Toto naše dvojí postavení, možno říci dvojí občanství nás vystavuje nejednomu nebezpečí. Jednak můžeme podlehnout svodům tohoto světa, svodům pozemských dober, svodům pozemských statků. Ať již jde o peníze, majetek (bohatství), jídlo, moc, krásu přírody, umění, sex, sport, vzdělání atd. Kdo je příliš upoutám k pozemským věcem, ten riskuje, že nedosáhne věčného cíle. Pozemská dobra a požitky nás mohou odvést od Boha a tak nás připravit o věčnou spásu. Pozemské statky máme používat tak, aby nám pomáhaly naplnit Boží vůli. Jestliže nám v tom naopak brání, pak musíme se od nich osvobodit. Pozemské statky nám mají sloužit a ne my jim. Z tohoto důvodu nám apoštol Pavel radí, abychom užívali věcí tohoto světa, jako bychom je neužívali: „Chci říci, bratří, toto: Lhůta je krátká. Proto ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli, a kdo pláčí, jako by neplakali, a kdo jsou veselí, jako by nebyli, a kdo kupují, jako by nevlastnili, a kdo užívají věcí tohoto světa, jako by neužívali; neboť podoba tohoto světa pomíjí.“ (1 Korintským 7,29 - 31).

     Pokud se vyhneme tlaku pozemských dober či statků, tak na druhou stranu můžeme podlehnout tlaku životních těžkostí. I utrpení, chudoba, nemoc, pronásledování, finanční problémy atd. mohou oslabit naši důvěru v Boha. Tím či oním způsoben se satan, vládce tohoto světa, snaží nás přimět, abychom se přizpůsobili logice padlého světa a tím se fakticky podřídili jeho vládě. Proto apoštol Pavel nás důrazně varuje před tímto přizpůsobením se tomuto světu: „A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“ (Římanům 12,2) V kralickém překladu tento verš zní takto: „A nepřipodobňujte se světu tomuto, ale proměňtež se obnovením mysli vaší, tak abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá, libá a dokonalá.“ Hebrejské slovo „olam“ lze totiž přeložit jako svět či věk.

       Musíme si zde uvědomit, že satan je silnější než my, že je inteligentnější než my. Že nás zná lépe, než my sami sebe. Že moc dobře ví, kde nás tlačí bota. Že zná naše závislosti a tudíž ví, jak nás dostat. Co nás tedy může ochránit před ním a svody či tlaky tohoto světa? Odpověď zní, že jedině víra. Jak jsme slyšeli v našem textu ke kázání: „neboť kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra. Kdo jiný přemáhá svět, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží?“ (1 Janův 5,4 - 5) Kdo nemá víru v Krista, ten dříve či později podlehne logice tohoto světa. Úspěšně vzdorovat světu můžeme jen díky víře v pravého Boha.

       Již v dobách Staré smlouvy (Starého zákona) platilo, že „spravedlivý z víry bude živ“, jak zaznělo v našem dnešním prvním čtení (Abakuk 2,4; kralický překlad). Dovolává se toho i apoštol Pavel v listě Římanům: „Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: `Spravedlivý z víry bude živ.´“ (Římanům 1,17).

       Opravdová víra znamená, že v něco vložíme svou důvěru. V našem kontextu samozřejmě svoji důvěrou poctíme Boha. Víra je potom důvěra v Boha, důvěra v Boží zaslíbení, důvěra v Boží rady, důvěra v Boží vedení. Důvěra, že Jeho vůle je dokonalá a dobrá pro všechny i pro mne osobně. 

        Jako ale tato důvěra v Boha čili víra přemáhá svět? Víra přemáhá svět právě tím, že nás spojuje s Boží mocí. Víra je živé spojení, skrze něž do světa proudí nebeská síla. Víra je pas a vízum do Božího království a všech jeho zdrojů. Není jiné cesty, jelikož bez víry „není možné zalíbit se Bohu“ (Židům 11,6). Víra, byť malá, má obrovský potenciál, jak ukazují Ježíšova slova o víře jako zrnku hořčice: „Kdybyste měli víru jako zrnko hořčice, řekli byste této moruši: `Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře´, a ona by vás poslechla.“ (Lukáš 17,6) My sami o sobě nejsme schopni přemoci svět, ale víra ano, neboť nás spojuje s Kristem, který přemohl svět. Sám Ježíš nám to připomíná následujícími slovy: „Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.“ (Jan 16,33) Proto ponořeni v Kristu můžeme přemáhat svět.

    Podmínkou je zde však to, že Kristu otevřeme všechny oblasti našeho života, že budeme ochotní se Mu plně vydat a že se odvážíme být na Něm plně závislí. Když to učiníme, tak vlastně zaujmeme postoj víry a poctíme svého Boha důvěrou. Což nezůstane bez odpovědi a my ve svém životě zakusíme Boží slávu a moc. Potom pro ďábla a jeho svody již nezbude v našem životě žádné volné místo. Amen.

Modlitba po kázání a přímluvné modlitby:

     Nebeský Otče,

    děkujeme Ti, že jsi nás neponechal napospas světu a ďáblu. Že jsme spaseni milostí skrze víru. Že máme přístup k trůnu Tvé milosti a že ranami Tvého syna jsme uzdraveni. Že jsi nám daroval víru, která přemáhá svět a chrání nás od útoků toho Zlého.

     Odpusť nám, nebeský Otče, že ne vždy a ve všem Ti důvěřujeme tak, jak bychom měli. Že se bojíme se Ti plně odevzdat a zcela na Tobě záviset. Že příliš spoléháme na sebe, na vlastní síly a svou samospravedlnost. Pak logicky selháváme a podléháme tlaku tohoto světa. Přijímáme logiku tohoto světa, jeho kritéria a jednáme podle nich. Tím pak zbytečně dáváme místo ve svém životě ďáblu.

      Daruj nám, nebeský Otče, dostatek moudrosti a síly, abychom se zcela zřekli tohoto nesprávného postoje. Abychom byli ochotni se Ti plně vydat a otevřít před Tebou všechny oblasti svého života. Abychom budovali svůj život na přesvaté víře, jednou odevzdané Božímu lidu. Abychom byli schopni štítem víry odrážet všechny ohnivé střely toho Zlého. Abychom rostli ve víře a pohotově vstupovali do všech dobrých skutků, které jsi pro nás připravil. A tak mohli očekávat milosrdenství našeho Pána a Tvého Syna Ježíše Krista k věčnému životu. Amen.

                                                                              Stanislav Heczko

                                                                              (LECAV Praha)