poslal poutnick
První českou pohádku vydal roku 1876 anonymně vlastním nákladem Jan Karafiát, farář českobratrské evangelické církve a pozoruhodný člověk který v mnohém předběhnul svoji dobu.
Nazval jí Broučci pro malé i velké děti. 1. vydání zapadlo bez povšimnutí a teprve po 17 letech přišla reedice a kniha vešla ve všeobecnou známost pod názvem Broučci. Autorská práva odkázal pan farář Karafiát své církvi, která z nich později financovala vydání Bible a církevních tiskovin. Málokterá kniha byla u nás vydána tolikrát (cca 100x) a málokterá vzbuzovala tak kladný i záporný ohlas a emoce.
Velmi populární se stala ranní „modlitba broučků“ Ó náš milý Bože, která je i v Evangelickém zpěvníku ČCE s melodií Otmara Máchy pod číslem 220.
Ó, náš milý Bože,
Povstali jsme z lože
A pěkně Tě prosíme,
Dej ať se Tě bojíme,
Bojíme a posloucháme
A přitom se rádi máme.
Naproti tomu večerní modlitba broučků je první slokou staré bratrské písně ze Zázvorkova kancionálu z roku 1602 – viz Podvečer tvá čeládka. Najdeme ji třeba v Bratrském zpěvníku Jednoty bratrské nebo v Evangelickém zpěvníku pod číslem 225:
Podvečer tvá čeládka,
co k slepici kuřátka,
k ochraně tvé hledíme,
laskavý Hospodine.
Broučci ukazují několika generacím dětí i dospělých na Boha a upřímnou a pravdivou formou upozorňují děti na realitu smrti. Mnohé lidi tím a mnoha jinými věcmi šokují a popuzují, zvlášť za 1. republiky a za komunismu je někteří představitelé považovali za obtížný hmyz který by rádi zašlápli a posypali DDT leč díky evangelickému autorovi dost dobře otevřeně nemohli. Ústředním motivem je poslušnost Bohu, která někomu připadala slepá. Vystupuje tam hodná a všeobecně užitečná Janinka (možná inspirovaná lady Jane) která se nevdala proto že si o ní žádný brouček nepřišel říct, Beruška nechce Broučka protože neumí poslouchat, ten se musí pokořit a nakonec Kmotříček vytýká své dceři Berušce že je desetkrát horší než Brouček když ho odmítá i potom. Pak spolu mají 10 dětí (jako Karafiátovi rodiče) a do jara všichni zmrznou. Poslušně zmrznou, jak říkal Brouček na podzim.
Pan farář Karafiát se narodil v Jimramově a 4 roky studoval jako evangelík na katolickém piaristickém gymnáziu, kde byl absolutním premiantem. Pak studoval evangelické gymnázium a nejlepší evangelické university v Evropě až po Skotsko, kde mu studia financovala Skotská svobodná reformovaná církev. Během holandských studií se inspiroval krajinou, chalupami i panskými domy a jejich podobu pak promítnul do Broučků. Také se tam ucházel o jednu dívku, ze svatby sešlo a tak zůstal celý život svobodný. Působil jako farář v roudnickém a krabčickém sboru (tam kde je dneska evangelický dům pro seniory), jako vychovatel, spisovatel a překladatel. Mimo jiné se podílel na překladu Kralické Bible. Nějaký čas učil v evangelickém učitelském semináři v Čáslavi, kde působil jako spirituál a později správce.
Celý život ho trápila náboženská netolerantnost Čechů a nenávist mezi katolíky a evangelíky. V pamětech uvádí příklad z Německa: Evangelíků bylo ve městě málo a tak se dohodli s katolíky, že si v jejich kostele udělají mši časně ráno a potom bude mše katolická. Dále píše: Věc, v Čechách naprosto nemyslitelná.
Pohřbený je v Praze na Vinohradském hřbitově. Odpočinutí věčné dej mu ó Pane a světlo věčné ať v něm svítí. Ať odpočívá ve svatém pokoji. Amen.