Grano Salis - Bohatí a chudí - třidní boj, který vymyslel člověk, ale proč ?

poslal Frantisek100

Na Zemi vždy byli chudí a bohatí, majetní a nemajetní. Ti chudí záviděli bohatým a ti bohatí neměli rádi chudé. Proč ? Příčin je mnoho. Chudoba může být z lenosti, ale často vlivem nemoci, neštěstí... A bohatý může být bohatý vlivem své práce, ale také vlivem nepoctivosti.

Jak to řešit ?

Komunismus vštípil chudým představu, že jsou chudí proto, že je bohatí okrádají. Příčinou jejich bídy je bohatství a vlastnictví výrobních prostředků bohatých. Ti zneužívají svého postavení a chudé vykořisťují. Vezmou si z jejich práce větší díl, než který by si právem měli vzít či nárokovat. Jak to změnit? Násilím, revolucí...? Vzít bohatým toto bohatství a vytvořit podmínky, kde vykořisťování nebude? Novou společnost?

Dnes víme jak to dopadlo. Násilí plodí násilí. Jedno zlo bylo vystřídáno zlem jiným.

Ti, kterým komunisti vzali majetky a případně pozavírali je do kriminálu, se nikdy nemohou vyrovnat s tím, co se stalo. A ti, kteří v té době neměli nic, těm se zdálo i vlivem tehdejší propagandy a vlivem chování bohatých, že to je naprosto správné.

Já jsem patřil k těm nejchudším. Neměl kolo, brusle, rodiče žili od důchodu k důchodu, neměl jsem ani na knihy do školy. Proto jsem s radostí uvítal, když jsme v roce 1960 dostali zdarma učebnice a školní pomůcky. Znal jsem pár zámožnějších spolužáků. Komunisté jejich prarodičům zabavili pole a některé domy, ale pořád jim toho nechali tolik, že jejich životní úroveň byla mnohokrát větší než ta moje. Někteří jejich rodiče věděli jak na to, tak se rychle přeorientovali na službu straně, aby jim asi snad nevzali to, co zatím ještě měli. Podnikat mohli jen v rámci státního podniku, ale dům, kde bydleli, jim nechali. Já se přiznám, že jsem jim záviděl. Kola, hračky, hezké oblečení. dům i zdravé rodiče. Proto jako dítěti mi byl komunismus dost blízký. Přál jsem si, abych se v budoucnu měl také lépe.

Přišel rok 1968 a na gymnáziu jsem se pomalu dozvídal pravdu o padesátých letech. Profesoři se nebáli a tak vzpomínali a vzpomínali. Moderním se stal pojem socialismus lidskou tváří. My studenti jsme sledovali rozhlas a moc a moc diskutovali. A já si začal všímat, jak se lidé mění. Mnozí komunisté a jejich děti byli najednou až příliš proreformní. To už jsem ale věděl leccos o tom, jací byli dříve. Bylo mi líto ředitele jednoho podniku, kterého tihle noví“ komunisté“ dohnali k sebevraždě. Pochopil jsem, že kdo má „ramena“ a je agresivní, vždy se prosadí. Učitel, který nás měl na občanku a tak hrdě vštěpoval komunistické myšlenky a ponižoval žáky, jejichž rodiče odmítali vstoupit do družstva, byl najednou velice aktivní a proreformní. Pochopil jsem, že je to zas jen a jen komedie a přetvářka, boj o „koryta“. A přišel 21. srpen. Lidé plakali a hovořili o válce. Mně to bylo jedno. Stejně jsem už rodiče neměl. Jeden známý pán, starý dělník, komunista, dal před MNV stůl a volal lidi, aby podepsali petici proti okupantům. Volal i na mne:“ Františku, prosím tě, pojď sem a podepiš to také“ Samozřejmě, že jsem mu vyhověl. Bylo mi ho líto. Byl celý červený, měl vysoký tlak a sotva dýchal. Rozčilený a zklamaný. Za pár hodin dostal infarkt a zemřel. Po prázdninách jsem nastoupil na vysokou školu. My studenti jsme se s tím nesmířili a 17. listopadu začaly stávky. Pak sebeupálení Palacha a vyhrožování ve škole, že nám zavřou koleje atd. A pak jsem zase zjistil, když jsem se občas podíval do svého malého městečka, jak zase rychle mnozí převlíkli kabát. Ale někteří ho převlíkli jen tak na oko. Co jim zbývalo? Živili rodinu. Tady není prostor na násilné hrdinské činy po vzorů Mašínů. Někdy je lepší vyčkávat, až se nepřítel oslabí. A to trvalo dlouhých dvacet roků. Já jsem nevstoupil do SSM ani do strany. V době studií na vysoké škole jsem poznal křesťanské společenství, což na mne výrazně zapůsobilo. Díky tomu jsem se nestal komunistou ani jiným -istou. Život a zkušenosti z dětství však ve mně zanechaly hluboké stopy a levicovou orientaci. Ani nyní nejsem v žádné straně a o politiku se aktivně nezajímám. Vždyť po roce 89 se zase tak moc nezměnilo.

