- Židé staví na naší půdě; Je zapotřebí neustále připomínat stav v Palestině, jak ho zažil v 1867 Mark Twain 15 let před prvními židovskými přistěhovalci. Sionisté tvrdili, že jsou národem bez země a přišli do země bez národa. Kdo má pravdu? Americký spisovatel a humorista Mark Twain (1835–1910) napsal po návratu ze Svaté země:   

“Mezi Jordánem a Středozemním mořem neexistuje v okruhu 50 km jediná vesnice. Jen 2-3 skupinky beduínských stanů, ale žádné trvalé osídlení. Můžete cestovat desítky kilometrů a nepotkáte člověka.” “V Galileji, v této neobydlené pustině, bylo městečko Kafarnaum pusté a liduprázdné. Ani po námahavé, 10km dlouhé cestě od Galilejského moře na horu Tábor jsme nepotkali jediného člověka. Opravdu, Palestina je opuštěná a šeredná.”                                                           (Mark Twain, Die Arglosen im Ausland) 

Těch pár arabských kočovníků, kteří se potloukali se svými stády od místa k místu nevlastnili žádnou půdu. To logicky vyplývalo už ze samého způsobu života. Takže Mark Twain byl jedním z očitých svědků, vyvracejících arabskou lež o “jejich půdě.” Arabové půdu neobdělávali z několika důvodů: nevlastnili ji, neměli k tomu nástroje a neuměli to. Jiným svědkem byl rabín Schwarz: 16.června 1854 zveřejnil v 1841 založený Jewish Chronicle, nejstarší židovský deník na světě, dopis rabína Josefa Schwarze, který žil od roku 1841 v Jeruzalémě. Rabín v něm napsal mimo jiné:   

„Kdysi bylo v zemi mnoho vesnic a měst a každý kousek země poskytoval plody. Většina vesnic a měst je dnes totálně zničena a země je pustá, bez obyvatel, není nikoho, kdo by ji obdělával. Svahy kopců, které kdysi poskytovaly hojnou úrodu, jsou díky zimním dešťům holé. Zbytek úrodné půdy leží ladem, poněvadž kočovní beduíni jen rádi sklízejí tam, kde nezaseli.   

Obchod, řemeslníci nebo cestování neexistuje, protože je těch pár toulavých Arabů nepotřebuje. Přes veškeré úsilí mají Židé v Jeruzalémě, Hebronu, Safedu a v Tiberiadě   s obživou velké potíže.“    

Židé půdu od nepřítomných vlastníků koupili, měli kapitál na zemědělská zařízení a byli patřičně vyškoleni pro obdělávání půdy. Teprve jejich úspěchy začaly přitahovat Araby, aby se najímali na práci a usadili se. 

- Židé kolonizovali arabské území; Kolonizování se vyznačovalo několika body: námořní velmoci obsadili cizí území, k namáhavé práci používaly domácí síly jako otroky a “vyssávaly” bohatství dané kolonie, tj.odvážely zisky a zboží do mateřské země.   

Židé se vrátili na území tehdejší Palestiny, která byla jejich vlastí, ze všech koutů země. Netvořili žádnou velmoc, zachraňovali si jen holý život. Arabové, kteří se dávali od nich dobrovolně najímat na pomocné práce, si tím pomohli ke slušné životní úrovní. Židé nemohli “vyssávat” žádné arabské bohatství, poněvadž žádné neexistovalo. Až do dnešního dne stát Izrael do Arabů jen investuje. Zásobuje je elektrickou energií, vodou a pohonnými látkami.   

- Izrael praktikuje politiku apartheidu; Tento bod propagandy je nejtrapnější. Od vzniku Izraele v květnu 1948 mají Arabové právo vytvářet své politické strany a být voleni do izraelského prlamentu. Mohou se vzdělávat na všech izraelských školách a izraelští Arabové převyšují úrovní vzdělání okolní arabské země. Arabové jsou zaměstnáni v izraelských diplomatických službách i v armádě.   Jediným vratkým bodem, na kterém by mohla arabská propaganda trochu stavět, je bezpečnostní zeď, oddělující některé arabské lokality od židovských. Je to údajně projev rasismu. Jenže, i zpoza této zdi chodí Arabové pracovat na izraelské území. Pokles teroristických útoků z arabských lokalit o 95% jen potvrzuje izraelské vysvětlení, že jde   pouze o ochranu civilistů.  

 - Izrael provádí genocidu a etnické čistky Genocidou se rozumí plánované vyvražďování té které etnické skupiny. Avšak arabská populace se na území Gazy, Judeje a Samaří zdárně a bezkonkurenčně rozrůstá. Nejen proto, že ji k tomu Izrael dopřává vhodné podmínky, ale také proto, že se OSN zavázala prostřednictvím UNRWA finančně zabezpečovat obživu celé arabské populace na zmíněných územích. Etnické čistky se zpravidla praktikují velice důsledně. Arabové jsou toho důkazem. Na území, které Egypt a Jordánsko dobyly v 1948, nesměli Židé vstoupit, natož se tam usadit.   

