Grano Salis - Z archívu stránek Apoštolské církve

poslal Nepřihlášený

Podle proroctví, které bylo předneseno v AC v roce 2005 a po roce opětovně potvrzeno, měl v letech 2006-2009 nastat duchovní průlom. Avšak uprostřed této doby nastala ekonomická krize a ani v AC nenastal nárůst členů. Vyvodí představitelé AC z tohoto proroctví před svojí církví patřičné důsledky nebo se vše přejde mlčením? Dnes, v roce 2012 (po téměř 7 letech!), je již dost velký časový odstup na to, aby bylo možné vyvodit závěry. Nebo je snad nástup ekonomické krize, který se má dále prohlubovat, spolu s neradostným poklesem lidí, hláscích se v ČR ke křesťanství, oním průlomem, skrze který má pak dojít k zasažení celého světa skrze naši republiku? Máme za sebou průlom a žijeme v rozmachu? Není již třeba vystřízlivět z duchovní opilosti a toto proroctví odmítnout jako falešné? Více o učení Eda Trauta ZDE

Rozhovor s Edem Trautem

Prorocká konference, leden 2006

Při vaší minulé návštěvě jste zmínil, že následujících dvacet let bude znamenat pro Českou republiku duchovní průlom? Myslíte si to pořád?

Ano, pořád cítím, že nastane veliký duchovní rozmach, ne průlom, ale rozmach. Vnímám ale, že průlom nastane v následujících třech letech. Božím plánem je zasáhnout celý svět skrze Českou republiku. Nevím, proč si Bůh zvolil vaši zemi, prostě si ji vybral. Mnoho věcí se ve vaší denominaci úžasně rozvine. Co se týká dvaceti let, církev v tomto národě, jako i národ sám, mohutně posílí.

Několikrát jste opakoval, že máte český národ rád, že vám leží na srdci. Z mé zkušenosti se často takové výroky řadí mezi komplimenty.

Ne, to není kompliment. Jezdím po celém světě, ale mého srdce se český národ velice dotýká. Těch několik málo lidí, co tu znám, mají jedno společné: pokorné a něžné srdce, ochotné se učit a sloužit. Ani jsem dříve neviděl takovou pokoru a hlad po Bohu.

Nebyl jste v Číně, tam bych možná takové lidi, které popisujete, hledal.

Ne, byl jsem tam pozván několikrát, ale necítím Boží povolání tam sloužit.

Myslím, že tam je větší hlad po Bohu.

Je spousta národů, které hladoví po Bohu, já vím, ale přesto tady je něco, co nemohu asi vyjádřit slovy. Jezdím sem, protože lidi tady miluji.

Prorocká služba: Když jste začínal, nezažil jste nějaký trapas?

Když člověk v této službě začíná, je nervózní, má strach, snaží se neurazit lidi a zároveň poslouchat Boha. Začal jsem před dvaceti lety a i když jsem zkušenější, vždy mohu udělat chybu. Jen mladí lidé dělají těch chyb více. Je třeba vytrvat. Staly se v mé službě věci, které byly neuvěřitelné. Jednou jsem třeba jedné manželce pastora, již zralé čtyřicátnici, prorokoval, že bude mít dítě. Měli jen jedno dítě, už dvacetileté, sama prodělala hysterektomii, tedy absolutně bez šance mít další děti. Byla také příliš stará na to, aby mohli nějaké dítě adoptovat. Byla nadšená, protože to byla odpověď na její tajné modlitby. Ale když jsem si sedl, tak jsem se držel za hlavu: Proč jsem to jenom říkal? Cítil jsem se jako blázen. Asi za dva týdny přišla do sboru těhotná žena, která jí své dítě na Boží pokyn dala. Bylo to velmi dramatické, ale krásné. Byl to také v tom státě jediný zákonný způsob, jak by tato žena mohla mít další dítě. To dítě má dnes již přes deset let.

Kolik máte dětí?

Tři dcery.

Jen tři?

Pořád na tom pracuji. (smích)

Elíša byl prorokem, který zemřel na těžkou nemoc. Trochu neobvyklé ne?