Když však slyším, jak někdo vychvaluje vrahy, kteří jednali čistě sobecky, což dokázali i svým životem v zahraničí, pak prostě se neudržím a nemlčím. Když mi tu někdo bude tvrdit, že 10 % lidí prošlo kriminálem, tak to bych pak každý desátý člověk musel být zavřený, to je 1,5 milionů. A proč tato čísla nesouhlasí se skutečností v mém okolí. Ale má cenu se o tom bavit ? Opět se prostě lže a každý hájí to svoje.

Ale jak je to vlastně s těmi bohatými a chudými ?
Jak to řeší Bible a jak to zamýšlel Bůh ?

Zamysleme se !!!!

Komenský – Listové do nebe - závěr
Veřejná odpověď Ježíše Krista, v níž oznamuje bohatým i chudým svůj názor na jejich dopisy

Já dobře znám nářky chudých i obhajoby bohatých. I kdybyste volili slova sebevýmluvnější, mne neoklamete. I já vím o rozdílu mezi vámi, a přeci tuto skutečnost úmyslně neměním.

Myslíte si, že vás neslyším. Ale mýlíte se. Cožpak já, který jsem stvořil lidské srdce mu a nerozumím ? Cožpak já, který jsme stvořil oko, nevidím ? A já, který jsem stvořil ucho, že neslyším ? Před mnou se neukryje žádný skutek. Znám každou vaši myšlenku: “Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě. Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, z dálky je ti jasné, co chci dělat. Sleduješ mou stezku, i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy. Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, už víš všechno.” ( Žalm 139,1-4) Vím o všem dobrém i zlém, co se děje mezi chudými a bohatými, mezi zbožnými a nevěřícími. “Mám na zřeteli všechny jejich cesty, neskryjí se přede mnou, před mým zrakem svou nepravost neschovají ” (Jer. 16.17) Ale ať je vám všem známo toto: Svůj soud odkládám na poslední den přítomného věku světa, kdy hlasem Boží polnice povolám k soudu vás všechny. Bez rozdílu – budete tam všichni: chudí i bohatí, žádný přede mnou neunikne. Všechen soud je dán mně “Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi, aby všichni ctili Syna jako ctí Otce ” ( Jan 5,23 )
Úmyslně vám zatajuji den i hodinu, kdy se Boží soud bude konat. Proto se stále snažte žít tak, abyste se mohli přede mnou postavit v pevné víře v mé milosrdenství. Na soudu už nebude čas na výmluvy, pláč, prosby o odpuštění. Tam už nebudete mít možnost napravit vaše viny. Každý bude souzen podle svých skutků. “Viděl jsem mrtvé,mocné i prosté, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Ještě jedna kniha byla otevřena, kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách. ” ( Zj. 20,12 )

Při soudu už bude pouze čas spravedlnosti a ne milosrdenství. Nebude tam příležitost omluvit se, smířit se s těmi, komu jsme ublížili, nebude tam možnost najít znovu ztracený vztah k Bohu. K tomu máte čas nyní, čas, který Bůh vyměřil, využijte ke smíření a s lidmi i s Bohem. Již nyní odpouštějte těm, kteří vám ublížili, již nyní si dejte do pořádku všechny vztahy a záležitosti. U Božího soudu už k tomu nebudete mít příležitost. “Potom anděl, kterého jsem viděl stát na moři i na zemi, pozvedl svou pravici k nebi a přísahou při tom, který je živ na věky věků, který stvořil nebesa, moře a všechno, co v nich je, potvrdil, že lhůta je u konce.” ( Zj. 10,5 ) Proto si každý z vás dejte do pořádku své věci a svědomí jak nejlépe umíte, abyste mohli obstát.

Vás, chudí, žádám, abyste zanechali násilného vymáhání dobročinnosti od ostatních. Neboť “Já budu trestat, má je odplata ”(Žid. 10,30) Zbytečně nenaříkejte a nežalujte, ale s trpělivostí dokazujte, že přijímáte svůj životní úděl jako Boží vůli. I když může být váš život těžký, nereptejte proti Bohu. Bůh ví,proč zrovna na vás chudobu dopouští. Myslete na to, co o vás říkají bohatí – že jste leniví, rozmařilí, hádáte se, že neumíte hospodařit. Žijte tak, abyste dokázali, že jejich obvinění nejsou pravdivá. Chudoba sama o sobě vás nespasí, pokud budete takoví, jak o vás hovoří vaši protivníci. já znám vaše skutky a vím, kteří chudí jsou zbožní a poctiví, a kteří ne. Snažte se získat jiné, nepomíjitelné bohatství, které nelze zaplatit ani koupit: Usilujte být bohatí v Bohu. Naplňte svoje srdce pokorou a láskou, aby vaše nynější chudoba byla začátkem věčného blahoslavenství.

O vás, bohatých, vím, že jste dvojí: jedni lepší než druzí. Vy lepší užíváte mého bohatství , které jsem vám na krátký čas propůjčil, k mé oslavě. To vám je a bude ke cti. Nepřestávejte ve svém poctivém díle. Snažte se využívat mých darů ku prospěchu všech, buďte dobrotiví a užiteční všem, kdo vás potřebují. Mějte soucit s chudými a postiženými lidmi a nepřestávejte jim prokazovat milosrdenství. To vám bude k chvále v poslední den.