Jestliže Arabové z Haify neutekli, ale žijí v pohodě se svými židovskými sousedy, pak to na etnickou čistku ani zdaleka nevypadá. Platí pravý opak: všichni Židé museli v okolních arabských zemích zanechat svůj majetek a emigrovat do Izraele. Ten, komu se vyhrožuje ze strany Íránu a jeho kompliců z Hisb´allahu a Hamásu genocidou, je právě národ židovský.   

Celosvětová antisemitská kampaň se často zaměřuje na zpochybňování samotné přítomnosti Židů v jejich zemi s cílem je odříznout od jejich historického dědictví. Vydatně ji v tom pomáhá arabská propaganda, tvrdící, že původními obyvateli na tomto území jsou právě Arabové. Kdyby to byla pravda, musely by se přepisovat světové dějiny.   

Prozatím se stále arabská pravlast jmenuje Arabský poloostrov, místo vzniku islámu. Stejně tak se označovala pravlast židovského národa jako Izrael nebo Judea. V tom je celý svět zajedno. Izrael nicméně zůstává jedinou zemí ve společenství národů, jehož existence je od jeho vzniku neustále zpochybňována, přestože vznikl opět jako jediný z vůle většiny zemí v OSN, které rozhodly o právu židovského národa na svou vlast.                                                                                                                                                  (9.11.10, ko)   

Uprchlíci:   

„Návrat palestinských uprchlíků do Haify a Jaffy je pro nás důležitější než vlastní stát“, prohlásil na konferenci Arabské ligy v březnu 2002 Faruk Kadúmí, jeden z nejvyšších představitelů arabské samosprávy.   Mahmud Abbás prohlásil v listopadu 2000 pro deník Al-Hajat, kdy ještě nebyl předsedou samosprávy: „Téma uprchlíků je stejně důležité jako otázka Jeruzaléma a snad ještě důležitější. Aby bylo jasno, myslíme tím návrat uprchlíků do Izraele, ne do palestinského státu.“   

Liga arabských zemí   

schválila koncem března 2007 „Mírový plán“ Saúdské Arábie jednomyslně. Tento plán obsahuje návrat arabských uprchlíků do Izraele, tj.demografické zničení Izraele. Měl by vzniknout palestinský stát „bez Židů“ a ve druhém státě, v Izraeli, by měli po návratu palestinských Arabů tvořit Židé menšinu. Plán přivítala Angela Merkelová i Barack Obama. Říkají tomu „spravedlivé řešení problému uprchlíků.“ Plán má jednu chybu: Židé nejsou ochotni spáchat takovou promyšlenou sebevraždu.   

Pro palestinské Araby vytvořila OSN samostatnou organizaci – UNRWA ( United Na tions Relief and Works Agency for Palestine Refugees in the Near East). Pro uprchlíky ve „zbytku světa“ má OSN organizaci jinou – UNHCR. Prostřednictvím UNRWA OSN garantuje arabským rodičkám v Gaze, Judeji a Samaří, že bude jejich děti živit. Proto jejich populace bezstarostně roste. Status uprchlíků mají rovněž ti palestinští Arabové, kteří se po 1948 usadili v Náblusu nebo Hebronu, čili na území, anektovaném Jordánskem, na které nesměli Židé vstoupit. Přestože území spravuje arabská samospráva, dál jsou tito „uprchlíci“ financování z prostředků OSN. Podobně jsou na tom Arabové v Ramallahu. V 1946 pracovali a žili v Tel Avivu. Když přišli do Ramallahu, stali se oni i jejich potomci „uprchlíky.“   

Židy, vyhnané v 1948 z Gazy nebo Jeruzaléma, za uprchlíky nikdo neoznačuje. Právně by to mělo znamenat pouhou výměnu obyvatelstva. V Libanonu živí OSN 220 000 palestinských Arabů v táborech, kam nesmí vstoupit libanonská policie ani armáda. Některé pro-palestinské organizace odhadují počet arabských uprchlíků na 7,4 milionů. Dá se říci, že polovinu obyvatel bývalé Palestiny živí OSN.   

Jedním z „uprchlíků“ je Ali Hweidi, který cestuje po Evropě a v přednáškách prohlašuje, že je „úkolem OSN a mezinárodního společenství“ zabezpečit návrat těchto uprchlíků. Jeho aktivity platí i rakouští daňoví poplatníci. Hweidi si říká „generální tajemník Palestinské nevládní organizace za právo návratu.“                                                                                                                       (11.11.10, ko)

  ***ferda***