poslal oko Těšíme se na nebe?
Tradice praví, že kostelní lavice byly vynalezeny a povinně zavedeny do
kostelů již za dob prvotní církve, a to jako bezpečnostní opatření kvůli
snížení úrazovosti při bohoslužbách.
Stalo se tak poté, kdy po vyčerpávajícím
kázání apoštola Pavla v Troadě jistý chlapec usnul a vypadl z okna,
takže ho svatý Pavel musel křísit z mrtvých. Ze strany vedení církve
vzešla tehdy obava, že průměrný farář by si možná tak dobře neporadil.
Biskupská konference v Jeruzalémě nařídila následně zkonstruování a plošné
zavedení prvních zoufale neanatomických kostelních lavic (zhruba takových, jaké
známe dnes).
Pravděpodobnější varianta pozdějšího data přičítá vznik podoby dnešních
lavic době baroka.
Při emotivně náročných plamenných kázáních a při nádherných,
ale dlouhých bohoslužbách dokázaly pouze ostré výčnělky lavic udržet prosté
věřící v bdělém stavu a ve stále vzrůstajícím eschatologickém napětí.
(Poznámka autora Tomáše Marného z Bludovic:
setrvávat v eschatologickém
napětí česky znamená těšit se na nebe.
Tudíž udržovat někoho ve stále
vzrůstajícím eschatologickém napětí znamená tolik někomu komplikovat život, že
se už nemůže toho nebe ani dočkat).
