Grano Salis - Věříme ve stejného boha jako muslimové?

poslal ssns

Někteří lidé (to není výraz neúcty - pouze nepovažuji za vhodné na někoho ukazovat prstem) se nás tu pokoušejí přesvědčit, že věříme ve stejného boha jako muslimové, respektive že muslimové věří ve stejného boha jako křesťané. Jdou tak poslušně ve stopách představitelů své církve či svých církví (vím o 2 takových, i když jen u jedné je to oficiální celocírkevní vyjádření). Ačkoli jsem odpůrcem islamofobie, považuji za správné ukázat nesmyslnost a potenciální nebezpečí takového učení. Nejde mi o to dokazovat, jak je ten islám špatný. V první části článku nastíním, jak se islám dívá na nás křesťany. Ve druhé se pak pokusím ukázat, proč je odpověď na nadpis článku jednoznačné NE.

Úvodní poznámka k terminologii

Všechny své komentáře a články se snažím psát tak, aby si případný zájemce mohl ověřit to, co píšu. U běžného islámu nepředpokládám nějakou hlubší informovanost. Aby byl text srozumitelný, uvádím v něm české ekvivalenty arabských slov. Na konci je slovníček, kde je k nim přiřazena anglická transkripce, která umožní vyhledat si případně definice a další údaje na internetu. Čtenáře současně prosím o pochopení, neboť se lze setkat s různými variantami transkripce - např. islámské právo šaría se někdy v angličtině přepisuje jako Sharia a jindy jako Shariah (vesměs v anglických mutacích původně arabských stránek). Slova obsažená ve slovníčku jsou v textu označována hvězdičkou*.Mluvím-li o islámském právu, pak se tím míní to, co mají všechny školy společné. Pro Boha Bible používám výhradně tradiční slovo Hospodin, pro boha Koránu pak Alláh. Slovo bůh má obecný význam a může znamenat Hospodina, Alláha i např. Amóna.

Pohled islámu na křesťany

Morální příkazy islámu jsou v mnohém podobné křesťanským, i když existují výrazné rozdíly. Za jeden z nejhorších hříchů člověka (často se o něm mluví jako o tom úplně nejhorším) je přidružování* k Alláhovi. Tento termín v sobě zahrnuje a) modloslužbu, tj. situaci, kdy člověk přiznává božství někomu jinému než je Alláh. V takovém případě je už jedno, jestli je takový bůh uctíván jako bůh spolu s Alláhem nebo bez něj. b) Ateismus, který bychom zřejmě nenazvali modlářstvím v původním slova smyslu, je rovněž případem tohoto hříchu. Hříchu přidružování se dopustíme i tehdy, když c) Alláhovi připisujeme nějaké lidské vlastnosti d) a/nebo když člověku či jinému stvoření připisujeme atributy Alláha.

Konečně je nutné zmínit, že islámské právo* rozlišuje případ velkého* přidružování a malého* přidružování. Velké* přidružování je to, co se obvykle nazývá jen přidružováním*, tj. vše v předcházejícím odstavci. Malým* přidružováním se rozumí takové jednání člověka, kdy koná dobro z jiného důvodu než je snaha potěšit Alláha. Malé přidružování není pro text důležité, takže nadále budu používat slovo přidružování s tím, že se jím myslí přidružování velké.

V některých apologetických textech, které se snaží obhájit nový vstřícný postoj k islámu se lze setkat s tvrzením, že ustanovení o přidružování se týká pouze muslimů. Jedná se svým způsobem o protimluv, protože samo slovo muslim (musalman v perské verzi) znamená oddaný Alláhovi. Takové tvrzení je však naprostá nepravda. Ono se už stačí zamyslet nad tím, jestli křesťané (či Bible) mluví o hříchu modlářství jen ve vztahu k izraelitům či křesťanům. Přidružování je nejhorší hřích každého člověka, který se ho dopustí, a je úplně jedno k jaké víře se hlásí.

Postavíme-li křesťanství před pomyslný (podle islámu v budoucnosti reálný) soud, pak jsou všichni křesťané vinni:

a) trojiční nauka je přímo odsouzena v Koránu. Víra v to, že Kristus je bohem je přidružování. Zde by snad měli šanci na úspěch např. svědkové Jehovovi a christadelfiáni, ale nejsem si tím úplně jistý. Naopak nejhůře zde dopadnou katolíci a pravoslavní kvůli jejich eucharistické úctě a současně kvůli ikonám, sochám a svatým.

c) zde jsou vinni všichni, kdo se drží Bible. Už samotný počátek, kde se praví, že Hospodin sedmého dne odpočíval bohatě postačí.

d) zde jsou vinni ti, kteří věří v jakékoli vtělení boha. Je jedno, jestli člověk zastává trojiční nauku nebo ne. Pokud věřím, že se v Kristu vtělil Bůh, jsem vinen.

I v islámu samozřejmě existují lidé, kteří se domnívají, že je vlastně jedno, čemu člověk věří. Hlavně že se snaží o vzájemnou lásku, toleranci, mír a bratrství. Je to však naprosto minoritní skupina lidí, na kterou navíc většinová populace hledí jako na odpadlíky.

