Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

   Často mne tu poslední dobou překvapovalo, jak moc otevřeně se tu staví lidé proti tomu, když něco napíšeme o Ježíši Kristu, o tom, že Ježíš je Pán a patří mu náš život a že je potřeba se rozhodnout pro Ježíše, ne jen rozhodovat. Je zvláštní, že se někomu ježí vlasy hrůzou kdykoliv napíšeme něco o našem rozhodnutí pro Ježíše, o tom, co k tomu rozhodnutí vedlo či o tom, jak na něj Ježíš odpověděl a uvedeme k tomu místa z písma svatého, kterým jsme uvěřili.

   Teď nedávno jsem se o víře bavil s naší babičkou. Babička je evangelička jako poleno, dcera pana faráře, který z upřímného přesvědčení přešel z Jednoty Bratrské k evangelíkům.

   Babička celého srdce nesnáší DD a nemůže ani slyšet jeho jméno a miluje JZD a nedá na něj dopustit. Křesťani jsou pro ní všichni pitomci a blbci a používá i drsnější vyjádření.

   Povídali jsme si o hudbě v církvi. Babička projevila svým drsným způsobem, který tu doslova nemohu uvést, velkou nespokojenost s hudbou, kterou používáme v církvi.

   "A ta vaše muzika, to je teda pitomost! Jak takhle můžete zpívat?" Zeptala se babička.

   "A co je na ní tak hrozného, babi?"

   Přemýšlel jsem, co odpoví.

   Jestli jí vadí hlasitá hudba či co? 130 dB varhany a zvony zaplavující lidi posvátnou atmosférou a tvořící prostředí pro emoce jako v mnoha velkých kostelech nemáme, hrajeme skoro akusticky. Nebo že při zpěvu v církvi stojíme a nesedíme, jako v ČCE? Nebo že máme jednoduché a přímočaré texty, tak jako je naše víra v Ježíše? Že některým písním říkáme 'chvály' a ne 'písně'?

   "Ne, ne. To ne."  odpovídala babička.

   "Tak co ti teda vlastně vadí?" Ptám se.

   "Tyhle věci mi nevadí. Ale to, jak pořád dokola zpíváte 'Ježíš je Pán' tak to to se mi ježí vlasy! To nemůžu vydržet!"

****************

   Vzpomněl jsem si na některé diskuze a články tady, ve kterých narážím na stejný postoj..

   A taky trochu na dobu, kdy jsem se o Ježíši Kristu a o tom, že On je Pán a že pro mnohé lidi není jen nějaký doplněk folklóru jejich víry, ale Ježíš je pro ně všechno, dověděl prvně v životě. A na první křesťanskou písničku, kterou jsem slyšel a opravdu vnímal:

[: Je dokonáno, Ježiš je vítěz!
Satan je poražen, Ježíš zlomil smrti moc.
Ježíš je Pán, ó, haleluja,
Ježíš je Král, kraluje na věky!:]

[: Ježíš je Pán, Ježíš je Pán,
Ježíš je Pán, Ježíš je Pán,
Ježíš je Pán, Ježíš je Pán,
v našem národě.:]

[: Haleluja, haleluja,
haleluja, haleluja,
haleluja, haleluja,
Sláva Ježíši!:]

   Je to zvláštní, ale při ní mi tenkrát vlasy hrůzou na hlavě nevstávaly. Ani z haleluja, ani z toho, že Ježíš je Pán. Možná to bylo proto, že už pár týdnů před tím mi naskákala dostatečná vyrážka z Ježíšů a své jsem si tak užil a že jsem vlastně Boha hledal a nebyl jsem už v pozici, kdy bych se mu jen vzpíral. Ale stejně ta slova "Ježíš je Pán" pro mne tehdy byla jen prázdnou frází, které jsem nerozuměl, nijak se netýkala mého života.

   O pár měsíců později jsem Ježíši uvěřil a začal jsem brát vážně jeho slova. Zpočátku jen z části, samozřejmě, nesměle jsem se odvážil věřit některým věcem, které Ježíš řekl. Vzpomínám si, jak jsem po prázdninách přišel na nové společenství (ŘK, samozřejmě), na kterých jsme se na kolejích scházeli a začal trochu povídat o tom, čemu Ježíši věřím. A v tu chvíli jsem byl svými spolubratřími ze společenství identifikován jako evangelík...

