Grano Salis - "Jeho" stavba

poslal oko

Člověk není jako řeka, která teče vlivem gravitace k moři!

Nedávno se tu sešlo několik různých pohledů na život, jaký by měl křesťan vést. A poněvadž některé pohledy vyjadřují docela extrém, rád bych věci trošičku shrnul.

Písmo nám říká, že se máme budovat v duchovní chrám.
(1 Pt 2,5)
budujte se i vy jako živé kameny v duchovní dům, svaté kněžstvo k přinášení duchovních obětí vzácných Bohu skrze Ježíše Krista.

Ef 2. kapitola přibližuje, jak toto máme konat:
Již tedy nejste cizinci a přistěhovalci, ale spoluobčané svatých a členové Boží rodiny.

Byli jste postaveni na základ apoštolů a proroků, zatímco úhelným kamenem je sám Ježíš Kristus,

v němž se celá stavba spojuje a roste ve svatý chrám v Pánu,

v němž se i vy společně budujete, abyste byli Božím příbytkem v Duchu.

Jedná se tedy o budování společné, o spolupráci lidí ve spolupráci s Bohem.
Není to tedy jen naše "stavba", ale ani jen stavba Boha. Je to dílo společné a tak to také bylo Bohem zamýšleno.
My nejsme chrámem, co se buduje námi úplně sám, ale nejsme ani chrámem, který je trpně budován někým jiným. Nejsme mrtvé kameny, který kde dneska položíš, tam ho zítra najdeš!
Nejsme řekou, která plyne tiše vlivem gravitace k moři!

My byli stvořeni k budování chrámů k oslavě Boha!
Stvořeni k tomu, abysme si podle Božího záměru podmanili zemi (Gn 1,28)).
Když přijde mráz, řeka se v souladu s Bohem určenými zákony zastaví a ve své pouti pokračuje, až se zase oteplí.
Někteří z nás by se chtěli chovat podobně.
Pokud se nezjeví alespoň anděl Gabriel, aby jim řekl, co mají udělat, co je vůlí Boha, tak raději nebudou dělat nic, aby náhodou nekonali jen skutky "tělesné."
Ale nám Bůh říká cosi docela jiného: "Člověče, neseď a nemrzni, zajdi naštípat dříví a zatop si!"

Bůh od nás čeká aktivitu a práci, nikoli nicnedělání.

Jak tedy získat správný postoj k životu? Jak budovat společně v Bohu? A jak poznávat vůli Boží?
Bůh nám dal rozum, sílu i další vlastnosti k tomu, abychom je používali.
Abychom však neprosazovali především vůli svou - vůli těla a vůli rozumu, ale stále hledali i srdcem pro nás to nejlepší - vůli Boží.

Představme si mladou rodinu se dvěma dětmi v bytě 1+1.
Manželé cítí, že přivést třetí dítě do tohoto stavu už začíná být za hranicí rozumu. Prostě není místa, chybí také finance. Proto se chovají tak, aby se třetímu těhotenství zatím vyhnuli. To je legitimní, protože lidský rozum to tak káže.

1.) Je tu sice možnost hlas rozumu ignorovat a plodit jedno dítě za druhým a spoléhat, že Bůh se postará.
Obávám se ale, že zrovna tak to s námi Bůh nezamýšlel. Příliš pohodlné (zvláště pro chlapa), nevyžadující žádné nároky na sebezapření, široká cesta řeky plynoucí volně k moři.

2.) Je zde také možnost druhého extrému, v dnešní době velmi rozšířeného.
Já sám si určuji svou plodnost pomocí různých lidských "udělátek" - prezervativů, pesarů, nitroděložních tělísek i hormonální antikoncepce. Sám se stávám pánem své plodnosti a sám určuji, zda se dítě narodí nebo nenarodí.
Určitě mnozí z nás cítí, že tento postoj nemá s křesťanstvím už vůbec nic společného - Bůh se zcela vytratil z lidského života. Člověk se sám postavil na jeho místo a sám určuje, co je dobré a co zlé.

3.) Pak je zde ještě třetí cesta - spolupráce lidského rozumu i všech lidských vlastností a Bohem, kdy Bůh stále i přesto zůstává na prvním místě.
I takoví manželé využívají znalostí lidského rozumu - ovšem stále v souladu s Božím řádem.
Využívají zákonů periodiky lidské plodnosti ženy, plodné a neplodné dny. Docela přirozeně se v plodném období zdržují sexu. Bez všech těch lidských "udělátek." Je to náročnější, vyžadující námahu a odříkání, ale v důsledku posilující lásku manželů. Jdou cestou úzkou a strmou.
Usilují tedy také o to, aby do těchto podmínek třetí dítě raději ještě nepřišlo - bylo by to příliš brzy.
Pořád ale přitom nechávají Boží vůli "otevřené okno."
Bude - li to skutečně Boží vůle, dítě se i do těchto podmínek stále může narodit. Ve víře, že Bůh na nás nikdy nenaloží více, než můžeme unést. Manželé zůstávají Bohu i tak stále otevření a i takové dítě přijímají jako mimořádně vzácný dar, jako zvláštní projev Boží vůle a přízně.

Tak nějak si představuji (tu třetí možnost), že by měla vypadat spolupráce člověka (křesťana) s Bohem.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace