně ( Skutky 20,7; 1 Korintským 11,20 )…
Nelze však z Písma doložit, že by sbory měly kazatele, kteří by pravidelně kázali svým bratřím. „Kázání“ v Novém Zákoně znamená zvěstování Ježíše nevěřícím. Když apoštolové mluvili s učedníky, šlo spíše o rozhovor ( řec:„dialego“, „homiléo“ ). Vyučování ve víře, jak se zdá, neprobíhalo mezi řečnickým pultem a sborem. Mikrofon a zesílení pak spíše podtrhuje bariéru a způsobuje nechuť až nemožnost reagovat.
Několik výskytů slova „kázat“ v Kralické Bibli, ne zcela přesně přeloženého :
Jan 12,38 ( citace z Izajáše ) = ακοη = slyšení, zvuk, zpráva, doslech ( správně je tedy „zprávě naší“ a ne „kázání našemu“ ).
Matouš 12,41 = κηρυγμα = provolání, rozkaz, oznámení, zvěstování, kázání ( stejný, nebo z tohoto slova odvozený výraz je i ve Skut.10,37 + 1.Kor.1,21 + 1.Kor.2,4 + 1.Kor.15,14 + 2.Timot.4,2 , atd. )
Skutky 19,9 + Skutky 20,9 = διαλεγομενος = rozjímat, projednávat, přednášet ( je to stejné slovo ze kterého pochází náš výraz „dialog“ )
Skutky 20,11 = ομιλησας = setkávat se ( sdílet se, zast.“obcovat“ ), mluvit, rozmlouvat
( není bez zajímavosti, že nápadně podobný výraz „ομιλητης“ znamená nejen žák, ale také důvěrník nebo přítel )
Kázání je tedy pravděpodobně jen výraz „kérygma“ ( a z něj odvozené tvary ). Kázání znělo všude tam, kde se dalo předpokládat, že mezi naslouchajícími jsou neobrácení lidé. Avšak „kázání“, tak jak bývá praktikováno v mnoha sborech a denominacích NEMÁ biblické opodstatnění. S přihlédnutím k myšlence z 1.Jan 2,27 je také nemyslitelé, aby jeden, kdo má Ducha svatého „kázal“ jinému, kdo má téhož Ducha ( viz také Židům 8, 11 ).
„pomazání to, kteréž jste vzali od něho, v vás zůstává, aniž potřebujete, aby kdo učil vás, ale jakž pomazání to učí vás o všech věcech, a pravéť jest a naoklamavatelné, a jakž naučilo vás, [tak] v něm zůstávejte“
„Dám, zákony své v mysl jejich, a na srdcích jejich napíši je, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem. A nebudouť učiti jeden každý bližního svého, a jeden každý bratra svého, říkajíce: Poznej Pána, proto že mne všickni znáti budou, od nejmenšího z nich až do největšího z nich“
V církvi tedy lze očekávat především sdílení. Nebo někdy i výuku, kdy starší, zbudovanější bratři a sestry svým příkladem a diskusí učí jiné, mladší křesťany, křesťanky v praktické aplikaci víry ( Skutky 18,26 + Titovi 2,3-7 + Kol 3,16, atd. ). Ve sboru, mezi obrácenými lidmi, však nelze „kázat“.
-------------------------------------------------------------------------------------
(1) Jedním z příznaků odpadnutí je, podle mého názoru, i úmyslná záměna běžného chleba za různé oplatky, vánočky, buchtičky, jednohubky, atd.
(2) Jsou komunity, kde mají, kromě pevně stanoveného programu s přesným harmonogramem, zřízenu i funkci „moderátora“ shromáždění. ( Je to jedna z mnoha pojistek proti riziku působení Ducha svatého ve sboru. )
