poslal Nepřihlášený V útlém mládí jsem vstoupil do semináře k Saleziánům, abych byl
připraven ke kněžské službě. Toužil jsem, abych má duše byla spasena a
dosáhl tak dokonalosti. Kněžství pro mě znamenalo být Kristem. Avšak
poté, co jsem se stal knězem, jsem pochopil, že sloužím především
zájmům organizace, která je plná lidských ambicí a egoismu. Nedokázal
jsem najít své duši pokoj, nemluvě o duších druhých.
Jako příchozí kněz jsem musel prakticky přetrhat veškeré kontakty s
rodiči, sourozenci a přáteli. Neboť svět – svět škodlivý a nebezpečný –
by se mohl negativně podepsat na mém duchovním životě. Musel jsem se
zříci vlastní identity, vůle a svobody, abych mohl dělat to, co ode mě
očekávali představení. Během studií jsem byl nicotným sirotkem mezi
mnoha otci – avšak bez matky. Z toho důvodu jsem přirozeně projevoval
své city k Panně Marii. Modlil jsem se k ní jako „Matce Boží“, nevědom
skutečnosti, že stvořená bytost nemůže být „Bohorodičkou“. Během
teologických studií v Itálii jsem našel v Bibli mnoho věcí, které jsem
nedokázal napasovat do římskokatolické doktríny. Povstalo mnoho
pochybností, když jsem se dověděl o historii církve, kdy bylo zapotřebí
často korigovat bludy „neomylných papežů“ a napravovat chyby špatných
dekretů a zákony dřívějších koncilů. Během pobytu v Londýně jsem
přemýšlel nad tím, jak najít vnitřní pokoj, který jsem nemohl v
katolické církvi nalézt. Navázal jsem mnoho kontaktů a povídal s
protestantskými pastory.
Brzy jsem došel k závěru, že tito lidé jsou o mnoho blíže Ježíše, než
já – do té doby jsem se jako kněz považoval za lepšího před Bohem, než
byli obyčejní lidé. Přišel den, kdy jsem pochopil, že jsem
politováníhodným hříšníkem stejně jak druzí, který se musí obrátit k
Bohu o milosrdenství a odpuštění. Četl jsem Bibli a opravdově byl
překvapen, jak často se tam vyskytuje potvrzení, že „spasen“ (čili
přijatý Bohem, a ten, kdo Jej zná) může být člověk skrze víru v Boha,
nikoliv skrze vykonávání dobrých skutků. Uvědomil jsem si, že musím
najít Ježíše osobně. Pojal jsem, že všechny mé údajné dobré skutky byly
vyjádřením egoismu a byly hříchem. Prosil jsem Boha o odpuštění a
smilování. Veškerou důvěru jsem složil v Krista a věřil, že na kříži
trpěl a umíral za mé hříchy. Když jsem se ke Kristu přiblížil tímto
způsobem, poprvé v životě jsem věděl, že mi Kristus odpustil. Pocítil
jsem lásku a blízkost Boží, kterou jsem doposud neznal. Opustil jsem
řád a rozloučil se s římskokatolickou církví.
A vůbec všechno pokládám za ztrátu vzhledem k té nevýslovné hodnotě
poznání Krista Ježíše, mého Pána. Pro něj jsem to všechno ztratil a
pokládám to za hnůj, abych získal Krista! V něm se ocitám bez vlastní
spravedlnosti založené na Zákoně, ale zato s tou, která vyplývá z víry
v Krista - s tou spravedlností, jež přichází od Boha a zakládá se na
víře. (Filipským 3:8-9)
Orlando Molina