Muslimové a křesťané nevěří ve stejného boha

Cesta, která skončila prohlášením ŘKC (Plán spásy se však vztahuje i na ty, kteří uznávají Stvořitele, a mezi nimi především na muslimy, kteří prohlašují, že se drží víry Abrahámovy, a klaní se jako my Bohu jedinému, milosrdnému, který bude v poslední den lidi soudit. Lumen Gentium 16), začala celkem povedenou úvahou. Víry a náboženství lze totiž z jejich pohledu rozdělit na hereze a pohanské systémy. Pokud se budeme na islám dívat jako na herezi, jsou najednou muslimové v podobné pozici jako protestanté. Mohamed opravdu prohlašoval, že je následovníkem Mojžíše, Abraháma a dalších proroků SZ. Prohlašoval se dokonce za pokračovatele Ježíše, kterého však považoval pouze za člověka (byť proroka). Čte-li křesťan Korán, zjišťuje, že mnohé už zná z Bible, i když v Koránu jsou příběhy nezřídka vyprávěny jinak. Vzhledem k historii a tradici církve je sice poněkud zarážející, že biskup a patriarcha církve prohlásí, že se klaní stejnému bohu jako velký heretik, ale zřejmě vidím problém někde, kde není. Zdá se, že apoštolové to viděli podobně jako já. Např. Jan (1J 4,3) neváhá nazvat antikristy ty, kteří byli také pouhými heretiky, když tvrdili, že Pán nepřišel v těle.

Připusťme na chvilku, že ŘKC je opravdu tím, za co se vydává, a muslimové heretiky, kteří se ale klaní stejnému bohu. Představme si úsečku, jejímiž krajními body jsou právě ŘKC a islám. Vyjdeme-li z Vatikánu, budeme postupně potkávat lidi, kteří jsou odloučeni od pravé církve Krista, ale stále se klaní stejnému bohu, a to do té doby, než dojdeme k islámu. Nejprve potkáme pravoslavné, následně starokatolíky, protestanty, křesťany jako je zde Willy, svědky Jehovovy, mormony a moonisty. Došli jsme asi tak do třetiny vzdálenosti. Než dojdeme k islámu, pozdravíme se s mnoha lidmi z hnutí New Age, svobodnými zednáři atp.

Právě nastíněné podání se může leckomu líbit, ale má jeden zásadní problém. Křesťanství totiž stojí a padá s osobou a dílem Ježíše Krista. Není to tak, že to, čemu věříme ohledně Ježíše je jen jedna z mnoha položek na seznamu víry. Na křesťanském portále by bylo zbytečné ukazovat, jak moc Pánu záleželo na tom, aby lidé pochopili, kdo je a co vykoná (vykonal) pro lidstvo. Jeden z mnoha výroků je více než výmluvný:"Kdo nemá v úctě Syna, nemá v úctě ani Otce, který ho poslal." (J5,23b) Obhájci tvrzení, že muslimové a křesťané se klaní a uctívají stejného boha, namítají, že muslimové přece mají v úctě Ježíše. Opak je pravdou. Muslimové urážejí a znevažují Ježíše více než mnozí hinduisté, kteří ho považují za jedno z vtělení nejvyššího boha. Islám totiž dělá z Hospodina(tj. Ježíše) pouhého člověka, absolutně popírá vesmírný význam a dosah oběti na kříži (podle islámu Ježíš nebyl vůbec ukřižován), dělá ze skutečného Ježíše lháře (či blázna) a upírá Ježíši jeho spasitelskou úlohu (Ježíš je sice v Koránu nazván pomazaným*, ale význam tohoto slova se nekryje s křesťanským.)

Kdokoli tedy tvrdí, že uctívá stejného boha jako muslimové, popírá Krista a očividně se klaní jinému bohu než já a doufám, že i drtivá většina křesťanů, kteří chápou, že naším bohem je Hospodin, tj. Bůh, který k nám přišel v Kristu. V takovém člověku je duch antikristův v původním slova smyslu - je proti Kristu. Kdo znevažuje a zapírá Syna jako muslimové, nemá Otce, i když třeba uctívá nějaké božstvo a odvolává se na Abraháma nebo kohokoli či cokoli jiného.

Ačkoli je to jen okrajová poznámka, upozorňuji, že islám není herezí křesťanství. Je to samostatné synkretické náboženství. Mohamed sice od křesťanů a židů leccos opsal (místy chybně), ale to nic nemění na faktu, že byl pokračovatelem pohanského kultu. Těm z vás, kteří přikládají význam tradici církve, doporučuji, aby se podívali na to, jak ti, kteří nás v církvi předešli, mluvili a smýšleli o islámu.

Slovníček

islámské právo: Sharia/Shariah

malé přidružování: shirk-e-asghar

pomazaný: Isa al Masih (Ježíš Kristus)

přidružování k Alláhovi: shirk

velké přidružování: shirk-al-akbar

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace