Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Znovuzrození je darem od Boha, ke kterému člověk nepřidává své zásluhy.


Dopředu předesílám, že účelem tohoto článku není kohokoli o čemsi přesvědčovat. Pochopil jsem, že to je stejně nemožné. Chci jenom objasnit své vidění, své chápání světa, katolické vnímání víry, protože mnozí o něm máte stále dost zkreslené představy ...


Z Písma se lze dozvědět, že člověk se má znovuzrodit skrze vodu a Ducha svatého (J 3,5), že v okamžiku znovuzrození jsou člověku za Kristovy zásluhy odpuštěny všechny dosavadní hříchy (1 Pt 2,24), člověk dále může chodit v novotě života ( ale že žije, žije Bohu. Ř 6,10;) , už jako dítě Boží. Můžeme se dočíst, že Kristova prolitá krev (ponoření do Kristovy smrti) smývá naše hříchy, že jsme pokřtěni do Kristovy smrti, skrze křest pohřbeni do Kristovy smrti - a kdo zemřel, je ospravedlněn od hříchu (Ř 6,2-7).

Tímto křtem je zároveň uzavřena smlouva mezi Bohem a člověkem (Ř 11,26-27).
Stěžejním obsahem této smlouvy je odpuštění našich hříchů (usmíření skrze Kristovu oběť)- tím je umožněno i vše následující - znovuzrození, přijmutí daru věčného života, život dítěte Božího i konečné spasení na věčnosti po skončení našeho života pozemského.


Většina katolíků bývá pokřtěna už jako miminka.
Smlouvu s Bohem tedy uzavřel za ně někdo jiný, jeho zákonní zástupci před Bohem i lidmi. To je v souladu s přirozeným Božím řádem. Rodič rozhoduje i o tom, co bude jeho dítě jíst, jak se obleče, volí jeho žiovtní prostor. Pokud dítě dědí majetek, rodič se před zákonem stává správcem dědictví až do plnoletosti dítěte.
Bůh tedy s námi vstupuje do smlouvy jako první, dříve než začneme chápat.
Dělal to i u dětí vyvoleného národa. Taky s nimi vstupoval do smlouvy osmého dne po narození, při tělesné obřízce.


Takový křesťan už vyrůstá přirozeně jako Boží dítě a když postupně začíná chápat svět okolo sebe, rodiče mu vyprávějí o milujícím Bohu, ale hlavně vidí účinek oné lásky, který se odráží ve vzájemném vztahu rodičů i jejich vztahu k němu, tak samo začne poznávat Boha vlastní zkušeností. V životě pak přicházejí chvíle, kdy se člověk z vlastní vůle a touhy rozhodne přimknout se k Bohu pevněji a sám, vlastním rozhodnutím tak obnovuje (třeba i nevědomky) znovu svůj křestní slib.


Někteří z vás popisují tuto zkušenost a nazývají ji znovuzrozením.
Ale v mých očích je to vlastně jen obnova křestního slibu - a je jen užitečné, když nezůstane jen při obnově jedné. Obnovovat se potřebujeme neustále a Bůh to s námi učiní s radostí. Stačí o to prosit.
To je taky odpovědí na to, kde ŘKC učí o jakémsi dospělém přimknutí se k Bohu (Ř 13,11-12; 1 Kor 13,11);


Obnova je ovocem obrácení k Bohu a pokání nad dosavadním životem. U nikoho z nás není otázka, zda je vůbec čeho litovat, ale do jaké míry se náš život odlišuje od původního Božího záměru, k čemu nás stvořil. Každý z nás mívá v životě chvilky, kdy žije naplano, zbytečně. Kdy ke své vlastní škodě opouští Boží společnost. Nezbývá, než usilovat o to, aby takových chvilek bylo co nejméně.
Obnovujeme nejen svůj křestní slib, ale máme v ŘKC možnost každoročně obnovovat třeba i slib manželský.


Písmo vyzývá k neustálé obnově, k pokání a obrácení (Ř 12,2; Tt 3,5-7).  - abychom se, ospravedlněni jeho milostí, stali dědici v naději věčného života.

Lidský život je o svobodné volbě. Volba je možná jedině za předpokladu, že existuje více možností. Volba života s Bohem je tedy jednou z možných voleb. Právem namítáte, že mnozí, kteří byli kdysi jako miminka pokřtěni, žijí dneska jako pohané. Ale toto se může přece stát i u člověka pokřtěného v dospělosti!
Lidský život je málokdy obrazem jediného zlomu, jediného obrácení k Bohu. Růst ve víře předpokládá takové obnovování svého vztahu k Bohu nepřetržitě. Čím blíže je člověk Bohu, tím více pociťuje svou hříšnost, tím nutkavěji pociťuje potřebu neustálé obnovy.