Krátce jsem přelítl ten článek. Klasický pohled pisatele na něco s čím nemá vlastní zkušenost . Cit. z toho článku :

"Naopak, my kresťania sme veľmi náchylní stať sa „preduchovnelí“ v tom zmysle, že ľahko povieme „Takto ma vedie Duch“, „Toto mi zjavil Pán“ na veci, ktoré sú jednoducho našimi vlastnými túžbami a prianiami, ktoré vychádzajú z našich duší, ktoré – i keď sú spasené – často sú ešte stále príliš telesné (1. Korintským 3:1).Jediná zbraň a nástroj, ako správne rozlišovať čo je z Ducha a čo je z mojej ešte nepremenenej telesnej túžby, je Božie slovo " 

O tom, že Boží slovo a Duch patří k sobě snad nikdo nepochybuje a nenadřazuje jedno nad druhé. Kdo psal Boží slovo ? Lidé inspirovaní Duchem sv. Ve své době psali často i to, čemu nemohli rozumět. Kdo vykládá Boží slovo ? Teolog, laiky nebo Duch sv. ? Zas to musí být v jednotě. Teolog bez Ducha nebo laik, neznalý Písem odvolávající se na Ducha ! Jediný vykladač Písem je Duch sv. podobně jako v právní oblasti vykládá zákon ministerstvo, které ho vydalo. Jinak ty zásady nejsou výsady kalvinistů, ale jde o obecné pravdy na které by si měl každý křesťan dávat pozor . Ono to ještě není tak jednoduché, jak to vypadá. Na jedné straně důraz na literu a jedinou pravdu ( tedy tu mou) , ale bez Duch sv.  jakkoli jsem spasen nebo-li zapečetěn Duchem sv. a pokřtěn do Těla. Tuhle hořkou pravdu si mnozí evangelikálové nechtějí přiznat. Ne každý kdo je a bude spasen má v sobě aktuálně Ducha - nemusí jím být vůbec naplněn a pak zpytuje slovo ze svých duševních sil a vytváří "neměnné pravdy". Vychází to z jediného omylu, který říká, že se s Duchem sv.  nemáme vůbec bavit, protože to není v Bibli napsáno. Pak jsou lidé, kteří nedají na zjevení od Ducha dopustit a jsou schopni ho nadřadit nad Písma, což je snad ještě horší než první úlet. Z vlastní zkušenosti vím, že je potřeba mít osobní vztah s Duchem sv. stejně jako ho mám s Pánem Ježíšem a Otcem. Nejlépe, když věřící dostane charisma mluvit jinými jazyky. Tím se otevře netušený obzor pro ty, kdo se hnípají v liteře a nikdy neprožili to, že nás Duch sv. uvádí do veškeré pravdy. To se týká i osobního života, kdy zjistíte jak vás opravdu vidí Bůh a současně dá sílu dát vše do pořádku. Dále zjistíte, že výklady evangelikálů  jsou vedeny základní postojem k Duchu sv. Pokud popírám osobní vztah s Duchem, neotevřu pusu a neřeknu "Duchu můj" stejně radostně jako říkám "Pane můj" tak se nikam dál, rozuměj blíž k Bohu, nedostanu a vytvořím neměnná pravidla na generace. Pokud odvrhnu autoritu Božího slova a nadřadím mu prorokování inspirované Duchem, tak to je taky špatrně. Víme přeci, že naše prorokování je jen částečné a není na 100%. Proto ho nemohu hlásat na stejné úrovni jako vyhlašovat verše Božího slova.

Nevím kdo mi porozumí, ale na závěr řeknu tolik : Je potřeba se otevřít Duchu sv. naplno a být denně naplňován. Ctít Boží slovo jako slovo, které je z Duch sv.  Písmo nemůže jít proti Duchu sv. Proto odmítám rozličná proroctví věhlasných světových autorit z charismatického spektra pokud nejsou v souladu alespoň s "duchem Písem" a pokud jdou mimo " Boží charakter " . Stejně mě nic neříkají nekonečně statě klasických pravd Písem, které všichni už dávno dobře známe a nekonečné omílání toho, co pro nás Pán Ježíš udělal, jakej byl borec tady na zemi a že my jsme jen ty slabé ovečky, které se neumí postavit do autority, kterou nám Ježíš vydobil na kříži a odmítáme Boží moc tedy Ducha sv. Odmítám brát Boží milost nadarmo resp. jen zčásti a protrpět své křesťanství do příchodu Pána Ježíše pro Církev. Je potřeba, aby se Boží lid  postavil do autority, kterou nám dal Ježíš a proti sílící moci temnosti. Rozhádaná a náboženstvím zmítaná Církev není schopná k duchovním zápasům, které nás ještě čekají