   Ještě o pár měsíců později, kdy jsem se ocitnul na konci svého života, vzpomínám na tu chvíli, kdy jsem se rozhodoval, co s tím životem vlastně provedu. I tehdy už jsem věřil mnoha slovům Ježíše, ale těm o životě a smrti, o hříchu a soudu, o milosti a záchraně jsem nevěřil. Nevěřil jsem, že když člověk vydá život Ježíši, že to něco může změnit, nevěřil jsem ani "na znovuzrození" z Ducha, ani "na spasení" v Ježíši. A už vůbec ne, že by nějaké vyznání mohlo cokoliv změnit.

   Ale nakonec mi stejně více rozumných možností na výběr nezbylo, tak jsem jednoho dne řekl: "Ježíši jsi Pán i nad mým životem". Snad jsem to ještě tenkrát říkal jako prázdnou frázi. Ale od té doby už to nebyla prázdná fráze.


****************

   Nedivím se, že pro lidi, kteří svůj život nikdy pod Ježíše Krista nepoddali, jsou slova "Ježíš je Pán" jen pár písmenek, něco jako konstatování "voda je mokrá". Pro lidi ze všelijakých náboženství jsou ta slova pohoršením, iritují je, ježí se jim vlasy.


   Je zvláštní, že i tady jsou takoví lidé. Lidé, pro které je poddat život pod Ježíše "nezodpovědné" či "odmítnutí odpovědnosti za život". Pokud tu cokoliv píšeme z křes´tanského života, tak je pro ně stále dokola jeden problém, který nemůžou ustát, neustále do něj musí rýt, oponovat: To, že Ježíš je Pán, že jsme se pro Něj rozhodli, že jsme Jemu vydali svůj život, že už nepatříme sami sobě ale Jemu, že už nežijeme pro sebe, ale pro Něj je pro takového člověka nepřípustné.

   Když napíšeme, že jsme poznali Boží soud a zjistili, že člověk je docela zkažený hříchem a nic na něm není dobrého a zaslouží peklo, tak je to jen "vyprázdněná fráze", hřích bagatelizují a tvrdí, že člověk je vlastně docela dobrý. Když napíšeme, že nepatříme sami sobě, ale Ježíši Kristu, odpoví že je to jen prázdná fráze. Když napíšeme, že Ježíš je Pán a On rozhoduje o našem životě a ne pan Náhoda s paní Smrtí jako v evolučním náboženství, popadne je zděšení z takové vyprázdněné fráze.

   Když napíšu, že Ježíš je Pán, že srdcem se věří ke spravedlnosti a ústy vyznání se děje ke spasení, odpoví, že to je hrozný omyl. Když napíšu, že v Ježíši Kristu je spasení, které jsme přijali, přesvědčuje mne, že nic takového v písmu jistě není a že mám opustit mojí víru v Ježíše.


****************

   Ježíš je Pán. On nás zachránil. Skrze něj jsme přijali spasení. Bez jeho oběti na kříži bych šel do pekla. Odmítl jsem hrát ruskou ruletu o okamžik Smrti. Kdybych oběť Ježíše nepřijal, a Ježíši Kristu život nevydal, jsem už dávno v pekle. Díky Bohu jsem vyznal nad svým životem, že Ježíš je Pán a byl jsem zachráněn, tak jak o tom svědčí písmo.


   Také se vám ježí vlasy jako Okovi, když to napíšu? Zní vám to jako "vyprázdněné fráze" a "hrozný omyl", "alibistický přístup k životu" či "odmítnutí odpovědnosti"?   


   To, že jsem svůj život vydal Ježíši je pro mne přijetí odpovědnosti za život. Odvrácení se od hazardu, který jsem dříve hrál s tak velkým Božím darem, kterým život člověka je. Teprve, když jsem byl Ježíšem zachráněn pro život, mohl jsem vůbec přijmout nějakou odpovědnost: Do té doby to nebylo možné, protože jsem byl zcela zaneprázdněn neustálým potvrzováním své víry a na nějakou odpovědnost nebyl čas.

   Když celý život patří Ježíši Kristu, nemusí si člověk nic potvrzovat a dokazovat, ale může život v Boží milosti v klidu žít a věřit Bohu v tom, co zaslíbil a poslouchat to, co Bůh říká.

   Bůh pak jedná v našich životech, potvrzuje svoje slovo a z toho Božího potvrzení Slovu pak roste naše víra.