Hm, nemyslím, všichni na něco umíráme. Je mnoho Božích služebníků, kteří umírají nebo trpí těžkou nemocí a slouží službou uzdravování, mohl bych jich mnoho jmenovat, např. teď Reinhard Bonnke (prošel léčením rakoviny prostaty). Ale není to moje zdraví, kterého si Bůh používá k uzdravení, je to jeho moc, která uzdravuje.Nevím, co se stalo s Elíšou, ale vím, že prostě přišel jeho čas a ať zdravý nebo nemocný, umřel by. Tedy alespoň já tomu věřím, že máme svůj čas. Elíša byl svým způsobem zvláštní. Zavolal medvědici, aby snědla děti, řekl bych, že to bylo trochu tvrdé. I když byl zvláštní, byl zcela vydán Bohu a usiloval o to mu sloužit. Zemřel jako zahořklý muž, protože se zlobil na krále, že nevystřelil dostatek šípů, neměl žádného duchovního syna, kterému by předal své pomazání, a když zemřel, jeho pomazání šlo s ním do hrobu. Je tedy mnoho podivných aspektů v jeho životě.

Za jeho života je v Bibli zmíněno mnoho prorockých škol. Kde jsou však všichni ti proroci? VBibli je jich zmíněno několik, kam se ostatní poděli?

Prorok byla tehdy běžná služebnost a jeden prorok nemohl sloužit celému Izraeli. Proto existovaly školy, které potřebu naplňovaly, kde Eliáš i Elíša proroky vychovávali, učili je sloužit v tomto obdarování. Stejně jako v dnešní době lidé mají kolem sebe mnoho jasnovidců, tehdy lidé chodili za proroky, dali jim dar a prosili o modlitbu a Boží zjevení, bylo normální přijmout proroka k sobě domů. I v Novém zákoně je spousta proroků, o kterých je slyšet jen jednou, pak jako by mizí ze scény, např. Agabus.

Sny. Několikrát jste zmínil, že v Bibli není záznam o tom, že by sny dával ďábel. Jsou tedy všechny sny od Boha?

Zdůrazňoval jsem to proto, že nemusíme mít strach ze svých snů, protože většina je od Ducha svatého. Ostatní jsou projevem našich úzkostí, třeba toho, čím ve svém životě procházíme.

Ve své knize však v kapitole Klamné sny uvádíte, že sny mohou být lživé.

V Jeremiáši ve 23. kapitole se Bůh zlobí na proroky, kteří prorokují klamné sny. Jde však o to, žejsou to lživí proroci, kteří prorokují to, co je v jejich špatných srdcích, ne to, co jim řekl Hospodin. Z toho pak vycházejí jejich sny, buď jsou plné klamu a svodu vycházející z jejich srdce, nebo jsou zcela smyšlené, stejně jako jejich výklad.

Vtipkování: Neměl jste někdy problém se svým vtipkováním, když sloužíte?

Ano. Už jsem se sice mnoho poučil, ale pořád se lidé urážejí, když o nich vtipkuji, ale snažím se být citlivější. Humor však často zažene napětí v atmosféře. Chci to zlomit, aby se lidé uvolnili. Myslíš, žejsem to přehnal?

Dvakrát jste vtipkoval o párech, které děti mít nemohou. Vyznělo to poněkud krutě.

Jenomže v Bibli je několik žen, které si myslely, že nemohou mít děti, ale Bůh to změnil. Někdo těm párům řekl, že nemohou mít děti, ale je třeba změnit myšlení, protože Bůh to vidí jinak. Když začnu o tom vtipkovat, snažím se pozvednout jejich víru, vést je k tomu, aby odhodili to sevření. Znám jeden pár z Insbrucku, oběma řekli, že nemohou mít děti. Dnes mají dítě, i když žena otěhotněla téměř dvacet let po tomto proroctví, ve svých čtyřiceti letech. Vždycky se asi někoho dotknu.

Děkuji za rozhovor.

Ptal se Jirka Bartík

	Hledej
	Je a svátek má Jiří. Vytvoření registrace