poslal karels V zamyšlení budu psát o „degenerativním pojetí dějin“. Degenerativní
pojetí dějin je přesným opakem evolučního pojetí dějin. Vysvětlení
dějinného vývoje v tzv. degenerativním chápání lidských dějin spočívá v
tom, co bylo dříve bylo svaté, postupně s vývojem do současnosti ztrácí
svatost, až nakonec žijeme v době, kde je téměř vše naprosto profánní.
[1]
Chtěl jsem na dané téma najít nějaké informace na internetu, ale nenašel jsem nic. (asi jsem hledal na netu blbě) „Degenerativní pojetí lidských dějin“ [2] má své vlastní následky. Není jedním z typického chápání periodizace naší historie jen v křesťanství, ale i v islámu a judaismu. Nejinak tomu je u filozofie. Viz rozdělení na čtvero věků u Vergilia. Čtvero věků – historické epochy – zlatý bezstarostný věk, stříbrný, bronzový a železný krutý věk – sestupná tendence, což znamená propadání se do nejistoty, zmatků a válek. Zlatý věk – dokonalost, železný věk – doba chaosu a zmatku.
Zmíněné chápání dějin v jakémkoliv myšlenkovém systému má jistě nějaký dopad. Alespoň při striktním chápání dějin tomu tak bude. V křesťanství; pro jakýkoliv výklad člověk pak čerpá ze sakrálních textů, které jsou autoritativní, s tím bych ještě souhlasil pochopitelně. Nám křesťanům jsou autoritou biblické texty. Ale ve striktním chápání degenerativního pojetí dějin se vykladač dále odvolává na další autority ve svém výkladu, což budou kupříkladu církevní otcové. Autorita mnohem blíže k naší současnosti bude „určitě“ svatější než náš výklad či výklad našeho současníka. Takže se nakonec pravděpodobně „utopíme“ v tom, co kdo a kdy řekl, pro naše myšlení nakonec při výkladu nezbude téměř žádný myslitelný prostor.
Zajímavé je, že už samo dělení Bible, alespoň Starého zákona, sleduje tuhle myšlenkovou koncepci. Starý zákon (je to židovské dělení) je rozdělen na tři okruhy: tora, neviim, ketuvim. Neviim (proroci – začínají knihou Jozue) odkazují na toru (5 knih Mojžíšových) hned v úvodním textu: „Jen buď rozhodný a velmi udatný, bedlivě plň vše, co je v zákoně, který ti přikázal Mojžíš, můj služebník..“ kniha Jozue 1,7 Další okruh – ketuvim (spisy – začínají knihou Žalmů) se také odkazuje na toru hned v úvodu tohoto okruhu „.. nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.“ kniha Žalmů 1,2.
Každý z následujícího okruhu knih odkazuje k toře, jako ke svému východisku. Mám ten dojem, že při stanovování hebrejského kánonu knih bylo jedno z hodnotících kritérií stáří původu biblické knihy. (myslím, že se vedla sáhodlouhá diskuze o knize Ezechiel) Nový zákon v tomto není jiný. Na začátku Nového zákona jsou Evangelia, potom kniha Skutků, jako pokračující Boží jednání s člověkem, pak listy Pavlovy, které jsou sice chápány jako Boží slovo, ale také odpovídají na aktuální problémy ve vzniklých sborech tehdejší doby.
Nakonec apoštol Pavel konstatuje: „Těm, kteří žijí v manželství, přikazuji – ne já, ale Pán… Ostatním pravím já, a ne už Pán…“ 1 Kor 7,10-12 Některé z jeho výpovědí mají sice apoštolskou váhu, jsou to slova našeho milého bratra apoštola Pavla, ale nejsou Božími výroky, jak sám píše apoštol Pavel ve svém listu do Korintu! (sic) Jsou pouze Pavlovými doporučeními v apoštolské autoritě křesťanům v Korintu!
Problém s degenerativním pojetí dějin by si určitě zasloužil vypracovat nějakou obsáhlejší práci. Je přesným opakem evolučního pojetí dějin, které se naopak staví k minulosti zády, vzniklo snad s dobou renesance[3] a osvícenství, které vnímalo minulost spíše negativně a chtělo se podle svých vlastních slov oprostit od mýtů a pověr. Určitě stojí za zmínku, že i sama kniha knih, Bible, se k našemu tématu vyjadřuje takto: „Neříkej: Čím to je, že dny dřívější byly lepší než tyto? To není moudré, ptáš-li se na to.“ kniha Kazatel 7,10
Snad čtenáři pochopili, že nesouhlasím s degenerativním pojetím lidských dějin. Pro mě osobně jsou autoritou biblické texty. Mnohé další texty, které vznikly kupříkladu v době církevních otců, nenesou pečeť nezpochybnitelné autority, nejsou o nic víc svatější či lepší jenom kvůli tomu, že byly sepsány před více než 1700 roky. V době, která měla být údajně svatější, než je tomu dneska. Tyhle texty nejsou o nic lepší, než práce renomovaných biblistů ve 21. století.
Poznámky:
1. Můj předchozí článek vznikl díky tomuto článku, původně jsem chtěl psát jenom o tomto tématu.
2. Termín degenerativní pojetí dějin jsem poprvé slyšel od Tamáše Visiho, MA, Ph.D., nyní na přednáškách o Maimonidovi od Mgr. Jakuba Ráliše na univerzitě.
3. Jaká ironie osudu, že renesance znamená ve francouzštině „znovunarození“ a osvícenství najdeme taktéž v Bibli: „Neboť Bůh, který řekl 'ze tmy ať zazáří světlo', osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově.“ 2 Korintským 4,6 Terminologie je křesťanská, ale vysvětlení renesance i osvícenství bude pochopitelně odlišné.
