Toto je patrné jak z Písma, tak z nejstarší křesťanské tradice. Pokud se pro jednoduchost vyhneme teologické diskuzi, že výraz „sabbath“ může být z originálu přeložen nejen jako sobota, ale i jako „(celý) týden“, v prvé řadě je nutno podotknout, že podle Kol 2,16 nás nemá nikdo právo obviňovat ohledně toho, jestli sobotu slavíme či nikoliv. Starozákonní Desatero se na křesťany vztahuje morálně, ale ne ceremoniálně. Bůh chce, abychom si jeden den v týdnu oddělili pro něj, ale pokud je v Nové éře tímto dnem neděle, tak proti gustu žádný dišputát. Teologicky se zdá, že sobota je z pohledu věčnosti nadřazena neděli a její role bude v nebeské budoucnosti opět zvýrazněna (viz Kol 2,17). Ježíš sám sobotu respektoval, nepřišel ji měnit, pouze naplnit její pravý rozměr daný od počátku stvoření. Jako symbol Božího království přítomného mezi námi, je však v současné době neděle tím oslavným dnem, neboli Dnem Páně. Takto to chápal už apoštol Pavel, když ve Skutcích 20,7 společně s učedníky slavil Večeři Páně „prvního dne týdne“ (pro srovnání viz také 1 Kor 16,2 jako ustanovení nedělní sbírky). První oficiální zmínka o neděli jako Dnu Páně pochází v knihy Zjevení 1,10, kdy Jan dostal své vidění (pokud by se jednalo o sobotu, Jan by jistě mluvil o Sabbathu namísto formulování nového termínu). Tento koncept Dnu Páně byl okamžitě zpopularizován jeho vrstevníky i bezprostředně následujícími generacemi (křesťanský manuál Didaché, Dopis Barnabášův, Ignácius z Antiochie, Justin Mučedník, Tertulián a další). Zde hovoříme o prvním a druhém století po Kristu, takže nelze říci, že neděli do křesťanské tradice prosadila nějaka „odpadlá“ skupina křesťanů v mnohem pozdější době. Neděle se stává prominentním dnem už od prvopočátku církve. Ježíš sám se po vzkříšení učedníkům nadále zjevoval v neděli (Jan 20,19 a zřejmě i 20,26). Podle tradice byl Duch svatý na Letnice vylit na učedníky také v neděli (Sk 2,1nn), deset dní po čtvrtečním nanebevzetí Ježíše. Neděle se tedy stává nejpopulárnějším dnem Nové smouvy, zatímco sobota biblicky i tradičně ustupuje do pozadí. Jak jsem zmínil, její význam jako věčného dne odpočinku může být opět zvýrazněn v budoucnu, musíme se pouze naučit rozlišovat časy. Někteří to prakticky řeší tak, že sobotě zasvětí odpočinek a neděli potom věnují oslavě Pána. I tak se na to dá dívat z jiné perspektivy.