V dobách kdy vládli křesťanští králové a knížata se trestalo, odpouštělo i napravovalo jinak než dneska a považuji za pravděpodobné že by se to dělalo dál kdyby se ten systém udržel. Znásilnění se trestalo smrtí ať už ho spáchal kdokoliv a vždycky také měl dostat chvíli času aby se smířil s Bohem a s lidmi než bude popraven. Pokud to odmítal tak si často kněz který ho měl na starost přistavil svůj vlastní žebřík a opřel si ho o šibenici a zkoušel to do poslední chvíle. Ten kdo dostal milost a popraven nebyl se mohl kát do konce života. Například v zazděné cele kam mu nosili vodu a chleba.
Ve středověku bývalo zvykem že se kál ten kdo to spáchal když chtěl a nadřízený měl nad ním absolutní pravomoc. Dneska nemá vedení církve světskou pravomoc vůbec žádnou a nad nikým, maximálně tak v rámci zákoníku práce. Platí to pro všechny denominace, ne jenom pro nás.
Ve středověku se u soudu trestala i lež, křivé svědectví a pohrdání soudem.  Odpovědět mohu zcela upřímně a snadno že se ty světy nedají srovnávat, i když ani tenkrát nebyl Ráj na zemi a díky Bohu se ho ještě nikdo neodvážil ani slibovat.
Přečtěte si někdy co se píše v těch novinách hned vedle pohoršení nad naší církví i náboženstvím jako takovým. Kolik tam najdete rouhání a propagace zla všeho druhu, nenávisti a špíny a píšou to ti samí lidé. Chlubí se tím co vytýkají nám všem a snaží se to prosadit po dobrém i po zlém.