na tvoji úvodní otázku:"Může být člověk křesťanem a přitom nesoudit věci spravedlivě, ale naopak předpojatě," ti odpovím příběhem, který jsem kdysi četl od Tomáše Halíka. Píše o tom, jak byl za bolševika vyslýchán na policii. Oni se mu pořád snažili ukázat, že věřit v Boha a všechny ty křesťanské (katolické) "opičárny" je nesmysl. Když je opakovaně ujistil, že v Boha věří, měl mu jeden z vyslýchajících říci:"Ale to je jen váš subjektivní názor." Pan Halík mu odpověděl, že je mu líto, ale že jiné než subjektivní názory nemá.

My všichni nesoudíme objektivně a jsme ve svých soudech předpojatí a nespravedliví. Je to způsobeno velkým množstvím faktorů od osobního charakteru, přes vzdělání (myslím informovanost), výchovu, sociální prostředí, kde žijeme, až po kulturní kontext naší doby. Nemyslím, že Toník či Willy úmyslně lžou. Pouze se na Písmo dívají optikou své víry, což ale děláš i ty a samozřejmě i já. Je samozřejmě pravdou, že naše vědomosti ohledně Písma a tradice nejsou stejné. V porovnání s vámi třemi mám drobnou výhodu v tom, že sobě i druhým s klidným vědomím připouštím, že moje víra je nejednou v rozporu s textem Písma a nemalou částí tradice. I když mám tedy menší potřebu včítat do textu něco, aby ten nebyl v rozporu s mou vírou, není to pražádná záruka toho, že moje čtení je nějak objektivnější. Ty třeba jaksi podvědomě text filtruješ, protože vycházíš z víry a předpokladu, že Bible není v rozporu s naukou ŘKC. Já zase vycházím z předpokladu, že nauka ŘKC může být v rozporu s Biblí a tradicí, někteří tu pak zastávají předpoklad, že nauka ŘKC je v rozporu.

Samo Písmo nám tu moc nepomáhá, protože není ve své nauce jednotné. Vzpomínám si na debaty ohledně svobodné vůle a předurčení. Zastánce kteréhokoli z těchto názorů je postaven před situaci, kdy musí tu či onu pasáž okecávat a hodně čarovat se slovy. Já jakožto zastánce univerzální spásy nemám v tomto problém a nemusím nic okecávat, abych rozpor mezi temito dvěma přístupy nějak zarovnal, ale pokud bych se chtěl tvářit, že univerzalismus byl vlastní všem pisatelům Bible, byl bych na tom stejně. V Písmu jsou prostě a jednoduše pasáže, které učí o nějakém věčném zatracení, byť podle mě většinově spíš ve smyslu zániku (zničení) než nějakého věčného trápení.  

A totéž platí o vašem sporu ohledně soudů, tj. jejich počtu a druzích a naší potenciální účasti. Předpokládám, že kluci se ozvou sami, ale já ti za sebe povídám, že ani jedna z těch pasáží není v rozporu s tím, co říkají oni. No pokud se neozvou, vysvětlím to já:-) Nápovědou ti může být ta 20. kapitola knihy Zjevení, ze které citoval Toník. Záleží na tom, jaký význam dáš slovu mrtvý. Buď to vezmeš jako zemřelý, který nebyl zabit pro svůj odpor k šelmě, nebo jako mrtvý ve smyslu ne znovuzrozený, živý v Kristu. Toník si zřejmě do verše 20,4 vkládá všechny znovuzrozené (není to tam, odporuje to textu, ale lze to "domyslet" na základě jiných pasáží Písma).