Neboť: “ Cokoli jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili ”( Mat 25,40) “neboť jsem hladověl a dali jste mi najíst, žíznil jsem a dali jste mi pít, byl jsem na cestách a ujali jste se mě. Byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocen a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou ” ( Mat 25,35-36) “Což nevíte, že Hospodin půjčuje, kdo se nad nuzným smilovává, on mu odplatí za jeho dobročinnost ? ” (Přís. 19,17)

A vy, bezbožní boháči, proč vydíráte svůj lid ? Což nevíte, že i na vás čeká Boží soud ?

Vězte, že “mzda dělníků, kteří žali vaše pole, a vy jste jim ji upřeli, volá do nebes. A křik ženců pronikl k uchu Hospodina zástupů ” (Jakub 5,4) Lkaní těch, které šidíte a vykořisťujete proniká do mých uší. Pokud se nenapravíte, budu vás trestat za to, že dary, které jsem vám svěřil, jste sobecky a nezodpovědně využívali. Za to, že se nadýmáte a povyšujete, zdobíte se navrch šperky a přitom si zacpáváte uši před hlasem vašeho svědomí. Proto z vás u soudu svleču vaše drahé šaty, na kterých jste si tolik zakládali. Odejmu vám vaše šperky i zlato. A budete stát přede mnou bez okrasy jako všichni ostatní. Co potom na vás zbude dobrého a chvályhodného? ! Domy vám zpustnou, po smrti vám nic nezůstane. “A nyní vy, boháči, plačte a naříkejte nad pohromami, které na vás přicházejí, Vaše bohatství shnilo, vaše šatstvo je moly rozežráno, vaše zlato a stříbro zrezavělo, ale ten rez bude svědčit proti vám a stráví vaše tělo jako oheň. Nashromáždili jste si poklady – pro konec dnů … Žili jste rozmařile a hýřili jste na zemi, vykrmili jste se pro den porážky ” ( Jakub 5,1-3)

I když vám hrozím budoucí pomstou, věřte, že jsem do svých dlaní vyryl i každého z vás, každého, kdo se odvrátí od své cesty za bohatstvím tohoto světa a kdo hledá cestu ke mně. Své věrné chráním jako zřítelnici svého oka. Každého člověka dobře znám. Ale nebudete-li činit pokání a neodvrátíte – li se od svých zlých cest, tento život vám k ničemu neprospěje. “Vzejde slunce a svým žárem stráví trávu, květ opadne a tráva zajde. Tak i boháč se svým vším shonem vezme za své.” (Jakub 1,11) I proč hynete, lidé, moji ? Proč spoléháte na nejisté zboží ? Proč budoucího, nepomíjitelného bohatství nehledáte ? Což nevíte, že těm, kteří bez pokání zůstanou, řekne Pán a soudce v onen den: “Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům ! Hladověl jsem a nedali jste mi jíst, žíznil jsem a nedali jste mi pít, byl jsem na cestách a neujali jste se mě. Byl jsem nahý a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení a nenavštívili jste mě. Tedy odpoví i oni: Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení a neposloužili jsme Ti ? On jim odpoví: Amen, pravím vám, cokoli jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.” ( Mat. 25,41-45) Žijte v bázni přede mnou a nezapomínejte, že jste byli stvořeni jako všichni ostatní lidé, že celá země patří mně. I co nyní vlastníte, je mé. A já budu soudit podle toho, jak budete s mým majetkem hospodařit.

Vám všem bohatým – těm lepším i horším – říkám: Snažte se být stále lepší, čiňte dobré skutky. Almužna se přece nedává proto, aby se pomohlo tomu, kdo je dobrý, ale proto, aby se pomohlo tomu, kdo pomoc potřebuje. Ať si o vás lidé říkají cokoli, já všechno vidím a znám srdce každého z vás. A na světlo přivedu každý váš skutek. Nebudu vás soudit podle toho, co o vás říkají lidé, ale můj soud bude podle Boží spravedlnosti. A ta je neměnná, je jako oheň, který plápolá proti každé nešlechetnosti a nepoctivosti, jako oheň, který nikdo nevydrží.

Přemýšlejte, dokud je ještě čas. Což nevíte, že nemilosrdným bude odplaceno nemilosrdenstvím ? Snažte se tedy, vy bohatí, ne v majetku, ale v dobrých skutcích, abyste našli milost u Boha ?

To je vše, co jsem vám chtěl vzkázat. Jako že živ je Hospodin, věřte, že nechci, aby jediný z vás zahynul. Ale běda těm, kdo pohrdají mými radami. “Hle, přijdu brzo a má odplata se mnou: odplatím každému podle toho, jak jednal ” ( Zj. 22,12)

Jistě přijdu brzy. Amen.

“Přijď, Pane Ježíši! ” ( Zj 22,20)

Komenský to řekl nejlepším způsobem, který znám. Pak se zastydím, já ,ale věřím, že i ti, kteří ve mně vidí komunistu, kterým nejsem.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace